Vláda královny Alžběty I.
(1558- 1603)
Když se Jindřich VIII. rozvedl se svou ženou Kateřinou Aragonskou a oženil se s Annou Boleynovou, doufal, že se konečně dočká vytouženého následníka trůnu, ale jediné dítě, které mu darovala druhá manželka, byla dcera, pojmenovaná na počest jeho matky - Alžběta. Podceňovaná rusovlasá dívka se po smrti svého otce i nevlastní sestry Marie dokázala prosadit, porazit v boji o trůn Marii Stuartovnu a stát se královnou. Během své vlády mezi lety 1558 až 1603 podporovala piráty a dobrodruhy; porazila španělského krále Filipa II. s jeho slavnou Armadou; zajistila své zemi kolonie v Americe; štědře přispívala na rozvoj výtvarného umění, divadla či literatury a založila Východoindickou společnost.
Nikdy se neprovdala, proto bývá označována jako Panenská královna.. Místo manželovi věnovala všechnu svou lásku Anglii, která ji dodnes považuje za jednu z nejslavnějších a nejlépe vládnoucích královen..
"Pánové, již jsem si zvolila svého manžela, jmenovitě : je to Anglické království.."
(Proslov Alžběty k parlamentu)
DĚTSTVÍ:
Alžběta I., Z boží milosti královna anglická, francouzská a irská, ochránkyně víry, etc. se narodila v neděli 7. září 1533 mezi třetí a čtvrtou hodinou odpoledne v paláci v Greenwichi královskému páru - Jindřichu VIII. a Anně Boleynové. Pojmenovali ji po králově matce Alžběta. Dalšího sourozence se malá dívka nikdy nedočkala, královna Anna dvakrát potratila a nesplnila svůj hlavní úkol - dát zemi dědice trůnu. Nespokojený Jindřich ji nechal 19. května 1536 popravit a oženil se s Janou Seymourovou.
Dívku krátce po uzavření nového sňatku označili za nelegitimní a domnívali se, že tím její role v dějinách skončila. Přesto jí poskytli velmi dobré vzdělání z rukou těch nejpovolanějších učenců. Hovořila plynně pěti jazyky ( anglicky, latinsky, italsky, francouzsky a řecky); vynikala v krasopise; seznámila se s dějinami a vývojem náboženství, výtvarným uměním, tanci a dvorskou etiketou. Jezdila na koni, účastnila se lovů se sokoly. Plnila všechny požadavky s maximální pečlivostí a naučila se před lidmi ovládat.
TRNITÁ CESTA K ÚSPĚCHU:
Král Jindřich VIII. se během následujících osmi let čtyřikrát oženil: Jana Seymourová zemřela asi týden po porodu syna Eduarda, Anna Klévská skončila ve vyhnanství, Kateřina Howardová na popravišti. Jen Kateřina Parrová, dvojnásobná vdova, ho přežila.
Panovník zemřel roku 1547 a na trůn nastoupil jeho jediný devítiletý syn Eduard VI., kvůli nízkému věku ho zastupovali Edward Seymour s Johnem Dudleym. Od Eduardova narození se mezi lidem šeptalo, že je slabý a náchylný k nemocem. V roce 1553 onemocněl tuberkulózou, před svou smrtí však stačil vyškrtnout Alžbětu a její sestru Marii z pořadí nových nástupců a místo nich zvolil jako budoucí královnu Janu Greyovou, vnučku sestry Jindřicha VIII. Jana vládla pouze devět dní než ji svrhla Alžbětina nevlastní sestra Marie, nechala ji uvěznit a 12. února roku 1554 popravit.
Marie I. Tudorovna byla, podobně jako její matka Kateřina Aragonská, fanatická katolička a rozhodla se, že v Anglii opět zavede katolickou víru. Od svého nástupu na trůn v červenci 1553 do své smrti nařídila upálit na tři sta protestantů ( za což získala přídomek Marie I. Krvavá), obnovila zákon o kacířství a pro upevnění vztahů s katolickým světem se provdala roku 1554 za španělského krále Filipa II.. Jejich manželství zůstalo bezdětné. Katolická královna nebyla ve společnosti příliš oblíbená, proběhlo několik neúspěšných převratů, během nichž se snažili dosadit na trůn Alžbětu. Za účast ve spiknutí v roce 1554 byla zavržená dědička odsouzena a uvězněna v londýnském Toweru. Marie I. řečená Krvavá vládla pět let, od roku 1555 ji sužovala rakovina.
Aby dokázala svou sílu a odhodlanost, vyhlásila válku Francii. Krátký konflikt skončil pro Anglii katastrofou, když museli předat Francii strategický přístav Calais u kanálu La Manche. Roku 1558 souhlasila Marie s návrhem muže a jmenovala nenáviděnou protestantku Alžbětu svou zákonitou dědičkou. 17. listopadu téhož roku britská panovnice podlehla rakovině a dcera Anny Boleynové, která svůj předcházející život strávila ve stínu dvora, se konečně chopila moci.
Slavnostní korunovace Alžběty I. proběhla v neděli 15. ledna 1559, nové vladařce bylo pětadvacet let.
MARIE STUARTOVNA:
Novou vladařku mnohé národy neuznávaly, považovaly ji za nelegitimní a zpochybňovaly její nárok na převzetí moci. Zejména Francie protestovala a upozorňovala, že právoplatnou dědičkou je Marie Stuartovna, manželka francouzského krále Františka II. pocházející ze slavného skotského rodu Stuartovců. Marie zdědila po svém otci titul skotské královny, vyznávala katolickou víru a zajistila si svou krásou, inteligencí a vyznáním podporu Španělska. Pro Alžbětu představovala největší nebezpečí.
V roce 1561 přijíždí půvabná Skotka do Anglie, kde se dostává do sporu s protestantskou šlechtou. Po smrti Františka II. si vzala hraběte Bothwella, za což ji místní obyvatelé odsoudili a roku 1567 ji nechali uvěznit na hradě Lochleven. Přinutili ji, aby se vzdala titulu skotské královny ve prospěch svého syna Jakuba. Marii se podařilo z vězení uprchnout, shromáždit vojáky a vytáhnout proti protestantům. 13. května 1568 byla poražena nedaleko Glasgow, v zoufalství se obrátila k Alžbětě s prosbou o pomoc.
Přestože by ji královna ráda pomohla a ukryla ji do bezpečí, vždyť byly příbuzné, nemohla zapomenout na její dosud mocné postavení. Vydala rozkaz, aby byla Marie uvězněna, ale neodvážila se podepsat nad ní rozsudek smrti.
Alžbětini rádci královnu přemlouvali, poukazovali na Mariiny neochabující snahy o provedení převratu a znovunastolení katolicismu. Snad k tomu přispěla i láska královnina milence hraběte z Leicestru k Marii Stuartovně, že se roku 1587 Alžběta odhodlala k podpisu osudné listiny. V témže roce, 8. února, byla skotská královna, pravnučka anglického krále Jindřicha VII. z rodu Tudorovců a vdova po francouzském panovníkovi na hradě ve Fotheringay popravena..
Oddaná katolička byla pohřbena v katedrále ve městě Peterborough vzdáleném asi 120 kilometrů severně od Londýna, později bylo její tělo přesunuto do Westminsterského opatství. Pro katolíky se stala symbolem věrné mučednice, která položila život za svou víru; protestanti ji označují jako fanatickou zrádkyni Boha toužící po moci..
Mariina přízraku se však Alžběta do smrti nezbavila, skotská královna byla sice popravena, ale jejího milovaného syna Jakuba musela jmenovat příštím králem, jinou možnost, když sama zůstala bezdětná, bohužel neměla.
PANENSKÁ KRÁLOVNA:
O ruku anglické královny se uházela řada šlechticů a příslušníků evropských královských rodin. Uvažovalo se o dědici Francie - Jindřichovi z Anjou ( pozdějšímu králi Jindřichu III.) nebo jeho mladším bratrovi Františkovi z Anjou, ale jakožto katolíci mohli přinést zemi zkázu a ze sňatku sešlo.
Alžběta bývá dějinami označována jako Panenská královna, ale i ona si našla vlivné milence. Poté, co byla za účast ve spiknutí proti královně Marii I. zatčena a poslána do Toweru, seznámila se tam s Robertem Dudleym, kterému přidělila titul hrabě z Leicestru. Královna ho velice milovala, a když vyšel najevo jeho vztah s Marií Stuartovnou, hluboce ji to poznamenalo.
Kolem roku 1590 se pravidelně scházela s jeho nevlastním synem Robertem, hrabětem z Essexu. Oba poměry skončily pro panovnici tragicky, když byl hrabě z Essexu roku 1601 obviněn z podněcování ke vzpouře a popraven..
Sama britská královna se pro svůj nemanželský život netrápila a nelitovala své svobody. Jednou, když ji členové parlamentu přesvědčovali, aby se přeci jen provdala, odvětila panovnice klidně: "Pánové, již jsem si zvolila svého manžela, jmenovitě : je to Anglické království..".Svůj proslov myslela zcela vážně, zřekla se lásky ve prospěch země..
BOJ SE ŠPANĚLSKEM:
Jakmile dosedla Alžběta I. na trůn, začala výrazně reformovat zemi. Ze všeho nejdříve obnovila Anglikánskou církev, aby si zajistila její podporu při pokusu o spiknutí. Španělský král Filip II., vdovec pro Marii I., byl zděšen, jak se země jeho mrtvé manželky v rukou nevěřící a nezákonné uzurpátorky mění a odvrací tvář od Boha. Když nechala Alžběta popravit Marii Stuartovnu roku 1587 a podpořila povstání Viléma Oranžského v Nizozemí proti nadvládě španělské větve Habsburků, přetekl králi pohár trpělivosti.
Investoval přes čtyři milióny dukátů do vybudování největší námořní flotily na světě nazvané Grande y Felicísima Armada ( Velká a nejšťastnější armada). Celkově čítala španělská flotila asi 130 lodí vyzbrojených 2500 děly, sloužilo v ní 8000 námořníků a přibližně 20 000 vojáků. 28. května 1588 vyplula první loď z lisabonského přístavu a zamířila s plnou vervou ke kanálu La Manche dobýt kacířskou Anglii..
Anglická flotila byla početně slabší, nicméně lépe organizovaná. Díky systému řetězce obranných věží, v nichž se v případě ohrožení zapálil oheň, byla Anglie včas varována. 19. července vyslala Alžběta svoje lodě pod vedením Francise Drakea, korzára a dobrodruha, a lorda Howarda z Efinghamu. Nespoléhala jako Filip na tradici velitelů z aristokratických vrstev a svěřila vedení obyčejnému pirátovi.
Rozhodující bitva se odehrála 8. srpna 1588 u městečka Gravelines (severní Francie), kde Angličané drtivě porážejí přesilu a donutí Armadu k rychlému stupu na sever. Španělské lodě musejí obeplout celé Britské ostrovy, na členitém pobřeží Skotska a Irska jsou vystaveny vysokým vlnám, mnoho z nich skončí na mořském dně či jsou rozmetány o útesy. Domů do Španělska se vrátil jen zlomek z původního počtu – asi 60 lodí a méně než polovina vojáků.
Filip II. se z nečekané porážky nikdy nevzpamatoval, Bůh nevyslyšel jeho prosby a přiklonil se na stranu podlých kacířů.. Zemřel 13. září 1588, měsíc poté, co jeho neporazitelnou Armadu porazila žena, a ještě ke všemu protestantka..
ZLATÝ VĚK:
Po porážce Španělska se Anglii otevřela cesta na západ, konečně mohli podnikat zámořské výpravy za objevy a nikdo jim nekonkuroval. Nejslavnější výpravu vedl Walter Raleigh, romantický hrdina a bývalý milenec královny Alžběty. V Novém světě založil na její počest osadu pojmenovanou Virginie ( odvozeno ze spojení The Virgin Queen - Panenská královna). Alžběta se ho potom zeptala, jaký bude nový název území, až se provdá. Její otázka zůstala bez odpovědi, a protože se nevdala, ponechali kolonii původní název Virginie. Ze svých cest přivezl Raleigh vzorek brambor a tabáku a obohatil tak jídelníček celému národu.
Kromě objevitelů podporovala Alžběta i kulturu. Za její vlády se do Anglie dostává renesance a humanistické ideály, William Shakespeare píše své divadelní hry a milostné sonety a Francis Bacon zakládá filozofický směr empirismus (základem tohoto směru jsou smysly a jejich zkušenosti, je opakem racionalismu).
Roku 1600 založila Britskou Východoindickou společnost, získala výsadní právo pro obchod s orientálním zbožím, čímž zásobila zemi bavlnou, hedvábím, čajem a opiem.
Finančně přispívala na rozvoj průmyslu a ochodu – podporovala podnikavou šlechtu, obchodníky a majitele manufaktur na výrobu sukna, kteří za ní na oplátku stáli během jednání v parlamentu.
Vykupovala půdu a rozdělovala ji na rozsáhlé pozemky určené pro chov ovcí. Svou podporou systému volného podnikání položila základy k rozkvětu kapitalismu..
Lid Alžbětu miloval, navzdory tomu, že byla pro svůj původ exkomunikována z katolické církve..Její umírněná, rozvážná vláda vyléčila Anglii z občanských válek; nastolila mír a učinila z ní budoucí námořní velmoc.
Alžběta I. Anglická zemřela 24. března 1603 ve svém paláci v Richmondu s pocitem, že nakonec zvítězila nad svými nepřáteli, porazila největší flotilu světa a povznesla zemi, jíž zasvětila život. Mohla se tiše smát, dokázala všem, že i žena může být mocná a velet vítězné armádě.. Alžbětinský nebo Zlatý věk, jak je nazýváno její panování, je dodnes důležitým mezníkem historie; příběhem ženy, která dokázala vystoupit ze stínu a stát se minimálně v rámci království Velké Británie nesmrtelnou..
Alžběta byla poslední panovnicí z rodu Tudorovců, tento rod byl v roce 1603 vystřídán skotskou dynastií Stuartovců..
MALÁ GALERIE:
Jindřich VIII. - otec Alžběty I.
Marie I. Krvavá, nevlastní sestra Alžběty I.
Marie Stuartovna, skotská královna a soupeřka v boji o trůn
Alžběta I. Anglická
Další portrét slavné panovnice
