POPOVKY
Pokud bychom vyhlásili soutěž o nejbizarnější válečné plavidlo všech dob, dozajista by mezi horké kandidáty na vítězství patřila i dvojice pobřežních obrněnců NOVGOROD a VICE-ADMIRAL POPOV. Tyto vskutku nevšední jednotky sloužily v ruské Černomořské flotile, která v rámci ruských námořních sil zaujímala specifické postavení, jelikož díky dohodám s Tureckem nesměly ruské válečné lodě proplouvat úžinami Bospor a Dardanely. To v praxi znamenalo že Černomořská eskadra byla od zbytku ruského loďstva naprosto izolovaná a v případě válečného konfliktu musela bojovat bez naděje na posílení. Po dlouhou dobu měli Rusové na tomto moři pouze jednoho konkurenta, jimž bylo Turecko, nad kterým se jim po dlouhé sérii válek podařilo získat převahu. Od bitvy u Sinopu svedené v roce 1853, již Turci nikdy neměli dost sil, aby ruskou námořní nadvládu dokázali zlomit a Černomořská flotila mohla být vážněji ohrožena pouze tehdy, pokud by do tohoto moře vpluly válečné eskadry Velké Británie či Francie, což se skutečně během Krymské války stalo a koalice těchto dvou mocností, doplněná Tureckem a Sardinií, uštědřila Rusku těžkou porážku. Černomořské loďstvo bylo prakticky zničeno a podle Pařížské mírové smlouvy mohli Rusové na tomto moři provozovat pouze menší plavidla a stavbu větších jednotek měli zakázanou úplně. 
Admirál Popov
I přes přísná smluvní omezení se již v 60. letech 19. století začaly připravovat projekty opravdu podivuhodných obrněných plavidel, jaké ve světě neměly obdoby. U jejich zrodu stál známý admirál Andrej Alexandrovič Popov, podle něhož se dodnes nazývají „popovky.“ Ruská admiralita požadovala lodě s malým ponorem, které by byly opatřené silnějším pancířem nežli zahraniční obrněnce, a disponovat měly silnou výzbrojí tvořenou děly ráže nejméně jedenáct palců. Malý ponor byl důležitý, jelikož tyto jednotky měly nejenom střežit Kerčský průliv, ale i ústí řek Dněpr a Bug. Admirál Popov navrhl plavidla o kruhovém půdorysu, která svým vzhledem připomínala moderní vznášedla. Dnes již stěží přesně určíme co jej k tak neobvyklému konstrukčnímu řešení vlastně vedlo. Pokud pomineme možnost inspirace po požití nestřídmého množství vodky, zůstává několik možností. Jakýmsi předobrazem popovek mohly být francouzské obrněné plovoucí baterie DÉVASTATION, TONNANTE a LAVE, které během Krymské války ostřelovaly ruské pobřežní pevnosti; popřípadě mohli Rusové kalkulovat s možností obejít tímto způsobem ustanovení Pařížské smlouvy, která jim stavbu klasických válečných lodí zakazovala. Každopádně Popovova konstrukce opravdu umožňovala získat plavidla s malým ponorem, silnou výzbrojí a kvalitním pancéřováním, což byl možná důvod proč nebyl tento projekt odložen ani poté co Rusko roku 1870 využilo oslabení Francie a Pařížskou smlouvu prohlásilo za neplatnou.
Francouzská obrněná baterie Lave
Původně se měla realizovat čtveřice plavidel, ale nakonec vznikly pouze dva exempláře těchto jedinečných válečných lodí. Admirál Popov zkonstruoval nejprve několik zmenšených modelů, s nimiž se konaly nejrůznější pokusy, jež měly prokázat zda tato bizarní plavidla budou vůbec schopna plavby. Výsledky pokusů byly kupodivu uspokojivé a projekt byl definitivně schválen. První jednotka dostala jméno NOVGOROD. Jelikož Rusko nemělo na Černém moři žádnou loděnici, jež by měla zkušenosti se stavbu větších lodí, byla většina nejdůležitějších součástí realizována v loděnici Nová Admiralita sídlící v Petrohradu a loděnice v Nikolajevu nový obrněnec pouze smontovala. NOVGOROD byl založen 1. dubna 1871, na vodu jej spustili 21. května 1873 a do služby vstoupil 1. ledna 1875. Druhá jednotka měla nést jméno KYJEV, ovšem nakonec bylo rozhodnuto jí pojmenovat po jejím konstruktérovi, takže je známá jako VICE-ADMIRAL POPOV. Tato loď již vznikla v Nikolajevu. Kýl byl založen 1. ledna 1872, na vodu byla spuštěna 25 září 1875 a do služby jí zařadili 1. ledna 1877.
Novgorod v Nikolajevské loděnici
Obě jednotky byly dosti rozdílné a jejich označení za sesterská plavidla je tedy poněkud problematické. NOVGOROD byl o něco menší a jeho trup měl průměr 30,8 m; ponor činil 3,8 m a standardní výtlak byl 2491 tun. VICE-ADMIRAL POPOV měl průměr trupu 36,6 m; ponor 3,9 m a standardní výtlak činil 3550 tun. Lodě měly dva komíny a uprostřed trupu se nacházela mohutná barbeta s děly a jeden stožár. Na palubu bylo také vyvedeno několik ventilačních rour a své místo tu měly i lodní čluny.
Pancéřování se u obou jednotek dosti odlišovalo a údaje si často protiřečí. NOVGOROD měl pravděpodobně boky obrněné pancířem o tloušťce 178 až 229 mm, barbetu chránily stěny silné 229 mm, a pancéřová paluba měla sílu kolem 70 mm. Je zajímavé že obrněné byly i lodní komíny, které nesly 152 mm silné pancíře. VICE-ADMIRAL POPOV byl větší a jeho ochrana byla lepší, nežli u první jednotky. Boky chránil pancéřový pás silný 229 až 356 mm, barbeta nesla 406 mm vrstvu pancíře a paluba měla sílu 76 mm. Komíny byly opatřené stejnou ochranou jako u lodi NOVGOROD.
Původní výzbroj se skládala pouze z dvojice těžkých kanónů. NOVGOROD nesl děla kalibru 280 mm o délce hlavně 22 ráží, zatímco VICE-ADMIRAL POPOV ráže 305 mm o délce hlavně rovněž 22 ráží. Není úplně jisté, který výrobce dodal těžká děla pro obě lodě, ale pravděpodobně se jednalo o německou zbrojovku Krupp. Později byly popovky dozbrojeny ještě šesti děly ráže 87 mm a dvěma ráže 37 mm.
Průřez dělostřeleckou barbetou
Pohonnou jednotku tvořilo u lodi NOVGOROD šest parních strojů o celkovém výkonu přibližně 2000 koňských sil, pro něž dodávalo páru osm kotlů. Tato jednotka měla celkem šest lodních šroubů, jež dodala firma Robert Griffith. Vezená zásoba uhlí byla 200 tun, což umožňovalo doplavbu pouze asi 500 námořních mil. Maximální rychlost se pohybovala kolem sedmi uzlů. VICE-ADMIRAL POPOV nesl šest parních strojů o výkonu asi 3000 koní, jimž páru dodávalo dvanáct kotlů. Ostatní parametry byly podobné sesterské jednotce.
Původní posádku NOVGORODU tvořilo 15 důstojníků a 135 námořníků, kdežto větší VICE-ADMIRAL POPOV nesl 19 důstojníků a 187 lodníků.
Obě neobvyklá plavidla byla vlastně jakýmsi obrovským experimentem, jenž nedopadl právě nejlépe, a kritici tohoto projektu jej dodnes považují za zbytečné plýtvání finančními prostředky. Ovšem najdou se i zastánci popovek, kteří argumentují zejména názorem admirála Čichačeva, který se pochvalně vyjádřil o jejich přínosu obraně ruského pobřeží během války s Tureckem a plavbou těchto obrněnců do přístavu Batumi, což má býti bráno jako důkaz skutečnosti, že jejich plavební vlastnosti nebyly až tak špatné, jak se traduje. Ovšem na tyto argumenty lze namítnout že stejnou obranou službu by vykonala i plavidla postavená tradičním způsobem a plavba do Batumi byla podniknuta za příznivého počasí. Faktem totiž zůstává skutečnost, že díky svému kruhovému trupu obě lodě špatně udržovaly přímý kurz i za klidného počasí a plavba na neklidném moři byla prakticky nemožná. Díky tomu bylo obtížné i zaměřování lodních děl, a proto mohly být tyto jednotky většinou použity pouze v klidných přístavních vodách. Také jejich přesun z jedné námořní základny do druhé byl za bojových podmínek dosti obtížný a pravděpodobně by si vyžádal nasazení remorkérů. Přesto díky své obrovské palebné síle a dobrému pancéřovaní mohly popovky významně přispět k obraně ruského pobřeží, což byl jejich primární úkol, tudíž je nelze šmahem prohlásit pouze za nedomyšlený experiment jejich tvůrce. Přesto je s podivem, že právě v konzervativním carském Rusku mohla být realizována tato neobvyklá konstrukce, jejíž bojová hodnota je dosti diskutabilní, ale která udělala jistě velkou radost sběratelům lodních modelů a je dodnes zajímavá pro všechny zájemce o neobvyklé technické projekty.
Služba a bojové nasazení:
Obě popovky sloužily po celou kariéru na Černém moři. Původně byly klasifikovány jako plovoucí baterie, ale v roce 1892 je přeřadily mezi obrněnce pobřežní ochrany. Poprvé a naposledy byly bojově nasazeny v letech 1877 a 1878, kdy Rusové na Černém moři vedli válku s Tureckem. Během tohoto konfliktu popovky pomáhaly zajistit přechod ruských vojsk přes Dunaj a poté sloužily jako plovoucí baterie zejména před přístavem Oděsa. Žádné námořní bitvy se nezúčastnily, jelikož slabší turecké loďstvo se omezilo pouze na obranu vlastního pobřeží, a na útoky na nepřátelské námořní základny zcela rezignovalo. Po skončení války s Tureckem obě jednotky uskutečnily plavbu do právě dobytého přístavu Batumi a poté většinou kotvily v Sevastopolu, jehož přístav prakticky vůbec neopouštěly. Ze služby byly vyřazené v roce 1903, kdy je Rusové přesunuli do Nikolajeva a těsně před První světovou válkou je rozebrali.
Technické parametry:
Délka: NOVGOROD 30,8 m; VICE-ADMIRAL POPOV 36,6 m.
Šířka: NOVGOROD 30,8 m; VICE-ADMIRAL POPOV 36,6 m.
Ponor: NOVGOROD 3,8 m; VICE-ADMIRAL POPOV 3,9 m.
Standardní výtlak: NOVGOROD 2491 tun; VICE-ADMIRAL POPOV 3550 tun.
Rychlost: 6 až 7 uzlů.
Výkon strojů: NOVGOROD asi 2000 koňských sil; VICE-ADMIRAL POPOV asi 3000.
Dojezd: 500 námořních mil.
Posádka: NOVGOROD 150 mužů; VICE-ADMIRAL POPOV 206 mužů.
Pancéřování:
Boční pás: NOVGOROD 178 až 229 mm; VICE-ADMIRAL POPOV 229 až 356mm.
Barbeta: NOVGOROD 229 mm; VICE-ADMIRAL POPOV 406 mm.
Paluba:: NOVGOROD 70 mm; VICE-ADMIRAL POPOV 76 mm.
Komíny: 152 mm.
Výzbroj:
Původně: NOVGOROD 2 x 280 mm; VICE-ADMIRAL POPOV 2 x 305 mm.
Později. NOVGOROD 2 x 280 mm, 6 x 87 mm, 2 x 37 mm; VICE-ADMIRAL POPOV 2 x 305 mm, 6 x 87 mm, 2 x 37 mm.
Použité zdroje:
Vladimír Hynek a Petr Klučina: Válečné lodě 2. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1986.
http://www.valka.cz/index.php
http://flot.sevastopol.info/
http://navsource.narod.ru/index.html
). Dalším důležitým aspektem při volbě kruhového tvaru byl již zmíněný požadovaný malý ponor. Jaký jiný tvar zvolit, aby těžká loď nedosedla na dno? No nějaký s velkou plochou. Tato plocha, pokud byl trup dobře rozpřepážkovaný, také potenciálně sloužila jako dobrá pojistka před potopením. Převrácení lodi po návalu vody do trupu bylo vlastně vyloučeno. A nějaká ta díra ve dnu je stále zanedbatelná oproti zbytku plochy dna. 
