He 111 unesl bez problémů více než dvojnásobný náklad munice, což je u bombardéru zcela zásadní parametr (což ostatně píšeš sám výše i jinde na Palbě). Mohl nosit čtveřici těžkých 500 kg pum a držel si velmi dobrou ovladatelnost. Rychlostně na tom nebyl o tolik hůře než Betty a v podmínkách kanálu je větší dolet G4M zcela opominutelným plusem. Defensivní výzbroj G4M subjektivně považuji za lepší, především díky vzad namířenému kanonu, který měl navíc zcela neomezené střelecké pole. Ale pasivní ochrana je naopak u Heinkelů lepší. Stroj byl strukturálně poměrně pevný a k tomu byly zaváděné samosvorné nádrže.YAMATO píše:V čem mimo nosnosti byl He 111 v 40-41 lepší než G4M v 41-42? Ochrana nebyla o mnoho lepší, obranná výzbroj slabší a argumentovat doletem je divné, když jde o schopnost dostatečně přesně zaútočit na loď...a proč by v tomto měl být He 111 lepší? IMHO by byl horší vzhledem k nedostatečnému výcviku osádek pro tuto činnost.
O tomhle jsem zatím neslyšelNorad píše:Srovnávat s čím? Co takhle nálet He-111 Geislerova X. leteckého sboru z 22.2.1940 na skupinu torpédoborců Kriegsmarine. I když ani tohle není to pravé ořechové. Bonteho lodě byly napadeny v úzkém průchodu minovými poli. Nemohly ani manévrovat a i rychlost byla kvůli minám omezena na 15 - 17 uzlů.
Ale stejně to musela být sranda když musel Göring vůdci vysvětlovat proč jeho piloti potopili vlastní torpédoborec a druhý zahnali na miny.
. To se musel Göring pěkně zapotit..ovšem chudáci námořníci. Torpédoborec, jakožto malou a mrštnou loď, považuji za vůbec nejhůře zasažitelný cíl. Nicméně já již několik let předpokládám, že pro Luftwaffe (s počty nasazeníschopných letounů + posádek v dané oblasti) nebyl problém nepřátelské lodě zasahovat, spíše nevím, jestli jejich pumy stačily na ty velké a těžce pancéřované.O Betty s více než 1000 kg pum jsem neslyšel. Samosvorné nádrže jsou na podpal náchylné přecijen méně. Za zasaženým letounem se tvořil benzinový oblak, který se sám mohl vznítit. Pokud se do nádrže nedostalo větší množství vzduchu, pak to tak šíleně výbušné myslím nebylo. Když si porovnáš letouny bez samosvorných nádrží s těmi, které samosvorné nádrže nosily, tak historie mluví zcela jednoznačně. Srovnání máme takřka dokonalé - Pacifik a Evropa, na obou frontách v řadách Američanů v podstatě identická výzbroj, následky zásahů ale zcela odlišné. Guncamů je na Youtube možno najít celou řadu z obou front.kopapaka píše:Údaj o nosnost G4M cca800kg je zkreslen tím, že jde o obvykle využívaný náklad.Na krátkou vzdálenost to bylo 2000kg.Problém zápalnosti,no pokud má(jakýkoli) stroj poloprázdné nádrže se spoustou výparů,tak je jedno jestli mají gumové obaly. G4M měl těch nádrží obrovskou plochu.
Kopapaka píše:Myslím, že Němci by za něj (G4M) trhali ruce...Aspoň nad Atlantik.
Ano, letadlo s takovýmto doletem by se k průzkumným misím nad Atlantikem hodilo. He 177 mohl úkol splnit ještě výrazně lépe, než Betty - leč jeho problémy jsou dostatečně známé.
He 111 byl jako platforma pro torpédový útok úspěšně testován již před válkou (psal jsem o tom i ZDE). Problém nebyl v samotném nosiči, ale ve zcela nedostatečné úrovni leteckých torpéd. Ta byla nespolehlivá. Největším přínosem pro Luftwaffe by v tomto období byl nákup velkého množství italských torpéd. Později se He 111 a Ju 88 osvědčily jako kvalitní torpédové letouny.Kopapaka píše:Jinak řešením mohly být spíš Savoia-Marchetti SM.79,jejich výkony při torpédových útocích nebyli tak špatné a rozhodně výkonnější než He-115.
Fw 190 s torpédem byl zkoušen až poté, co OKL zjistilo, že torpédový útok je skutečně účinný. Jeho síla nebyla právě v tomto letectvu před válkou ani v její počáteční fázi vůbec doceněna. V dobách, kdy se zařízení testovalo na Fw 190, tak už bojově na tyto mise létaly Ju 88 a He 111, které měly dostatečný dolet pro zachycení i vzdálených konvojů. Podařilo se několik skutečně zničujících úderů.kopapaka píše:Taky se divím, že nebyla zavedena torpédová verze Ju-87, když už zkoušeli i Fw-190. Nebo Bf-110,něco ve stylu Beaufighterů Mk.VI...
