O tomto letadle snad slyšeli všichni – označení NATO Bear je synonymem pro ruské strategické bombardéry. Dokonce tak někteří autoři označují ve svých dílech všechny ruské bombardéry...
Po zvládnutí „licenční“ výroby Tu-4 byl vyroben Tu-85 – čtyřmotorový bombardér s pístovými motory o výkonu 4300 HP, rovným křídlem a doletem až 12300 km. Bylo jasné, že technologie pístových motorů je na vrcholu a není možné dále zvyšovat výkon. První proudové motory byly zase příliš slabé pro použití v dálkových letounech, Tupolev se proto zaměřil na vyvíjení motory Kuzněcov NK-12 o výkonu 15 000 HP!
Zatímco Tu-85 byl stavěn pro rychlosti okolo 550-600 km/h, nový Tu-95 měl dosahovat 900-950 km/h. Bylo nutno použít křídlo o šípovitosti 35° se čtyřmi gondolami pro šestimetrové motory, do vnitřních gondol se zatahoval podvozek.
Kabina byla přetlaková, chyběly však vystřelovací sedačky – posádka v přední části měla k dispozici nouzový výtah, kterým se přes trup dostala k přední podvozkové noze a odtamtud měla vyskočit!
Prototyp byl dokončen v září 1952 a 12.11.1952 zvedl Alexej Pereljot toto monstrum do vzduchu. Na prototypu byly kvůli zpoždění vývoje instalovány motory TV-2S s tahem 12 000 HP. Při zkouškách dosáhl Tu-95 rychlosti 900 km/h, což byl výkon považovaný mnohými odborníky za nemožný.
První dva sériové letouny byly předány ke státním zkouškám v říjnu 1955 s motory NK-12 o výkonu 12 000 HP. Sériové letouny měly větší hmotnost a parametry se zhoršily. Druhý sériový motor dostal motory NK-12M s požadovaným výkonem 15 000 HP, jenž splňoval podmínky letectva – rychlost 905 km/h, dolet 16 750 km a dostup 12 150 m.
Letectvo dostalo první sériové letouny v srpnu 1957 a okamžitě je zařadilo do služby jako dálkové strategické bombardéry. Výzbroj tvořilo šest zdvojených kanónů AM-23 ráže 23 mm, které pokrývaly celý prostor okolo letounu. Některé byly dálkově ovládány střelcem. Pumový náklad se pohyboval od pěti do patnácti tun. Standardně byly přepravovány dvě jaderné pumy.
Sériová výroba Tu-95 běžela do roku 1959 v několika odlišných modifikacích:
Tu-95 (Bear A) – strategický bombardér (1955)
Tu-95A – strategický bombardér s radarem ve přídi
Tu-95M – modifikace
Tu-95K (Bear B) – strategický bombardér, nosič střel Ch-20 (1959)
Tu-95KM – strategický bombardér, nosič střel Ch-20. modifikace (1959)
Tu-95MR – průzkumný letoun, modifikace
Tu-95RT (Bear E) – dálkový průzkumný letoun (1960)
Tu-95K-22 – strategický bombardér, nosič střel Ch-22 (1964)
Tu-95MS – strategický bombardér, nosič střel Ch-55 (1981)
Celkem bylo vyrobeno 173 sériových strojů.
Úpravou letounu Tu-95 vznikl námořní průzkumný Tu-142(M), vyrobeno bylo 225 letounů. Pro civilní letectví byl vyvinut a vyráběn Tu-114, který byl až do výroby Boeingu 747 nějvětším dopravním letounem na světě – byl schopen přepravit až 220 cestujících.
Další variací na téma Tu-95 byl radarový letoun Tu-126, schopný při cestovní rychlosti 650 km/h létat až 19 hodin bez doplňování paliva!
Technické data Tu-95:
délka – 46,17 m
výška – 12,5 m
rozpětí - 50,1 m
max. hmotnost - 190 tun
dolet - 12 500 km
max. rychlost - 910 km/h
ces. rychlost - 711 km
dostup - 17 000 m
