PRAVĚKÉ FORTIFIKACE NA NAŠEM ÚZEMÍ, část 3
ČASOVÝ PRŮŘEZ JEDNOTLIVÝMI LIDSKÝMI SPOLEČENSTVÍMI
NA NAŠEM ÚZEMÍ, JEJICH CHRAKTERISTICKÉ ARTEFAKTY A
NEJČASTĚJŠÍ OPEVŇOVACÍ AKTIVITY DO DOBY HRADIŠTNÍ
ÚVOD
Než se pokusím probrat hradiště a jiné fortifikace na našem území musíme se probrat periodizací následujících epoch tak, jak je na našem území přinášel čas v jeho neustálých proměnách. Bude to trochu nuda, ale je potřeba to udělat. Jinak bychom v tom měli nakonec nepořádek.
Po mladší době kamenné následovala pozdní doba kamenná. Toto období bývá někdy nazýváno jako eneolit a dále jako doba, kdy byla zvládnuta metalurgie prvního kovu a to mědi. To v plné míře platí pro Blízký východ a Středomoří, kde se metalurgie mědi rozvinula natolik, že se využívání tohoto kovu stalo významným. U nás ve střední Evropě se tento kov kultuře také vyskytuje ale nemá zásadní vliv na civilizační úroveň. Rozhodující roli stále sehrávaly kamenné a kostěné produkty. I tak se od neolitu výrazně odlišuje: došlo kvalitativně významné zdokonalení neolitického způsobu hospodaření, umožňující vytváření nadprodukce potravin a tím i společenskou dělbu práce.
Členění středoevropského eneolitu:
A/ časný eneolit, časovaný do období 4 000 - 3 700 př.n.l. Patří sem na našem území takzvaná jordanovská kultura, představující závěr vývoje kultur lengyelského okruhu.
B/ starší eneolit, časovaný do období 3 700 - 3 300 př.n.l. Sem patří kultura, která trvala velmi dlouho. Byla to kultura nálevkových pohárů. Tato kultura zanechala po sobě velké množství kamenných památek, například menhirová pole, dolmeny a hroby tvořené kamennými skříněmi.
Na obrázku s artefakty je mimo keramiku, která je pro tuto kulturu typická i vyobrazení sekerky a sekeromlatu s kulovým ukončením jedné strany. Keramika je přes své velké stáří vzhledná, plně funkční a ukazuje, že tato kultura s hlínou pracovat uměla.
Na Moravě tato kultura zanechala 28 výšinných lokalit, a některé z nich už byl velmi kvalitně opevněné. Nade všemi vyniká pevnost Rmíz u Laškova, která ve své době měla dominaci v širokém okolí. Zde byla nalezena hradba s kamennou čelní stěnou široká 4 metry a před ní byl do skály vykopaný a vysekaný mohutný příkop. Celkově bylo opevněno více než 17 hektarů terénu. Na mapě je to pozice číslo 20, zvaná Laškov.
C/ střední eneolit, časovaný do období 3 300 - 3 000 př.n.l, je období které už doznalo i první mechanizaci zemědělských prací. Je znám už zápřah., kolové vozy a to je možnost pro rozvoj obchodu i na velké vzdálenosti. Pro tuto periodu je u nás typická kultura s kanelovanou keramikou. Ta na Moravě vytláčí předchozí kulturu, ale ta úspěšně přežívá v Čechách.
I zde je vidět, že lidé této kultury byli zruční. Za pozornost stojí pozice číslo 15. Je to ostří dýky, na jehož nebodcové straně je vidět 5 otvorů pro nýty, kterými ostří bylo přichyceno ke střence. Na mapě si všimněte pozice číslo 11. Jde o pokračování osídlení lokality Rmíz u Laškova.
Tato kultura na Moravě nechala prokazatelných 32 lokalit, nejlépe pak prozkoumáno bylo hradiště u Hlinska. Zde byla nalezena hradba široká 2,8 metru a před ní opět běžel příkop.
D/ mladší eneolit, časovaný do období 3 000 - 2 600 př.n.l. V tomto období dochází na našem území k poměrně zajímavému jevu. Ve stejné době se objevují tři kultury, které nahrazují ty předchozí a zároveň si dosud volná území rozdělují mezi sebe. Jsou to kultury:
- jevišovická, která zabrala jižní Moravu a nejseverněji byla lokalizována v Brně –Líšni
- řivnáčská kultura, která zabrala území kolem řeky Labe a severní část povodí Vltavy
- chamská kultura, která zabrala nejúrodnější část západních Čech
Po těchto kulturách zůstalo relativně dost stop po opevněních a navíc se zdá, že tyto kultury byly shodně členěny do malých komunit a jejich výšinná sídliště byla relativně malá. Je to o to zajímavější, že jejich předchůdci spíše budovali rozsáhlá a členitá sídla.
D/ pozdní eneolit, časovaný do období 2 600 - 2 000 př.n.l. V tomto období střední Evropu postupně ovládly dvě významné kultury. Byla to kultura se šňůrovou keramikou, která přišla jako první a postupně vytěsnila vše co bylo před ní.
Na fotografii stojí mimo pohled na keramiku pro tuto kulturu charakteristickou i zobrazení dvou zbraní – nástrojů. Je to sekerka a hlavně sekeromlat. Ten vystupuje z obrázku a uznat je potřeba, že jeho řemeslné zpracování je vynikající. Mapa ukazuje že byla lokalizována na méně místech a že preferovala exploataci nížinných lokalit a sídla budoval na bodech s lokální dominancí nad těmito rovinami.
Těsně po ní se objevila kultura zvoncových pohárů, která sní nějaký čas žila v koexistenci aby ji nakonec přehlušila a získala jakousi byť nedokonalou dominanci.
Obraz artefaktů kultury se zvoncovými poháry je naplněn velkým množstvím ukázek. Je potřeba se na ně podívat trochu podrobněji. Ukazují totiž jak dalece pokročila řemeslná zručnost těchto lidí. My se podíváme na zbraně:
Pozice 5: ukazuje jak vypadal tehdy častá dlouhá dýka. Vynikala trojúhelnou oboustranně broušenou čepelí přinýtovanou do střenky.
Pozice 6: ukazuje jak vypadal typický hrot kopí nebo oštěpu. Byl ukončen dlouhým trnem zaraženým do ratiště
Pozice 7 zde je druhý typ dýky. Byla to krátká, široká a opět trojůhelná čepel. I zde je vidět otvory pro upevňovací nýty.
Pozice 8: zde je vidět skvěle zachovanou jednu polovinu licí formy pro výrobu hrotů kopí či oštěpů.
Pozice 12,13 a 14: zde jsou tři hroty šípů ale v tomto případě jde o kamennou industrii, nikoliv kov.
Pozice 15: zde jsou velmi dobré hroty šípů vyrobené odlitím z mědi. Byly duté a byly navlečeny na tělo šípy a přichyceny nýtem přes otvory .
Základní charakteristika eneolitických fortifikací.
Pro tuto dobu je typické místo pro budování sídla hledáno na ostrožnách, nepravých ostrožnách a terénních blocích. V místech kde je přístupová cesta nejužší, býval vyhlouben příkop a vztyčena palisáda. To v té době bývalo považováno za fortifikaci.
Lokality se složitějším systémem obrany byly v této době budovány také a bývají vyhodnocovány jako pevnosti s jistou dominací. Byly objeveny i opevněná sídla kde je tolik různorodých stopo po obchodu se vzdálenými oblastmi, že se o nich uvažuje jako o emporiích, tedy opevněných obchodních stanicích. Zdá se, že tyto byly budovány skutečnými odborníky – jejich fortifikační prvky vykazují preciznost a vysokou odbornost. Chybí zde náznaky vývoje od primitivních forem po vyspělé. Jako by sem na pokyn někoho, kdo mohl rozhodovat přišli zkušení lidé a ve spolupráci s místními postavily co bylo třeba. Už zde jsou hradby s kamennou čelní stěnou, , dřevěnými konstrukcemi náspů za nimi a složitými systémy palisád a bran. Od nich potom empiricky budovali své fortifikace i ostatní.
Patrně nejstarší pevnost na našem území byl zkoumána v lokalitě Cimburk u Kutné hory. Je stará mezi 5500 až 5400 roky a byla to skvělá pevnost. Dva hluboké příkopy za sebou, přes ně vstupový koridor ukončený ulicovou branou. Za ním širší berma a za ní násep z kamenů a hlíny. Celková šířka opevněného pásma byla 20 až 25 metrů.
V závěru tohoto období se pak sídla přestěhovala do vyšších poloh. Jsou budovány na výrazných polohách a na vrcholech kopců. Je vysoce pravděpodobné, že to bylo způsobeno zvýšenou hrozbou možného útoku, který hrozil, když docházelo k postupnému migrovaní lidských společenství a tím i střídání kultur. Nejlépe jsou z této doby prozkoumána opevnění řivnáčské kultury. Například lokalita Homolka u Stehelčevse byly nalezeny dvě fáze opevnění.
- první byla tvořena palisádou doplněnou příkopem, dvěma ulicovými bránami a brankou zajišťující přístup k vodě.
- druhá pak byla tvořena stěnou z mohutných kůlů obložených kameny a propojených břevny.
Jinde byly nalezeny dvě fáze opevnění, kdy ta mladší chránila menší plochu – jako by zde usídlena komunita slábla a zmenšovala tak tímto způsobem potřebu bojovníků na obranu.Top z konečné fáze neolitických opevnění je pak lokalita Dänenmark u Kutné Hory. Zde byl objeven rozsáhlý systém opevnění. Byl chráněn přístup i celý obvod sídla. A uvnitř lokality byl samostatně opevněný prostor. Dnes bychom řekli akropole.
Tímto bychom opustili eneolit. Zbývá sdělit, že vývoj do počátků doby bronzové byl ve znamení přežívání populace kultury se šňůrovou keramikou, na východní Moravě a u našich sousedů v Pováží.
Jinde se udržela populace kultury zvoncovitých pohárů, tedy v severozápadních a severovýchodních Čechách.
Ovšem nálezy ukazují, že tyto kultury začaly postupně upadat. Mění se totiž inventář, kdy mizí zdobené poháry, zůstává pouze nezdobená doprovodná keramika.
