(DDG-51)
USS Arleigh Burke je americký torpédoborec zařazený do služby u US Navy. Od Této lodi je odvozena i stejnojmenná třída. Až na několik dosluhujících torpédoborců starších tříd Spruance a Kidd se jedná o jedinou třídu torpédoborců sloužící v americkém námořnictvu.
Loď s kódovým označením DDG-51 i celá následná třída byla pojmenována po admirálu amerického námořnictva Arleighu Albertovi Burkeovi. (19.10.1901 -1.1.1996). Admirál Burke se proslavil zejména za Druhé světové války, kdy velel skupině amerických torpédoborců během mnoha bitev s Japonci v tichomoří. Burke dále sloužil ve Válce v Koreji. V letech 1955 – 1961 zastával funkci velitele námořních operací (CNO) – nejvyšší post v USN.
Třída Arleigh Burke je náhradou za dosluhující výše zmiňované třídy Spruance a Kidd.
Vývoj lodi probíhal v první polovině osmdesátých let. Při vývoji lodi bylo použito mnoho poznatků z předcházejících tříd, probíhajících výzkumů i již proběhlých událostí (např. Válka o Falklandy 1982). US Navy preferovalo na rozdíl od těžší a dražší třídy Ticonderoga lehčí a levnější torpédoborec s téměř stejnou výzbrojí.
V roce 1985 dostaly loděnice Bath Iron Works objednávku na stavbu první lodi. Kýl lodi byl položen v roce 1988 a již 16. září 1989 byla loď spuštěna na vodu.
Dne 4. července 1991 při příležitosti 215. výročí vyhlášení nezávislosti Spojených státu byl torpédoborec USS Arleigh Burke (DDG-51) oficiálně slavnostně zařazen do služby v USN. Na slavnostním ceremoniálu v Norfolku ve Virginii byl osobně přítomen i tehdy devadesátiletý admirál A.A. Burke.
Loď i celá třída jsou klasifikovány jako raketový torpédoborec (podle anglického výrazu – guided missile destroyer). Dříve (50. a 60. léta) se takto v USN odlišovaly lodě s raketovou protileteckou či protilodní výzbrojí od klasických lodí (destroyer vs. guided missile destroyer DD vs. DDG). Dnes je však toto označení celkem zbytečné vzhledem k tomu že všechny velké moderní válečné lodě jsou vyzbrojeny protiletetadlovými či protilodními střelami. Nicméně označení raketový torpédoborec zní daleko lépe než ,,jen“ torpédoborec.
Torpédoborce třídy Burke jsou určeny pro všechny druhy boje (protilodní, protiponorkový i protiletadlový). Hlavní úloha těchto lodí je doprovod a ochrana svazů letadlových lodí. Sekundární úloha torpédoborce je asistence většímu raketovému křižníku Ticonderoga.
Arleigh Burke je konstruován jako jednotrupá bojová loď. Uspořádání lodi se vyznačuje klasickou koncepcí tj. výzbroj vpředu, nástavby, výzbroj vzadu a letová paluba. Trup i palubní nástavby jsou vyrobeny z různých druhů oceli. USN se při konstrukci této lodě opět vrátilo k použití celoocelových lodí. Předchozí lodě totiž byly stavěny způsobem trup – ocel, nástavby – hliník. Toto řešení se ukázalo jako nepříliš vhodné v porovnání s celoocelovou lodí. Ocel je přeci jen pevnější a odolnější než hliník. Hliníkoocelové lodě byly sice levnější a lehčí, ale u torpédoborce Burke ve váze a ceně takový rozdíl nebyl. Proto se tady zvolila odolnější ocel. Citlivá místa lodi jako jsou zbraňové systémy, elektronika, palivové nádrže a strojovny jsou samozřejmě chráněna. Ať už se jedná o kevlarový pancéř nebo o systém protipožárních a vodotěsných přepážek.
Při konstrukci lodě byly použity prvky ze skupiny technologií STEALTH. Jedná se zejména o tvar palubních nástaveb. Nástavby jsou na Arleighu Burkeovi co nejmenší a jsou tvořeny rovnými plochami spojenými šikmými úhly (viz první nástavba – můstek). Přesným opakem jsou velké a hranaté nástavby na Spruancu a Ticonderoze.
Loď je poháněna čtyřmi turbínami General Electric LM 2500, každá o výkonu 27 000 HP (celkem tedy 108 000 HP – ekvivalentně 75MW). Každá turbína je usazena ve speciálním ocelovém kontejneru. Výhodou tohoto uspořádání je jednodušší manipulace s turbínami – nic se nemusí montovat, odpojí se jen přívody vzduchu a paliva, odvod spalin a náhon na převodovku a celý kontejner se vyndá.Turbíny jsou rozděleny na dva páry. Každý pár je v samostatné strojovně. Turbíny jsou ve strojovně napojeny na převodovku. Tato převodovka pohání jednu hřídel s lodním šroubem. Plavidlo je vybaveno dvěma lodními šrouby. Lodní šrouby disponují systémem natáčení úhlů lopatek.
Loď je dále vybavena třemi menšími turbínami Allison ve spojení s generátory pro výrobu el. energie. Každá turbína Allison má výkon 2500kW.
Rychlost torpédoborce je udávána 30+ uzlů. Maximální ,,běžně používaná“ rychlost je 30 uzlů. Plus znamená že loď je schopna za určitých podmínek (klidné moře, optimální zatížení, ideální vítr) dosáhnout vyšší rychlosti než třicítku. Hrubý odhad je až o několik uzlů více – 32; 33 možná i 34 nebo 35 uzlů.
Plavidlo je vybaveno různými systémy pro ochranu před biologickými, chemickými a radiačními zbraněmi. Jedná se například o vnější detekci, filtry ve ventilačním zařízení, vzduchotěsné poklopy, atd.
Rozměry:
Délka maximální: 505 stop - 154 m Délka na vodní hladině: 466 stop – 142 m
Šířka maximální: 66 stop - 20 m Šířka na vodní hladině: 59 stop – 18 m
Ponor: 31 stop - 9.5m
Dosah lodi je udáván kolem 8000 km při rychlosti 20 uzlů. Tato hodnota je pouze však informativní. Ve skutečnosti dosah lodi závisí na mnoha faktorech zejména na rychlosti, stavu moře, větru, manévrování, atd. Loď nikdy nemusí plout na maximální dosah, protože v případě USN je ve většině případů k dispozici zásobovací loď. Torpédoborec může tedy nabrat palivo a zásoby vždy když potřebuje.
Celá třída Arleigh Burke je rozdělena na tři verze. Verze se od sebe liší zejména použitím hangáru pro vrtulníky. Další již málo patrné rozdíly jsou ve výzbroji a výstroji lodi. Výše uvedený popis konstrukce je shodný pro všechny verze. Verze jsou označovány jako ,,Flights“. Jedná se o Flight I, Flight II a Flight IIA.
Samotná první loď třídy Arleigh Burke DDG-51 patří přirozeně do první verze Flight I.
Flight I
Jedná se o první tj. nejstarší verzi torpédoborce. Výtlak plně naložené lodi činí kolem 8 300 tun. Základním poznávacím znamením je absence palubního hangáru pro vrtulníky. Loď je vybavena pouze přistávací plochou. Posádku tvoří 23 důstojníků a 300 námořníků. Ve verzi Flight I je postaveno 21 lodí.
Plavidlo nese standardní komunikační a navigační zařízení používané USN.
Hlavním prvkem protiletadlové výstroje je radar AN/SPY-1. Radar se skládá ze čtyřech antén a tvoří základní prvek systému AEGIS.
Dalšími nesenými radary jsou AN/SPS-64 a AN/SPS-67.
Loď je vybavena sonarem AN/SQS-53 a dále vlečným sonarem AN/SQR-19.
Z elektronického vybavení se jedná o výstražný elektronický systém AN/SLQ-32, který zaznamenává ozáření lodi cizím radarem. Loď je dále vybavena akustickým systémem varování před blížícími se torpédy AN/SLQ-25.
Jsou instalovány i vrhače klamných cílů Mk.:36 – tzv. chaffy.
Samozřejmostí jsou i systémy řízení palby. AEGIS – systém řízení protiletadlové palby, Mk.:116 – systém řízení protiponorkové palby (VL/Asroc a torpéda), AN/SWG-1 – systém řízení palby raket Harpoon, AN/SWG-3 systém řízení palby střel Tomahawk, atd..
Torpédoborec Arleigh Burke nese pestrou paletu zbraňových systémů. Jsou to:
1 x Mk.: 45 Lodní dělo ráže 5 in. (127mm) délka hlavně 54 ráží.
2 x Mk.: 41 VLS (Vertical Launcher System). VLS představuje hlavní zbraňový systém lodi. Jak je patrné z názvu jedná se o odpalovací zařízení složené z transportních/odpalovacích kontejneru ve vertikální poloze. Jedno zařízení s menším počtem kontejnerů je na přídi. Druhé s větším počtem kontejnerů je na zádi. Obě zařízení disponují dohromady 90ti kontejnery – tedy 90ti raketami. Do VLS lze nabít protiletadlové rakety Sea Sparrow, protiletadlové rakety SM-2, protiletadlové/protiraketové rakety SM-3, střely s plochou drahou letu Tomahawk a střely protiponorkového systému Asroc (VL/Asroc).
2x odpalovací zařízení pro čtyři protilodní rakety AGM-84 Harpoon.
2x Mk.:15 Phalanx CIWS. Jedná se o systém blízké protiraketové obrany. Systém je složen z vlastního přehledového radaru, vlastního zaměřovacího radaru a kanónu M61 Vulcan ráže 20mm. Oba radary, kanón i zásobník s 900 náboji jsou uloženy na pohyblivé plošině. Systém se ovládá sám plně automaticky.
2x Mk.: 32. Jedná se o trojité vrhače protiponorkových torpéd. Používají se torpéda Mk.:46 a Mk.: 50
2x 25mm rychlopalné kanóny M242 Bushmaster
4x těžký kulomet M2HB ráže 50.BMG
Torpédoborec nese dva rychlé čluny a 15 velkých záchranných nafukovacích člunů.
Flight II
Hlavní rozdíl druhé verze spočívá v instalaci dvou palubních hangárů. Do každého hangáru se vejde jeden vrtulník SH-60 Seahawk. Kvůli instalaci hangárů musela být přepracována zadní zbraňová nástavba. Ta je nyní rozdělena na tři části. V prostřední se nachází odpalovací zařízení Mk.: 41 VLS. V obou krajních se nalézají hangáry. Z důvodu jiného uspořádání VLS byly z lodi odstraněny odpalovací rampy pro protilodní střely AGM-84 Harpoon. Posádka lodi vzrostla na 32 důstojníku a 348 námořníků. Hlavním důvodem pro zvýšení počtu členů posádky je příchod leteckého personálu pro vrtulníky. Výtlak plně naložené lodi vzrostl na 8400 tun. Ve verzi Flight II bylo postaveno 7 lodí.
Elektronické i elektronické bojové systémy jsou stejné jako u verze Flight I.
Jak již bylo uvedeno výše z výzbroje byly odstraněny rakety Harpoon.
Torpédoborec nese dva vrtulníky SH-60 Seahawk. Jedná se o námořní verzi armádního vrtulníku UH-60 Blackhawk. Posádka se skládá ze 3-4 osob (pilot, kopilot, operátor elektronických systémů a operátor zbraňových systémů). Seahawk je vybaven sonarem Lamps, který může spustit na laně do vody. Vrtulník může být vyzbrojen torpédy Mk.:46, Mk.:50, protilodními střelami AGM-119 Penguin nebo raketami AGM-114 Hellfire. Lze nést také hlavňovou výzbroj - kulomet M60, kulomet M240, těžký kulomet M2 nebo minigun.
Flight IIA
Jedná se rozšíření verze Flight II. Rozšíření spočívá ve zvětšení kapacity odpalovacích zařízení VLS o 6 kontejnerů, celkem tedy na 96 kontejnerů – 96 raket. Výtlak plně naloženého torpédoborce vzrostl na 9 200 tun. Ve verzi Flight IIA bylo postaveno, je ve výstavbě nebo bylo objednáno 33 lodí.
Z lodi byl odstraněn vlečný sonar AN/SQR-19.
Kromě zvýšení počtu raket se ve výzbroji udály ještě další dvě změny. Tou první byla změna děla v dělostřeleckém systému Mk.:45. Systém dostal nový kanón ráže 5 palců (127mm) o délce hlavně 62 ráží namísto původního s délkou hlavně 54 ráží.
Druhou další změnou bylo odstranění systému Mk.:15 Phalanx z některých lodí. Jedná se asi o10 - 15 posledních lodí. Phalanx byl odstraněn zřejmě proto protože systém AEGIS je schopen blížící se nepřátelskou ŘS zachytit a sestřelit ji jinou ŘS dříve než se dostane do dostřelu Phalanxu. Tudíž je Phalanx zbytečný.
Při popisování verzí torpédoborce třídy Arleigh Burke je třeba ještě zmínit jednoho blízkého příbuzného. Tímto příbuzným je japonský torpédoborec třídy Kongo a následná stejnojmenná třída. Třída Kongo vychází z torpédoborce Burke verze Flight I.
Od svého vzoru se Kongo liší zejména tvarem palubních nástaveb a tvarem lodního stožáru. Rozměry a výkony lodi, elektronická výstroj a zbraňové systémy jsou téměř stejné. Torpédoborec Kongo ale nese jiný druh děla (ráže i délka hlavně jsou však stejné) a není vyzbrojen střelami Tomahawk. Stejně jako Arleigh Burke Flight I nemá palubní hangár.
Paradoxní na této situaci je že před 60ti lety spolu americké a japonské torpédoborce sváděli bitvy na život a na smrt a dnes jsou na +/- 80% stejné.
Jak již bylo uvedeno výše první torpédoborec třídy Arleigh Burke byl do aktivní služby zařazen 4. července 1991. Od této doby se torpédoborce třídy Burke v zastoupení kterékoliv lodi zúčastnily téměř všech bojových akcí US Navy. Konkrétně ve válce v bývalé Jugoslávii 1995, válce v Afghánistánu 2001, druhé válce v Iráku 2003, kampani proti somálským pirátům 2009, atd..
Během všech těchto akcí plnili různé úkoly jako zejména doprovod a ochranu letadlových lodí.
Za zmínku stojí událost, které se přihodila torpédoborci USS Cole (DDG-67) 12 října 2000. V ten den zakotvil torpédoborec Cole v přístavu Aden v Jemenu aby zde doplnil palivo a zásoby. Této zásobovací zastávky využila jemenská odnož teroristické organizace al-Kajda k provedení teroristického útoku. Když byl torpédoborec zakotven v přístavu, teroristé naplnili malý rychlý člun několika sty kilogramy výbušniny. S takto ,,upraveným“ člunem poté vpluli do přístavu a narazili do trupu americké lodě. Následný výbuch udělal do trupu torpédoborce poměrně velkou díru. Při útoku zemřelo kromě teroristu také 17 amerických námořníků. Pro poškozený USS Cole si do Adenu připlula speciální transportní loď Blue Martin, která ho odvezla do loděnic Ingalls na opravu. Torpédoborec byl po 14 měsících oprav opět zařazen do služby.
Lodě třídy Arleigh Burke jsou největší, nejmodernější a nejlépe vyzbrojené torpédoborce jaké kdy v americkém námořnictvu sloužily. S ohledem na tyto vlastnosti lze jen konstatovat že lodě třídy Burke jsou pro USN rozhodně kladným přínosem.
Zdroje:
www.fas.org/man
www.veda-technika.blogspot.com
www.globalsecurity.org
www.wikipedia.org
www.navy.mil
