války Východofranské říše proti Českým kmenům
roky 871 - 872
Franská říše mezi lety 843-888----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
České kmeny
Velitel: ???
Počty: ???
Východofranská říše
Velitel: Ludvík II. Němec (*cca 805 - +876), král východofranské říše v letech 843-876
Počty:
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
První historické zprávy o Slovanech na území Českých zemí nám podává tzv. Fredegarova kronika ze 7.století, která se zmiňuje o bojích franské říše proti slovanské říši kupce Sáma, jejíž jádro leželo kdesi v Čechách. Od druhé poloviny 7.století pak na téměř 150 let jakékoliv zprávy o českých zemích mizí. To bylo zapříčiněno vnitřními boji ve Franské říši a pozornosti kronikářů, která se věnovala právě těmto vnitřním neshodám. Z propadliště dějin se pak první zmínky o našem území vynořují až k roku 788, i když nepřímo. Roku 788 totiž franský král a pozdější obnovitel Svaté Říše římské Karel Veliký zřizuje v severním Bavorsku tzv. „Českou marku“, tj. pohraniční oblast franské říše sousedící s územím obydleným českými kmeny.
V letech 805 a 806 pak Karel Veliký již jako císař, podniká válečné výpravy proti Českým kmenům, kteří se nakonec jeho vůli podrobí a přibližně od roku 807 se uvolí platit tribut do Bavorska. Formálně se tak Česká kotlina stává vazalskou součástí Franské říše. Po smrti Karla Velikého (814) se říše ocitá v desetiletích vzájemných bojů jeho nástupců, které nakonec vyústí v roce 843 v podepsání tzv. Verdunské smlouvy a rozdělení říše na tři samostatné celky. V té době ale již české kmeny dávno přestali plnit své vynucené závazky vůči říši. Proto Ludvík II. Němec, panovník Východofranské říše, která hraničí s Čechami i Moravou, se rozhodne jako dědic tributu placeného do Bavorska zajistit si podřízenost jak Velké Moravy knížete Mojmíra I., tak i českých kmenů. O plánované výpravě se dozví přední česká knížata a rozhodnout se jako jeden muž společně dostavit se do Řezna a žádat císaře Ludvíka Němce o přijetí křesťanství. Byl to zřejmě jednotný akt téměř všech knížat panujících na svých miniknížectvých v české kotlině. Čtrnáct knížat (z patnácti?) se tedy nechalo v Řezně pokřtít (13.ledna 845) s nadějí, že křesťanský panovník na křesťany útočit nebude. Tento jejich preventivní plán jak od sebe odvrátit vojenské akce Franků se však minul účinkem jak zjistili později.
V létě roku 846 se Ludvík II. Němec rozhodl urovnat poměry na Moravě podle svých představ a vtrhl tam s velkou vojenskou silou. Cestu zpátky volil přes Čechy, aby si zde na knížatech vynutil to, co nebylo v Řezně v lednu při křtu projednáno a to znovu obnovení placení tributu a formální podřízenost Východofranské říši. Ludvík Němec tak chtěl zabít dvě mouchy jednou ranou, nebo spíše jedním tažením. Ostatně už i v této době vojenská výprava nebyla zrovna levná záležitost a tak si ji Ludvík naplánoval s dvěma jasnými cíly. Na Moravě dosadit sobě loajálního panovníka (Rostislava) a Čechy donutit k placení tributu a uznání franské nadřazenosti. Jenomže zprávy mají rychlé nohy a tak se Čechové dozvěděli, jak arogantně a násilně si Ludvík Němec počínal na křesťanské Moravě (moravská aristokracie přijala křest již roku 831). Teď jim již bylo zcela jasné, že přijatí křesťanství z rukou samotného císaře, je od jeho dobyvačných choutek neuchrání. Když pak ten táhl koncem roku 846 skrze českou zem, bylo jeho vojsko napadeno a zle poničeno.
Ludvík ... vytáhl kolem poloviny měsíce srpna s vojskem proti moravským Slovanům, kteří vyvolali vnitřní rozbroje. Zde uspořádal a urovnal vše podle svého uvážení a vévodou jim ustanovil Rostislava, synovce Mojmírova. Poté se vrátil přes Čechy s velkou nesnází a velkou ztrátou svého vojska. (Fuldské anály k roku 846)
Následujících jedenáct let se pak Frankové pokoušeli ovládnout nejednotné české kmeny. Ovšem byl to těžký úkol, který měl jen občasné úspěchy. Tažení se opakovala s pravidelností téměř každý rok s proměnlivým výsledkem až do roku 857, nebo spíše dle dochovaných pramenů. Není totiž vyloučeno, že nepřátelství pokračovalo i nadále, ale nemáme o tom zpráv. I když dá se přepokládat, že alespoň k nějakým lokálním menším hraničním konfliktům docházelo prakticky nepřetržitě. Co však víme jistě, že české kmeny a jejich předáky na několik desetiletí přešla chuť experimentovat s křesťanstvím, když viděli, že ani společná víra je od dobyvačných úmyslů Franků neochrání. Jména českých knížat a vůbec dění v české kotlině tak opět zapadla v zapomnění a vynořují se jen občas a mlhavě až do prvního historicky doloženého Přemyslovce Bořivoje I. (+cca 889).
Rok 871
Přepadení svatební družiny
V roce 870 se velice změnili poměry na velké Moravě. Synovec moravského panovníka Rostislava, Svatopluk, se rozhodl zradit svou krev a vydat strýce říši. Ten byl v následném procesu obviněn z neposlušnosti vůči říši, na přání císaře Ludvíka II. Němce oslepen a uvržen do některého z bavorských klášterů, kde neznámo kdy zemřel. Svatopluk se však své očekávané odměny nedočkal, protože přímou vládu na Moravě z vůle císaře převzala franská hrabata Engelšak a Vilém. Navíc byl na jaře roku 871 sám obviněn z porušení věrnosti franské říše a uvězněn. V létě však na Moravě vypuklo velké protifranské povstání do jehož čela byl postaven kněz Slavomír, pravděpodobně příbuzný Mojmírovců. Povstání dosáhlo takových rozměrů, že z říše muselo být vysláno velké vojsko, do jehož čela Ludvík Němec postavil Svatopluka, kterého krátce předtím zprostil všech žalob. Franské vojsko pak oblehlo někdejší hlavní Rostislavovu pevnost (neznámé polohy). Tam Svatopluk lstí přešel na stranu Moravanů, postavil se do čela odporu a s jejich pomoci přepadl a zničil franské vojsko. Novým panovníkem Velkomoravské říše se tak stal Svatopluk, pod jehož vládou se z Moravy stala skutečné Velká Morava zaujímající kromě vlastní Moravy později i území Čech, Panonie, Vislanů, Polabských Slovanů, Slovenska atd.
V říjnu (?) roku 871 vpadlo franské vojsko vedené würzburským biskupem Arnem do Čech v odvetu za předchozí útoky Čechů na říšská území. Je možné, že tyto útoky měly souvislost s podporou protifranského povstání na Moravě.
Král [Ludvík II. Němec] ... se odebral do Bavor a ochránce svého území, totiž biskupa Arna a hraběte Rudolfa, a s nimi jiné, poslal proti Čechům, kteří zamýšleli vpád do jeho království. Nepřátelé však opevnili velmi pevnou hradbou dokola jakési místo a udělali úzkou cestu pro příchod jako nástrahu pro ty [Bavory], kteří střežili hranici; aby byl zabit, kdo by z nich tam náhodou vešel, neboť by v samotném úzkém průchodu nemohl nikam uniknout. Mezitím moravští Slované strojili svatbu a přiváděli dceru kteréhosi vévody z Čechů. Když se to dověděli výše uvedení mužové, to jest Arno a jiní, kteří s ním byli, ihned ozbrojeni pronásledovali nepřátele. Ti prchajíce, přišli však z neznalosti ke vzpomenuté hradbě a tam pro těsnost místa [museli] zanechat koně a výzbroj a zachránili holý život. Když tam přišli, našli 644 koní s otěžemi a sedly a stejný počet štítů, které tam prchající zanechali, a bez odporu to sebrali a vrátili se radostně do tábora. (Fuldské anály k roku 871)
Jak si můžeme přečíst z dobových záznamů (Fuldské anály), podařilo se Frankům zaskočit slovanskou svatební družinu na cestě z Čech na Moravu. Jak je vidno, moc Franků nebyla zdaleka tak otřesena z vývoje na Moravě z léta toho roku, jak by se na první pohled mohlo zdát. Nemalá vojenská družina se nebála pohybovat na pro ně nepřátelském území a to i krátce poté, co utrpěli těžkou porážku od vojsk vedených moravským Svatoplukem. To že se nejednalo o malý franský oddíl dokazuje, že se jim podařilo rozehnat družinu z které následně ukořistili 644 koní a štítů. Muselo se tedy jednat již o vojsko o síle několika tisíc bojovníků. Ostatně ani družina dcery (kteréhosi) českého knížete nebyla nijak malá, což opět dokazuje bohatá franská kořist. Podle všeho s družinou byla vyslána na Moravu i vojenská pomoc v dalším boji proto společnému nepříteli, Frankům.
Nyní se můžeme dostat i k otázce o jakou svatbu vlastně šlo. Podle Františka Palackého se jednalo o manželku Svatopluka moravského, to se ale podařilo historikům vyvrátit, protože to nevysvětlovalo další události, jako Svatoplukova podpora přemyslovce Bořivoje I. po jeho vyhnání z Čech atd. (po jeho přijmutí křtu na Moravě, kdy se proti němu v Čechách zvedla proti křesťanská vzpoura). Další různé teorie mají tu či onde větší či menší podporu. Ve světle faktů a antropologických výzkumů E.Vlčka se nakonec jako nejvěrohodnější jeví, že se jednalo o svatební družinu pšovské kněžny Ludmily (sv.Ludmila +921), dcery Slavibora, která byla zaslíbena Bořivojovi I. Ano můžete nyní namítnout, že i tato teorie má velkou trhlinu, protože Bořivoj I. je přeci první doložený Přemyslovec. Pokud má ale pravdu výzkum našeho předního antropologa E.Vlčka (z let 1995-1997) a určení hrobů nalezených na Pražském Hradě (hrob K1, údajný možný Bořivojův hrob), tak je tu až zarážející nápadnost mezi ostatky Bořivoje a mojmírovského Svatopluka (opět domnělé ostatky). Oba jsou narozeni v přibližně stejném období, oba jsou stejné fyzické stavby těla, oba mají krevní skupinu B a hlavně, oba mají zvláštní anomálii vnějšího zvukovodu. Docela dost „náhod“ na to, že by se mělo jednat jak je zažito z učebních osnov, o dva členy zcela rozdílné dynastie. Jak se tedy zdá, první doložený Přemyslovec by tak mohl být ve skutečnosti Mojmírovec. Svatopluk by tak mohl být jeho starším bratrancem a sám Bořivoj pak pocházel z nejvyšší moravské aristokracie. Není vyloučeno, že byl synem knížete Rostislava sesazeného roku 870. Bořivojova svatba s Ludmilou v roce 871 by pak usvědčovala z omylu Kristiána (kronikář z 10.století), který si možná i samotný křest Bořivoje arcibiskupem Metodějem vymyslel. Metoděj byl totiž v letech 870-873 konfinován bavorskými biskupy a nemohl nikoho křtít. Navíc Bořivoj jako člen vládnoucí dynastie Mojmírovců, byl jistě pokřtěn již při narození. Protibořijovská vzpoura v Čechách by pak měla další opodstatnění, protože by nebyla namířena jen proti křesťanskému panovníkovi, ale proti panovníkovi z jiné dynastie. Teorii moravského původu Bořivoje I. podporuje ještě legenda „O pustynnike Ivaně“ (O svatém Ivanovi), která byla sepsaná hlaholicí v Čechách ještě před pádem Velké Moravy, tedy za života Bořivojovy manželky Ludmily. Zcela výjimečná je tato legenda tím, že jako jediná uvedla, že Bořivoj byl kníže moravský (viz. Legenda o sv.Ivanovi níže)
STAROSLOVĚNSKÁ LEGENDA O SV. IVANOVI
O poustevníku Ivanovi, kraleviči korvatském.
Bořivoj, kníže moravský, křesťan řeckého vyznání. Událo se mu jeti na lov, i uviděl laň a ubil ji z luku. Ona pak postřelena běžela a přiběhla pod hory k velikému a hustému lesu. A z těch hor voda teče čistá, a laň tuto lehla. I vyšlo z ní mléka tak mnoho, že lidé Bořivojovi všechno to mléko pili dosyta. A po malé chvilce vyšel z těch hor člověk strašlivý, kosmatý, a počal mluviti k Bořivojovi, nazývaje jej jménem:
„Proč jsi laň mou ubil?“
Kníže pak a všichni jeho velmi se ho zděsili. I otázal se ho kníže: „Kdo jsi ty a jaké je zde tvé dílo?“
On pak řekl:
„Já jsem Ivan Korvacký, žiji v pustině této pro Boha 42 let, nikdo neviděl mne až po tento den, kromě tebe. Toto pak zvíře mi dáno od Boha na výživu.“
A Bořivoj zval jej s sebou, aby okusil pokrmu. On pak odpověděl: „Pošli kněze.“
A Bořivoj poslal k němu kněze i koně. On však nesedl na kůň, šel pěšky do chrámu, a přijav svaté svátosti, jiného nic nejedl a nepil. A opět se navrátil do pustiny, kde žil. A přijav pergamen a inkoust, napsal jim, nazývaje sebe synem krále korvackého. I umřel a pohřben byl Bořivojem čestně. Po pohřbení pak jeho mnoho daroval Bůh uzdravení lidem.(Překlad Josef Vašica)
Všechno výše napsané by také potvrzovalo teorie o přenesení královské koruny z Moravy do Čech. Ovšem co je na tom vše skutečné pravdy, se zřejmě již nikdy nedozvíme.
Rok 872
Bitva u Vltavy
Vojenská sláva a úspěchy jsou vrtkavé jak Frankům ukázal průběh roku 872. V tomto roce Východofranská říše opět podnikla řadu vojenských tažení namířených proti Slovanům. V květnu vyrazilo vojsko složeno z Durynků a Sasů proti Moravanům, ale díky své nejednotnosti bylo vojsko obráceno na útěk, a to dokonce až tak překotný, že se podle dobového kronikáře na zabíjení útočníků podílely moravské ženy.
V měsíci květnu poslal proti moravským Slovanům Durynky a Sasy. Poněvadž s sebou neměli krále a nechtěli být mezi sebou svorní, dali se před nepřáteli na útěk, a když ztratili velký počet svých [lidí], s hanbou se vrátili. Ba vypráví se, že některá hrabata byla na útěku ženičkami té země zbita a kyji shazována s koní. (Fuldské anály k roku 872)
Výprava proti Moravanům z května roku 872 tedy dopadla neslavně a proto Ludvík II. Němec vyslal svému synovi Karlomanovi na pomoc další ozbrojené síly, aby hájili hranice proti Velkomoravské říši. Ani v tomto případě však Frankové nebyli úspěšní a přišli o mnoho bojovníků. Svatopluk aby nepřítele předešel a přenesl boje na jeho území, vtrhl do Bavorska v době, kdy ještě franské vojsko pod Karlomanovým vedením vraždilo a pálilo Moravu. Svatoplukovo vojsko v Bavorsku pak nepřítele doslova rozdrtilo.
Avšak ti, kteří byli posláni na pomoc Karlomanovi, to jest biskup Arno a opat Fuldského kláštera Sigibert, ačkoliv statečně bojovali a dotírali na nepřítele, přece však, když ztratili velmi mnoho svých [lidí], vrátili se s velkými obtížemi. Neboť zatímco Karloman v [zemi] Moravanů vraždil a pálil, Svatopluk vyslal tajně početné vojsko a přepadl Bavory, kteří byli zanecháni na břehu řeky Dunaje ke střežení lodí. Jedny pobil, jiné dal utopit v řece, jiné pak odvedl jako zajatce. A nikdo odtud neunikl než jen biskup města Řezna Embrich s několika málo [lidmi]. (Fuldské anály k roku 872)
Další vojsko, do jehož čela byl postaven mohučský arcibiskup Liutbert pak mělo za cíl Čechy. České kmeny totiž podporovali Moravany v jejich protifranskému odboji z roku 870-871. Navíc podle výše uvedených teorií došlo v roce 871 ke svatbě mezi dcerou předního českého knížete Ludmilou a Bořivoje I. a tudíž zde hrála svou roli i sňatková politika. Zde poprvé pak z dějin vystupují jmenovitě postavy českých knížat. Kronikář fuldských análů je zapsal jednoho po druhém, Svatoslav, Vitislav, Heriman, Spytimír, Mojslav a Goriwei (Bořivoj). Letopisec však píše (viz. níže), že se jednalo o pět knížat, ale včetně Bořivoje jich je šest. Dá se asi těžko pochybovat, že by kronikář neměl počítat do šesti. V úvahu tak přichází, že Bořivojovo jméno bylo připsáno dodatečně, až analista zjistil, že Bořivoj I. usedl na český knížecí stolec (875 ?).
I když je Bořivojovo jméno analistou připsáno do kroniky dodatečně, přesto je velmi pravděpodobné, že se vojenského střetnutí u Vltavy na straně Čechů zúčastnil. Bořivoj nebyl totiž Svatoplukem moravským dosazen, nýbrž zřejmě poslán do Čech na vlastní žádost českých Slovanů. Ti si ho pak „sobě“ ustanovili za knížete. Je to zřejmé jak z Kristiánova, tak i Kosmova podání přemyslovské pověsti. Z něho také jasně vyplývá, že byl ve středních Čechách „cizinec“. Proto také ve Fuldských análech k roku 872 se Bořivojovo jméno (Goriwei) objevuje jako dodatečně připsané.
Znovu byli někteří z Franků posláni na pomoc Karlomanovi proti uvedeným Slovanům, jiní byli určeni proti Čechům. A ti pět knížat těchto jmen: Svatoslav, Vitislav, Heriman, Spytimír, Mojslav, (Goriwei),která se s velkým množstvím lidu pokoušela rozpoutat válku, obrátili s pomocí na útěk. Jiné pobili a jiné zranili, někteří utonuli též v řece Vltavě, ti však, kdož mohli uniknout, uchýlili se do měst. Když zpustošili nemalou část té země, vrátili se bez pohromy.V této výpravě měl vrchní velení [mohučský] arcibiskup Liutbert. (Fuldské anály k roku 872)
O samotném průběhu bitvy u Vltavy se nám nedochovalo žádných zpráv. Podle těch několika řádků ve Fuldských análech je zřejmé, že pět českých knížat se kdesi u Vltavy postavilo franskému vojsku a bylo pravděpodobně poraženo. Zbytek slovanského vojska se pak uzavřelo na svých hradištích, která byla v dané době de facto pro útočníka nedobytná. Arcibiskup Liutbert pak musel se svým vojskem odtáhnout zpět do říše. Během této cesty bylo franské vojsko zřejmě neustále pod útoky Čechů. Jak jinak si vysvětlit analistovu poznámku „vrátili se bez pohromy“. To má k vítězství, velké kořisti nebo celkovému úspěchu výpravy poněkud daleko.
Zdroje:
Encyklopedie Slovanské archeologie – Michal Lutovský – 2001
Československé dějiny v datech – kolektiv -1986
Počátky Přemyslovců – Dušan Třeštík - 2003
Vznik Velké Moravy – Dušan Třeštík – 2001
www.moraviamagna.cz
www.wikipedia.org
pak pockali az se frankove usadi pres zimu na jejich uzemi, onemocni, pomrou hlady a nechaj se na jare zmasakrovat dobre vykrmenejma armadama z hradist (neprosly k nim ani konvoje, vsechno prepadali).
