[align=center]DD-963[/align]
USS Spruance je americký torpédoborec. Loď DD-963 je vedoucí lodí stejnojmenné třídy torpédoborců která je od ní odvozena.
Třída torpédoborců Spruance byla vytvořena jako náhrada za třídu Charles F. Adams. Loď i celá třída byla pojmenována po admirálu Raymondu Amesu Spruancovi (3.7.1886 – 13.13.1969). Admirál Spruance se proslavil během Druhé světové války. Nejznámější bitvou ve které admirál Spruance bojoval je Bitva o Midway. Do konce války se účastnil všech známějších událostí v Pacifiku – například záliv Leyte, operace na Ivo Jime, operace na Okinawě , atd.. Po válce se Spruance stal velitelem US pacifické flotily. Z aktivní služby odešel v roce 1948.
Torpédoborec Spruance byl vyvíjen na konci 60. let. Při vývoji byl uplatněn požadavek na rychlou a obratnou loď s velkým dosahem. Dále byly zohledněny požadavky na modulární konstrukci. Tato konstrukce umožňovala snadnou instalaci palubních elektronických i bojových systémů. Při projektování této modulární konstrukce se bral ohled i na snazší instalaci budoucích elektronických i zbraňových systémů.
V polovině roku 1970 bylo rozhodnuto o pořízení lodi a loď byla objednána. Stavba lodi probíhala v loděnicích Ingalls Shipbuilding v Pascagoule v Mississippi. Se stavbou se začalo během listopadu roku 1972. Po roce byla loď 10.11.1973 spuštěna vodu.
Torpédoborce třídy Spruance jsou primárně navrženy pro boj s ponorkami. K tomuto účelu jsou i dobře uzpůsobeny – jsou rychlé a mají potřebné výkonné moderní (na tu dobu) protiponorkové elektronické vybavení a odpovídající výzbroj. Hlavním úkolem těchto lodí u US Navy byl doprovod letadlových lodí a jejich ochrana před ponorkami.
Přestože je loď Spruance klasifikována jako raketový torpédoborec (DDG) tak je označena jen jako obyčejný torpédoborec (DD).
Torpédoborec je konstruován jako bojová jednotrupá loď s klasickým uspořádáním. Trup je vyroben z různých druhů oceli. Palubní nástavby jsou vyrobeny částečně z oceli ale převážně z hliníku. Takováto konstrukce je zvolena zejména kvůli snížení hmotnosti lodi a úspoře ceny. Záporem hliníkové konstrukce je hlavně nižší odolnost zejména vůči tepelnému poškození – požáru.
Jako pohon lodi byly vybrány tehdy netradiční plynové turbíny. Lodě třídy Spruance se staly prvními loděmi v US Navy , které byly tímto pohonem vybaveny. Pohon je složen ze čtyř turbín General Electric LM 2500. Všechny čtyři turbíny dávají dohromady výkon kolem 80 000 HP – ekvivalentně 60MW. Stejnými turbínami jsou vybaveny i křižníky Ticonderoga a torpédoborce Arleigh Burke. V těchto lodích je však použit modernizovaný a výkonnější typ turbíny LM 2500-30.
Výkon z turbín je přenášen pomocí převodovek na dvě lodní hřídele tzn. že loď je vybavena dvěma lodními šrouby. U konstrukce těchto šroubů byla použita také novinka té doby a to zařízení umožňující změnu úhlu lopatek šroubu. Změna úhlu lopatek byla známa již daleko dříve, toto zařízení bylo však použito na takovéto lodi až nyní.
Ve strojovnách jsou dále instalovány další tři menší turbíny Allison o výkonu 2000kW. Tyto turbíny zajišťují pohon třem elektrickým generátorům. Výkony lodi plně odpovídají technickým požadavkům projektu. Torpédoborec je schopen dosáhnout maximální rychlosti 32 uzlů. Za určitých podmínek (klidné moře, ideální vítr,… ) tuto rychlost může i překročit.
Dosah lodi je udáván 6000 námořních mil (necelých 11 000 km) při rychlosti 20 uzlů. Údaj 6000 NM je bohužel pouze informativní. Tento údaj tj. dosah lodi je přímo závislý na způsobu a podmínkách plavby – rychlosti , stavu moře,.. . Z toho vyplývá že dosah 6000NM se může zvětšit nebo zmenšit. Z pravidla nastává druhá varianta a to že se dosah zmenší a někdy i o dost. US Navy disponuje dostačujícím počtem zásobovacích plavidel či zásobovacích míst. Bojové lodě se tedy nemusí obávat že by se někdy octly ,,na suchu“.
Rozměry lodi:
Délka: 172 m
Délka na čáře ponoru: 161 m
Šířka: 18,8 m
Ponor: 8,8 m
Výtlak plně naložené lodí činí necelých 8200 tun.
Když vezmeme rozměry raketových křižníků té doby – třída Virginia (délka 179m, šířka 19m) a třída Ticonderoga (délka 173m, šířka 17m) a porovnáme je s rozměry třídy Spruance, zjistíme že torpédoborce třídy Spruance ve velikosti parametrů příliš nezaostávají za raketovými křižníky. Následující obrázek ukazuje, jak velký rozdíl je mezi raketovým křižníkem USS Ticonderoga (CG-47) a torpédoborcem USS Spruance (DD-963).
Posádku lodi tvoří 20 důstojníků a 320 námořníků.
Na torpédoborcích předcházejících tříd sloužilo minimálně 350, někdy i více (370) členů posádky. Vliv na snížení počtu členů posádky mělo zejména zavádění automatizovaných systémů (např. automatizovaný systém lodního děla) a na tu dobu moderní elektroniky.
Elektronické vybavení lodi:
Torpédoborec byl vybaven všemi tehdy standardně používanými navigačními a komunikačními systémy.
Radary:
AN/SPS-40 – vyhledávací vzdušný radar
AN/SPS-55 – radar pro vyhledávání pozemních – námořních cílů
AN/SPG-60 – radar pro řízení palby
AN/SPQ-9 - radar pro řízení palby lodních děl
AN/SPS-65 – radar pro navádění a řízení palby raket Sea Sparrow
Sonary:
AN/SQS-53 – aktivní vyhledávací sonar umístění v ,,kapkovitém“ modulu pod přídí
AN/SQR-19 – vlečný pasivní sonar, sonar se táhne na kabelu za lodí
Elektronické systémy.
AN/SLQ-32 – varovný elektronický systém, detekuje ozáření lodi cizím radarem
AN/SLQ-25 – akustický varovný systém, varuje loď před blížícími se torpédy
Mk.:36 – vrhače klamných cílů, ve vrhačích mohou být nabyty protiradarové i infračervené klamné cíle (chaffy i flary)
AN/SLQ-49 – vrhač protiradarových rušičů, pracuje na stejném principu jako chaff, jen je vetší (tento systém byl přidán v roce 1985)
Výzbroj:
Torpédoborce třídy Spruance byly dobře vyzbrojeny zejména na boj s ponorkami a na boj s loděmi. Velkou slabinou těchto lodí je poměrně slabá protiletadlová výzbroj.
Loď byly vyzbrojena:
2 x Mk.:45 – lodní dělostřelecký systém. Zbraň tvoří kanón ráže 5“ (127mm) o délce hlavně 54 ráží. Teoretická kadence 18 -20 ran za minutu. Dostřel 20 – 25 km.
1 x ASROC – systém ASROC je tvořen osminásobným odpalovacím zařízením umístěným na lodi před můstkem. Jedná se o raketové protiponorkové torpédo. Střela (torpédo s raketovým motorem) je vzduchem odpálena do oblasti kde se vyskytuje ponorka. Když doletí do oblasti tak raketový motor zhasne a torpédo dopadne na padáku do vody. Ve vodě se poté navádí jako klasické torpédo. Dostřel je přibližně 20km. V druhé verzi střely je torpédo nahrazeno atomovou hlubinou bombou.
Na následujícím obrázku je odpal střely ASROC. Ta žlutočervená část to je klasické protiponorkové torpédo.
1x Mk.:29 – osminásobné odpalovací zařízení pro protiletadlové rakety Sea Sparrow. Střela Sea Sparrow RIM-7 je odvozenou námořní verzí letecké rakety AIM-7 Sparrow. Systém Mk.:29 tvořil jedinou protiletadlovou výzbroj torpédoborce Spruance. Odpalovací zařízení se nachází na zádi lodi za letovou palubou.
2x OZ Harpoon – protilodní výzbroj tvoří dvě čtyřnásobné odpalovací rampy pro střely AGM-84 Harpoon. Odpalovací rampy jsou umístěny zhruba ve středu lodi (tj. mezi hlavním komínem a zadním stožárem) na palubních nástavbách.
2x Mk.:32 – trojhlavňové vrhače protiponorkových torpéd. Používaná byla torpéda Mk.:46, Mk.:50 a Mk.:54
Další výzbroj tvořilo 4 – 6 těžkých kulometů M2HB.
Jak již bylo uvedeno výše torpédoborec byl určen zejména k boji s ponorkami. Na konci 70.tých let však přišel požadavek na modernizaci. Vrcholným představitelům vojenské síly USA se zdály lodě třídy Spruance málo účelné. Proto zadaly požadavek na dodatečné vyzbrojení lodí protipozemní výzbrojí. Když vybírali co nejefektivnější zbraňový systém, volba padla na střely s plochou drahou letu Tomahawk. Torpédoborce Spruance se tak měli stát velice účinným prostředkem pro boj za použití střel Tomahawk.
Inženýři začaly tedy hledat způsob jak nejlépe dostat na Spruance Tomahawky. První nápad se projevil ve formě instalace čtyřnásobných odpalovacích zařízení. Tyty odpalovací schránky byly pancéřované, aby se tak předešlo poškození střel uvnitř. Stejnými kontejnery byly v té době vyzbrojeny i bitevní lodě třídy Iowa a raketové křižníky tříd Long Beach a Virginia. Odpalovací kontejnery pro Tomahawky byly umístěny ve předu na lodi před můstkem po bocích odpalovacího zařízení ASROC. Těmito odpalovacími zařízeními bylo vyzbrojeno jen několik lodí (né více než 5). Na následujícím obrázku jsou tyto kontejnery vidět před můstkem vedle ASROCu na lodi USS Deyo (DD-989).
Druhé řešení jak dostat Tomahawky na loď byla instalace odpalovacího zařízení Mk.:41 VLS (Vertical Launcher System). Aby mohl být instalován systém Mk.:41 musel se z lodi odstranit ASROC. Mk.:41 byl tedy instalován vepředu pře můstkem. U torpédoborců Spruance byla použita větší varianta odpalovacího systému s 61 transportními/odpalovacími kontejnery. V systému jsou nabyty střely Tomahawk a střely VL/ASROC - verze střely ASROC pro použití ve vertikálním odpalovacím zařízení. Testovalo se i použití protiletadlových raket SM-1. Na těchto torpédoborcích však nebyla zavedena.
Modernizace v podobě instalace VLS byla zahájena v roce 1980. Během první poloviny 80.tých let bylo takto modernizováno 24 lodí z třídy. Během modernizace byly na loď přidány také dva systémy CIWS Mk.:15 Phalanx. Jeden Phalanx je umístěn na střeše můstku a druhý na střeše hangáru.
Na následujícím obrázku je modernizovaný torpédoborec USS Spruance (DD-963). Je zde dobře vidět systém VLS. Lze si všimnou také nově instalovaných Phalanxů.
Na několika lodích třídy Spruance byl testován systém RAM. Tyto lodě byly poté tímto systémem vyzbrojeny. Systém RAM neboli RIM-116 je systém blízké protiraketové obrany. Jedná se v podstatě o CIWS, jen v tom rozdílu že hlavňová zbraň je zde nahrazena odpalovacím zařízením pro raketové střely. V případě zaznamenání blížící se nepřátelské protilodní střely jsou odpáleny protirakety které mají úkol nepřátelskou střelu sestřelit dříve něž doletí k lodi. Hlavní výhoda před hlavňovým CIWSem je v tom, že rakety jsou rychlejší a k sestřelení nepřátelské střely může dojít v kratším čase tedy dále od vlastní lodi. Systém RAM je instalován ve dvou verzích. Tu první představuje vlastní platforma a řízení systému pomocí ,,centrálního“ radaru. Tu druhou představuje použití platformy systému Mk.:15 Phalanx. Je použita celá platforma i s radarem, jen kanón M61 Vulcan je zde nahrazen odpalovacím kontejnerem pro rakety. Dostřel systému je přibližně 8 km.
Letecké prostředky
Letecké prostředky na torpédoborcích tvoří helikoptéry. Loď Spruance nesla dvě. Nejprve byl Spruance vybaven dvěma vrtulníky Kaman SH-2 Seasprite. SH-2 je dvoumotorový vrtulník určený zejména k protiponorkovému boji. Osádku tvoří 3 – 4 členové (pilot, copilot, operátor resp. dva operátoři). Vrtulník je vybaven radarem a sonarem který spustí na laně do vody.
SH-2 může být vyzbrojen protiponorkovými torpédy, střelami AGM-114 Hellfire, střelami AGM-65 Mawerick, protilodními střelami Penguin nebo Sea Skua.
V polovině 80.tých let začaly být SH-2 nahrazovány moderními vrtulníky SH-60 Seahawk. Na obrázku (výše) modernizovaného USS Spruance můžeme již spatřit vrtulník Seahawk.
Operační služba
Torpédoborec USS Spruance byl zařazen do operační služby 20 září 1975. Loď byla umístěna u Atlantické flotily u 24. skupiny torpédoborců se základnou v Myportu na Floridě. Později byl torpédoborec Spruance nasazen jako doprovod letadlové lodi Saratoga. Hlavní působiště skupiny letadlové lodi Saratoga bylo Středozemní moře.
Po modernizaci na začátku 80.tých let byl Spruance převelen do vod blízkého východu – Arabské moře, Perský záliv a Rudé moře. Zde setrval do konce desetiletí. V polovině 90.tých let se Spruance vrací opět do evropských vod kde se stává součástí skupiny letadlové lodi J. F. Kennedy. Jeho hlavním působištěm se opět stává středomoří. V druhé polovině 90. let se Spruance účastní několika velkých námořních cvičení v Evropě.
Na přelomu milénia plnil torpédoborec úkoly spojené zejména s námořním výcvikem a vývojem. V roce 2004 byl Spruance oddělen od skupiny letadlové lodi J. F. Kennedy. Na konci roku 2004 se vrátil do Mayportu kde byl 23. března 2005 po 30 letech služby vyřazen. USS Spruance byl dále využit jako cvičný cíl. Dne 8. prosince 2006 byl potopen když jej při cvičení zasáhla letecká verze protilodní střely AGM-84 Harpoon.
Jméno USS Spruance převzal (,zdědil“) torpédoborec třídy Arleigh Burke pod označením USS Spruance DDG-111. Tato loď je v současné době ještě ve výstavbě. Během roku 2010 by měla být hotova.
Lodě třídy Spruance se v jakémkoliv zastoupení účastnily všech bojových akcí a konfliktů amerického námořnictva od roku 1975 do současné doby. Například: Grenada, Panama, všechny akce v Perském zálivu (Irácko-Iránská válka, války tankerů, 1. i 2. válka v zálivu), středomořské konflikty (Libye, Jugoslávie, Libanon), Afghánistán a zejména Studená válka. Při těchto akcích plnily nejrůznější úkoly jako doprovod letadlových lodí, doprovod útočných lodí, protiponorkové hlídky, hlídkování obecně, protipozemní údery, atd.
Jako jediný příklad je uvedeno nasazení torpédoborců Spruance během první války v Perském zálivu kdy tyto lodě odpálily na cíle v Iráku přes 100 střel Tomahawk.
Celkem bylo postaveno a zařazeno do služby 31 lodí z této třídy. 30 lodí bylo během let 1998 – 2005 vyřazeno. Některé vyřazené lodě byly sešrotovány a některé byly potopeny (jako např. USS Spruance DD-963). Některé lodě měly být v roce 2005 prodány do Chile a Pákistánu. Z prodeje nakonec sešlo a všechny torpédoborce byly zničeny nebo sešrotovány jako všechny ostatní. Jediná loď která zůstala v aktivní službě je USS Paul F. Foster (DD-964). Tato loď nyní slouží k testovacím, zkušebním a výzkumným účelům jako EDD-964.
Lodě třídy Spruance byly pro americké námořnictvo rozhodně přínosem. Tyto lodě přinesly do moderního námořnictva plno pokrokových a inovačních prvků.
Zdroje:
www.wikipedia.org
www.fas.org/man
www.globalsecurity.org
www.navysite.de
ATM – různé ročníky a čísla
...kdyby někde někdy něco 
I když nevim, jestli je pořád v záloze.
