války Východofranské říše proti Českým kmenům
roky 846 až 857
Franská říše mezi lety 843-888----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
České kmeny
Velitel: ???
Počty: ???
Východofranská říše
Velitel: Ludvík II. Němec (*cca 805 - +876), král východofranské říše v letech 843-876
Počty:
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
První historické zprávy o Slovanech na území Českých zemí nám podává tzv. Fredegarova kronika ze 7.století, která se zmiňuje o bojích franské říše proti slovanské říši kupce Sáma, jejíž jádro leželo kdesi v Čechách. Od druhé poloviny 7.století pak na téměř 150 let jakékoliv zprávy o českých zemích mizí. To bylo zapříčiněno vnitřními boji ve Franské říši a pozornosti kronikářů, která se věnovala právě těmto vnitřním neshodám. Z propadliště dějin se pak první zmínky o našem území vynořují až k roku 788, i když nepřímo. Roku 788 totiž franský král a pozdější obnovitel Svaté Říše římské Karel Veliký zřizuje v severním Bavorsku tzv. „Českou marku“, tj. pohraniční oblast franské říše sousedící s územím obydleným českými kmeny.
Tažení Karla Velikého proti Čechům
Roku 805 se císař a obnovitel Svaté Říše římské Karel Veliký rozhodl uskutečnit své plány na ovládnutí české kotliny, které započal již roku 788 vytvořením nárazníkového území České marky. Kromě mocenských důvodů na ovládnutí Slovanů v české kotlině, měl Karel Veliký na své straně „právo“, jakožto nejvyšší světský představitel západních křesťanů (východní křesťané viz. Byzantská říše), který šíří křesťanství na úkor barbarů. Za tímto účelem nechal Karel postavit vojsko, které mohlo čítat až 30.000 mužů a ve třech proudech vtrhlo do Čech. Kdesi u Ohře se spojily a oblehly hrad Canburg (neznámé polohy). Po neúspěšném obléhání a po zpustošení země vojsko odtáhlo. Ještě téhož roku zapověděl Karel Veliký Slovanům prodávat zbraně.
O rok později (806) podnikli Frankové další tažení proti českým kmenům, které mělo odčinit neúspěch z předchozího roku. O průběhu tohoto tažení se nám nedochovaly žádné historické zprávy. Tažení nemělo podle všeho valného úspěchu a bylo plánováno jej znovu příští rok opakovat. Proto Karel nařídil Sasům vojenskou povinnost při které se měl výprav proti Čechům zúčastnit každý třetí muž. Nicméně taktika poplenění nepřátelského území slavila zřejmě úspěch, protože další tažení do Čech se nekonala. Tato taktika byla sice jednoduchá, ale účinná. První nájezd zničil úrodu, načež zemědělci zaseli připravované obilí pro osev. Druhý nájezd pak zničil i tuto úrodu, vypukl hlad a hladoví lidé pak snědli i tu schovanou zásobu obilí pro osev. Další rok tak zůstala země již bez úrody. Pokud vojsko odvedlo svou práci „dobře“, tak obvykle třetího nájezdu již nebylo potřeba.
Placení tributu
V našem případě tak zřejmě ještě v roce 806 nebo nejpozději v roce 807 došlo k jednání, v jehož důsledku se Čechové zavázali k placení tributu. Příjemcem tributu bylo sousední Bavorsko, jako část Franské říše, kterou spravoval Pipin (syn Karla Velikého) a je také možné, že právě s Pipinem Čechové jednali. Koncem ledna roku 814 umírá císař Karel Veliký. V oslavném životopisu se vypočítává vedle zemí jim přímo dobytých ještě řada těch, které formálně uznávaly franskou svrchovanost. Mezi takto závislými zeměmi jsou pak uvedeny i Čechy. Roku 817 pak vystupují Čechové v „Ordinatio imperii“ jakou součást mocenského celku v centru v Bavorsku (tzv. malé impérium). Do tohoto tzv. malého impéria patřili Korutanci, Čechové a Avaři a Slované (na východní straně Bavorska). Všechny tyto součástí „malého impéria“ byly formálně k sobě spojeny již před rokem 817, ale právě „Ordinatio imperii“ zachytilo jeho skutečný stav. Jak přesně dlouho toto „dobrovolné“ spojení s říši trvalo však nevíme, stejně jako nevíme jak intenzivní bylo. Víme že ještě roku 822 se vyslanci Čechů účastnili říšského sněmu ve Frankfurtu, kde s nimi a s ostatními Ludvík Němec jednal o východních záležitostech říše. Spolu s Čechy se tohoto sněmu poprvé účastnili i Moravané. Jejich přítomnost nebyla náhodná. Zřejmě i Morava v této době byla s říši nějak formálně svázána. V „Ordinatio imperii“ (z roku 817) ještě Moravané zmiňováni nejsou, je tedy možné, že jejich navázání spolupráce s říši proběhlo mezi roky 817 a 822.
Císař Ludvík... se tedy po skončení podzimního lovu vydal přes Rýn, aby přezimoval v místě, které se nazývá Frankfurt. A tam shromáždil obecný sněm a postaral se, aby s velmoži, které k tomu rozkázal povolat, důstojně projednal vše nutné, co se týká prospěchu všech východních částí svého království. Na tom sněmu vyslechl vyslance všech východních Slovanů, to jest Obodritů, Srbů, Veletů, Čechů, Moravanů, Praedenecentů a v Panonii sídlících Avarů, kteří k němu byli posláni s dary.
(Letopisy království Franků k roku 822)
Svazek Čechů a možná i Moravanů s říši Ludvíka II. Němce zřejmě vydržel až do počátku čtyřicátých let 9.století. Roku 838 totiž povstaly téměř všechny kmeny Polabských Slovanů a výprava, kterou proti nim na rok 839 vyslal Ludvík Němec nedosáhla větších úspěchů. O rok později (840) pak musel Ludvík Němec ustupovat během občanské války (proti svému otci) z Durynska do Bavorska. Nejkratší cesta vedla přes Čechy. Obvykle se předpokládá, že Ludvíkovo vojsko muselo ustupovat přes Srbsko a Čechy přes Nakléřovský průsmyk a Prahu (ta v té době ale ještě neexistovala), nebo po přímé cestě z Durynska která vedla přes Čechy na Dunaj a ústila u Kremže. Tak jako tak, Ludvíkovo vojsko postupovali přes Čechy s velkými obtížemi a průchod si Frankové museli zajistit četnými dary. Znamená to, že v roce 840 již české kmeny odpadli od říše.
Podle stavu věcí tedy můžeme uzavřít, že Čechové se k placení tributu zavázali asi roku 807 a platili jej do Bavorska králi Pipinovi (syn Karla Velikého). Kosmas měl tedy pravdu ve své kronice, a věrně zachytil i prvního příjemce tributu, který se mu dochoval z ústní tradice. Pokud budeme věřit Kosmovi i nadále, tak výše tributu byl Čechům Pipinem stanoven ve výši 120 vybraných volů a 500 hřiven stříbra. Další povinnosti vůči císaři pak již Čechové podle Kosmase neměli a pokud jej vyžadoval, tak se dopouštěl bezpráví. Jak takový výběr tributu probíhal můžeme usuzovat z listu markrabího Ariba králi Arnulfovi z roku 891 o mírových jednáních s Moravany. Za prvé o placení tributu rozhodli všichni společně, tedy na nějakém sněmu. Poté se zřídila výběrčí místa, ohrady, kde byl dobytek shromažďován, dokud nebyl zajištěn jeho potřebný stav. Shromážděný dobytek pak byl hnán do říše, což vyžadovalo určitou organizační schopnost od rozdělení dávek na jednotlivé oblasti, přes zřízení výběrčích míst na vhodných místech. Na Velké Moravě se o vše staral státní aparát, v Čechách to zřejmě měla na starosti sněm nebo knížata.
Křest čtrnácti českých knížat
Dne 13.ledna 845 proběhl na dvoře Východofranského krále Ludvíka II. Němce v Řezně (Regensburg) křest čtrnácti českých knížat. Nedostatek historických zpráv nám nedovoluje posoudit, jaký vliv měl tento obrat na křesťanství v českém prostředí. Nicméně již příštího roku došlo k vojenskému střetnutí mezi říši a českými kmeny, což naznačuje fakt, že křest neznamenal uznání franské svrchovanosti. Samotné přijetí křesťanství knížaty a jejich družinami v Řezně se pak zřejmě mezi Slovany nerozšířilo, jak dokazuje odboj spojený s christianizaci v Čechách za knížete Bořivoje I. v osmdesátých letech 9.století.
Ludvík čtrnácti z [celkového počtu] knížat Čechů, kteří žádali o přijetí křesťanského náboženství, vyhověl a v oktávě Epifanie je přikázal pokřtít.
(Fuldské anály k roku 845)
A jak se vlastně česká knížata dostala na řezenský dvůr? Na první pohled by se mohlo zdát, že křest byl proveden z popudu Ludvíka II. Němce a měl být jeho prostředkem na ovládnutí českých kmenů. Když to vše však rozeberme, tak se dostaneme k zajímavým závěrům. Nejdříve si musíme uvědomit, že Čechy počátkem 9.století nebyl vůbec jednotný stát. K sjednocení českých kmenů došlo až za vlády knížete Boleslava I. (vládl 935 – 972). V 9.století byla česká kotlina podle všeho ještě stále rozdělena na kmenová území a to na Doudlebi, Čechové, Lučané, Hbané, Sedličané, Lemúzi, Děčané, Litoměřici, Pšované, Charváti, Zličané, Tuhošť, Záhvozd atd. Celkem se obecně předpokládá, že v Čechách bylo celkem nějakých patnáct a možná i více kmenů (ne o moc, Česká kotlina nebyla nekonečná), které však navenek za hranicemi byly vnímány jako jeden celek, jediný GENS Bohemani. A každý tento kmen měl svou vlastní aristokracii a knížete. V Čechách totiž začala knížectví vznikat někdy od roku 800 což můžeme vysledovat především v proměnách funkcí hradů. Stará slovanská hradiště budovaná na těžko přístupných místech a vně osídlených území, začala kolem roku 800 zanikat a začala je nahrazovat nová, budovaná v centrech sídelních komor. A právě tyto nové hrady (hradiště) byly ve většině případů sídly nových knížecích rodin. Počet knížat/kmenů můžeme usuzovat nejen z ústní tradice a pozdějších zdrojů (např. Kosmas), ale je možné jej teoreticky vystopovat i v dobovém zdroji (Geograf Bavorský), který se ve své práci „Boheimare“ zmiňuje, že v zemi Bohemanů bylo 15 „civitaes“ (měst). Tak jak byl Geograf Bavorský zpracován, by se dalo chápat, že každé město bylo sídlem knížete. Alespoň v případě Obodridů geograf bavorský jasně napsal, že mají 53 hradů „rozdělených podle svých knížat“. Toto potvrzuji i Fuldské anály, které u příležitosti líčení porážky Obodridů Ludvíkem II. Němcem roku 844 zapsaly, že Ludvík tehdy „uspořádal jejich zemi a lid podle knížat“.
Teď si zkusíme položit otázku, proč česká knížata podnikla v lednu 845 cestu do Řezna. Ludvík II. Němec je podle všeho nepozval, protože v tu dobu nepořádal žádný dvorský sjezd. Ten byl svolán až na podzim 845 do Paderbornu. Iniciativa tedy musela vzejít ze strany Čechů. Ludvík byl dokonce zaskočen žádostí Čechů, protože v té době byl termín křestu čtrnácti českých knížat zvolen naprosto nevhodně a proti všem příslušným přepisům a zvyklostem. V 9.století totiž existovali pouze dva termíny pro křest a to o vigiliích Velikonoc a letničním termínu. Po velké reformní synodě v Paříži z roku 829 byl dokonce křest mimo tyto termíny považován když ne vyloženě za neplatný, tak alespoň za natolik neregulérní, že takto pokřtěné osoby nebyly připouštěny k církevním úřadům. Českým knížatům však byl křest udělen v atypický termín. Lze to vysvětlit spěchem a naléhavostí celé záležitosti. Křtící biskup se v tomto musel dokonce podřídit Ludvíkovu příkazu, a zvolit z nouze již neužívaný a dokonce zakazovaný termín Epifanie. Aby toho ještě nebylo málo, tak nebylo možno dodržet ani tento termín Epifanie (který skončil 6.ledna) a tak biskup musel sáhnout po oktávě Epifanie. Ta byla totiž z liturgického hlediska považována za jakési opakování předchozího svátku. A právě nezvyklost a neregulérnost termínu křtu zmiňují Fuldské anály. Autor této jejich části totiž neměl ve zvyku uvádět denní data, ale v tomto případě je zdůraznil, stejně jako zdůraznil, že se tak stalo na Ludvíkův příkaz. To naznačuje, že Ludvík byl pod tlakem a musel biskupa nutit ke spěchu (i zkrácený postup katechumenátu vyžadoval minimálně dva až tři týdny). To by mělo dokazovat, že se české knížata křtu sama a dobrovolně dožadovala. V opačném případě by se je totiž Ludvík pozval na vhodný termín, kdy by byl čas vše potřebné připravit včetně výuky katechumenátu.
Výsledkem je tedy to, že roku 845 se naprostá většina knížat českých kmenů (14 z 15?) dobrovolně, společně a bez předchozích jednáních s říši rozhodla přijmout křest za přítomnosti samotného krále Ludvíka Němce. Jisté je že popudem nemohla být ani misijní činnost, která sice v české kotlině probíhala, ale nemohla dosáhnout takových úspěchů, že by obrátila ve stejnou dobu na víru prakticky celé nejednotné Čechy při svých omezených možnostech a rozsahu misií. Proč se však česká knížata ke křtu odhodlala, to nám asi zůstane záhadou. Jednala podle všeho z politických pohnutek, ne však ve vlastním skupinovém nebo soukromém zájmu. Muselo se tedy jednat o krok za zájmy celého „gentis Bohemanorum“, které všech čtrnáct knížat s doprovody reprezentovalo. Politické pohnutky českých knížat musíme hledat v jejich vztahu k říši. Říše totiž od poloviny dvacátých let procházela vleklou občanskou válkou mezi Ludvíkem Pobožným (syn Karla Velikého, vládl 814-840) a jeho syny, kteří navíc válčili i sami mezi sebou. Ludvík Pobožný roku 840 umírá, říše se roku 843 Verdunskou smlouvou dělí na tři nezávislé celky a tak až teprve od této doby se panovníci jednotlivých částí mohli začít věnovat poměrům na svých údělech. Je tedy asi logické, že poměry ve Východořímské říše, která sousedila s Čechami a Moravou, nebyli na přelomu roku 844/845 nijak uspokojivé. Česká knížata se tedy zřejmě dozvěděla, že na příští rok (846) chystá Ludvík II. Němec výpravu na Moravu a asi se obávala, že tato vojenská akce se může dotknout i jejich zemí. Motivací tedy mohla být snaha zajistit si mírové podmínky s říši před jejím plánovaným útokem proti Slovanům. Z omylu byli vyvedeni hned v létě roku 846, kdy Ludvík Němec napadl Moravu. Křest čtrnácti českých knížat byl v následném boji zcela zapomenut a žádná z bojujících stran se na něj nikdy neodvolávala. Experimentování s křesťanstvím v Čechách tak bylo na čtvrt století zapomenuto.
Slovanské kmeny na území Čech-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vojenské tažení
rok 846
V srpnu roku 846 vpadl východofranský král Ludvík II. Němec na Velkou Moravu, kde ustanovil novým vládcem Moravanů Rostislava (vládce 846 – 870), synovce předchozího panovníka Mojmíra I. Je možné, že příčinou vpádu franského vojska na Moravu bylo úmrtí panovníka a snaha zajistit si na moravském trůně panovníka loajálního k říši. Po zajištění situace na Moravě táhlo Ludvíkovo vojsko domů skrz Čechy, kde bylo jeho vojsko napadeno Slovany. Účelem tažení do Čech a tedy stanovení na jedné výpravě dvou cílů (zajištění poměrů na Moravě a v Čechách) bylo znovu obnovení placení tributu a dalších závazků vůči říši, které nebyli zřejmě při křestu v Řezně (845) dojednány. Výprava se dvěma cíli musela být jistě pečlivě naplánována a dostatečně silná, aby si vojenskou mocí nebo i jen zastrašováním podrobila jak Moravany, tak české kmeny.
Ludvík ... vytáhl kolem poloviny měsíce srpna s vojskem proti moravským Slovanům, kteří vyvolali vnitřní rozbroje.Zde uspořádal a urovnal vše podle svého uvážení a vévodou jim ustanovil Rostislava, synovce Mojmírova. Poté se vrátil přes Čechy s velkou nesnází a velkou ztrátou svého vojska.
(Fuldské anály k roku 846)
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vojenské tažení
rok 847
Franské vojsko v odvetu za předchozí škody z roku 846 podniklo tažení do Čech. Vojenské tažení bylo zřejmě úspěšné, protože Češi vydali franskému panovníkovi rukojmí z řad nejvyšší aristokracie. Více informací o tažení bohužel nemáme.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vojenské tažení
rok 848
V odvetu za předchozí franský vpád napadli Čechové v srpnu roku 848 říšské území. Vojenská výprava však nebyla úspěšná, protože syn krále Ludvíka II. Němce, Ludvík české kmeny porazil a donutil je k vyjednávání.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vojenské tažení
rok 849
Tohoto roku se uskutečnilo velké franské tažení do Čech, v jehož čele stála říšská hrabata Ernst a Thakulf. Útočníkům nepomohlo k vítězství ani zrada. Frankové totiž napadli české ležení v době vyjednávání o míru. Franské vojsko bylo na hlavu poraženo a jeho zbytky se mohly do říše vrátit po předem určené cestě až tehdy, když vydaly Čechům záruky v podobě rukojmích. Tímto vítězstvím české kmeny jasně demonstrovali svou nezávislost na Východofranské říši.
Boemani podle svého obvyklého mravu, porušujíce sliby věrnosti, pokoušejí se o odboj proti Frankům. K potlačení jejich věrolomného pozdvižení je vyslán Ernst, vévoda oněch končin a první mezi přáteli královými, a nemálo hrabat a opatů s početným vojskem. Barbaři však slíbí prostřednictvím vyjednavačů poslaných k Thakulfovi, jemuž věřili víc než ostatním, poněvadž znal zákony a zvyky slovanského kmene, že dají rukojmí jako záruku míru a bezpečnosti z jejich strany a že učiní vše, co jim bude přikázáno; byl totiž náčelníkem srbské marky, ale v době oné výpravy byl již těžce raněn. Předešlého dne totiž, když vojsko učinilo prudký výpad na nepřátelský násep a odporem protivníka byli mnozí na obou stranách bez rozdílu raněni, byl sám zasažen šípem do levého kolena; s vyslanci, kteří k němu byli posláni, hovořil však sedě na koni, předstíraje zdraví, aby nepoznali jeho slabost. Když pak slova vyslanců dal oznámit prostřednictvím svých poslů některým předákům, někteří z nich se rozhořčili, jako by se chtěl nad ostatní vyvyšovat a strhnout vrchní moc na sebe; aniž se poradili s ostatními, podnikli rychlý útok a zdvihli válku proti nepřátelům usilujícím o mír a hned zkusili, co je platná statečnost a smělost lidem nesvorným, kteří se nebojí Boha. Nepřátelé totiž nabyli vrchu a neustále je vraždíce pronásledovali je až do tábora, přičemž přímo před jejich očima bezstarostně stahovali z padlých zbroj, čímž je tak poděsili, že zcela pozbyli naděje na záchranu. Tím dohnáni dávali nyní rukojmí těm, od nichž je s pohrdáním odmítli přijmout, aby se mohli vrátit bez škody od nepřátel a alespoň po vykázané cestě domů. A aby se jim v jejich zpupnosti a domýšlivosti na vlastní udatnost dostalo ještě většího pohanění, přihodí se téhož roku zanedlouho na to ve městě Höchst, jež leží v mohučském území, že zlý duch ústy jakéhosi člověka stiženého padoucnicí prohlašoval, že byl vůdcem ve válce s Boemany a jeho spojenci byli duch zpupnosti a nesvornosti, jejichž lstnými pletichami obrátili Boemané Franky na útěk.
(Fuldské anály k roku 849)
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vojenské tažení
rok 855
Na rok 855 chystal Ludvík II. Němec velké tažení proti Velké Moravě, které mělo zlomit odpor a nezávislost moravského panovníka Rostislava. Jeho součástí měl být i vpád bavorského vojska do Čech, jakožto do země, která by se mohla v nadcházejícím střetu přidat na stranu Moravanů. Již v březnu, před vpádem Franků na Moravu, tak bavorské vojsko vedené hrabětem Ernestem vtrhlo do Čech. Výsledek tažení nám však není znám.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vojenské tažení
rok 856
V srpnu 856 podnikl Ludvík Němec tažení proti srbským Slovanům, při kterém byli Daleminci donuceni k placení poplatků říši. Při návratu do říše táhlo východofranské vojsko skrz Čechy (nejspíše severozápadními), kde s mu podařilo přinutit některé české předáky (vojvody) k uznání franské svrchovanosti.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vojenské tažení
rok 857
V létě roku 857 podniklo franské vojsko, pod vedením biskupa Otgara a palatinů Rudolfa a Ernesta tažení proti jakémusi knížectví českých Slovanů, ovládanému knížetem Slavitahem. Hrad, který vybudoval patrně Slavitahovův otec Wiztrach (Vistrah), uznával kdysi v minulosti franskou svrchovanost, později se však vymanil z nadvlády. Slavitah byl franskou vojenskou mocí z hradu vypuzen a uchýlil se na Moravu na dvůr knížete Rostislava. Novým vládcem hradu a knížectví (neznámé polohy) se stal profransky orientovaný Slavitahův bratr. Lokalizace Vistrahova-Slavitěhova knížectví v Čechách není jednoznačné. Dříve se toto knížectví a sídelní hrad hledalo na jihovýchodě Čech ve Vitorazku. Nově je ztotožňována s územím Lemúzů, kteří byli materiálně a kulturně provázáni s Moravou a sousedili se Srbskem. Tento názor může podpořit i skutečnost, že se tažení účastnil eichstättský biskup a synové prefekta České marky.
Biskup Otgar a palatin Rudolf i Ernest, syn vévody Ernesta, kteří byli posláni se svými lidmi do [země] Čechů, obsadili město vévody Vistraha po mnoho let odbojné. Vypudili z něho Slavitěha, syna Vistrahova, který v něm tehdy neomezeně vládl. Když uprchl a uchýlil se k Rostislavovi, jeho bratr, který jím byl vypuzen z vlasti a žil ve vyhnanství u Čestibora Srbského, přišel věrně ke králi [Ludvíkovi] a byl ustanoven vévodou místo bratra.
(Fuldské anály k roku 857)
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ZÁVĚR
Jak je vidno, tak celá více jak jedna dekáda mezi lety 846 až 857 byla pro české kmeny vyplněna boji s Východofranskou říši se střídavými úspěchy a neúspěchy. Tributární závislost, kterou si Franská říše za vlády Karla Velikého zavázala téměř všechny slovanské kmeny při hranicích s říši, se od druhé poloviny dvacátých let 9.století začala hroutit. A týkalo se to i Čech. Říše díky svým vnitřním problémům a bojům nemohla dostatečně dohlížet na závislá území, která se tak začala postupně z této závislosti vymaňovat. České kmeny nebyli výjimkou. Situace se však změnila po roce 843, kdy byla Verdunskou smlouvou rozdělena Franská říše na tři samostatné celky. Poté co se situace po více jak patnácti letech vnitřních bojů zklidnila, mohli se panovníci nově vzniklých říší začít opět starat o dění na svých údělech. Což ovšem s sebou muselo zákonitě po letech relativní samostatností tributárních zemí přinášet třenice, jak ostatně víme již z nepřátelských postojů českých kmenů vůči Ludvíkovu vojsku z roku 840 (viz. Placení tributu). Česká knížata se tomuto snažila předejít přijetím křestu v Řezně v lednu roku 845, od kterého si slibovala mírový stav s říši. Bohužel již v létě příštího roku podnikl Ludvík II. Němec výpravu na Moravu a do Čech, kde se snažil urovnat stav věcí ve svém zájmu. Nově otevřený konflikt nejen mezi Franky a Čechy se odrazil i v nezájmu české aristokracie o další christianizaci. Experimentování s křesťanstvím tak bylo v české kotlině na více jak čtvrt století zapomenuto (až do Bořivoje I., vládl 867? – 888/889 ?).
Zdroje:
Encyklopedie Slovanské archeologie – Michal Lutovský – 2001
Československé dějiny v datech – kolektiv -1986
Počátky Přemyslovců – Dušan Třeštík - 1997
Vznik Velké Moravy – Dušan Třeštík – 2001
www.moraviamagna.cz
www.wikipedia.org
