CAT - ať se dívám jak se dívám, tak se obě strany začaly bránit ve stejném období a ze stejných důvodů.
1. Meziválečné SSSR nebylo bráno jako přímý vojenský nepřítel (velmocemi). Pouze jako ideologický, ale s kterým se hojně obchodovalo. A to i s poměrně pokročilými technologiemi. A přitom SSSR mělo obrovskou armádu s kterou se nic nemohlo v tehdejší době měřit. Papírově tedy a papír je přesně to co se dostane ke zpravodajcům.
2. Během druhé světové války se tento pohled změnil. Proč? Z papírového hlediska se nic nezměnilo. SSSR měla stále největší armádu světa... Takže? Podstatně se změnila zahraniční politická síla. SSSR měla poprvé v historii přímý vliv na okolní státy a ne nepodstatný vliv i na ostatní státy světa postižených 2sv.v. Přeci jen Evropa byla zničená a myšlenka, že za vše mohou kapitalisté se mohla uchytit. A pochopitelně sověti tuto myšlenku na Západě hojně šířili. Když k tomu připočteme obrovskou armádu na okupovaných územích Německa musely se zákonitě západoevropské politické špičky cítit v ohrožení. U USA tomu tak nebylo, ale možnost uskutečnění takového politického zvratu by jej připravilo o mocenský vliv a nemalé finance. Toliko k Západu
Na Východě to nebylo jiné. Neláska páně Churchilla k SSSR, plány k využití německých zajatců, jakožto i dílčí jednání o separátním míru s Německem Sovětskému Svazu na klidu jistě nepřidalo. Navíc, když k tomu připočteme výroky nikoliv nevýznamného amerického generála Pattona... To vše v době, kdy si Stalin uvědomoval, že na další válku již nemá zdroje. Když to vím já, a já vím, co si myslí oni. Ví i oni o tom co vím já? Já bych si myslel, že ano
3. Léta těsně poválečná - narušování vzdušného prostoru SSSR, otevřené vyhrožování jaderným útokem. Na druhé straně zase blokáda Berlína, přípravou na válku proti zlým imperialistům. To obé muselo prohlubovat paranoiu na obou stranách.
4. Korejská válka - ideální možnost k útoku na Evropu. Přesto ji Stalin nevyužil. Proč? Měli by Američané a Evropa možnost zastavit komunistické hordy v Evropě a v Asii? Navíc to bylo v době, kdy možnost donesení JZ byla omezená, nebylo jich tolik a jejich nosiče se dali relativně snadno zastavit. Alespoň teoreticky. V tomto období podle mne skončila i teoretická možnost konfliktu mezi oběma bloky.
5. šedesátá až sedmdesátá léta. Balistické střely zničily americkou "nesmrtelnost", což vystrašilo americkou veřejnost. Na druhou stranu sověty zase musely neustále děsit hlídkující jaderné bombardéry, jakožto i průniky průzkumných letadel skrz vzdušný prostor SSSR a jeho satelitů.
Situace vygradovala poprvé během Kubánské krize. Američané logicky rozmístili rakety v Turecku. Jedině tak se mohli vyrovnat se sovětským raketovým vojskem. Sověti logicky rozmístili podobné rakety na Kubě. Kdo vyhrál Kubánskou krizi? Obě strany dosáhly svého, tedy stažení raket toho druhého. Sedmdesátá léta jsou v klidu, ba se dokonce atmosféra otepluje.
6. Přichází studená sprcha v podobě Reagana. Prohlašuje, že zničí říši zla. Jak se ničí zlo jinak než silou? Jako představitel sovětského státu bych byl zděšen a musím reagovat. Začal bych být silně paranoidní, což se taky stalo. Začnu rozmisťovat rakety všude hlava nehlava. Američané začínají vyvíjet nesmysly jako je raketoplán a "vesmírné války". To jinak jako přípravu na válku prostě brát nejde. Proč by se někdo snažil narušit status quo pokud by to nechtěl udělat. Situace vrcholí Able Archer, kdy se jen čekalo na zmáčknutí knoflíku posledního soudu. A hle, najednou to Reaganovi dochází a mění rétoriku, snaží se odzbrojovat. (Z čehož logicky plyne, že se na žádný útok nepřipravoval. Pouze se vezl na vlně strachu americké populace ze SSSR.)
Suma sumárum zde není žádný viník. Bylo to prostě jako ve filmu Válka Roseových. Jen s optimistickým koncem.