Když se poprvé 13. června 1944 dostala nad Anglii bezpilotní letounová střela Fieseler Fi-103,nebo taky V1 propukla mezi protivzdušnou obranou Britských ostrovů netušená panika.
V této době už se obyvatelé Londýna a okolních měst,stejně jako všech ostatních už neobávali situace která panovala během Blitzu pže věděli že systém PVO Anglie pracuje skvěle a Luftwaffe se už tak nepokoušela bombardovat Britská města. Jenže bohužel přišlo něco podobného, útoky V1 přicházeli nenadále a během chvíle dokázaly zničit svou velkou bojovou hlavicí velký kus plochy města. Němci v těchto útocích viděli jediný způsob jak se konečně pomstít VB za všechny útrapy které jim provedla a provádí,také se snažili ikdyž už bylo hodně pozdě, podrýt morálku Britského obyvatelstva.
Je známo že se pokoušeli ještě o jeden způsob jak takto útočit na Anglii a tím bylo mohutné dělo (akorát si nevzpomenu ten název - kdyby mě někdo doplnil byl bych rád) jenže tuhle hrozbu zažehnala RAF takřka v momentu kdy zbývalo do prvního výstřelu pár okamžiků,ale zničili a tím němcům vzali dlouhodobě budovaný projekt.
Takže zpátky k PVO. Když se tyto útoky začali oběvovat ve stále větší míře, začala si admiralita projednávat možné opatření před těmito útoky, zvažovalo se několik možností, a to vybudovat pevný systém PVO který by tyto střely nepustil nad Anglii (měla zde být i koordinace s flaky na lodích!) a dále ještě chtěli leteckým útokem zničit odpalovací stanoviště. Tato možnost ale přišla až později a to už byla obrana vybudovaná (avšak střely stejně páchaly velké neřesti a způsobovali úmrtí mnoha obyvatel Londýna pže na ten byla vedena většina útoků.
Takže nakonec mseli zůstat u prvního "programu" kterým byla naprostá koordinace všech možných složek armády, jak jsem psal ty lodě, ty musely být nakonec "odvolány" pže hrozilo jejich zničení pže němci stále ještě operovali v kanálu.
Systém měl být následovný: (taktiky jednotlivých složek popíšu ke konci)
1.fáze - to bylo zjištění, v této době Britové měli už vylepšenou verzi radaru která dokázala zjistit střely jakmile se dostali zhruba do půlky kanálu - tím uvědomili RAF a flaky.
2. fáze - když se rakety dostaly do možností flaku tak na ně byla zahájena střelba v co nejvíce možném zhluku.To už ale byly ve vzduch stíhačky které flak uvědomily v době jejich kontaktu s raketou.
3. fáze - Stíhačky byly poslední možnost, pokud se ani těm nepodařilo střelu nějak zničit nebo vůbec zachytit bylo už pak pozdě, pže všichni věděli že pokud raketa "ulétne" už ji není možné dohonit a sestřelit.
4. fáze - jestli se to tak dá říct - to byly upoutané balóny které měly ale jen velmi mizivé procento úspěšnosti.
A teďka ty postupy jednotlivých složek:
Radary: Obsluha radaru měla tu funkci že ihned během zjištění střely musela dát na vědomí dalším složkám.A to opravdu fofrem pže v době kdy střelu zjistili měli jen minimum času vzhledem k její rychlosti aby o ní dali vědět.
PV dělostřelectvo - flak: To bylo kvůli útokům střel „rozděleno“ a 2. Jak zjistili postupem času tak střely létaly v rozmezí výšek od zhruba 300 do 2000m a rychlostmi od 500 do 800 km/h. tím byly klasickým dělostřelectvem velice těžko zasažitelné, proto se vždy v řadě baterií nacházelo ještě dalších několik velkorážných kulometů. Proto se tyto kulomety zapojovaly do palby taky když střela letěla v jejich účiném dostřelu pže bylo jasné že rychle střílejícím a dobře pohyblivým kulometem toho sestřelí daleko víc než flaky které měly také menší úspěšnost.
RAF: Do boje s V1 bylo na počátku povoláno několik letek tehdy nového typu Spitfiru a to Mk.IX ty ale mnohdy na střely nestačily a tak se zamýšlelo který že to s nabídky letounů upraví pro použití proti V1 nakonec byl vybrán Hawker Tempest který se nakonec ukázal jako skvělý výběr. Později byl ještě nasazen proudový Gloster Meteor,to už ale bylo na konci útoků. Musím napsat že letadla zničila největší procento ze zachycených střel.A to to měli piloti těžké pže střely při své konstantí rychlosti létaly tak že pokud se je nepovedlo zachytit tak už bylo většinou obtížné je dohnat. Proto se k nim piloti přibližovali ze strmé zatáčky a dostali se přímo na dostřel, měli také dispozice k tomu aby zahajovali palbu z předem určené vzdálenosti pže se v počátcích útoků na střely díky jejich detonaci ztratil určitý počet letounů.
Další taktikou třeba když pilotovy došly náboje bylo vychýlení rakety z dráhy jejího letu a to tak že křídlem svým mírně potlačil křídlo rakety která tím naprosto změnila směr. V tomto případě nemuselo docházet k přímému dotyku křídel, stačilo když pilot poposunul své křídlo pod křídlo rakety a proud vzduchu jí už vychýlil - zvedl.Další taktikou bylo hned 3 dny po prvním útoku zavedení pravidelného hlídkování proti V1 pže v té době ještě nebyl vypracován systém PVO ale i po jeho zavedení tento systém zůstal vzledem k rychlostem střel které byly rychlé tak že i po rychlém nahlašení jejich příletu stíhačky RAF často "zmeškaly" dobu jejich kontaktu.
I přes úspěšnost letadel napáchaly střely velké ztráty mezi civilním obyvatelstvem a na majetku. Později po pořádném odhalení odpalovacích ramp v Peenemunde na ně byla zahájena série bombardovacích útoků a byla tím definitivně ukončena éra útoků střel V1.Jenže později přišly balistické střely V2 které němci odpalovali z mobilních opalovacích ramp a jejich zničení tedy pořádně nebylo možné. Tyto útoky však nebyly tak intenzivní vzhledem k vzdušné nadvládě spojeneckých letadel nad severní Francií - to znamenalo že se to ve vzduchu neustále hemžilo množstvím spojeneckých stíhaček a stíhacích bombardérů které měli za úkol podporovat vojáky nebo byly jen na patrolách nebo sweepech = každé německé vozidlo které potkali tak se pokusili zničit. Navíc po postupu fronty už tyto střely byly z dosahu a tak jim byl tedy definitivní konec a to si britské obyvatelstvo oddychlo.
Statistika nakonec byla taková že z celého počtu 9 250 střel které byly evidovány jako příchozí nad Anglii jich byla polovina zničena Britskou PVO.Je nutno dodat že řada střel spadla ještě před příletem nad Anglii nebo po tom pže byly velice poruchové vzhledem k rychlosti jejich výroby.
RAF je připisováno zničení 1 770 střel.
Střely létaly nad Anglii v době od 13.6. 1944 do 29.3.1945
obrázek dobře ukazuje jak se pilot Spitfiru přibližuje k V1 aby jí vychýlil křídlem z kurzu
Hawker Tempest
