V důsledku mezinárodních dohod však byly odloženy plány na novou generaci ,,super-dreadnoughtů", ale japonské ambice nakonec vedly k novým závodům ve zbrojení s USA. Tyto závody na moři vedly ke stavbě největších a nejmohutněji vyzbrojených bitevních lodí na světě, jako byla třída Yamato a Iowa. Bojové zkušenosti druhé světové války však brzy ukázaly, že ponorky a letectvo představují smrtelnou hrozbu i pro tu největší bitevní loď.
Bitevní lodě by měly splňovat tři základní předpoklady: schopnost účinného útoku, schopnost odolat obdobnému útoku, schopnost rychle se přesunout do bojové oblasti a manévrovat uvnitř bojové oblasti. Zkráceně, palebná síla, ochrana a rychlost. Konstrukčně a technicky bylo obtížné navrhnout loď, která by měla vyrovnány všechny tři předpoklady.
Hmotnost lodí byla omezena jak smlouvami, tak velikostí lodí. Velikost byla důležitá, protože lodě se musely přizpůsobit kanálům, průplavům a přístavním dokům. Těžké plavidlo potřebovalo více výkonu k udržení požadované konstrukční rychlosti. Výkonnější stroje zabíraly větší objem lodního prostoru. Za účelem ochránit tuto velkou plochu muselo být přiděleno těmto částem mohutnější pancéřování, což mělo za následek zvýšení váhy. Tím se potřeboval ještě vyšší výkon, bylo požadováno ještě více prostoru. Do lodi přidejte palebnou sílu (děla, munici), a může se začít počítat znovu.
Francouzská škola
Vrcholem u Francouzů byla třída Richelieu, jednalo se o zajímavou loď s pozoruhodně uspořádanou výzbrojí. Vpředu byly umístěny dvě věže po čtyřech dělech ráže 381 mm, vzadu byly umístěny věže děl menších ráží. Tato koncepce byla zvolena kvůli úspoře tonáže na pancéřování, tak aby loď splňovala výtlakem podmínky Washingtonské dohody. Nevýhodou této konfigurace byla potenciální možnost zničení poloviny hlavní výzbroje jediným zásahem nepřátelského projektilu nebo pumy. Když docházelo k námořním bitvám lodě se k sobě zpravidla natočili bokem, stejně tak i věže hlavních ráží, menší děla měla provádět podpůrnou palbu nebo ostřelovat menší lodě a křižníky. Ovšem když loď stíhala jinou loď mohlo být zas výhodné pokud byla hlavní výzbroj umístěna vpředu.
Německá škola
Chloubou Kriegsmarine měla být třída Bismarck. Jednalo se o relativně štíhlou loď (menší odpor ve vodě a tím větší rychlost) , technicky vyspělou, s mohutnou výzbrojí. Loď měla elegantní tvary. Uspořádání bylo 4 x 2, tedy čtyři věže po dvou dělech. Loď měla tři šrouby místo čtyř, což by jí umožňovalo v případě poškození lépe manévrovat. Ovšem je otázkou zda by bylo technicky možné zakomponovat čtyři šrouby při zachování ostatních parametrů. Německá škola sázela na rychlost a dostatečnou výzbroj, bylo to dáno převahou Royal Navy. Němci se měli pouštět do souboje jen v případě kdy to pro ně bylo výhodné a v případě nebezpečí měli uniknout. Rychlost lodě je velmi významný faktor.
Hitler však plánoval vybudovat mohutné nacistické loďstvo (Z-plan), jehož páteří se mělo stát 6 bitevních superlodí třídy H o výtlaku více než 60 000 tun, měly být vyzbrojeny osmi děly ráže 406 mm a pohon mělo obstarávat dvanáct dieselových motorů, které umožní rychlost 30 uzlů. Koncepce třídy H byla podobná jako u třídy Bismarck, s tím rozdílem, že třída H byla větší, těžší a měla lepší výzbroj a pancéřování. Délka lodi měla být 277,8 metrů a šířka 38 metrů. Na první pohled jí lze identifikovat podle dvou komínů, místo jednoho komínu u Bismarcka.
Stavba lodi byla započata v roce 1939, ale o něco později byl celý projekt stornován, neboť prioritu dostala Východní fronta a výroba tanků. V roce 1941 Hitler v domnění, že válka na Východě je již vyhraná navrhl změnit ráže děl na 800 mm! Takovou mohutnou ráži disponovalo například železniční dělo Dora (Gustav). I když se začínala válka pro Německo vyvíjet nepříznivě Hitler se stále nevzdával svých fantastických plánu na stavbu superlodě. Konstruktéři stále vymýšleli a přepracovávali plány třídy H. Design třídy H zůstával v podstatě podobný, ale jednotlivé projekty navrhovaly těžší výzbroj, či lepší pancéřování a větší rozměry.
Například poslední projekt H44 navrhoval loď o výtlaku přes 140 000 tun, délka lodi měla být 345 metrů, výzbroj mělo tvořit osm děl ráže 50,8 cm a rychlost měla být 30 uzlů. Tato loď měla nést jméno po samotném Vůdci - Der Führer. Nakonec však byl celý projekt definitivně zrušen. Jednak se pro Německo vyvíjela válka nepříznivě a oceli bylo třeba pro jiné účely a dále válečná zkušenost ukázala, že je lepší stavět letadlové lodě.
Nakonec však byly dokončeny alespoň 406 mm děla, která byla umístěna do pobřežních baterií Atlantického valu, jako např. dělostřelecká baterie Trondenes v Norsku.
Hitler miloval velké obrněné věci s obrovskými zbraněmi a doufal, že obrovská bitevní loď dá Německu vojenskou prestiž. Vůdce měl malé porozumění pro námořní válečné lsti, často si pamatoval detaily lodí, až tak že ani admirálové nedokázali odpovědět na některé jeho otázky.
Třída H měla mít tyto orientační parametry:
Friedrich der Große: 52 600 tun, hlavní výzbroj 4 x 2, 16 palců
Führer: 122 000 tun, hlavní výzbroj 4 x 2, 21 palců
Friedrich der Grosse byl ještě rozumný návrh a mohl být postaven, ale loď Der Führer by zatížila neúměrně válečný průmysl, spotřebovala by veškerou roční cenu na výrobu tanků, v ekvivalentu oceli a pracovní síly! Hitlera který trpěl gigantománií bylo marné přesvědčovat o nereálnosti tohoto projektu. A tak konstruktéři byli nuceni navrhovat největší bitevní loď světa.
V roce 1942 byl "Tirpitz" téměř nepochybně nejlepší bitevní lodí na světě, která mohla soupeřit s japonskou třídou Satsuma nebo již zaniklou francouzskou třídou Alsace. Ovšem přesto měla být postavena ještě větší loď. Der Führer by potřeboval obrovský dok, takový že nebylo možné najít ani vhodné místo v ústí řek německých přístavů.
Japonská škola
U Japonců byla vrcholem třída Yamato, nekompromisní loď. Znamenala vrchol válečných lodí, ovšem jejich éru ukončil nástup nového typu lodí a to sice letadlových. Japonci původně plánovali postavit tři jednotky této třídy – Yamato, Musashi a Shinano. Ovšem Shinano byla nakonec přestavěna na obří letadlovou loď.
Tito obři mezi ostatními bitevními loděmi vzbuzovali svými třemi dělovými věžemi po třech dělech ráže 457 mm (18,1 palců) obavy na straně nepřátel říše vycházejícího slunce. Kolos kryly pancíře na bocích silné 41 cm, u stěn dělových věží dokonce 65 cm silné.
Jejich konkurenty se měly stát americké bitevní lodě třídy Iowa, které měli radarem kontrolovanou střelbu, rovněž lépe zvládali vlastní poškození a jejich děla ráže 16 palců byli vzhledem k pancéřování lodí Yamato a Musashi takřka ekvivalentní. Případné střetnutí těchto lodí nemuselo dopadnout pro Japonce nejlépe, ale rovněž americké lodě si nemohly být jisté. Bohužel k tomuto střetnutí nikdy nedošlo a japonské lodě byly zničeny až po hromadném náletu stovek letadel.
HMS_Dreadnought. 2x
Francie_Richelie
odpor klesa s rozmerem priblizne podle rustu mezni vrtsvy ( ~ Rozmer^(1/5) = hmotnost^(1/15) ) takze koeficient odporu dvakrat tezsi lodi by byl nizsi asi o 5% (velmi hruby odhad)
