Pravěká pevnost na střední Moravě

[Pátrač]

PRAVĚKÁ PEVNOST NA STŘEDNÍ MORAVĚ
ÚVOD

Ve svých pracích o pravěkých a raně středověkých fortifikacích jsem se dopracoval k teorii o důvodech staveb fortifikací jako takových, architektuře použité při jejich budování, typologií hradišť a rozborem opevňovacích aktivit jednotlivých kultur, až po vznik první hradské soustavy na území dnešních českých zemí ranném středověku. Slíbil jsem, že se sem na Palbu dodám samostatné práce o některých pravěkých fortifikacích, které jsem měl možnost osobně navštívit. Takže nyní se vám dostává ke čtení druhá taková reportáž spojená s historickým exkursem do dávných dob. Ta první už je staršího data a je o keltském oppidu Starém Hradisku nedaleko Prostějova.

Jejím cíle je pokus popsat vývoj opevňovacích aktivit v různých dobách spojených s lokalitou RMÍZ na střední Moravě, nedaleko obce Laškov a poměrně blízko známější obce Náměšť na Hané, známé mimořádně hezkým zámkem. Na široké ostrožně v nadmořské výšce 340 až 360 metrů nad mořem, jejíž východní svahy prudce spadají do údolí řeky Šumice a svahy jižní a západní pak do údolí bezejmenného potoka, vyrostla v době neolitu skutečná pevnost. Ostrožna patří do Bouzovské vrchoviny a její převýšení nad vodními toky je cca 80 metrů. Na severu kde je přístupová šíje, se zvedá hřeben, jehož vrchol je vysoký asi 406 metrů nad mořem.

Tuto výšinnou osadu mohutně opevněnou od samého počátku, založila ve své době kultura nálevkových pohárů. Jeden z hlavních výzkumníků této fortifikace pan Miroslav Šmíd, který se jí věnuje dlouhá léta o ní vydal skvělou publikaci nazvanou RMÍZ U LAŠKOVA s podtitulem PEVNOST KULTURY NÁLEVKOVÝCH POHÁRŮ. Tato publikace jejímž hrdým majitelem jsem, je jedním z mnoha zdrojů, ze kterých jsem čerpal v této práci.

Kapitola první: Stručná historie objevování a zkoumání lokality a popis dnešního stavu.

Samotný název Rmíz vychází podle pana Narvalíma z Ústavu pro jazyk český České akademie věd ze slova remíz, remízek což značí ostrůvek keřů a stromů v jinak holé krajině. Lidé z okolí používají pro název lokality slovo Hermiz, spojitost je zřejmá.

Strategická poloha lokality, nález pozůstatků i mohutných valů a nabízející se údolní spojnice se zaniklým středověkým hradem v Náměšti na Hané vedli pana Houdka v roce 1884 k závěru předloženým odborné veřejnosti, že hradisko Rmíz a na opačném konci údolí hrad v Náměšti střežily spolu starou stezku, která procházela od Olomouce, přes Konici k Úsovu a dále do Jaroměřic. Oba tyto hrady „pravěké“ jak je nazýval ve shodě s tehdejší terminologií pravděpodobně přisuzoval slovanskému osídlení.

Topografický popis

Hradiště leží na široké ostrožně v nadmořské výšce 340 až 370 metrů nad mořem, jejíž východní a jižní svahy prudce spadají do údolí řeky Šumice a svahy západní pak do údolí Krakoveckého potoka. Ostrožna patří do Přemyslovské pahorkatiny, která je součástí Bouzovské vrchoviny a její převýšení nad vodními toky je cca 80 metrů. Na severu kde je přístupová šíje se zvedá hřeben, jehož vrchol Křemela je vysoký 406 metrů nad mořem.

Na přístupové straně je poměrně široké sedlo. Jeho dnešní podobu ukazuje první fotografie a pohled od linie prvního opevnění do sedla ukazuje obrázek druhý.

xxxxx

Od středu obce Laškov se nachází asi 800 metrů severovýchodním směrem. V terénu jsou viditelná celkově čtyři pásma opevnění. Následuje mapa České republiky, aby bylo vidět kde v ní tato lokalita leží.



Popis opevnění tak jak se měnil v jednotlivých obdobích jeho výzkumu.

První mnou objevené tedy nejstarší vyobrazení opevnění pochází právě od citovaného pana Vítězslava Houdka. Ten uvádí, že hradisko Laškovské je velmi rozsáhlé, uzavřené valy se strany severní a na ostatních stranách pak je omezeno strmými stráněmi spadajícími do luk a roklí. Bylo tak samotnou přírodou nadmíru bezpečně chráněno jak o tom svědčí nákres. Nákres jak jej vyhotovil pan Houdek je zde:



Je evidentní, že nezaznamenal první pásmo opevnění, pravděpodobně pro jeho malou výraznost v terénu. Popsal ale nejmohutnější val dlouhý podle něj 280 metrů s příkopem místy až 10 metrů širokým. Výšku tohoto valu pak uvádí včetně hloubky příkopu až 5 metrů. Dále uvádí, že před tímto valem se náchází ještě další dva místy nezřetelné valy s příkopem. Pokusil se i identifikovat prostor brány do vnitřního prostoru hradiště, který umístil 80 metrů od západního konce valu.

Další dochovaný výzkumný plán pochází s doby druhé světové války. Vytvořil ho pan Josef Poulík a to v roce 1942. Tento plán je zajímavý dvěma skutečnostmi. O co jde?

Za prvé zachycuje už první pásmo opevnění a to s velkou přesností.

Za druhé obsahuje dvě fortifikace Označené II.A a III. A

Podle všeho po tom prvním nejsou do dnešní doby dochovány žádné stopy a to druhé sice bylo v terénu nalezeno v podobě dvou rovnoběžných destrukcí kamenitých struktur, nepodařilo se ho ale interpretovat do nějaké relevantní podoby fortifikačního prvku. Vypadá jako prohlubeň v terénu z obou stran lemovaná kamennými zídkami. Možná ale poněkud nekritická úvaha mě vede k tomu, že by bylo možné toto vysvětlení. Tedy v některé fázi osídlení začala místní komunita budovat předsunutý příkop před třetí linií opevnění a ten proti zborcení na obou stranách zpevnila kamennou zídkou kladenou nasucho. Ovšem to by bylo asi fakt vychytávkové.



Z roku 1948 pochází tento geodetický plán, pořízený panem J. Kšírem.



Je to propracovaná studie a všichni následovníci oceňují jeho přesnost. Tento plán už zaznamenává všechny čtyři linie opevnění, vynechává ale výše zmiňované opevnění III.A a II. A

Také pan Miroslav Šmíd pořídil půdorysný plán lokality a to kdy v letech 1988 až 1990



Viditelné pozůstatky opevnění popisuje takto:

První pásmo pevnění je dlouhé 240 metrů a má podobu nízké, asi 0,9 metru vysoké terénní vlny. Běží po hraně sedla a nad východním klesáním se vytrácí. Ohraničuje plochu celkově 17,5 hektaru. Jeho dnešní stav ukazuje tato fotografie.



Následuje fotografie toho, jak dnes vypadá první předhradí




Druhé pásmo opevněné je vedeno 240 metrů od první linie a je tvořeno příkopem a valem. Výška valu kolísá od 1 metru na straně západní po 2,7 metru na východním konci. Uprostřed ztrácí zřetelné obrysy a na východě končí bez toho, že by dosáhl srázu. Ohraničuje plochu asi 11 hektarů.

xxxxx

První obrázek ukazuje val druhé linie opevnění a druhý ukazuje celkový pohled na pozůstatek fortifikace. Vývrat vysoký asi 1,5 metru by mohl být měřítkem pro její rozměry

Třetí pásmo opevnění je dobře viditelné po celé 300 metrové délce. Je vzdáleno 50 až 60 metrů od druhé linie a uzavírá plochu 9,4 hektaru. Je tvořeno viditelným příkopem a valem. Na západní straně se stáčí do hloubky hradiště a navazuje na čtvrté pásmo opevnění.

xxxxx

Zde první obrázek ukazuje pozůstek průzkumné archeologické sondy z roku 1988. Druhý obrázek ukazuje současný vzhled celé této linie opevnění.

Čtvrtá linie opevnění. Ta je tvořena mohutným valem a příkopem. Ohraničuje plochu asi 6,5 hektaru a odděluje centrální část hradiště která od něj směřuje a svažuje k jihu od soustavy předhradí, která svažuje k severu. Vzdálenost od třetí linie je od 50 metrů na západní straně až po až 100 metrů na východní straně. Na obou koncích se val stáčí k jihu a přehází v hranu, která obtáčí na obou stranách sídlištní plochu. Na jihu pak hrana přechází v terasu po celé délce jižního okraje.

xxxxx

Pohled na dnešní stav čtvrté linie opevnění, tedy val i spříkopem. Druhý obrázek kazuje temeno čtvrtého valu. Snad z něj je vidět jak mohutná hmota to je, a tedy jaká hradba to kdysi byla.



Třetí obrázek ukazuje pohled z koruny valu čtvrté linie do příkopu. V tomto místě je převýšení asi 6 metrů.

Na základě vlastních návštěv této lokality mohu odpovědně říci, že popis tohoto profesionála je velmi přesný. Dokonce tak přesný, že jen díky němu jsem se dokázal na zalesněných plochách hradiště orientovat. I když jsem zvyklý se po hradištích a troskách středověkých hradů pohybovat a vidět v terénu ledacos, co úplnému laikovi unikne, přece jen zkušenost profesionálního archeologa nemohu dosáhnout ani překonat.

Pár slov o provedených výzkumech

První výzkum prováděl v roce 1884 již jmenovaný pan Houdek. Objevil tři linie opevnění, poměrně barvitě je popsal. Sám nalezl nemálo keramických střepů, které zařadil mezi pravěké a dokonce i stopy pobytů vojáků ve středověku a novověku. Píše se o kusu drátěného brnění, železných ostruhách a zámku z pušky.

Jako další se Rmízu věnoval Inocenc Ladislav Červinka, který ho zařadil v roce 1896 do své práce, která se snažila zachytit všechna známá hradiska na Moravě. Tento rodák z Břestu nakonec vydal dílo Morava za pravěku, které vyšlo v roce 1902. O rok později byl ministerstvem kultury a vyučování jmenován konzervátorem c. k. Centrální komise pro vyhledávání a zachování historických památek pro okresy Holešov, Kroměříž, Prostějov, Přerov, Uherský Brod, Uherské Hradiště, Valašské Meziříčí a Vsetín. Roku 1903 začal soukromě vydávat specializovaný časopis Pravěk a roku 1906 založil Moravský archeologický klub. Byl propagátorem praxe, že je potřeba podporovat amatérské archeology.

I díky němu byl Rmíz mezi světovými válkami nárazově zkoumán amatérskými výzkumníky ale pod kontrolou odborníků. Byly to zejména výzkumy ředitele školy z Pěnčína pna Lužného a pana Ošťádala z Náměště na Hané.

Josef Poulík, rodák z Jiříkovi je další významný výzkumník který se Rmízem zabýval. V roce 1942 byla v Brně založena pobočka Státního archeologického ústavu do jehož čela dosadil roku 1945 šéf pražské pobočky PhDr. Jaroslav Böhm právě Josefa Poulíka. Zrovna tady se mu po devíti letech dostal do rukou nelehký úkol – vézt výzkum velkomoravského centra v Mikulčicích. Z roku 1942 se zachoval plán a německy psaná zpráva o lokalitě Rmíz tohoto budoucího místopředsedy celé ČSAV.

V roce 1948 hradiště zkoumal a proměřoval ing. Kšír. Pečlivě ho proměřil a posoudil kvalitu a úroveň jednotlivých linií opevnění. Na jeho práci navázala práce Josefa Skutila z roku 1956, kdy poprvé bylo hradiště zařazeno do doby eneolitu.

Opevnění bylo archeologicky zkoumáno v letech 1988 až 1990 panem Miroslavem Šmídem. Jeho výsledky budu diskutovat v kapitole třetí, věnované právě fortifikačním prvkům. V této době pak navíc pan Šmíd objevil mohylové pole na lokalitě Křemela I nedaleko Rmízu a v tom samém roce našel i další mohylové pole Křemela II.

Zároveň na základě velkého množství vyorávaných střepů v prostoru před první linií opevnění bylo provedeno několik výzkumů v tomto prostoru a bylo zjištěno, že před hradištěm byla několikahektarová plocha s otevřeným sídlištěm. Získaná keramika pomohla zpřesnit dataci celého hradiště právě do doby nálevkových pohárů. To proběhlo v roce 1991 až 1992. Pravěké nálezy se ale našli v širokém i blízkém okolí.

[Pátrač]

Kapitola druhá: Stručný popis, datace a zobrazení artefaktů kultur, které byly na hradišti Rmíz nalezeny.

V době mladší doby kamenné, kdy se na našem území objevily kultury s lineární keramikou a vypíchanou keramikou, se na jejich pozadí objevuje kultura malovanou keramikou. Tím jsem uvedl, že následně se objevuje na našem území nový kulturní okruh – lengyelský, který je charakteristický malovanou keramikou a zdá se podle nálezů, že poprvé se ve střední Evropě objevila měď. Vznikla řada regionálních kultur – potiská, vlastní lengyelská, lužianská atd. Pro nás je důležité, že k nim patřila také kultura s moravskou malovanou keramikou, která na Moravě vystřídala kulturu s vypíchanou keramikou

Jako nejstarší kultura objevená na hradišti byla prokázána právě kultura s moravskou malovanou keramikou. Tato kultura se objevovala po měrně dlouhou dobu a to asi od roku – 4 700 do roku asi 4 000. První obrázek zobrazuje ukázky keramiky této kultury. Její rozšíření a prokázaná větší sídliště ukazuje následující mapa.



Pro tuto práci je důležité, že sídliště kultury moravskou malovanou keramikou se také opevňují a hlavně vznikají i výšinná sídliště, která jsou pro ni typická. Zřejmě šlo o neklidné období, kde se objevovali i válečné srážky. Vedle broušených seker a klínů se objevují první speciální zbraně proti lidem – vrtané sekeromlaty. Do Čech proniká kultura s moravskou malovanou keramikou až v závěru svého vývoje, okolo 4000 před naším letopočtem – tedy na přelomu neolitu a eneolitu. Toto tvrzení o prvních zbraních proti lidem ale bylo podrobeno kritice a musím ho napravit:

Cituji: "Již v kultuře s lineární keramikou (cca 5500 - 4900 př.Kr.) se objevují v broušené industrii provrtaný diskovitý mlat a dvojramenný provrtaný plat (tedy v podstatě sekeromlat). Tyto věci byly také určitě proti lidem. I když dá se říct, že od chvíle, co člověk vzal do ruky kámen, vzápětí jej hodil po druhém člověku, co se mu nelíbil, nebo mu něco bral, máme na svět zbraň proti lidem. Potom už se to jenom zdokonalovalo". Doplněno díky studentovi archeologie se kterým jsem se seznámil v muzeu v Bučovickém zámku, panu Michalovi Crhákovi.

Kultura s moravskou malovanou keramikou po sobě tedy zanechala stavby, které lze považovat za první skutečné fortifikace. Ale kupodivu jen v nížinných lokalitách. Jako největší a řekl bych top ukázka stavitelství této kultury, mi poslouží rondel v lokalitě Těšetice – Kyjovice. Ten známe, byl v jedné z mých předchozích pracích. Tato kultura svá výšinná sídliště kupodivu neopevňovala. Ale budovala je.

Na hradišti Rmíz po ní bylo při archeologickém výzkumu opevnění nalezeno několik střepů. Podle toho co se o této kultuře ví se zdá, že západní a jižní svahy centrální části hradiště by pro ni byly ideálním místem pro vybudování osady. Nedaleko Rmízu bylo koneckonců nalezeno sídliště této kultury.

Důležité pro naši práci ale je první dlouhodobé osídlení, ke kterému došlo v době měděné. Proto se mu budeme věnovat trochu podrobněji.

Termín doba měděná se mi vždy líbil. Je to období označované na západ od nás jako pozdní doba kamenná. Název měděná je od slova aeneus, tedy měděný. Někdy bývá označována jako Chalkolit od slova chalkos čili kov.

V oblastech Blízkého východu a Středomoří je označení doba měděná velmi výstižné. Zde se v této době metalurgie mědi stala základem rozvoje místních společností.

Ve střední Evropě se měď sice v hmotném inventáři rovněž vyskytuje, ale civilizační úroveň zde ještě výrazněji neovlivnila – rozhodující úlohu si uchovávalo zpracování kamene. Přesto je třeba toto období od neolitu odlišit. Přineslo totiž významné změny v kvalitě neolitického způsobu hospodaření, což umožnilo vytváření nadprodukce potravin a tím i základ pro společenskou dělbu práce. Byla domestikována různá domácí zvířata. K již domestikovanému skotu přibyl kůň, ochočený prvotně někde v turkestánských a jihoruských stepích, na Předním Východě byl stále častěji využíván osel, ve střední Asii velbloud a v Indii slon.

Úroveň rozvoje lidské civilizace byla neuvěřitelně odlišná. Na Blízkém východě, například v Mezopotámii dochází k budování zavlažovacích systémů a přebytku produkce potravin. To způsobuje, že z masy obyvatel se vydělují řemeslníci, obchodníci, vojáci, úředníci a kněží. Vzniká potřeba dokonalejší organizace společnosti to vyvolává vznik prvních státních útvarů. To se týká i dalších oblastí - jako byl Egypt, Indie, Čína ale i jižní část severní Ameriky. Zde k tomu přispěly i příznivé klimatické podmínky.

Evropa na tom byla hůře. Méně příhodné přírodní podmínky omezily možnosti zemědělské výroby a tím i vzniku nadproduktu. Vývoj je zde pomalejší – nevznikají městská sídliště. Ale i zde se objevuje oradlo, vůz, zvířecí zápřah, metalurgie mědi. Ale v Evropě byly oblasti neuvěřitelně odlišné. Například řecká oblast měla kontakty s Blízkým východem, což jí dalo možnosti obchodu a přenosu technologií. To dalo s dostatkem měděných rud vyspělou produkci mědi i jejích legovaných podob – například arzenen. Hlavně pro zbraně tedy sekery, dýky, hroty kopí. I zde vznikají vyspělé civilizace, města a pevnosti.

Na samotném Balkáně a směrem od něj na východ na západní Ukrajinu opět jde o rozvoj podmíněný mědí. Dokonce se zde objevují velká sídla s dlážděnými ulicemi. Výrobky z mědi slouží pro vlastní rozvoj i pro obchod do oblastí střední Evropy. Tento růst se v době kolem 3000 let před naším letopočtem zastavuje – došlo k vyčerpání ložisek mědi.

U nás ve střední Evropě je vše jakoby zpomalené. Pokroky v zemědělství jsou doloženy- zemědělský zápřah, využití kol tedy povozů. Rozvíjí se obchod s nerosty pro metalurgii a výrobu kamenných nástrojů. Ale obchoduje se i s jantarem a solí.

Nyní je čas se na eneolit podívat trochu podrobněji.

Časný eneolit je datován do období let 4 000 - 3 700 před naším letopočtem. Doznívají kultury lengyelského okruhu. Ve střední Evropě v důsledku výrazného zhoršení klimatických podmínek dochází ke značnému prořidnutí osídlení a končí kultura jordanovská, představující na tomto území závěr vývoje kultur lengyelského okruhu. Objevují se nové kultury – nás hlavně kultura schussenriedská a michelsberská. Stopy této kultury na hradišti Rmíz nebylo nalezeny ale pro kontinuitu je potřeba je menovat.

Starší neolit je datován do období let 3 700 - 3 300 před naším letopočtem. Zlepšení klimatu přineslo rozvoj osídlení ve střední Evropě. Vzniká velký soubor kultury nálevkovitých pohárů která se rozšířila od západní Ukrajiny až po Holandsko a oproti neolitu se tento kulturní okruh navíc rozšiřuje hluboko na sever Evropy a to dokonce až do jižního Švédska.

Kultura nálevkovitých pohárů trvala dlouho. Její starší fáze bývá označována také jako kultura baalberská.




Na Moravě tato kultura zanechala 28 výšinných lokalit, a některé z nich už byl velmi kvalitně opevněné. Nade všemi vyniká pevnost Rmíz u Laškova, která ve své době měla dominaci v širokém okolí. Celkově se dá říci že tato kultura po sobě zanechala jak na našem území jak malá sídliště, tak i rozsáhlé pevněné prostory. V této době jsou v nich doloženy polozemnice malých rozměrů a nepravidelné sídlištní jámy. Máme poměrně dost důkazů o zabíjení lidí – tedy vojenských akcích. Například u nás výšinné sídliště Mužský v Českém ráji a Makotřasy. Zde dokonce byly nalezeny stopy konfliktu či spíše násilného zániku. V příkopu byly nalezeny pohozené kosterní pozůstatky.

Střední eneolit je datován do let 3 300 - 3 000 před naším letopočtem. Do střední Evropy se rozšiřuje z Karpatské kotliny nová kultura vyznačující se kanelovanou keramikou nazvaný podle výzdoby keramiky žlábkováním od řeckého slova pro žlábek – kanelura.



Je to typická zemědělská kultura, používá se již zápřah a orba dřevěným hákem, také se objevuje vůz. Jsou budována a rozvíjena výšinná sídliště. To evokuje růst rizika vojenského napadení. Kultura s kanelovanou keramikou je výrazně zastoupena výrazněji na Moravě, v Čechách přežívá nadále kultura nálevkovitých pohárů a kultura s kanelovanou keramikou se sem dostává až v závěru tohoto období.
To byla v podmínkách Moravy poslední fází eneolitického osídlení. Kultura usazená na Rmízu byla stupně prvního, který je zvaný bolerázký stupeň podle obce Boleráz u Trnavy. Na Moravě byla nalezena ve Hlinsku, Slatinkách, Náměšti na Hané, Rmízu a v Jevišovicích. Doznívají v ní ještě keramické prvky nálevkovitých pohárů - jde o degenerované poháry a bubny a hrnce s vertikálními uchy, výzdoby na hrdlech, šálky zdobené vlčími zuby

My se pro potřebu této práce podíváme podrobněji na kulturu nálevkovitých pohárů.

Tato kultura vyrostla na troskách pozdních skupin lengyelského kulturního dědictví a pojala do sebe poslední zbytky straších kultur v severní Evropě. U nás v Českých zemích založila tradici stabilních zemědělských kultur. Jejich typická keramika navazuje přímo na dědictví posledních projevů kultury s moravskou malovanou keramikou. Jsou v ní ale také vloženy projevy ukazující na souvislost se sídly v Polsku a ve středním Německu.
Bylo doloženo že tato kultura se věnovala i prospekci , těžbě a to jak povrchové tak i hlubinné ušlechtilých druhů kamene – achát, rohovec a podobně. Tyto kameny dále zpracovávala a byly i součástí rozvinutého obchodu. Na prvním obrázku je vidět i dokonalost zpracování sekeromlatů s čepcem. Podle všeho se zdá, že to byli lidé pracovití a technicky zdatní. Byli i dobří stavitelé a inženýři. Je to vidět z vícero objevených skutečností.

Jak už jsem uvedl, budovali různé typy sídlišť a hradišť. Tím nijak zvláště nevybočovali od kultur před nimi nebo jejich doby. Ale:

- budovali i astronomicky orientované ohrazené areály například Makotřasy u Kladna

- z nížinné osady u Mohelnice víme, že dokázali kopat studny i značně hluboké a tyto studny měly vnitřní výdřevu.

- importovali megalitické prvky – pod jejich mohylami v lokalitách Křemela u Náměště nad Oslavou, Kosíř na Prostějovsku či Alojzov- Frolinková jsou desítky oválných mohyl pod kterými byl objeven souvislý kamenný plášť

Pěstovali kulturní plodiny, byli výrobci tkanina a byli i zdatní obchodníci. Bylo zjištěno, že na svých sídlech udržovali obchodní stanice, kde se usazovali obchodníci jiných kultur a žili s místními v dlouhodobé koexistenci.

Tato kultura na naše území přišla od severozápadu kdy postupně obsadila prostory ve středních a severních Čechách. Odtud se přes vrchovinu přemístila na Moravu, kde se usadila na střední a jižní Moravě. Eneolit je pro naše dějiny dobou, kdy na našem území můžeme nalézt první lokality jednoznačně nesoucí znaky pevností. Eneolit byl dlouhým obdobím s kontinuálním vývojem, ale byly v tom období zvratů a otřesů. Právě tyto otřesy a toho plynoucí obavy, vedly k budování bezpečných míst. Tato první hradiště jsou budována na výšinách dobře chráněných strmými svahy a údolími s vodními toky.

Nejčastěji byly využívány ostrožny a terénní bloky. V místech, kde se šíje přechází v plochu bývalo budováno první opevnění v podobě příkopů různého typu a za nimi byla vztyčena palisádová stěna. To bylo v tehdejší době považováno za fortifikaci. Lokality kde bylo identifikováno několik linií opevnění a k tomu i masivní hradby je nyní zvykem považovat za pevnosti s jistou dominací ale nelze určit s potřebnou jistotou zda opravdu šlo o centra moci.

Teorii o rozvinutém obchodu podporuje to, že některá opevnění na výšinách jsou dislokována tak, že přímo nutí k závěru, že šlo o opevněné obchodní stanice nebo místa určená k účinnému střežení obchodních koridorů. To by mohl být prostor pro samostatnou práci. Třeba někdy. Tyto obchodní stanice a díky nim i ostatní hradiště této doby vykazují neuvěřitelnou úroveň technického provedení. Od samého počátku jsou vrcholně dokonalé a vlastně chybí jejich možné primitivnější verze. Například mezi hradbami a předsunutými příkopy je vždy dostatečně široká berma, která zabraňuje jejímu sesutí do příkopu. To značí, že stavitel musel vědět co dělá a musel ovládat empirii statického zajištění hradeb. V následujících epochách vlastně dokonalejší stavby nejsou nalezeny, jen se mění třeba konstrukce či velikost nebo složitost opevnění, ale inženýrsky se nic nového už nikdy neobjevilo až do nástup zdění na maltu.

Zde se objevují hradby:
- celokamenné
- skořepinové
- kombinované ze dřeva zeminy a kamenných zdí

Co toho plyne? Že kultury této doby tedy eneolitu a to v počátku právě kultura s nálevkovými poháry měly dostatek odborníků - stavitelů, kteří tyto stavby projektovali a řídili jejich realizaci. Není jen zjistitelné, jestli to byli její vlastní lidé nebo najmutí v jiných regionech – třeba z oblastí Středozemního moře, kde už byly takové stavby běžné.
Patrně nejstarší prokázaná pevnost na území Čech je lokalita Cimburk u Kutné Hory. Je to dobře prostudovaný objekt. Obranná linie byla tvořena dvěma souběžnými příkopy a za nimi byla berma a za ní valové těleso z kamenů a hlíny. Celková hloubka této první linie je 20 až 25 metrů.a je datována do baalberské fáze kultury nálevkových pohárů. Tedy do období 3500 až 3400 let před naším letopočtem.

Jiná pevnost z této doby v Čechách patří řivnáčské kultuře a nachází se u Kutné Hory v lokalitě Dänenmark. Protože je to podobně zajímavá stavba jako Rmíz, pár slov i o něm.

Hradiště bylo dvouprostorové, na úzké ostrožně. Bylo maximálně využito přírodních podmínek pro ochranu. Malá akropole byla situována na ostrožnu a předhradí více do otevřené krajiny. Přístupová cesta byla chráněna nezvykle mohutnou fortifikací.

Jako první prokázané opevnění byla prostá palisádová stěna. Za ní bylo postupně a velkým úsilím budováno neuvěřitelné opevnění. Jak vypadalo?

Jako první běžel přes šíji příkop vykopaný do sprašového podloží a v jeho středu byl přechodový blok. Za ním byl umístěn val, tvořený lícovanými kameny. Za ním běžící střední příkop vyl vykopán částečně také do spraše a částečně vysekán do skalnatého podloží. Vytěžený materiál byl použit pro výstavbu zmíněného valu. Za tímto příkopem byla se vší pravděpodobností hradba či val s čelní kamennou stěnou- hmotné pozůstatky její destrukce to naznačují. Za touto druhou hradbou byl třetí příkop celá vysekaný do skály. Měl šířku 4 až 5 metrů a hloubku od 2,2 do 2,6 metru. Získaný materiál byl využit pro vybudování další hradby nebo valu.

Akropole byla původně opevněna palisádou s ulicovou 1 metr úzkou bránou na jižní staně a od severu byla 6 metrů široká brána klešťového typu. Později bylo toto lehké opevnění nahrazeno vysokou kamennou hradbou kdy byly velké kameny lícovány menšími a vše bylo prosypáváno zeminou. Tato kamenná lícovaná hradba je nejstarší prokázanou lícovanou kamennou hradbou na našem území.
Na samotné akropoli byla vybudována ještě jedna dvojitá palisáda. Mezi jejími stěnami byly zapuštěny velké kameny. Tato palisáda ochraňovala prokázané 3 velké objekty. To by mohl být důkaz sídla místní elity.
Stavitelé nezapomněli ani na potřebu potlačovat erozní působení. Celou plochou hradiště byla vedena soustav odvodňovacích kanálů vyložených kameny a dřevem deskami. Touto odvodňovací soustavou odtékala srážková voda. Je vysoce možné, že v areálu byla jedna či více cisteren pro uchování potřebných zásob vody. Z tohoto je vidět, že kultury eneolitu a kultura nálevkových pohárů byli zdatné mnoha oblastech. A ledaco z toho bude potvrzeno v dalších částech.

Jako poslední kultura která se na Rmízu prokazatelně nacházela byla kultura platěnická z doby označované jako doba halštatská.

Okolo let 800 - 750 před naším letopočtem začíná v Evropě starší doba železná – železo, které se zde v předchozím období závěru pozdní doby bronzové objevovalo jen výjimečně, začíná nyní zdomácňovat a být produkováno – jako vždy se inovace prosazuje nejprve ve výzbroji – železné meče. Původ metalurgie železa je opět na Blízkém východě. Národ zvaný Chetité tuto metalurgii zvládl dokonce už po roce 1500 před naším letopočtem k výraznějšímu rozšíření tam však dochází až okolo r. 1000 před naším letopočtem a pak již následuje poměrně rychlé šíření i směrem do Evropy. Ve střední Evropě se objevuje kolem roku 700 před naším letopočtem.

Pro tuto dobu je charakteristický rozvoj dálkového obchodu. Do střední a západní Evropy se dostává luxusní zboží řeckého či etruského původu – železná výzbroj a výstroj, bronzové kovové nádoby, luxusní keramika, sklo. Toto vše je směňováno zřejmě za severský jantar, kožešiny, možná už i otroky.



Na Rmízu bylo nalezeno velké množství střepů keramiky platěnické kultury. Výše uvedené evokuje myšlenku, že obnovení opevnění této lokality bylo realizováno právě z důvodu obchodu. Ale nebylo zde nalezeno nic, co by to potvrzovalo. Je to i proto, že nebyl proveden rozsáhlý plošný výzkum ale jen sondy do jednotlivých pásem opevnění.
Platěnická kultura se zformovala pod vlivem od jihu z halštatského kulturního prostředí potom, co změna klimatu k horšímu a společenská krize vedla k úpadku civilizace doby bronzové. Rozsah osídlení se na území Čech nezměnil po celou dobu existence kultury ale na Moravě ji tlak horákovské kultury tlačil k severu, proto se jí v pozdějším období říká slezská kultura. TO jsem uvedl také nepřesně. Oprav tedy následuje:

Cituji:" Jde o to, že slezská kultura předcházela kultuře platěnické. Obě dvě však byly součástí okruhu lužických popelnicových polí, jinak také lužický okruh, který začíná v mladší době bronzové (cca 1300 př.Kr.) kulturou lužickou, poté přechází v pozdním bronzu (kolem 1000 př.Kr.) do kultury slezské a končí v halštatu (750 - 470/450 př.Kr.) kulturou plátěnickou". Tato oprava či zpřesnění je opět přesnou citací z vyjádření uvedeného studenta k práci. Tímto mu děkuji za pomoc.

Vývoj kultury byl přerušen násilím. V Čechách došlo v 6. století před naším letopočtem k masivnímu vpádu válečníků neznámého původu, možná to byli prvokeltové . Hradiště byla vypleněna, vypálena nikdy již nebyl obnovena. To značí pravděpodobnou vyhlazovací a zotročovaní aktivitu. Ve východních Čechách nebyla boji dotčena ale ztráta kontaktů a odbytišť vedla k jejímu úpadku a ve čtvrtém století splynula s přicházejícím Kelty.

Na Moravě došlo k jinému vývoji - podle skvělé knihy Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku vydané nakladatelstvím Libri v roce 2002 byla rozvrácena nájezdem Skytů. To pro mě bylo překvapením. Časem se na to podívám lépe. To by mohlo být zajímavé téma. Druhou destrukční vlnu přinesl pohyb Keltů z oblasti Podunají. Jejich opevnění byla kvalitní a rozměrná. Po násilném zániku moravských sídel doprovázeném nálezy trojbřitých hrotů šípů východního kočovnického původu zde asi došlo ke změnám v osídlení které nejsou úplně jasné. Zničená a vylidněná hradiště nebývala obnovována. V žádném z pramenů co jsem měl možnost studovat jsem nenašel zmínku o tom, že by i hradiště Rmíz bylo vyvráceno těmito aktivitami. Je tedy možné, že poté co okolní nechráněná sídla a spolupracující hradiště zanikla, bylo opuštěno a lidé odešli na sever ke svým lidem mimo dosah nájezdníků.

[Pátrač]

Kapitola třetí: Jednotlivé fortifikační prvky v průřezu doby. Popis a hodnocení jejich významu

A/ První fáze opevňovacích aktivit

Když se lidé kultury nálevkových pohárů při své migraci z oblasti Polabí přes Zábřežskou vrchovinu dostali do oblasti Malé Hané, asi je něco muselo na lokalitě, která za několik tisíc let ponese jméno Rmíz a vyroste u ní vesnička Paskov zaujmout. Jestli-že vezmeme za svou myšlenku, že v jejich řadách byli zkušení odborníci na budování opevnění, jejich volba je poměrně pochopitelná. Pan Houdek to přece uvedl už před více než sto lety – bylo samotnou přírodou nadmíru bezpečně opevněné. Zároveň mělo i potenciálně velkou plochu, mohlo tedy plnit s dostatečnou možností vývoje funkci sídelní, hospodářskou a koneckonců i funkci útočiště pro okolní neopevněné osady. Nejstarší opevnění je keramickými nálezy datováno do baalberské fáze kultury nálevkových pohárů . Takže je pravděpodobné, že se zde tito lidé usadili někdy ve druhé čtvrtině čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem. Jakmile se usadili, začalo budování. Na obrázku, která následuje je můj pokus o rekonstrukci podoby prvního úplného opevnění. Pohled je prostorový a je směrován tak, jako by pozorovatel sledoval fortifikaci od severozápadu.



Co na obrázku vidíme:

Vidíme tři linie opevnění. Dnes jsou označována jako:
- první linie a bylo tvořeno lehkou fortifikací zde palisádovou stěnou příkopem
- třetí linie, která byla tvořena hradbou a příkopem
- čtvrtá linie, která byla tvořena dle mého názoru stejnou hradbou jako třetí linie.
Na západní straně se linie třetího opevnění stáčí k jihu a napojuje se na linii čtvrtého opevnění. Opevnění západní, východní a jižní strany centrální části hradiště bylo tvořeno stejnou hradbou jak prokázal výzkum na jižní straně hradiště. Na bocích přímé důkazy nejsou, ale množství kamenné suti na svazích nahrává tomuto závěru.

Plocha hradiště je těmito liniemi opevnění rozdělena na:

- předpolí, které je mimo opevněnou plochu
- první předhradí o ploše 8,1 hektaru
- druhé předhradí o ploše 2,9 hektaru a
- centrální část hradiště o ploše 6,5 hektarů

Jeví se to jako sofistikovaná promyšlena fortifikace s potenciálem dlouhodobého obývání a využívání. Ale bez podrobného pohledu na jednotlivé prvky by to nevyniklo. Proto následuje rekonstrukční pohled na oba začleněné fortifikační prvky.



První linie opevnění byla tvořena podle archeologického výzkumu realizovaného v letech 1988 až 1990 mělkým příkopem. Vykopaný materiál byl použit na navršení předprsně , která zvýšila seskočnou výšku pro případného útočníka. Příkop byl hluboká jen asi 0,9 metru. Materiál vykopaný z příkopu mohlo vytvořit předprseň vysokou asi 1,5 metru. Rozměry příkopu jsou součástí výkresu, stejně jako vzdálenost palisádové stěny od něj. Výška palisády je už jen empirickým vyhodnocením potřeby a možností jejich naplnění.Při výzkumu nebyl nalezen žádný materiál, který by mohl datovat tuto první linii. Z hlediska vojenské logiky je
ale možno předpokládat, že toto opevnění bylo obnovováno a používáno po celou dobu používání hradiště všemi účastnými kulturami.

Následuje další obrázek který ale považuji za velmi důležitý. Kolegové seznamte se: kamenně - hlinitá hradba, podle všeho nejstarší svého druhu v celé střední Evropě, doplněná lichoběžníkovým příkopem.



Rozměry jsem se pokusil uvést ty, které byly výzkumem bezpečně prokázány a další vychází z rozměrů podobných konstrukcí na střední Moravě a patřící této kultuře. Za pozornost stojí jedna zásadní věc- takováto stavba a zvláště čelní kamenná stěna je těleso velmi hmotné a proto pruh země mezi hranou příkopu a patou hradby zvaný berma zajišťuje statickou pevnost celé stavby.
Výzkum neprokázal použití organických materiálů v konstrukci – myslím tím dřevěné trámy. To bylo vlastně pozitivum - organické prvky podléhají rychle zkáze a snižují životnost celé hradby. Stabilitu před sesutím do příkopu podporuje o sklon kamenné stěny, který byl u obdobných hradeb zjištěn v hodnotě 10° od kolmice. Vše co jsem uvedl podle všeho potvrzuje názor, že tito lidé pevnosti stavět prostě už uměli když sem přišli. Na Rmízu nic neukazuje na hledání optimálních řešení. To je použito od samého počátku.

I když proto nejsou žádné archeologické důkazy, myslím si, že opevnění čtvrté linie bylo stejné. Proč si to myslím? Chránilo centrální část hradiště a tedy není důvod si myslet, že by mělo nižší obrannou hodnotu než opevnění třetí linie. Tím bych vyčerpal první fázi opevnění hradiště na lokalitě Rmíz.

B/ Druhá fáze opevňovacích aktivit

Jak roky šli a hradiště plnilo svoji funkci, opevnění stárla podléhala opotřebením erozí díky působení meteorologických vlivů. Také potřeby obyvatel hradiště se měnili a jak se území v přímém vlivu stále více a více zalidňovalo možná rostlo i riziko napadení a potřeba vylepšení obrany hradiště.
Následuje obrázek na kterém jsem se pokusil rekonstruovat podobu linií opevnění hradiště na Rmízu po první přestavbě. Termín první přestavba je potřeba brát jen volněji. Přestavba trval asi dlouho a měla sama o sobě několik fází, kdy není možno stanovit s potřebnou přesností jejich časový průběh.



Co na obrázku vidíme:

Vidíme dokonce 4 tři linie opevnění. Dnes jsou označována jako:
- první linie a bylo nadále tvořeno lehkou fortifikací zde palisádovou stěnou příkopem
- druhá linie tvořená jak dále uvidíme lehkou hradbou poloskořepinové konstrukce.
- třetí linie, která byla tvořena hradbou a příkopem ale prošla radikální přestavbou
- čtvrtá linie, která byla tvořena dle mého názoru stejnou hradbou jako původní hradba z doby vzniku hradiště.

Na západní straně se linie třetího opevnění opět stáčí k jihu a napojuje se na linii čtvrtého opevnění. Opevnění západní, východní a jižní strany centrální části hradiště bylo tvořeno stejnou hradbou jako čtvrtá linie opevnění i nadále, nejsou sice důkazy které by to potvrdily ale ani takové které by to vyvrátily.

Plocha hradiště je těmito liniemi opevnění rozdělena na:
- předpolí, které je mimo opevněnou plochu
- první předhradí o ploše 4,6 hektaru
- druhé předhradí o ploše 3,5 hektaru
- třetí předhradí o ploše 2,9 hektaru
- centrální část hradiště o ploše 6,5 hektaru

Opět celá sestav linií opevnění má vypadá jako sofistikovaná a promyšlená fortifikace s potenciálem dlouhodobého obývání a využívání. Ale bez podrobného pohledu na jednotlivé prvky by to nevyniklo. Proto následuje rekonstrukční pohled na oba nově začleněné fortifikační prvky.

Napřed ale musím uvést v souladu s tím co je napsáno výše, že první linie opevněné byla opět tvořena příkopem s předprsní a palisádovou stěnou. Byla poměrně lehce obnovitelná a funkci bariéry brzdící první nápor možného útočníka plnila s dostatečnou účinností.

Druhá linie opevnění byla vybudována v mladší fázi kultury nálevkových pohárů a možná ještě později. Tedy asi 250 až 350 let po obsazení Rmízu touto kulturou. Byla tvořena hradbou jejíž konstrukci se nepodařilo určit. Zbývá tedy vysvětlení proč jsem ji nakreslil tak jak jsem to udělal. Tedy příkop rozměrů tak jak je nakresleno – to bylo prokázáno bezpečně.
Z valu který je na tomto místě dnes bylo výzkumem určeno, že hradba obsahovala zeminu a kamení. Na její vnitřní straně byla identifikována kamenná zídka nevelkých rozměrů jak ukazuje nákres. Zcela jistě podepírala patu valového tělesa. To mohlo mít podobu prostého valu ale také mohlo být jiného provedení – tedy na čelní straně mohla být jako opora palisádová stěna. Jelikož v této době byla destruovaná hradba třetí linie nahrazena pravděpodobně skořepinovou konstrukcí hradby jak uvidíme dále, zdálo se mi logické že tato linie opevnění mohla vypadat takto. Takže obrázek ukazuje moje vlastní řešení, které ale může být jen výsledkem nekritického vyhodnocení nastudovaných matriálů.



Následuje pokus o rekonstrukci nové podoby hradby v třetí linii opevnění hradiště. To je věc která stojí za podrobnější rozbor. Při vyhodnocení celé situace v řezu valem, který vnikl destrukcí všech staveb co na něm kdy byly postaveny bylo zjištěno, že první podoba hradby byla taková jako jsem popsal výše. Jaká byla podoba té druhé není až tak úplně jasné. V destrukčních vrstvách byly nalezeny nad zbytky původní hradby dva palisádové žlaby. Jeden z těchto palisádových žlabů byl časově přiřazen dobou vzniku kultuře s kanelovanou keramikou. Tato kultura budovala sídla dvou typů:
-nížinná-zemědělská
-výšinná což byla hradiště budovaná na ostrožně nebo vrcholech kopců

Jejich opevnění byla poměrně pestrá a byla tvořena těmito konstrukčními variantami fortifikací:
- palisáda s příkopem sem patří hradiště Brno-Líšeň a Hlinsko
- palisádové stěny vyplněné dusanou hlínou a příkop hradiště Hlinsko
- kamenná hradba s příkopem nebo kolmou, ve svahu vykopanou zábranou hradiště Hlinsko, Jevišovice, Náměšť na Hané, Slatinky, Olomouc
- kamenné zdi vyplněné hlínou, vybudované na lavici zahloubené do svahu opřené o její čelo a příkop lokalita Pozořice

Pokud tedy nalezený palisádový žlab patřil do této doby, a možná vysvětlení je , že druhý byl zničen při hloubení toho druhého nalezeného, který je mladší ale k tomu se roztneme dál. Potom by to byla hradba skořepinová tak jak ukazuje obrázek.



Celá fortifikace je tvořena lichoběžníkovým příkopem, bermou a potom skořepinovou hradbou se dvěmi palisádovými stěnami, mezi nimiž je nasypána a upěchována zemina s kamením. Jelikož se to zdá velmi pravděpodobné, myslím si, že moje představ o podobě druhé linie opevnění v této době tedy palisáda a opěrný val jak je zobrazeno výše mohou odpovídat- podobné s podobným, tudy se mi ubíraly myšlenky. Ale mohla vypadat i jinak, není zde jistota.Hlavní proti argument je, že při výzkumu nebyl nalezen palisádový žlab.

Čtvrtá linie se pravděpodobně dočkala obnovení v původní podobě, tedy kamenná stěna podepřená hliněným valem. Jako ochrana nejdůležitější části hradiště si to zasloužila i přes poměrně velké úsilí, které na její obnovu bylo potřeba vynaložit.

Zde zbývá poslední úvaha. Nebo spíše otázka: jak dlouho vlastně bylo v době neolitu hradiště obydleno?

Nestarší keramika kultury nálevkových pohárů je datován do druhé vývojové fáze této kultury a tedy do let 3 750 až 3 500 před naším letopočtem. Spíše ale hlouběji do minulosti. Kultura s kanelovanou keramikou se objevila v letech 3 000 až 2 600 před naším letopočtem. Zdá se tedy jisté, že tato lokalita byla osídlena v eneolitu pravděpodobně nepřetržitě asi 500 let.
Jelikož víme, že zde sídlila i kultura s moravskou malovanou keramikou v závěru pátého tisíciletí před naším letopočte, byla tato lokalita vyhledávána lidmi několik tisíc let. Ale to není ještě všechno. Je pravděpodobné, že po vymizení lidí kultury s kanelovanou keramikou zůstalo hradiště opuštěno a možná sloužilo za občasné útočiště procházejícím skupinám různých kultur. Ale nebylo asi osídleno stabilně.

C/ Třetí fáze opevněňovacích aktivit

Nové trvalé osídlení přišlo v době halštatské. Na konci 8. století před naším letopočtem se na Rmízu objevila platěnická kultura. Tato kultura byla rozvinutou společností a oplývala zdatnými staviteli. Po vyhodnocení možností nalezené lokality se zde usadili a vybudovali nové opevnění, které usadily na viditelné pozůstatky starého nyní už destruovaného opevněné z doby neolitu.

Bylo to chytré. Příkopy byly vykopány už před staletími a stačilo je vyčistit. Materiál ve valech – pozůstatcích starých hradeb byl také využitelný. Opevnění mělo prokazatelně dvě linie. První linii platěničtí usadili na sedlo ostrožny a mělo opět podobu palisádové stěny. Jistě, důkazy pro to nejsou ale ty nebyly pro žádné období. Jednoznačně pro to mluví strategická potřeba vytvořit nárazníkovou bariéru pro zachycení prvního náporu útočníka. Jestli byla obnovena nebo lehce opevněna některá z druhé či třetí linie opevnění není jisté, ale nalezený palisádový žlab na třetí linii kterého datovaní není úplně jisté, by naznačoval že ano. Ale já si myslím, že ne.

Ale na linii bývalého čtvrtého opevnění vyrostla mohutná hradba. Ale k ní se dostanu maličko později. Na obrázku co následuje je možná rekonstrukce podoby opevnění v době platěnické kultury.



Napříč ostrožnou vyrostla kvalitní hradba. Je vysoce pravděpodobné, že destruované hradby po obvodu minimálně akropole, tedy centrální části hradiště byly i v této době nahrazeny nějakou lehčí formou opevnění ale vzhledem k omezenosti výzkumů nebyly stopy po nich nalezeny.

Na dalším obrázku je pak nákres řezu hradbou na čtvrté linii opevnění. Je to komorová hradba. Měla podobu dřevěných komor, kdy podélná břevna byla od sebe vzdálena 3,2 metru a příčné propojovací trámy byly od sebe daleko 1,1 metru daleko. Vzniklé komory byly vyplněny zeminou promíchanou s kameny.




Před hradbou byl trojúhelníkový příkop hluboký od původní úrovně terénu 1 metr. Ode dna příkopu po vrchol destrukce původní hradby byla výška od 2,5 do 3,0 metru a hradba samotná byla 4,0 až 4,5 metru vysoká. Celková výška hradby tak byla tedy 7,0až 7,5 metru což je hodnota která snese i tu nejvyšší kritiku. Byla to fortifikace jako hrom.
Jak dlouho trvalo osídlení v době halštatské, kdy zde sídlila platěnická kultura není jisté, ale podle keramiky asi 150 až 200 let. Poté už tato lokalita nebyla nikdy trvale osídlena. Tím bych vyčerpal tuto část

Snad bych jen uvedl, že zde byl nalezeny i pozůstatky keramiky kultury lužické- popelnicových polí, laténské - tedy keltské, dále pak nálezy z doby hradištní i novověku. Ale tyto nálezy se vší pravděpodobností nenaznačují trvalé osídlení, ale pouhé hospodářské využívání prostoru nebo krátkodobé osídlení při pohybu kultur teritoriem. Ono i rozvalené hradby tvořily a dodnes tvoří poměrně závažnou překážku, kterou je možno použít k dočasné obraně.

[Pátrač]

Kapitola čtvrtá – pevnost na Rmízu v kontextu své doby

Pevnost kultury nálevkových pohárů na Rmízu u Laškova je unikátní. Unikátní tím, že je to zatím prokázaná nejstarší těžce opevněná lokalita ve střední Evropě. Její hradba s čelnou kamennou zdí ve třetí linii opevnění, jižní terase a také ve čtvrté linii opevnění je nejstarší svého druhu doposud nalezenou. Tím bylo postoupeno výše od příkopů a palisád. Samotný Rmíz nakonec ukazuje tři možnosti různých typů hradeb v samém neolitu. Je jisté, že už zde se hledal kompromis mez konstrukcí hradby a potřebnou životností.
Hradba s kamennou stěnou ve třetí linii opevnění mohla vypadat tak jak jsem namaloval ale mohla obsahovat i podpůrnou dřevěnou konstrukci.

Na střední Moravě bylo ale hradišť této kultury vybudováno povícero. Takže pár slov o některých z nich.

Bílovice: lokalita „Hrad u Bílovic“. Lokalita je známá od roku 1884. Má rozlohu 1,35 hektaru a v terénu je dodnes zachovaný val a dva příkopy. I zde byla nalezena hradba s čelní kamennou zdí. Ta je velmi pečlivě lícovaná a díky sesuvu horní častí se do výšky až jednoho metru zachoval ve velmi dobrém stavu. Měla sklon 80°směrem do hradiště. Kamenná stěna byla jištěna dřevěnými kůly zapuštěnými až 1 metr do hloubky skalnatého podloží.
Hradba byla doplněna příkopem lichoběžníkového průřezu širokého nahoře 5,4 metru a u dna 1,8 metru.
Dále byl objevena palisádová stěna s dalším příkopem, jako starší fáze opevňování. Byly zde doloženy kultury s malovanou keramikou, nálevkovými poháry a platěnická.

Ohrozim, lokalita „Čubernice“. Je to poměrně dlouho známá lokalita ale taková, že dnes tam vlastně není nic vidět. Plocha bývalého hradiště je pokryta zahradními domky a je možné, že nemálo kamenů v jejich základních je z původní pravěké hradby. Ještě ve třicátých letech minulého století zde byly rozpoznatelné zbytky valů, které byly dlouhá léta postupně rozorávány.
V roce 1996 zde proběhl záchranný výzkum. Ten odhalil, že fortifikace byla tvořena příkopem širokým 2,2 metru a hlubokým asi 0,5 metru. Díky dlouhodobému působení zemědělských aktivit se nepodařilo rozpoznat nic podstatného o charakteru hradby jejíž pravděpodobnou existenci dnes dokládají jen záznamy archeologů právě z třicátých let.
Byly zde nalezeny střepy po kulturách moravské malované keramiky, nálevkových pohárů mladší fáze a kanelované keramiky.

Otaslavice, lokalita „Obrova noha“. V blízkosti obce Otaslavice jsou známa dvě hradiště, toto je onačováno jako Otaslavice 2 nebo též "Obrova noha". Lokalita se nachází asi 1,5 km západně od středu Otaslavic, na severním výběžku Konické vrchoviny, obtékaném na severu říčkou Brdečkou a na západě i jejím přítokem Broděnkou. Hradiště o rozloze přibližně 9,5 ha, je ze severu a západu chráněno prudce spadajícími svahy skal, od jihu chráněno valem s příkopem.
Je známo od roku 1895 kdy bylo uvedeno do literatury panem Houdkem. O významu lokality svědčí téměř 2 kilometry valů a příkopů. Jsou zde celkem tři linie opevnění . Část opevnění byla vybudována z velkých na sebe kladených kamenů. Severní strana je chráněna obrovským skalním masívem. O povaze opevnění se mi nepodařilo ni přesnějšího zjistit. Jen to, že v řezu vnějším i vnitřním opevněním hradiště byla zjištěna kamenná čelní líc hradby, kterou lze datovat do únětické kultury starší doby bronzové.



Byla zde nalezena keramika kultur nálevkových pohárů, kanelované keramiky a také únětické. Narazil jsem i na zdroje kde se píše o slovanském osídlení.


Slatinky, lokalita „Hradisko u Varhan“. Je to lokalita na východním okraji Velkého Kosíře. Je to hradiště oválného tvaru o délce asi 330 metrů a ploše asi 7 hektarů. Místo bylo objeveno v roce 1925. Bylo zjištěno, že opevnění bylo tvořeno hradbou s kamennou krycí vrstvo o síle 40 až 50 centimetrů. Nepodařilo se nalézt příkop, přestože průzkum začal poměrně daleko před valem vzniklým destrukcí hradby. Dnes destrukce hradby tvoří val o výšce od 0,2 do 0,5 metru.
Byla zde nalezena keramika kultury nálevkových pohárů.

Stínava, lokalita „Terasa nad Hloučelou“. Teprve nedávno objevené výšinné sídliště je umístěno na protáhlé ostrožně od severu a východu říčkou Hloučelou a od severozápadu Repeškým potokem. Velkou sníženou část ostrožny ve středověku zabral Ježův hrad. Tu vyvýšenou zvanou Biskoupka odděluje od dalšího terénu nevýrazné sedlo. Podél tohoto sedla jsou zřetelně patrné dva souběžně vedené valy.
Vnitřní fortifikace měla podobu terasy do které byla vetknuta palisádová stěna vedená v palisádovém žlabu. Vnější pak byla hradba. Její podoba není jistá, je destruovaná ale podle všeho ne přírodními silami. Její kamenná stěny asi byla rozebrána použita na výstavbu středověkého hradu. Svědčí o tom to, že byl nalezen třetí val vytvořený jen z kamení a ten vypadá jako by byl vytvořen za účelem jeho odvozu.
Povrchové sběry prokázaly přítomnost kultury nálevkových pohárů a kultury lužických popelnicových polí.

Tím jsme vyčerpali okolí Rmízu. Ale podíváme se i do jiných, vzdálenějších částí Moravy, aby obrázek opevňování v době neolitu byl plastičtější.

Brno-Líšeň, lokalita Staré zámky. Jelikož jsem neobjevil nikde možnou rekonstrukci, musí nám postačit geografický plán, který vidíte. Tak hradiště bylo vybudováno na ostrožně vytvořené řekou Říčkou a jejím bezejmenným přítokem. Od roviny kde bylo předhradí je ostrožna oddělena úzkou asi 30 metrů širokou šíjí. Svahy ostrožny jsou příkří a převýšení je i 60 metrů.



Za příčnou hradbou v nejužším místě se nacházela centrální část hradiště o ploše asi 4,5 hektaru. Bylo po obvodu opevněno lehkou fortifikací a mělo jen jednu bránu. Příčná fortifikace a další příčná fortifikace asi 150 metrů před ní nejsou v terénu už díky zemědělské činnosti viditelné.

Dobře se zachovalo opevnění předhradí, které nakonec způsobilo, že celková opevněná ploch hradiště byla asi 28 hektarů. Opevnění předhradí bylo realizováno příkopem o širokým 2 až 4 metry a hlubokým asi 2 metry. Za příkopem následovala hradba pravděpodobně skořepinové konstrukce.
Místo bylo obýváno dlouhodobě. Byl nalezeny artefakty kultury s malovanou keramikou ze starší doby kamenné, jevišovské kultury z mladší doby kamenné, kultur popelnicových polí z doby bronzové, z doby laténské, stěhování národů i doby hradištní. Časování jednotlivých opevnění bylo takové:
- v eneolitu ze všech tří linií opevnění vznikl pouze příkop na úzké šíji. Byl hluboký cca 1 metr a široký od 1,7 do 3,0 metru. Byl přerušen plošinou širokou asi 3,5 metru širokou, která sloužila pro vstup. Příkop se podobá tomu co byl nalezen na Čubernici
- pozdní doba bronzová opevnila obvod ostrožny
- v době hradištní pak vznikla dvě říčná opevnění, která postupně zvětšovala plochu hradiště o dvě předhradí.

Jevišovice, lokalita "Starý zámek". Jde o výšinné pravěké sídliště kde bohužel jak se zdá všechny stopy po pravěkých opevněních zničila výstavba středověkého hradu. Objevila se i zpráva o kamenné zdi s výklenkem ale nepodařilo se ji ověřit do podoby nožného stanovení podoby hradby.
Bylo zde nalezeno vícero kultur – moravská malovaná keramika, nálevkové poháry, kanelovaná keramika a dalších jedenáct kultur. Bylo to exponované místo a zcela jistě opevněno bylo.

Hlinsko, lokalita „ Nad Zbrůžovým“. Jde o hradiště které leželo na oválné ostrožně a rozloze asi 2,5 hektaru. Na jiho- a severovýchodní straně je hradiště chráněno příkrými svahy. Na nejpřístupnější jihovýchodní straně je zdvojené opevnění které tak vytváří malé předhradí. Opevnění bylo p celém obvodu.
Byly identifikovány celkově dvě fáze opevnění. Starší datovanou do doby 3700 let před naším letopočtem, tvořila palisádová stěna doplněná příkopem.V prostoru sedla se palisádové stěny míjely a přerývali v délce asi 5 metrů a tím vznikla koridorová brána.
Asi o 200 let později byly přistoupeno k další fázi. A to už bylo něco jiného. Byla to kameno - hlinitá hradba vysoká asi pět metrů. Hradba byla usazena do uměle vytvořené terasy a byla tvořena dvěmi kamennými stěnami. Prostor mezi nimi byl vyplněn dusanou hlínou. Zadní kamenná stěna byla opřena o kolmou stěnu terasy.Takto vypadalo opevnění po větší části obvodu. Pouze na jihovýchodní straně bylo tvořeno skořepinovou hradbou ze dvou palisád. Prostor mezi nimi byl opět vyplněn hlínou. Před hradbou byl opět předsunut příkop.
Obě fáze opevnění lze přičíst kultuře s nálevkovými poháry a kultuře s kanelovanou keramikou, jejichž keramika zde byla nalezena.

Jak jste si všimli, neřešil jsem na hradišti Rmíz otázku vstupních bran nebo komunikací. Je to proto, že zde není úplně jasno a nechtěl jsem se dopouštět spekulací. Panuje názor, že zde by mohla složitost brány odpovídat složitosti hradev. Takže možné by byly brány ulicové nebo kleštinové a u bran v těžkých hradbách s doplňující věžovitou nádstavbou.



Obrázek ukazuje možnou podobu kamenné zdi hradeb eneolitických hradišť


Je zajímavé, že i když je prokázáno, že v období eneolitu bylo hradiště osídleno nepřetržitě téměř 500 let, nepodařilo se doposud najít pohřebiště, které by se dalo k této lokalitě jednoznačně přiřknout. V okolí je několik nekropolí napříklat lokality Křemela I nebo Křemela II, ale k Rmízu asi nepatřily. Ze všech kostí co byly při výzkumu nalezeno je přiřčeno lidem jen jedno procento. Byla nalezena i lidská kost nebo části koster které vykázaly poškození ohněm. Mohlo by to vypovídat něco o vojenském působení nebo o smrtelné nehodě. Vědci vyloučili kanibalismus.

Co závěrem?

Postavení hradiště na Rmízu u Laškova je podle stávající úrovně poznání naprosto unikátní. Bylo postaveno velmi časně po příchodu lidu s nálevkovými poháry na Moravu. Od samého počátku bylo těžce opevněno a jako by z něj vystupoval záměr, že tady a nyní potřebujeme velkou a silnou pevnost, která bude chránit nové úsedlíky před okolními hrozbami a zároveň poskytne zázemí pro další kolonizaci. Archeologicky je to lokalita mimořádného významu. Je to první opevněná lokalita tohoto lidu v oblasti. prokazatelně obsahovala jako první v oblasti stední Evropy těžkou hradbu s kamennou stěnou. Starší zatím nebyla nalezena. Její význam trval staletí. Když ji lidé z následné kultury s kanelovanou keramikou obnovovali, zachovali její provedení na čtvrtém pásmu a lehčí formu vytvořili na třetím pásmu a doplnili druhé pásmo opevnění. To je opět významné - na ostatních eneolitických hradištích na Moravě se nic takového nedělo.

Zdá se tedy, že Rmíz si podržel svoji jedinečnost. A to i přesto, že za těch pět se let přibylo sídlišť opevněných lokalit i otevřených rostorů intenzivně vyžívaných touto kulturou a jejími nasledovníky. Ve spojení s Velkým Kosířem, který mohl sloužit a sloužil jako místo pro nekropole a zároveň zajistil dokonalou pozorovatelnost okolí - je to největší dominantní vyvýšenina - zajistil dokonalý přehled nad obrovským územím, kde bylo možno jak chránit vlastní lidi tak i obchodní komunikace.



Tento obrázek ukazuje, jaký byl výhled z plochy prvního předhradí. Ten světlý hranatý útvar je známý klášter na Svatém kopečku. Ten je od Rmízu vzdálený vzduchem asi 25 kilometrů daleko. V době, když byl Rmíz odlesněný z něho musel být výhled více než dobrý. A pokud bylo pozorovací místio i na vrcholu Křemela, byl kruhový.

Je totiž jedním znakem eneolitu, že byly vytvářeny stabilní komunikační sítě, a je považováno za jisté, že komunikace byly někdy jedním nebo i tím základním faktorem při zakládání opervněných míst. Rmíz svojí lokalizací mohl chránit komunikace jak od severu na jih tak i cesty napříč Moravou směrem na lokalizaci dnešní Moravské Třebové a dál do Čech. Tím by byl uchován kontak s místy odkud tako kultura na Moravu došla.

Vyspělé opevnění Rmízu je dokladem, že se vědělo co se dělá a proč se to dělá. Byl pokáceny tisíce stromů, přemístěny stovky kubíků zeminy a vysekány velké objemy příkopů do skalnatého podloží. Muselo to trvat dlouho. Vypovídá to hodně o motivaci a schopnosti vykonat plán. Ti lidé byli houževnatí a já mám houževnaté lidi rád. Z počátku se asi báli nového neznámého prostředí a bylo jich málo. Jak jejich populace sílila obsazovali a využívali stále větší a větší plochy území - situace se asi uklidnila, ale mohutnost opevnění zůstává zachována. To by indikovalo přítomnost většího významu Rmízu pro celou kulturu nálevkových pohárů na Moravě. Možná zde bylo mocenské nebo duchovní ústředí. To se neví a pokud nebudou provedeny plošné vykopávky ke kterým zatím nedošlo, nebude jisté téměř nic než to, co už jisté je.

Tím bych tuto práci ukončil. Chtěl bych říci, že pokud se člověk rozhodne zabývat se pravěkem a tak jako já s tím, jak se v této velmi dlouhé době opevňovalo, musí se připravit na jisté zklamání. Tam kde já na základě mnoha let studia a pozorování vidím impozantní stavby, jsou dnes nevýrazné prohlubně nebo různě veliké valy, ve kterých si lidé nepředstaví nic a často je přehlédnou jako obyčejnou terénní nerovnost.

Ale pokud se vybavíte základními znalostmi k nimž jsem snad Vám Palbákům já otevřel cestu, otevře se Vám svět, který je naprosto úžasný a zjistíte, že jste hrdí na ty neznámé lidi, kteří sem došli a začali si podmaňovat krajinu, rostli početně i zkušenostmi a budovali svá sídla ve který se odehrával běžný lidský život s jeho starostmi i radostmi. Zůstalo po nich několik set opevněných lokalit z různých dob. Na některých se během tisíců let vystřídalo kultur několik. Někde těch kultur bylo i osm, devět či dvanáct. Eneolitické kultury zde zanechali své stopy a mezi nimi i hradiště kultury nálevkových pohárů u malé obce Laškov na střední Moravě. Tato pevnost na střední Moravě mezi nimi po všech stránkách vyniká.

Na úplný závěr sem dávám obrázek stop jediných dnešních stálých obyvatel tohoto místa, na které se budu rád vracet.



Seznam literatury dodám zítra sem, je toho poměrně dost.

Obrázky ve třetí kapitole jsem maloval pouze a jen já a tedy za všechny možné chyby a nepřesnosti v nich obsažené odpovídám já.

Zdraví vás Pátrač.

[matjka]

Pěkný článek fakt se mi líbí ...

[kacermiroslav]

Jak jinak než opět více než kvalitní dílko. Gratulace:-)
Co mě však zaujalo je skutečně velký počet valového opevnění a jeho rozmístění. Akropole zaujímá prakticky srovnatelnou plochu, co předhradí, které je ale rozlečněno valy na další tři části. Osobně se domnívám, že max. mohla být nějaká zástavba v prvním předhradí, druhé a třetí již sloužilo vyloženě jako komunikace a obrana pro vlastní akropoli. Dále mě zaujalo umístění vstupů do jednotlivých valů. Na dobu vzniku bych neočekával promyšlený přístup, kdy se případný útočník po prolomení brány musel vydat mezi valy napříč celou šíji a vystavovat se tak útokům obráncům z druhé, potažmo další obranné línie. Skoro to zavání, jako by stavitel našel inspiraci v nějaké mnohem vyspělejší společnosti (Řecko, Řím atd.) a halvně pochopil výhody tohoto uspořádání, které není typické ani pro mnohem mladší fáze opevnění na našem území (viz. např. mladohradištní doba).

[Pátrač]

Celkově se zdá miro, že kultura nálevkových pohárů na naše území přišla s tím, že stavět fortifkace musela a také to uměla. Je obtížně řešitelné, kde se to ti lidé naučili. V oblasti Evropy ze které přišli se takové stavby vyskytovali pořídku ale jsou tam. Kultura tak vyvinutá jako Egypt, Mezopotámie nad úrovní Alp nebyla.

Rozmístění bran je pouze moje vlastní úvaha. V terénu není vidět nic moc co by šlo jako brány identifikovat. Ani výzkumníci - odborníci si ohledně bran nejsou moc jistí. Tak jsem se na to podíval tak, že pokud někdo dokázal postavit takové opevněné pásmo, tak to nebyl blbec.

Pokud to nebyl blbec musel myslet a musel mít ponětí o tom jak se to, co staví dá dobít. A brány jsem umístil tak, jak bych je umístil, já pokud bych byl stavitelem. Rozhodně by nebyly v linii. Protivníka je potřeba donutit do pohybu podél jednotlivých pásem opevnění a vystavit ho tak co nejvíce působení vlastní obrany.

Je pravda, že existují jisté názory, kterým já pečlivě naslouchám, že zde v eneolitu je vidět jisté stopy fortifikačního importu a jediný import který připadá v úvahu je ten z oblastí kolem Středozemního moře. I to mě vedlo k tomuto rozmístění bran. Navíc tu bránu v přímém opevnění akropole jsem zakreslil tam, kde bylo nalezeno několik indicií, že tam asi opravdu stála.

A to kdybych zde popsal jaké tito lidé budovali pohřební schránky z kamenů, zajímavé mohyly a spoustu zajímavých věcí spojených s jejich běžným životem. Jen tak namátkou. Bylo zjištěno, že dokázali vyrábět lepicí tmely které dokázaly přečkat byť jen ve stopových množstvích do dnešní doby.

Lepily se jimi poškozené nádoby a třeba kamenné břity do srpů. Tato lepicí hmota byla vyráběna destilací březové kůry a jejím spojováním s dalšími složkami. To nebylo jen tak něco, to byla kotlíková chemická výroba, když to trošku přeženu.


Jsem rád, že se Ti práce líbí. Myslím, že se celkem vydařila ale byl to boj. Počkám si co na ni řeknou kolegové Tunac a Jarl - ten se na ni těšil.

[jarl]

Jsem rád, že se Ti práce líbí. Myslím, že se celkem vydařila ale byl to boj. Počkám si co na ni řeknou kolegové Tunac a Jarl - ten se na ni těšil.

Tady se nadá říci nic jiného než tradiční pochvala. Je to podrobný a velmi zajímavý článek o neobyčejné lokalitě. Je jasné že nejenom vlastní psaní, ale i vše co tomu předcházelo, ti muselo zabrat spoustu času, jehož množství se vůbec neodvažuji odhadnout.

Zajímalo by mě jestli existují nějaké kvalifikované odhady kolik obránců bylo asi potřeba, aby mohli tak velké opevnění vůbec efektivně bránit. Také bych rád věděl kolik lidí mohli mít tehdejší stavitelé k dispozici a jak dlouho mohla stavba tohoto opevnění asi trvat. Předpokládám že tehdy u nás neexistovaly nějaké větší územní celky a že tedy lidské zdroje, které bylo možné uvolnit na stavbu opevnění, byly velmi omezené a o to je výsledek práce tehdejších lidí obdivuhodnější.

[Destroyman]

O pravěkých pevnostech mám asi stejnou povědomost jako o zažívacím ústrojí polárních krtků, ale rád bych reagoval na tuhle větu: "Obrázky ve třetí kapitole jsem maloval pouze a jen já a tedy za všechny možné chyby a nepřesnosti v nich obsažené odpovídám já."
Myslím, že Pátrač si klidně může změnit nick na "Pátrač-Kreslič".

[kacermiroslav]

Myslím, že Pátrač si klidně může změnit nick na "Pátrač-Kreslič".

To byla moje funkce na vojně v Popradě.....Průzkumník-Pátrač-Kreslič:-)

Co se lidských zdrojů při obraně týče, tak vybraná lokalita podle mě nepotřebovala velký počet bojovníků. Na hradiště se dalo útočit prakticky jen z jedné strany a to po poměrně úzké šíji. Navíc jak Pátrač psal, je to dominanta širokého rovinatého okolí, a tak se dá předpokládat, že v případě potřeby poskytovalo hradiště úkryt po četné rolnické rodiny ze širokého okolí. Pak s doplněným stavem mužů byla podle mě pevnost prakticky nedobytná.

[Tunac]

Pátrači, chválit Tvé články, to je nošení dříví do lesa.
Tvůj nákres s branami je logický, cesty Tebou vyznačené taky, možná že by podle vrstevnic se dalo zjistit více. S nákladem se nechodí rovnou do kopce ale po serpentinách. Ta pravá cesta za 1. bránou, palisádovou, co ji nemáš dokončenou, bych bral jako lepší pro přepravu nákladů. Ale nebyl jsem tam a nevím, proč není dotažená až k bráně. Třeba to byly kdysi 2 jednosměrné cesty

[Pátrač]

Jarl - otázka obrany hradiště je věc, na kterou by se dalo ledacos napsat. Pikantní je, že nic z toho co se napíše není doloženo relevantní informací či důkazem. Prostě z těch dob nejsou záznamy. Ale jelikož se podobné pevnosti stavěly i v dobách kdy záznamy jsou, můžeme abstrahovat a tvrdit, že podobné je prostě podobné podobnému.

První otázka ale je, kolik obránců vůbec tato pevnost mohla dát dohromady. Plocha která byla opevněná je přes 17 hejktarů. Pan Šmíd a jiní autoři v té době odhadují, že při tehdejších zvyklostech zástavby mohlo být na Rmízu v dobách plného osídlení něco kolem 2 a 2,5 tisíce lidí. Pokud by jedna pětina byli bojeschopní muži bylo by to 400 až 500 obránců. Má to logiku a já s tím souhlasím.

Nejdelší linie opevnění je dlouhá asi 300 až 320 metrů. Je to linie třetí. TO by potom zajistilo, že na každém metru hradby bude obránce a zbyde na zálohu co bude střežit boky a prostor akropole či centrální část hradiště.

Pokud Rmíz plnil a já jsem o tom přesvědčen že plnil i funkci refugia, tedy útočiště pro oteřená sídliště v okolí, tak počet obránců rostl měrou jakou přibývalo uprchlíků. Jako refugium mohl Rmíz po kratší dobu ochránit dalších 3 až 6 tisíc lidí - to je můj odhad. Potom by tato pevnost v době své největší slávy byla bráněna asi dostatkem obránců. Jde o to jak dlouho a kolik by bylo útočníků. Takové množství lidí má značnou spotřebu potravin a vody. Na Rmízu nebylo nalezeno nic co by připomínalo cisternu nebo zdroj vody.

Tím více lidí a tím pádem i obránců, tím kratší doba obrany. Pokud by útočník chtěl hradiště vyhladovět, asi by se mu to podařilo.

K otázce budování hradiště se vrátím - máš to slíbeno ale já to zatím nemám pohromadě. Večer to sem dodám.

A ještě trochu statistiky: - tři několikahodinové navštěvy na místě, několik hodin práce na obrazech, úprava obrázků a fotek a hlavně asi 65 hodin čistěho času v literatuře a u tvorby textu. Ale stálo to za to. Na výlety se mnou jezdila manželka. Ty fotky co zde jsou jsou její práce, já si obsluhuji klasický foťák. Můj kocour už je zvyklá a je smířena s tím, že jak přijde jaro ožívám a pořád se motáme někde po podobných místech.

Destroyman - Pátrač - Kreslič? Nevím co na to můj pobočník. Musím se jí zeptat.

Tunac - to je otázka. Ja se snažil z vrstevnic vycházet ale někdy mi logika vrstevnic neseděla s realitou v terénu. To co jsem nakreslil je kompromis a tedy jako každý kompromis to má své chyby.

Jsem strašně rád, že se vám to líbí.

EDIT: doplnění chybějícího: literatury

Čižmář Miloš: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku. Kniha velkého rozsahu shrnuje výzkum hradišť od pravěku po středověk, co kde bylo nalezeno, poutavé vyprávění, stovky obrázků, 300 stran velkého formátu.

Michal Lutovský, Miloslav Slabina, Vladimír Čtverák, Lubor Smejtek: Encyklopedie hradišť v Čechách. Práce představuje na 250 pravěkých až raně středověkých opevněných míst – hradišť – známých z území Čech.

Dějiny pravěku I,II, skriptum FF UJEP, Brno 1981 2. vydání

Sklenář, Karel – Sklenářová, Zuzana – Slabina, Miloslav, Encyklopedie pravěku, Praha 2002

Pavlů, Ivan – Zápotocká, Marie edd., Archeologie pravěkých Čech 3. Neolit, Praha 2007

Lutovský, M. Otázky neolitu a eneolitu, Praha 2004.

Miroslav Šmíd, Rmíz u Laškova - pevnost kultury nalevkovitých pohárů, Archeologické památky střední Moravy, svazek 14, Olomouc 2007

Miroslav Šmíd, Středomoravská mohylová pohřebiště KNP, Archeologické památky střední Moravy, svazek 7, Olomouc 2004

Pleiner Radomír a kol, Pravěké dějiny Čech, Praha 1978

Podborský Vladimír a kol 1993, Pravěké dějiny Moravy. Brno.

Houšťová Alena, Kultura nálevkovitých pohárů na Moravě, Praha 1960.

Bouzek Jan, Pravěk českých zemí v evropském kontextu, Praha, Triton, 2005
Autor se soustřeďuje na vztahy našeho pravěku k jiným částem Evropy a Středomoří, pokouší se je osvětlit v širším kontextu a ukázat, jak se i Čechy s Moravou aktivně účastnily kulturního vývoje celoevropského i celosvětového. Kniha je nasycena ilustracemi a mapami, dokumentujícími širší souvislosti jednotlivých etap pravěkých dějin našich zemí.


http://pf.ujep.cz/~velimskyt/pravek/

http://www.skyscrapercity.com/showthread.php?t=904992

_________________

[Pátrač]

Tento příspěvek je jakýmsi doplněním mé práce o pravěké pevnosti na střední Moravě v lokalitě Rmíz u obce Laškov.

Napřed se podíváme na hradbu třetí linie opevnění, která byla nepochybně opatřena čelní kamennou stěnou. Já ji jak víte vypodobnil takto:



Výzkum dalších neolitických opevněných lokalit ukázal, že podobné kamenně - hlinité hradby jako byla ta na Rmízu byly nalezeny na povícero z nich. Ta na Rmízu je podle všeho nejstarší svého druhu v celé střední Evropě. Ale nebyly v ní nalezeny stopy výdřevy. Ale po pečlivém zvážení stavu výzkumu jsem naznal, že by bylo žádoucí doplnit i tento obrázek. Je to možné provedení hradby pokud by obsahovala dřevěnou roštovou podpůrnou konstrukci.



Rozměry jsem se pokusil uvést ty, které byly výzkumem bezpečně prokázány a další vychází z rozměrů podobných konstrukcí na střední Moravě a patřící této kultuře. Za pozornost stojí jedna zásadní věc- takováto stavba a zvláště čelní kamenná stěna je těleso velmi hmotné a proto pruh země mezi hranou příkopu a patou hradby zvaný berma zajišťuje statickou pevnost celé stavby. Roštová konstrukce potom plní několik funkcí:

- zjednodušuje výstavbu, protože zabrání samovolnému sesutí kamenného zdiva.

- převádí část hmotnosti kamenné stěny do tělesa hliněného náspu

Nevím proč, myslím si ale, že na Rmízu to takto nebylo. Mě více sedí ta varianta co je součástí třetí kapitoly mé práce.


A jako druhý doplněk se podíváme na lehčí hradbu která byla vybudována v druhé fázi opevnění a nyní je označována jako druhá linie opevnění. Podle toho jak byly popsány nálezy jsem se ji pokusil rekonstruovat takto:



Jenže jsem uvedl, že zde nebyly nalezeny stopy palisádového žlabu, tedy toho co by měl tvořit základnu palisády a s valem za palisádou vznikla lehčí varianta skořepinové hradby. Tak trochu jsem to ignoroval, že stopy tohoto žlabu pokud nebyly vyloženy kamením se navíc nemusely do dnešní doby dochovat. Jenže člověk by měl být poctivý sám k sobě i klidem co jeho práci pracně přečtou.
Takže jsem vypracoval i druhou variantu stavebního provedení této hradby. Obrázek máte před sebou.



Vše co je prokázáno v obrázku je. Tedy rozměry příkopu a pravděpodobné rozměry hradby. Hradba samotná je tvořena v tomto případě hliněným valem s plochým temene. Do tělesa valu je vetknuta palisádová stěna. Ploché temeno potom slouží jako ochoz, tedy k pohybu obránců podél palisádové stěny.



Na úplný závěr jsem se rozhodl sem vložit fotografii záhadných ufounů kteří mě i s mojí paní doprovázeli cestou na Rmíz, na něm a také cestou zpět k vozu. A to při všech návstěvách, které jsem tam vykonal. Byli děsně neodbytní.

Tím si myslím že jsem konečně tuto práci dokončil. Pokud komukoliv mohu posloužit informací neb názorem k tématu, jsem k službám.

Pátrač

[Milanxyz]

Pátrač – kreslič,
“hoď se do klidu” aby si náhodou mojou prítomnosťou neutrpel nejaku újmu.
Priznám sa, že som Tvoj článok neprečítal, iba zbežne prebehol, ale aj z toho môžem povedať, že oproti kacermiroslavovým dejepiseckým “pokusom” mi to pripadá takmer ako majstrovské dielo.
Len podľa mňa to má jeden-jediný (ale kardinálny) nedostatok.
Pri popisovaní všetkých tých odvekých kultúr, ako sa prenášali ponad Vaše (aj naše) územie mi chýba to hlavné, to čo tie kultúry vytváralo.

Ľ U D I A.

Kto to bol? Čo to boli zač? Boli to Vaši/naši predkovia?

EDIT od Pátrače: Milane, ne nebyli to naši předkové. Byli to lidé, kteří sem přišli, žili zde a nakonec z důvodu, který lze pouze dedukovat je semlela staletí, která následovala.
Osobně k nim cítím obdiv a ůctu.

Lidé které lze nazvat našimi předky, se objeví až za několik tisíc let.

[jmodrak]

Tak na túto otázku Milan, ti asi neodpovie ani Česká a Slovenská akadémia vied, ba ani profesori z USA a Ruska či Nemecka. O tých celkom prvých nevieme nič, akurát ich nazývame podľa keramiky. Či sú nieči predkovia a kde žijú pozostatky ich komunity, tak o tom ti nepovie nič ani rozbor DNA, teda v dnešnej dobe. Možno o pár rokov.

[rabo]

Milanxyz, Tvoja otázka je dosť ošemetná, hlavne čo sa týka toho pomenovania "predkovia". Čo pod ním rozumieš ? Ja svojho priameho predka, s prenášanou genetickou informáciou. Koľkí z nás, čo sú tu, môžu povedať, že ich rodokmeň siaha až do tých dôb. Obávam sa, že nikto. Tu to bol vždy taviaci kotol národov a národností. Skôr ba som to videl na to, že sú to výtvory ľudí, žijúcich v danom čase na danom mieste.

[CZ 97]

No ahoj Milane.
Otázka našich předků je poměrně složité filozofické téma a většinou o něm můžeme jen "filozofovat" z důvodu nedostatku informací které o nich máme.

Takový "předek" může být otec nebo děd, ale také by to mohla být prababička která měla v mezi předky pradědečka z úplně jiného třeba i hodně vzdáleného národa. Tolik ke genetickému dědictví.

Dále můžeš za předky považovat národ, který tvou zemi obýval dříve než přišli "tvoji". Je to dědictví země v které žiješ ať už jsou tví předchůdci kdokoliv.

Můžeš se také hlásit k určitému kulturnímu směru, Jako třeba že tvoji předkové byli svobodní inteligentní lidé s kulturou a ne nekulturní divoši.

Položil jsi zajímavou otázku, kdo byli Ti lidé. Článek jsi jak píšeš nečetl, takže jsi si určitě nepovšiml ani snahy o popis a shrnutí nám dostupných (určitě i ověřovaných) informací.
Zdá se že očekáváš přesnou odpověď generaci za generací, nebo třeba tu odpověď znáš. Možná by bylo vhodné otázku upřesnit z hlediska nějakého časového období.
Pro mě osobně a pravděpodobně i pro většinu historiků bude jakákoliv teorie nepodložená důkazy krajně nevěrohodná.

[kacermiroslav]

Milanxyz, Tvoja otázka je dosť ošemetná, hlavne čo sa týka toho pomenovania "predkovia". Čo pod ním rozumieš ? Ja svojho priameho predka, s prenášanou genetickou informáciou. Koľkí z nás, čo sú tu, môžu povedať, že ich rodokmeň siaha až do tých dôb. Obávam sa, že nikto. Tu to bol vždy taviaci kotol národov a národností. Skôr ba som to videl na to, že sú to výtvory ľudí, žijúcich v danom čase na danom mieste.

Nejstarší známá dynastie (rodokmen) na světě má japonská císařská rodina a ani její kořeny (doložené) nesahají až tak daleko, jako toto hradiště popisované Pátračem. Takže prostě se Milanexyz musíš smířit s tím, že to stavěli lidé, kteří obývali dnešní Moravu před tisíci lety.

Nezbývá než jen smeknout, jakou pevnost a s jak důmyslným fortifikačním systém v ré době dokázali postavit.

[Tales]

mě příjde, že nejdokonalejší fortifikací byla právě ta nejstarší kamenná zeď (jedno jestli s roštěm nebo bez) Jsou nekde v čechách, nebo v německu doklady o podobně velkých pevnostech ze stejné doby?
Pokud si lidé kultury nálevkových pohárů umění stavět takové pevnosti sebou na Moravu přinesli ze své původní vlasti, mělo by to být někde k nalezení.

Jestli jsem to správně pochopil, je mezi druhou a třetí fází opevnění mnoha set letá etapa, kdy hradiště nebylo trvale osídleno nebo využíváno, je toto přerušení patrné i okolních archeologických lokalit?

Jinak moc pěkná práce, také mě překvapila zmínka o Skytech na Moravě, nevěděl jsem, že se dostali až tak daleko na západ.