… kladivo na Panzerwaffe ...
Dne 22. června 1941 zavítala skupina německých „waffen“ do Sovětského svazu na „dlouhou nepřátelskou návštěvu“, ta se protáhla až do roku 1945, kdy Rudá armáda na oplátku zavítala na západ od svých hranic a zůstala tam dalších 45 let. Zatím co na západě stála panzerwaffen proti sice silnému, ale zoufale neschopnému protivníkovi, na východě to byla jiná káva. RRKA (Rudá armáda) měla tolik tanků, že by asi ani zbytek světa nedal tolik strojů dohromady. Masy lehkých T-26 a BT s 45 mm kanonem mohly deklasovat cokoliv co proti nim mohla německá branná moc postavit. Jen neschopnost sovětského velení a naprosté opomenutí běžné logistiky (samozřejmě společně s taktikou) umožnilo Wehrmachtu proniknou až před Moskvu. RKKA ztratila většinu svých tanků během prvních měsíců, proto se velmi rychle hledalo rychlé řešení. RKKA měla ve výzbroji několik účinných PT kanonů, bylo proto rozhodnuto urychleně „vyvinout“ samohybné protitankové děla.
Asi je každému jasné, jak takový „vývoj“ vypadal. Na automobilovém podvozku se ocitl 37, 57 i 85 mm kanon. Šlo o naprosto zoufalé pokusy vybavit bránící se RKKA samohybným PT dělem, vzhledem hrozné „silniční síti“ a přetíženému podvozku běžného nákladního vozu byla podobná děla odkázána jen na pohyb v relativně schůdném terénu. Skupina pod vedením P.F. Muravjeva, pracující v „dělostřeleckém závodě No. 92“ v Gorkém (taky známý pod názvem ZiS) , měla za úkol připravit dvě samohybná děla, jedno na lehce opancéřovaném podvozku nákladního automobilu GAZ-AAA, druhé na pásovém podvozku rozšířeného tahače T-20 (A-20) „Komsomolec“. Na obou strojích měl být umístěn výkonný 57 mm protitankový kanon ZiS-2, vývoj však po neúspěšných testech na kolovém podvozku zaměřil na verzi s pásy. Na svět tak přišlo samohybné dělo ZiS-30.
I v tomto případě šlo o doslova o nouzovou konstrukci, z Komsomolce zůstal kompletní podvozek a kabina, za ní je umístěna plošina pro kanon. Okolo kanonu byly ještě pancéřové bočnice, ty tam však byly spíše na okrasu, zadní díly bočnic se sklápěly při střelbě dolů, vznikla tak menší plošina. U kanonu mohla sedět jen dvoučlenná obsluha, vlevo od kanon střelec, napravo mu pomáhal nabíječ. Další trojice se pohybovala okolo vozidla, k jejich náplni práce patřilo i zásobování municí. Ta bylo umístěna na jiném vozidle, v ideálním případě to byl další Komsomolec, tentokrát v klasické verzi. Převážení munice na klasickém nákladním automobilu degradovalo asi největší výhodu tohoto samohybného děla – přesun v terénu (což je na východě mimo města vlastně všude...). V palebném postavení se konstruktéři snažili zvýšit stabilitu, v zadní části vozu se před střelbou sklopily dvě opěry.
Když se krátce podíváme na konstrukci Komsomolce, zjistíme, že přebíral maximum dílů z tančíku T-38. Podvozek se skládal ze čtyř spárovaných pojezdových kol, dvou kladek a dle předního hnacího kola se jednalo vlastně o „předokolku“. Pohon obstarával benzínový motor, vozidla určená pro ZiS-30 jsou již osazena modernějším motorem GAZ-M1 (3280 ccm, 50HP při 2800 ot/min). Převodovka měla čtyři rychlosti vpřed a jednu vzad, kapalinový měnič momentu umožňoval redukci převodů. ZiS-30 se mohl po dobré silnici řítit rychlostí až 47 km/h, paliva však nebylo zrovna nazbyt, 115 litrů benzínu stačilo pouze na nějakých 150 km a pak již musela osádka použít alternativní dopravu.
ZiS-30 s BA-20 Pancéřování odpovídalo své době a typu vozidla, 7 až 10 mm pancíř chránil vpředu pouze dvoučlennou osádku . Řidič seděl nalevo, napravo měl stanoviště velitel vozu. Ten měl ještě na krku jedinou aktivní ochranu vozidla, své vozidlo mohl chránit tankovým kulometem DT ráže 7,62 mm, palebný průměr pro kulomet byl 756 nábojů. Řidič a velitel nastupovali do vozidla skrze střechu.
Produkce T-20 skončila v létě 1941, stavba samohybného děla ZiS-30 tedy nemohla využívat nové stroje. 21.9.1941 se ale rozjela „výroba“, do poloviny října je upraveno 101 tahačů. Není to sice řádné závratné číslo, ale kanon ráže 57 mm umožnil i této nouzové přestavbě ničit německé obrněnce. A když už je tu řeč o kanonu ZIS-2, sluší se říci i o tomto kanonu.
Otcem tohoto kanonu není nikdo jiný než Vasilij Gavrilovič Grabin, vedoucí konstrukčního týmu „zavodu no. 92“. Ve své době neměla jeho děla konkurenci a nemluvím tu jen o Sovětském svazu. Jeho kanon ZiS-3 ráže 76,2 mm lze považovat za nejlepší lehký universální kanon WW2, jeho předchůdce, kanon stejné ráže F-22 úspěšně využívalo ve svých stíhačích tanků Německo. Kdyby snad někde nevěděl, co znamená značka ZIS, mám tu pro něj vysvětlení. ZiS není nic jiného než zkratka z počátečních písmen názvu továrny - Завод Имени Сталина, v latince je to Zavod imeni Stalina. RKKA používala ve velkém množství PT kanony ráže 37 a 45 mm, kanony ráže 76,2 mm lze považovat za universální (i když se proti tankům velmi dobře hodí). Když se ale na scéně objevují tanky KV a podobné, bylo rozhodnuto o vývoji nového PT kanonu. Jeho celé označení bylo 57-мм противотанковая пушка образца 1941 года (ЗиС-2).
ZiS-2Vývoj 57 mm kanonu začal v květnu 1940, výroba začala 1.6.1941 a po vyrobení 371 kusů byla výroba v prosinci téhož roku zastavena. Obnovena je opět v polovině roku 1943, souvisí to s nasazením nových německých tanků, proti těm již kanony ráže 45 a 76,2 mm poněkud nestíhají. Do roku 1945 je vyrobeno dalších 9645 kanonů, nyní označovaných jako vzor 1943. Nebudu zde přepisovat parametry munice, doporučuji navštívit Wikipedii – ZiS-2.
Tolik něco málo k samohybnému dělu ZiS-30. Jedná se velmi malou kapku ve velkém moři obrněné techniky, ve své době šlo ale o dobře zvládnutou nouzovou přestavbu tahače na protitankové samohybné dělo. Nevýhodou byl podvozek, ten nebyl primárně určen pro něco podobného. Ale dokážu si představit kanon ZiS-2 na podvozku modernějšího lehkého tanku, vcelku lehký a výkonný kanon by byl pro Pz III a IV vážným protivníkem. Ale to už se pohybujeme v říši „co by kdyby“...
technická data ZIS-30
délka – 3,90 m
šířka – 1,85 m
výška (kabina) – 1,58 m
hmotnost – 3,96 t
výkon motoru – 50 HP
max. rychlost silnice – 47 km/h
zásoba PHM – 115 l
dojezd – cca 150 km
osádka – 5
I když to tu zrovna nepatří, našel jsem ještě jednu samohybku na podvozku polopásu ZiS-22. Dohromady s kanonem ZiS-2 se to mělo jmenovat ZiS-41
Použité zdroje:
http://bronetehnika.narod.ru
www.battlefield.ru
http://wikipedia.org
Pejčoch I., Spurný S. – Obrněná technika 4
Barjatinskij M. - Bronětankovaja technika Krasnoj Armii 1939 - 1945
