Stalingrad projekt 82

[Nelson]

Stalingrad projekt 82

Podle ruského označení těžké křižníky, podle mezinárodní specifikace bitevní křižníky (jenomže tato třída už v té době oficiálně neexistovala) . Měly být postaveny čtyři jednotky, byly ale položeny pouze tři kýly: Stalingrad v Nikolajevu (kýl - listopad 1949, spuštěn v březnu 1954), Moskva v Leningradu (kýl - duben 1951, nespuštěn) a Archangelsk v Severodvinsku (kýl - ?? 1952, nespuštěn).

Plány byly dokončeny v srpnu 1948 a ideově se vycházelo z rovněž nepostavených bitevních křižníků Kronštadt, ovšem vybavených nejmodernější elektronikou. Stalingrad - nákres pravděpodobného vzhledu
Stavba byla zastavena 23. dubna 1953, tedy asi měsíc a půl po Stalinově smrti. Moskva a Archangelsk byly rozebrány ještě na skluzu, Stalingrad byl spuštěn jen kvůli uvolnění loděnice. Nedokončený trup sloužil jako terč pro zkoušky protilodních střel a později ho sešrotovali.
Jejich stavba byla tak utajovaná, že se ani neví jakého stupně stavby bylo dosaženo. Ani fotky pravděpodobně nejsou, nebo jsem na ně za x let zatím nenarazil. Mám jen pár náčrtků. Před několika lety jsem se e-mailem dotazoval na alespoň základní nákresy a plány pro modelářské účely pro známého. Z vedení loděnice v Nikolajevu mi odpověděli, že je není možno v archívu dohledat, že už pravděpodobně neexistují (asi tam mají pěkný bordel).

Pravděpodobná technická data:

délka maximální.............................................273,6 m
šířka maximální................................................32,1 m
ponor.................................................................9,2 m
výtlak standartní.............................................36500 t
výtlak plný.................................................asi 42000 t

výzbroj hlavní..................................9 x 305 mm (3x3)
výzbroj sekundární........................12 x 130 mm (6x2)
výzbroj protiletadlová......................24 x 45 mm (6x4)
......................................................40 x 25 mm (10x4)
......................................................12 x 37 mm (12x1)

pancéřování....boky................................150 - 180 mm
........................paluby...............................50 + 70 mm
........................čela věží...................................225mm

pohon...........................12 kotlů vytápěných mazutem
..........................................4 vysokotlaké parní turbíny
......................................reduktory o jednom přeložení
.......................................................................4 šrouby

maximální výkon.......................................280000 koní
maximální rychlost............................................35 uzlů

posádka.....................................................1710 mužů
Doufám, že se mi tu tabulku povedlo trochu srovnat

(berte to ale s rezervou)
12'' námořní děla - pro Stalingrad?

[Lord]

Nádherná loď by to byla, jen ty děla by měla mít větší ráži. Tohle bylo už jen na škádlení

[Nelson]

Sakra předsedo, tys to přešoupnul?? No tos mě teda dostal.

Ale jinak souhlas s tebou. Byly by to krásné lodě, jenomže mi nějak uniká jejich smysl..
V době kdy je Ivani stavěli bylo jasné, že těžká hladinová jednotka nemá proti soustředěnému úderu palubního letectva žádnou šanci. Pokud by neměla stíhací ochranu, potom je úplně jedno jaké má protiletadlové dělostřelectvo. Příkladem je potopení obou lodí třídy Yamato, nebo boj japonských bitevních lodí proti skupině doprovodných letadlovek v Leytském zálivu.

A na to aby se měli kde fotit ruští admirálové to byla dost drahá sranda, nemyslíš??

[Nelson]

Jinak proč tedy drželi USA bitevní lodě třídy Iowa a modernizovali je? Proti rozvojovým krajinám to mělo stále kouzlo, ne? Dělostřelecká palba byla mnohdy účinnější a průbojnější než tehdejší bomby nebo rakety. Ostřelování pobřeží v Koreii apod.

Ta třída Iowa se tak dlouho držela v činné službě hlavně kvůli palebné podpoře. A v Koreji a ve Vietnamu měly práce dost.
Děla torpédoborců mají ráži maximálně 127 mm ale salva devíti granátů 406 mm nebo podkaliberních 330 mm dokáže srovnat se zemí blok domů na rozloze jednoho hektaru a díky naváděcím systémům zasáhne cíl až do vzdálenosti 40 km. U podkaliberní munice ráže 280 mm jde o dosah max 90 km. A cena granátu je vždy levnější než cena rakety. Navíc používaná munice pochází ještě z války, jsou jí plné sklady.

A navíc, když pominu jaderný útok, nikdo nemá prostředky na zničení této lodě.

K těm dvěma loděnicím. V současnosti jsou větší ty v Leningradu (Petrohradu). Loděnice v Nikolajevu je na území Ukrajiny a ta nemá prostředky na její provoz. Většina areálu chátrá.
Ale nevím jak myslíš to větší. V obou se vždy stavělu ty největší lodě pro ruské námořnictvo. V Nikolajevu například letadlová loď Uljanovsk, největší loď jakou kdy Rusové objednali. V každé z nich se za války stavěla jedna jednotka třídy Sovetskij Sojuz. Takže významem byly asi na stejné úrovni.

[Nelson]

No jestli kapacitně, tak Leningradské loděnice patří mezi největší na světě.

[Melkor]

A největší jsou?

[Dzin]

Stalingrad byla jednoznačně zbytečná stavba. Sověti měli šanci začít s čistým stolem a budovat tak modení loďstvo. Nemuseli jako Británie či USA řešit otázku co s tolika loděma, které už jsou za zenitem. Jenže toho nevyužili a výsledek byl Stalingrad. Sice hezká, ale ve své době bez nějakého podstatnějšího použití. Podobně by se dalo hovořit i o křižnících Sverdlov. Oba typy mají společného to, že se staví bez přihlédnutí ke světovým trendům a jsou už defakto zastaralé.
Jediné plus v případě Sverdlovu bylo, že SSSR získal rychle poměrně početné hladinové loďstvo.

[kacermiroslav]

Ta třída Iowa se tak dlouho držela v činné službě hlavně kvůli palebné podpoře. A v Koreji a ve Vietnamu měly práce dost.
Děla torpédoborců mají ráži maximálně 127 mm ale salva devíti granátů 406 mm nebo podkaliberních 330 mm dokáže srovnat se zemí blok domů na rozloze jednoho hektaru a díky naváděcím systémům zasáhne cíl až do vzdálenosti 40 km. U podkaliberní munice ráže 280 mm jde o dosah max 90 km. A cena granátu je vždy levnější než cena rakety. Navíc používaná munice pochází ještě z války, jsou jí plné sklady.

Musím souhlasit,
pokud chcete co nejlevnější způsob jak na rozumnou vzdálenost dopravit velké množství ničivé síly, tak pak bitevní lodě nemají stále konkurenci. Dělo ráže 406mm z lodí třídy Iowa střílelo projektil o váze něco přes 1.000 kg. Jedna salva pak měla boční váhu nějakých 9 T. Kadence tuším 3x za minutu. Tudíž během 1 minuty může na cíl o vzdálenosti 40 a více km letět 27 tun výbušnin. To nesvede žádná drahá raketa. Přesnot střelby už je taky velmi ucházející. Navíc tyto americké lodě nesou ještě 127mm universální dělo, na kterém se prováděli testy s dalekým dostřelem. De facto se vzala nábojnice, opatřila se tryskovým pohonem. Náboj byl vystřelen, poté ještě jeho rychlost urychlena o tryskový pohon a dostřel pak činil nějakých 120 km !!! A opět jako před tím.....kadence, přesnot, dostřel, výbušná hlavice (něco mezi 20-35 kg), počet zbraní na lodi....a máte tu pořádně velkou sílu pro podporu pozemních bojů nebo k likvidaci vnitrozemí. Pokud by třeba taková loď zakotvila před Holandskem, tak by dokázala postřelovat téměř celé její území.

[Alchymista]

Vzdialenosť okolo 40km je vhodná na podporu vyloďovacích operácií proti protivníkovi, ktorý nemá primerané bojové prostriedky, inak je v dosahu prevážnej väčšiny protilodných striel.

Dovolím si zapochybovať o údajoch o 127mm kanóne - dostrel 120km je síce dosiahnuteľný, ale 35kg je hmotnosť celého projektilu - teda strely aj s raketovým motorom (a 35kg je už veľmi ťažká strela pre kaliber 127mm, musela by byť veľmi dlhá - reálne to bude skôr 24-27kg). Na trhavú náplň potom zostanú nejaké 3kg, v prípade presného navedenia skôr pod 2 kg (152mm húfnicová strela pre Danu - trieštivotrhavý granát - váži cez 45kg a náplň trhaviny je menej než 10kg, americká húfnicová 155mm HE M2000 má hmotnosť 42,5kg a náplň 8,2kg pri dostrele do 30 km, húfnicová 155mm HE VLAP-PFF M2005 má pri hmotnosti 42,6kg a náplň len 4,5kg pri dostrele 45km - koeficient plnenia je lepšom prípade 20-25% a so stúpajúcou počiatočnou rýchlosťou klesá, pritom do náplne treba započítať trhavinu i náplň raketového motoru)
Presnosť neriadenej delostreleckej munície s raketovými motormi v diaľke je horšia než tisícina diaľky - na diaľku 120 km sa dá očakávať diaľkový rozptyl rádu kilometrov a stranový rádu stoviek metrov - je tam príliš veľa ťažko započítateľných premenných vplyvov, ktoré ovplyvňujú presnosť.

[absik]

Keďže práve pracujem na delostreleckej výzbroji ruských povojnových lodí, dostal sa mi do rúk aj materiál o hlavnej zbrani pr.82 Stalingrad - jeho 12" (kaliber 305 mm, označenie zbrane M - 31) mali vystreľovať špeciálne granáty váhy 203 kg na vtedy neuveriteľný dosah až 120 km! Podrobnejšie v danom vlákne.