Zjednodušeně řečeno jízda bojovala buď z dálky (luky a šípy, oštěpy) nebo zblízka oštěpy, meči případně šokovou taktikou pomocí nájezdu a kopí. Různí protivníci měli různě početné jezdectvo a různou výzbroj, ale taktika byla v podstatě pořád více méně stejná. Se všemi těmito styly vedení boje jízdou se Římané setkávali a byli schopni s nimi účinně bojovat i s klasickými zbraněmi. Pilum nebylo proti jízdě jistě nejvhodnější, ale také slušně fungovalo. Jistě růst významu jízdy zřejmě byl jedním z faktorů postupného menšího využívání tohoto typu oštěpu (pila), ovšem určitě se nejednalo o faktor jediný. Osobně bych jako důležitější viděl spíše změnu typů boje, jaký Římané vedli. V průběhu císařství bylo čím dál méně klasických velkých bitev, jak je známe z období republiky. Mnohem častěji teď Římané bojovali spíše s menšími, pohyblivými tlupami nájezdníků. Klasické pilum bylo výborné právě do velkých bitev. Pro tady tyhle menší, pohyblivé a méně intenzivní konflikty už podle mě zas tak vhodné nebylo. No, jak jsem psal dříve, rozhodně se jednalo o kombinaci více faktorů. Mimochodem, to že pila byla vyráběna z měkkého železa, aby se po dopadu ohnula, pravděpodobně není pravda. Rekonstrukce a testy badatelů svědčí o opaku.To musím namietať...
Použitie koní u germánov a galov (a aj u rimanov) bolo svojou taktikou i množstvom určite odlišné od použitia koní u kočovníkov blízkeho a stredného východu, ranných skýtov, alebo parthov či peržanov. Už preto, že u usadlých alebo polousadlých národov bol jazdecký kôň skôr luxusným objektom, kým u kočovníkov naopak "životnou nutnosťou" - a to sa musí nevyhnutne prejaviť v počte jazdcov v absolútnych počtoch i v ich relatívnom zastúpení v "poľných jednotkách".
Podobné rozdiely by sa dali nájsť aj v geografii jednotlivých území - a opäť, v tom čase relatívne lesnaté územia západnej Európy sú pre použitie jazdy menej vhodné ako trebárs otvorené pláne blízkeho východu.
No, základ mé argumentace byl v podstatě o tom, že proti dobře obrněným protivníkům (zbroj, přilba, štít), nejsou šípy příliš účinné co se zabíjení týče. Nicméně když to omezím jen na tu část s kroužkovou zbrojí, tak už jsem četl o řadě testů účinnosti šípů proti kroužkové zbroji a vždy to dopadlo tak, že na velmi krátkou vzdálenost (5-15 m) je sice šíp schopen prorazit zbroj a proniknout i přes podklad dostatečně hluboko do těla, ovšem na delší vzdálenosti už buď nepronikl vůbec, nebo se nedostal moc hluboko. Ještě jsem neviděl test, kde by šíp i na delší vzdálenosti v pohodě pronikal kroužkovými zbrojemi. Potvrzuje to i "historická zkušenost". Vojáci vyzbrojení kroužkovými zbrojemi se běžně dostávali do střetu s lučištníky a vycházeli z toho docela dobře. I když tady samozřejmě hrál svou roli i štít :-)kde? Muzes to zopakovat nebo dat odkaz? (Neco jineho je supinova zbroj)
Testy o kterých jsem mluvil se vyskytují v těchto publikacích:
Metz, K. S. - Gabriel, R. A.: From Sumer to Rome: The Military Capabilities of Ancient Armies, New York, 1991.
Junkelmann, M.: Die Reiter Roms III., Mainz, 1996.
Na internetu pak třeba zde. Byly i nějaké další stránky s testy, ale bohužel už neexistují. Obecně velmi nerad odkazuji na Wikipedii a většinou ji nepovažuji za kvalitní zdroj při argumentaci, nicméně i na Wikipedii se lze dočíst, že testy provedené Královskou zbrojnicí (Royal Armory) v Leedsu prokázaly, že je téměř nemožné prorazit kroužkovou zbroj jakoukoliv ve středověku známou konvenční zbraní (i když je to poněkud vágní konstatování a těžko říci, jestli třeba zkoušeli i kuše, protože tam bych možná tipl trochu jiné výsledky). Viz zde Snad ani nemá cenu zmiňovat, že starověk na tom nebyl líp než středověk.
1) Protivníci Říma v podstatě vždy používali sečné zbraně, takže tohle jen těžko bude důvodem pro upuštění od segmentových zbrojí.1) zacalo se uzivat spise secnych zbrani (spatha germanu, savle najezdniku)
2) Rim na tom byl asi jako Deutschland po r. 43 ke konci...tzn. vyrabet ucine,levne,rychle...
2) Je to silně zjednodušené. Jak jsem psal dříve, těch různých faktorů bylo více.
Saša