Opevněné výšinné sídliště " Zámeček" u Křižanovic.

[Pátrač]

OPEVNĚNÉ VÝŠINNÉ SÍDLIŠTĚ "ZÁMEČEK " U KŘIŽANOVIC

Kolegové palbáci. Předkládám další práci věnovanou pravěkým fortifikacím. Jelikož se snažím vybírat místa, která jsou málo známá ale zároveň jsou něčím výjimečná a to právě z pohledu fortifikační architektury, padl tentokrát můj pohled na hradiště u jihomoravské obce Křižanovice, zvané v odborné literatuře jako Křižanovice, lokalita Zámeček. Nevynikalo velikostí ani mohutností. Ale vynikalo a pokud vydržíte u této práce postupně se dovíte čím. Pro mě osobně je zajímavé i tím, že jsem pár kilometrů od tohoto místa vyrostl.

Kapitola první: Trochu geografie, geologie a geomorfologie a dějin výzkumu této lokality

Mezi obcí Marefy a obcí Křižanovice, po pravdě řečeno od Křižanovic jen asi 1 kilometr se nad pravým břehem Litavy zvedá rozsáhlé návrší zvané Člupy . Toto návrší je členité a dominuje okolí. Téměř celé se nachází na katastru obce Marefy, pouze jeho jihozápadní výběžek – ostrožna zvaná „Zámeček" zasahuje na katastru sousedních Křižanovic. Pro lepší orientaci dodám, že poblíž je městečko Bučovice, které je známé velkým a veřejnosti přístupným zámkem.

Masiv Člupů je součástí Brankovické pahorkatiny , která je součástí Litenčické pahorkatiny. Litenčická pahorkatina je geomorfologický celek na Moravě ve Středomoravských Karpatech. Nejvyšší vrchol se nazývá Hradisko a dosahuje výšky 518 metrů nad mořem. Je to poměrně členitá pahorkatina z paleogenních flyšových souvrství, zčásti překrytá spraší.

Na návrší Člupy se nacházela dokonce dvě hradiště ale tato práce se bude zabývat jen jedním. Tím co se nachází na citované ostrožně „Zámeček“.

Pojednávané hradiště je situované na uvedené ostrožně, která je od masivu Člupů oddělena malým ale výrazným sedlem, za nímž se terén zvedá až do výšky 306,2 metrů nad mořem.
Nadmořská výška nejvyššího bodu hradiště je všemi prameny uváděna 284 metrů nad mořem. Převýšení nad okolním terénem je mimořádné:
- tam kde je centrální část hradiště je toto převýšení směrem na jih 70 metrů, a na druhou stranu kolem 50 až 60 metrů.
- ve střední části hradiště, které směrem k jihozápadu klesá, klesá i toto převýšení ale i tak je zde na obou stranách od 40 do 50 metrů.
- na nejspodnějším obvodu je toto převýšení velmi rozdílné. Na jihovýchode a jihu je to od 15 do 25 metrů na jihozápadě asi 3 až 5 metrů.
Za rovinu pak považuji plochu vytvořenou naplaveninami a spraši kolem řeky Litavy nebo lépe silnici Bučovice – Slavkov. Tok řeky Litavy protéká od centrální části hradiště ve vzdálenosti 300 až 400 metrů. Koneckonců úvodní fotografie je dostatečně ilustrativní.

Příkré jižní svahy jsou v dnešní době upraveny do podoby teras a využívány jako sady ovocných stromů a zahrádky . Severní svahy zůstaly sami sobě a jen ojedinělé stromy nebo jejich skupinky prozrazují, že v nedávné minulosti zde asi byl ovocný sad.

Zde je na místě umístit pár fotografií, aby bylo vidět proměnlivost výšky svahů.

Obrázek první Obrázek druhý

První obrázek ukazuje pohled na strmé a vysoké svahy na severní straně hradiště. Druhý obrázek ukazuje, že i jihozápadní strana, ta co je nejblíže dnešním komunikacím, tedy silnici a železniční trati je velmi nepřístupná i když svahy jsou převýšené jen asi 10 až 15 metrů.

Obrázek první Obrázek druhý

Zde první obrázek ukazuje už nízké svahy na severozápadě. Zde je převýšení už jen asi 3 až 5 metrů ale strmost je cca 60°. Druhý obrázek ukazuje opět vysoce převýšené a strmé svahy ostrožny na jižní straně.

Z fotografií je vidět, že jde o hradiště, které požívá velmi výraznou ochranu přirozenou konfigurací terénu. Poloha je ze severní a jižní strany přirozeně chráněna prudkými srázy. Centrální část hradiska na nejvyšším místě ostrožny má rozlohu cca 0,3 ha a je opevněna dvěma příčnými valy s příkopy o délce 35 m. Mohutnější vnější val je v terénu doposud patrný.

Od nejvyššího bodu hradiště se plocha stupňovitě svažuje a rozšiřuje k jihozápadu do údolní nivy řeky Litavy . Plocha nejvyšší části ostrožny kde byla centrální část hradiště je dnes zarostlá trávou a křovinami, akáty a je zde i pár starých ovocných stromů, třešní. V době kdy jsem pořizoval fotografie krásně kvetly.
Podlouhlý jihozápadní svah slouží jako zemědělská půda a je pravidelně zoráván. Zemědělská činnost končí cca 10 metrů před prvním valem. Pravděpodobně pozůstatek opevnění zabránil strojnímu obdělávání centrální části.

Nyní se podíváme na geografický plán hradiště Křižanovice a také na výřez z letecké fotografie. Pomůže to k tomu, abychom se lépe orientovali v dalším textu.

Mapový výřez Geografický plán

Výřez z letecké mapy ukazuje celou plochu hradiště a pomůže k jeho lokalizaci v terénu. Geografický plán pak zajistí abychom si udělali představu o vydělení celé ostrožny z okolního terénu a přesnou dislokaci samotného hradiště. Vysvětlení značek následuje:

P značí předpolí
P-1 první předhradí
P-2 druhé předhradí
A značí centrální část hradiště, někdy nazvanou Akropole

Silná linka ohraničující okraje hradiště pak ukazuje pravděpodobný průběh obvodového opevnění hradiště. Dvě linie šipek oddělující centrální část hradiště A od druhého předhradí P-2 ukazují průběh zachovaných valů opevnění.

Geologicky je ostrožna tvořena flyšem, což je odborný termín z geologie, kterým se obecně popisuje různě silný soubor sedimentárních vrstev, které jsou nejčastěji tvořeny pískovci a jíly. V lokalitě Zámeček můžeme vidět komplex vrstev mořského původu, který dosahuje mocnosti možná i nad 500 metrů. Je tvořen pravidelně se opakujícími vrstvami, u kterých se pravidelně střídají klastické sedimenty. Lidsky řečené jde o světlý pískovec, který je v odkryvu velmi elegantní a lehce podléhá erozi.

Tento pískovcový podklad je pokrytý v oblasti Zámečku spraší. Spraš je úlomkovitá usazená hornina navátá větrem. Hlavní složkou je jemný křemitý prach složený z křemene, živce a slída s příměsí uhličitanu vápenatého, vytvářejícího sražené hrudky a jílu. Typickou světle okrovou barvu mají na svědomí oxidy železa. Spraše vynikají jako úrodná zemědělská půda. V oblasti střední a jižní Moravy jsou velmi časté a mají podíl na úrodnosti země a tím i na to, že tato místa byla osidlována využívána už v hluboké minulosti.

Následují dva obrázky pískovcového podloží

Obrázek první Obrázek druhý

Obrázek první ukazuje podobu pískovcového podloží. Druhý obrázek ukazuje detail podloží. Podloží je viditelné díky erozním vlivům pouze na jihozápadní straně ostrožny. Vypadá ve slunečním světle velmi esteticky.

Pár slov o výzkumech tohoto místa.

Na úvod se musíme seznámit s archeologem amatérem, který pro rozvoj našich znalostí o pravěku na jižní Moravě vykonal obrovský kus práce.

Tento muž se jmenoval Miroslav Chleborád , rodák z Habrů u Havlíčkova Brodu. Byl to vystudovaný právník a jako soudce působil v Jihlavě, Bystřici nad Pernštejnem, Ivančicích, Bučovicích a nakonec v Brně. Stal se z něj významný moravský archeolog - amatér. . Archeologii se začal věnovat již na Ivančicku kde zkoumal hradiště Réna u Ivančic ale největší objevy přinesla jeho práce v místě jeho dvacetidvouletého působení v Bučovicích – po jeho příchodu sem se začala archeologická mapa regionu Bučovic výrazně měnit. Mnoho času věnoval povrchovým sběrům a drobným výzkumům, někdy prováděl i větší odkryvy. Výsledkem jeho činnosti jsou desítky nově objevených nalezišť ze všech období a sbírka kvalitně restaurovaných a přesně evidovaných předmětů čítající přes 8 tisíc inventárních čísel.

Do druhé poloviny dvacátých let spadá první sondování na výše citovaném návrší Člupy. Na vrcholové plošině zjistil bohaté doklady osídlení únětickou kulturou a v roce 1927 začal prokopávat i ostrožnu „Zámeček". Zde prozkoumal i jednu zásobnicovou jámu s bohatým obsahem keramiky. Mezi únětickými nálezy se vyskytla i nádoba soudkovitého tvaru s výčnělky na hrdle, která indikovala možné halštatské osídlení výšinné polohy. Výzkumník se neomezil pouze na popis nálezů získaných z vykopaného objektu, ale uvedl polohu „Zámeček" do literatury jako hradisko, když popsal, že, cituji:

"kolem běží valy, jež místy rozorávaním půdy zanikly, sem tam ale přece jen tak jsou znatelnými, že dávají poznati, že tu bylo hradisko, a to jistě ne pouze útočištné".

To je velmi důležité a je potřeba si to pamatovat. V dalším textu uvidíme proč.

Ale v jiné části hradiště bylo nalezeno osídlení jiné kultury- halštatské. První halštatské objekty rozpoznal Miroslav Chleborád při výkopech v roce 1930. Dle jeho záznamů zde v tomto roce objevil čtyři sídlištní objekty, které zařadil do halštatského období. Další odkryl počátkem roku 1931 a během roku 1932. Celkem se zmiňuje o šesti halštatských jámách, ze kterých vyzvedl početnou kolekci keramiky, několik závaží, přesleny, kolečka ze střepů, zdobené kostěné střenky a parohové polotovary. Podrobnější informace zanechal pan Chleborád pouze k výkopům z roku 1930, zprávy o nálezech z dalších let jsou velmi kusé. Přesný rozsah a umístění sond není známo.

Stručně řečeno sondáže, které zde tento badatel provádí v letech 1930-32 přináší množství nálezů doby ze staré doby bronzové a doby halštatské a po jejich skončení profesionální archeologický zájem o "Zámeček" na dlouhou dobu utichá.

Další, již mnohem větší, terénní odkryv zde proběhl až v letech 1984-1986 pod vedením Stanislava Stuchlíka. Pár slov o tomto odborníkovi.

Prof. PhDr. Stanislav Stuchlík, CSc., se zaměřuje na archeologii doby bronzové.V letech 1964-1969 studoval archeologii na filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, po roce 1989 přejmenované na Masarykovu univerzitu v Brně. Jeho praxe je bohatá:
- v letech 1969-1972 pracoval v Muzeu jihovýchodní Moravy v Gottwaldově tedy v dnešním Zlín).
- od roku 1972 už jako PhDr. pracoval v Archeologickém ústavu ČSAV , od roku 1993 přejmenováno na AÚ AV ČR v Brně, kde se postupně vypracoval od pozice odborného pracovníka a vědeckého pracovníka přes samostatného vědeckého pracovníka až na post vedoucí pravěkého oddělení, což se stalo v roce 1984. V roce 1982 mu byl udělen titul CSc.
- od roku 1997 už jako docent - titul mu by udělen v roce 1996, nastoupil do Ústavu historie a muzeologie Slezské univerzity v Opavě.

Byl a doposud je členem mnoha významných vědeckých institucí. A tento profesionál provedl mnoho let po Miroslavovi Chleborádovi další výzkum. Došlo k tomu tak nějak zvláštně.
V roce 1984 byl na lokalitě zjištěn nepovolený výkop porušující dva pravěké objekty a částečně i terénní vlnu probíhající napříč návrším. V důsledku toho byl ještě v tomtéž roce zahájen záchranný archeologický výzkum, který se díky zajímavým objevům rozrostl v letech 1985-86 ve výzkum zjišťovací. Dílčí výsledky z jednotlivých výzkumných sezón byly publikovány v Přehledech výzkumů. Výzkum se tedy neomezil pouze na prozkoumání narušených objektů, ale byl rozšířen i na zjištění fortifikace lokality.

V prvním roce výzkumu byla položena sonda o rozměrech 22 x 2 m, která protínala první ze dvou obranných valů. Kromě objektů únětické kultury bylo doloženo i stejně intenzivní halštatské osídlení.

Na tento odkryv navázala sonda z roku 1985 dlouhá 30 m a široká 2 m, která proťala druhou terénní vlnu, tedy destrukci dalšího valu. Prodloužení sondy zachytilo předsunutý příkop a část dalšího příkopu.

Odkryv v roce 1986 byl zaměřen na sledování dalšího průběhu fortifikace, prodloužením starší sondy o 10 m byl dokončen průzkum druhého, vnějšího příkopu. Řez nalezištěm orientovaný v ose od jihovýchodu – k severozápadu dosáhl celkové délky 62 m a šířky 2 m a odkryl množství objektů ze staré doby bronzové i doby halštatské, kůlové jamky a kruhový žlábek, který sice nemá s tím co tato práce sleduje tedy fortifikací nic moc společného. Ale je to zajímavé a dále se o něm zmíním.

Ve vnitřní ploše hradiska byla v roce 1986 skryta ještě menší plocha o rozměrech 10 x 5 m, kde byla kromě několika běžných sídlištních jam objevena i kamenná destrukce se stopami zuhelnatělých kůlů. Vše co bylo zjištěno o charakteru fortifikace bude následovat v dalším textu.

S rozvojem letecké archeologie na přelomu 80. a 90. let bylo provedeno letecké snímkování i hradiska u Křižanovic. Snímky odhalily další pás fortifikace ve spodní části povlovného svahu. Tvořily ho tři tmavé pruhy, pozůstatky někdejších příkopů. A tak si řekneme pár slov o jednom průkopníkovi naší archeologie.

V roce 2003 koncem měsíce června, zemřel ve věku nedožitých 57 let jeden ze zakladatelů letecké archeologie na území bývalého Československa, moravský geodet a archeolog Miroslav Bálek. Byl to vynikající specialista v oboru leteckého průzkumu a fotografie pro potřeby studia dávnověké krajiny a poznání topografie pravěkých, raně historických a středověkých památek. S jeho jménem jsou spojeny samotné počátky tohoto oboru a jeho systematické rozvíjení ve středoevropském prostoru. K největším úspěchům jeho téměř dvacetiletého aktivního účinkování na poli letecké archeologie patří tyto objevy:
- velký počet pravěkých areálů obytných, pohřebních, ceremoniálních včetně neolitických rondelů a velkých ohrazených areálů vzniklých po neolitické době. Zde je jeho top práce objevení dnes už velmi známého neolitického rondelu v Tešeticích – Kyjovicích.
- nález stop po vojenských taženích římských legií na území severně od dunajské hranice říše, jde tedy o římské pochodové tábory. I zde zanechal svoji výraznou stopu objevením takových lokalit na jižní Moravě v trati "Neurissen" pod kopcem Burgstall u Mušova v letech 1993 až 1994.
- značné množství zaniklých středověkých vesnic a tvrzišť.

Působil především na teritoriu jižní Moravy, ale v posledních letech se jeho pozornost přesouvala také do dalších regionů Moravy a Slezska. Od druhé poloviny devadesátých let přednášel jako vůbec první v České republice externě kurz dálkového průzkumu v archeologii. Šlo o přednášky a praktické ukázky, tedy výcvikové lety na ÚAM FF MU v Brně. Toto organizoval vykonával od poloviny 90. let minulého století.

Většinu svých významných objevů sám bezprostředně po jejich identifikaci geodeticky zaměřoval a nechal proměřovat další nedestruktivní, tedy geofyzikální metodou výzkumu.

Tento výzkumník se narodil 8.července 1946 v Brně. V letech 1974 až 1980 vystudoval geodézii a kartografii na Vysokém učení technickém v Brně. Byl zaměstnán na:
- katedře archeologie MU v Brně a to od roku1970,
- v Archeologickém ústavu ČSAV v Brně od roku 1981,
- v Ústavu archeologické památkové péče jako statutární zástupce ředitele od roku 1993. V roce 1987 pokud jsem správně pochopil to co je psáno v literatuře objevil tento výzkumník při leteckém průzkumu dvě další linie opevnění.

Již jsem uvedl, že první opravdu vědecky pojaté archeologické výzkumy na této lokalitě prováděl pan doktor Miroslav Chleborát. V letech 1930 až 1932 kdy na této lokalitě pracoval našel objekty, které přiřadil době halštatské. Podle dochovaných záznamů zde v tomto roce objevil 4 sídlištní objekty, které zařadil do halštatského období. Celkem se zmiňuje o šesti halštatských nalezištích, ve kterých našel početnou kolekci keramiky, několik předmětů identifikovaných jako závaží – asi do tkacího stroje, což by potvrzovaly nalezené přesleny, zdobené kostěné destičky a poměrně dost nálezů pocházejících z parohové industrie a to jak polotovary tak i finální výrobky parohové polotovary. Tyto nálezy ale nebyly doktorem Chleborátem blíže časově začleněny.

Když zahájil práce profesor Stuchlík, bylo nalezeno hodně zajímavého. Celkově bylo zkoumáno více než třicet zahloubených objektů. Byly to:
- zásobníkové jámy
- kůlové jamky
- kamenné pozůstatky nadzemního objektu
- kruhový útvar nejasného určení. Jelikož je tento objekt poněkud záhadný a ho doby halštatské je datován spíše shodou zainteresovaných vědců než přímými důkazy, nebudu se mu až tak moc věnovat. Ale přece jen pár slov.

Je to kruhový žlábek o celkovém průměru 650 až 710 centimetrů, šířka žlábku 15-30 a hloubka až 30 centimetrů. Ve vnitřním prostoru se nacházela kůlová jamka. Bylo ledacos napsáno o jeho účelu. Ale nakonec se asi přece jen bude jednat o sakrální záležitost a kruhový útvar lze označit v souladu s obecným trendem spojovat vše nevysvětlitelné s kultem a magií jako kultovní areál.
Jak ve starší době bronzové, tak v halštatu nejsou kruhové žlábky na sídlištích neznámým jevem. V literatuře se křižanovický rondel objevuje jako „pravděpodobně horákovský.

Tento kruhový žlábek leží v bezprostřední blízkosti stavební destrukce, označované jako vnitřní val, tedy přibližně v nejvyšším místě hradiště. To má svůj význam - velmi dobrý výhled do okolí mohl být důležitý i z jiného než vojensko-strategického hlediska (Stuchlík 1999, 69). Situování kruhového příkopu na vyvýšeném místě je společným jmenovatelem pro většinu rondelů našeho pravěku, které bývají umístěny nejčastěji na vyvýšené plošině nad menším vodním tokem s viditelností na velké vzdálenosti, v mnoha případech nad křižovatkou pravěkých stezek.
Malé rozměry křižanovického rondelu jsou sice výjimečné, ale ne tak aby neodpovídal trendu zmenšování těchto staveb. Masivní příkopové útvary postupně mizí s koncem starší doby bronzové, kdy jsou nahrazovány lehčími a menšími palisádovými konstrukcemi – viz Kuřim. U mladších rondelů se stává pravidlem přítomnost středové či poněkud excentricky umístěné kamenné stély nebo dřevěného sloupu.

Na základě výzkumů byl přijat závěr, který s možnou chybou, stanovil, že osídlení tohoto opevněného místa se omezuje na dvě období pravěku:

- starší dobu bronzovou kterou zastupuje mladší fáze únětické kultury označovaná jako BA2,

- starší dobu železnou – označovanou jako dobu halštatskou jejíž stopy jsou nejednoznačně datovatelné ale převahu má horákovská kultura stupeň HD.

Výzkum centrální části hradiště

Ze skupiny běžných zásobnicových jam bylo autorem výzkumu profesorem Stuchlíkem určeno 11 objektů jako únětických, 9 horákovských a 4 se nepodařilo datovat. Při celkovém zpracování bylo identifikováno 13 objektů s převažujícím halštatským materiálem.
Toto číslo nezahrnuje kruhový žlábek, který neposkytl transparentní datovací materiál. Charakteristické pro téměř všechny objekty je jejich smíšený charakter - v různém poměru obsahovaly materiál obou kultur.
Ani jeden nelze považovat za obytný. Jednoznačně obytný objekt nebyl na Zámečku nalezen. Je to asi daň za malý rozsah výzkumu. Jediným možným reliktem obytného objektu je kamenná destrukce odkrytá ve vnitřním areálu hradiště, při jeho jihovýchodním okraji. Kromě množství kamenů a zuhelnatělých kůlů zde byla identifikována i silně propálená kruhová plocha, která by mohla být pozůstatkem ohniště a dokládat tak obytnou funkci původní stavby. Mohlo by to naznačit obvodovou zástavbu podél souběžně probíhající fortifikace. Ale to jen spekuluji.

Výzkum plochy hradiště mimo centrální část.

Osídlení se neomezuje pouze na malou opevněnou plošinu na vrcholu hřbetu, ale povrchové sběry, letecké snímkování i geomagnetické měření potvrzují osídlení i povlovného svahu mimo akropoli.
Materiál z povrchových sběrů z této plochy je velmi početný, největší koncentrace byla zjištěna při severním okraji vnějšího valu tedy pod hradbou, v místech jeho ostrého přechodu do severního prudkého svahu. Kromě keramiky zde bylo nalezeno i velké množství mazanice, často s otisky prutů. To by nabízelo vysvětlení, že jde o pozůstatky proutěných stěn obytných objektů, které byly pro dokonalou izolaci pokryty mazanicí a tím vznikla větru odolná stěna. Nálezy z jihozápadního svahu se soustřeďují v jeho horní části, v blízkosti valů, směrem dolů se jejich četnost postupně snižuje a ve vzdálenosti asi 200 m od vrchního valu mizí.
Před nejníže položenou linií opevnění, tedy před možnými nejjižněji položenými příkopy se nálezy nevyskytují.

Takže tímto bych ukončil první kapitolu. Myslím si, že nyní tuto lokalitu dobře známe. Víme co je na ní vidět, i to co vidět není ale je, či spíše bylo zde kdysi k vidění. Dále jsme se seznámili s lidmi, kteří tomuto hradišti věnovali část svého profesionálního života. Ve třetí kapitole se k věcem, které mají vazbu na fortifikace vrátíme. Nyní nás čeká pohled do minulosti a to na doložené dvě váze osídlení této lokality.

[Pátrač]

Kapitola druhá: pár slov o dvou fázích osídlení hradiště „Zámeček“ u Křižanovic

2.1. Doba bronzová a její projevy nejen fortifikační na Moravě.

Na počátku druhého tisíciletí před naším letopočtem na území které dnes nazýváme Moravou končí dlouhé a členité období doby kamenné. Do doby kamenné spadá i doba používání mědi, tedy neolit. Ve střední Evropě se měď začala používat relativně pozdě. V jihozápadní Asii se měď používala prokazatelně v 7. tisíciletí před naším letopočtem.

Bronzová industrie se objevovala už od 4. tisíciletí a opět se šíří po Euroasijském kontinentu z jihozápadní Asie. Vynález bronzu je skvělý vynález. Stačí pár procent cínu do mědi a slitina získává skvělé vlastnosti. Nakonec pravěcí metalurgové dokázali dávkovat cín podle toho, jaký finální výrobek by měl být vytvořen. Jiné procento u zbraní, jiné u užitkových předmětů a jiné u ozdob. A aby to nebylo ještě dost, zjistilo se, že dokázali slitinu odlévat jak do trvalých forem zvaných kadluby – při výrobě řekněme sériové , tak i metodou ztraceného vosku – při výrobě kusových zakázek.
Doba bronzová se člení na základě vypracování její typologické řady. Naše archeologie používá systém vytvořený bavorským archeologem Paulem Reineckem a byla upravena časově podle reálných výzkumů. Členění vypadá takto:

Starší doba bronzová, členěná do tří fází označených jako B A1, A2 a A3 rozpětí let 2 000 – 1 550 před naším letopočtem.

Střední doba bronzová, členěná do čtyř fází označených jako B B1 a B2 a B C1 a C2 rozpětí let 1 550 – 1 250 před naším letopočtem.

Mladší doba bronzová, členěná do tří fází označených jako B D a H A2 a H A2 rozpětí let 1 250 – 1 000 před naším letopočtem.

Pozdní doba bronzová členěná do tří fází označených jako H B1, B2 a B3 a C2 rozpětí let 1 000 – 750 před naším letopočtem.

Doba bronzová přinesla oproti rušnému neolitu výrazné zklidnění vývoje a jednotlivé úseky představují zároveň historická období ve kterých dominuje jedna kultura. My se tedy podíváme jak tyto kultury Moravu osidlovali a jak se projevovaly.

Doznívání eneolitu na Moravě je pro starší dobu bronzovou charakterizováno přítomností lidu únětické kultury. První období vývoje této kultury nazývané protoúnětickou fází patří ještě do eneolitu. Malé území na východě Moravy zabrala nitranská kultura, která je také pokračovatelem eneolitické kultury kolem kulturního typu Chlopice-Veselé. Když starší doba bronzová končila a rozvíjela se střední doba bronzová, na severu Moravy a ve Slezsku i v jejím průběhu se nositelem vývoje stal lid věteřovské kultury.
Obrázek první: Obrázek druhý:

První obrázek ukazuje rozšíření všech forem únětické kultury na území Čech i Moravy a druhý ukazuje rozšíření nitrianské kultury, která byla nalezena na východní Moravě. Po mapkách následují vyobrazení artefaktů obou kultur z první fáze doby bronzové.

Obrázek první: Obrázek druhý:

První obrázek ukazuje kamennou industrii nitranské kultury- schválně jsem vybral tu, kde jsou i artefakty vojenské povahy. Na druhém je to samé z období únětické kultury prvního období. Zde je ale vybráno vyobrazení už kvalitní bronzové industrie a pár obrázků keramiky.

Středodunajská mohylová kultura převzala žezlo vedení vývoje ve střední době bronzové.

Obrázek první: Obrázek druhý:

Obrázek první ukazuje mapu rozšíření této kultury po území Čech a Moravy. Druhý obrázek ukazuje významné artefakty nalezené v sídlech i nekropolích této kultury. Za pozornost stojí jak zbraně, tak i velmi hezky propracovaná keramika.

Mladší dobu bronzovou představuje na území Moravy lid popelnicových polí, který vytvořil dvě samostatné kultury.

Ta první – kultura středodunajských popelnicových polí - pokryla na jižní Moravě v mladší době bronzové vývoj svojí velatickou fází a pozdní dobu bronzovou pak svojí podolskou fází.

Druhá pak – kultura lužických popelnicových polí se rozšířila na střední a severní Moravě. Mladší dobu bronzovou představuje v této oblasti její lužická fáze a v pozdní době bronzové její slezská fáze.

První obrázek: Druhý obrázek:

První obrázek ukazuje mapku rozšíření této kultury na území Čech a Moravy. Druhý obrázek pak ukazuje soubor artefaktů této kultury. Jsou zde ozdoby, užitkové předměty, zbraně a prvky bojové ochrany- například puklice štítů.

Starší doba bronzová a hlavní nositelé jejího projevu – lidé únětické a věteřovské kultury.

Naše poznání kultury, která nás s ohledem na řešené opevněné sídliště zajímá praví, že znalosti protoúnětické kultury pochází pouze z výzkumu pohřebišť. Žádné sídliště, které by bylo možno nezpochybnitelně označit, že patří do této fáze únětické kultury jako celek nebylo doposud nalezeno. Máme dobré znalosti o její keramice, štípané a broušené industrii. Dále máme u celé únětické kultury dobře zmapovaný pohřební rituál.
Podobná, jen o málo lepší situace je u pozdějších období, i když i zde se dá říci, že naše znalosti jejich obytné architektury a struktury sídlišť jsou pořád nedostatečné.
Můžeme říci, že toto lidé preferovali místa poblíž vodních toků, v nadmořské výšce 200 až 400 metrů a na jižních svazích. Ale nebylo to pevné pravidlo. Jejich sídliště byla i velká, u Šatova bylo nalezeno sídliště, kde bylo odkryto 180 objektů - zásobnicových jam. Ty nesloužily k obývání, pouze k hospodářskému využití. U Hrádku na Znojemsku bylo nalezeno dokonce 291 takových jam. Pokud by k nim bylo přiřazeno odpovídající množství sídelních objektů, máme zde hodně velké sídliště.
Bylo zjištěno že jejich obydlí byla nadzemní i polozahloubená. Jinak mimo kůlových jamek a zbytků mazanice s otisky prutů nic moc není jisté. Bylo nalezeno i 9 jeskyní, ve kterých byly objeveny stopy únětických lidí.

V mladších obdobích začal únětický lid zakládat i první výšinná sídliště. Když pomyslnou vládu převzala věteřovská kultura tato výšinná sídliště tato sídliště převzala roli významných dominant. Na Moravě jde zejména Cezavy u Blučiny, dvě hradiště na Člupách mezi Marefami a Křižanovicemi tedy i Zámeček, nebo Leskoun u Olbramovic. Pro nás je důležité, že se nikde nepodařilo jednoznačně prokázat, že by nalezená fortifikace byla vybudována únětickou kulturou. Možná to byly fortifikace lehčího typu a nezachovaly se jejich stopy, možná zanikly pozdějšími přestavbami a možná žádné nebyly vybudovány vůbec.

Na druhu stranu některé tato stanoviště mají takřka strategickou polohu:
- je z nich rozhled daleko do okolní krajiny často i kruhový rozhled
- kolem nich byly nalezeny stopy i několika sídlištích - tedy plnili i útočištnou roli
- jejich poloha přímo nabízí myšlenku že kolem procházely tehdejší obchodní cesty , které tak mohly ovládat. Na některých hradištích pak byly nalezeny výrobky i z velkých dálek – jantar z Pobaltí, sklo ze Středomoří a podle izotopových stop i zlato z oblasti Sedmihradska. To by mohlo tento závěr potvrzovat.
S vymizením únětické kultury byla některá tato sídliště opuštěna. To platí i pro Zámeček a třeba i sídliště Zelená hora. To je také pozoruhodné místo. Na dalších pokračoval život dále.

Věteřovská kultura prokazatelně opevňovala – v Bánově, v Blučině, Olbramovicích a ve Svitávce byly nalezeny pozůstatky fortifikačních linií. Terénní výzkum je ale neúplný. Podle dosavadního poznání se zdá, že byly tvořeny příkopy a nadzemními fortifikačními prvky. Jejich konstrukce není jednoznačná. Základem valů asi byl prostý násep zpevněný dřevem a kameny. Například V Cézavách u Blučiny byla hradba navršena z jílu a doplněna dřevěnými rošty. Později byla hradba doplněna stěnou z lomového kamene. Na Hradisku u Svitávky pak je prokázána u hradby čelní kamenná zeď a před ní byla uměl upravená plošina. Ta plnila úkol jako berma a jako komunikace.
Příkopy byly nalezeny několika druhů, rozměrů a uspořádání. Vždy ale s trojúhelníkovým nebo lichoběžníkovým průřezem.
- u Blučiny je příkop široký 5 až 6 metrů a hluboká 2,5 až 2,8 metru.
- v Budkovicích byl hluboký až překvapivě – tedy až 6,65 metrů od současného stavu terénu
- leteckou prospekcí a dalším výzkumem, byl nalezen dvojitý systém soustředných příkopů širokých asi 5 metrů a hlubokých od 1,8 do 2,2 metru.

Bylo na mnoha opevněných místech prokázáno, že často byly linie opevnění několikanásobné a v některých byly nalezeny i vstupní prostory podobné ulicovým branám. Na více místech bylo zjištěno postupné a dlouhodobé budování opevnění a někde i zásadní přestavby.

Pokud se podíváme na geomorfologické hledisko byla volena hradiště ve dvou typech:
- ostrožní: Budkovice, Dolní Kounice, Olomouc…..
- návršní: Bánov, Blučina, Kněždub, Olbramovice, Věteřov….
Zvláštním typem návršních míst byla hradiště na nevýrazných terasovitých vyvýšeninách jako například Hradisko u Kroměříže, Skrbeň, Šumice kde se na přirozené ochraně podíle i okolní bažinatý terén.

Střední doba bronzová a lid mohylových polí.

Ve střední době bronzové se na území od východní Francie až po střední Evropu rozšířil kulturní komplex jehož společným znakem byl pohřební rituál spojený s pohřbíváním zesnulých pod mohylami. Byl rozčleněn na nemálo navzájem spřízněných kultur. K těm nejvýznamnějším se počítá středodunajská mohylová kultura. Ta vznikla na kvalitním základě věteřovské kultury za současného vlivu okolí. Jižní Morava se stala centrem ze kterého se mohylová kultura šířila všemi směry. Kontinuita je více než jasná. Na sídlišti Bulharech byly nalezeny artefakty větřovské a v ní přimíchané artefakty mohylové kultury. A v mohylníku v Borovicích bylo nalezeny dvě části- první založil lid větěřovské kultury ale pohřbívání plynule přechází do zvyků lidu mohylové kultury. Tato kultura už vyniká větším množstvím bronzové industrie. Proto sem vložím ještě jeden obrázek,



který tyto artefakty ukazuje v té nejlepší podobě.

Bylo nalezeno poměrně hodně sídlištních lokalit. Jenže ani jedno nebylo prozkoumáno v plném rozsahu. Takže o jejich sídlištní architektuře není moc známo opravdu jistě. Víme ale že to byla sídliště rovinatá a nebyla opevněna. Mají charakter zemědělských usedlostí. Mezi největší patří osada v Brně v Černých polích.
Bylo nalezeno jen málo prokazatelně opevněných výšinných sídlišť ale i zde není jisté jestli fortifikaci vybudovaly lidé věteřovské kultury nebo jejich následovníci.
Je to například už výše citované Hradisko u Kroměříže mohutnou hradbou, která mohla být postavena nebo později opravena v době mohylové kultury. V Přítlukách bylo nalezeno nepříliš mohutné opevnění které asi skutečně postavili lidé této kultury. Je to lehčí typ fortifikace kamenné stěny s možnou dřevěnou konstrukcí. Není vyloučeno, že se podaří najít další místa opevněná touto kulturou. V této době už obytné stavby mají převážně nadzemní charakter a jsou to kvalitní domy. Někdy mají i předsíně a byly nalezeny i stopy barvených omítek.

Závěr doby bronzové na našem území.

Nepochybně patří kulturám popelnicových polí. Tyto kultury jsou nositelem vrcholné fáze bronzové doby. Jejich označení vychází ze zavedeného pohřebního rituálu kdy jsou ostatky lidí spáleny a popel uložen do nádob – popelnic. Velmi často na sídlech a sídlištních oblastech překrývá své předchůdce. Ale na druhou stranu je zřejmé že tito lidé kolonizovali další oblasti a tak se zalidněná plocha území Čech a Moravy vzrůstala. Na Moravě vstoupili do okrajových oblastí Drahanské vrchoviny, Chřibů, Ždánického lesa a Českomoravské vrchoviny. Byly vytvořeny jakési sídelní oblasti ve kterých se osídlení zahušťovalo a na ně se navazovaly periferní, tedy kolonizované prostory. A je zajímavé, že v každé takové aglomeraci se nachází sídliště výšinné často opevněné. Snad to značí že šlo o lokální místa sídla elity a tedy politicko –ekonomická centra.

I pro tuto část doby bronzové platí, že stav výzkumu sídlišť je málo uspokojivý. Známe ale sídliště otevřená, která jsou situována na mírné svahy nad vodními toky . Dále pak jde o výšinné lokality které jsou většinou na výhodných ostrožnách v meandrech řek anebo v soutoky dvou vodních toků. Bylo to velmi dobré umístění – o ochranu většiny obvodu takového sídliště se postarala příroda stačilo zahradit a opevnit jen přístupovou stranu.

Výzkum prokázal mnoho podob zásobnicových jam, často i přestřešených lehkou konstrukcí. A byly objeveny stopy po kvalitních stavbách obytného typu. Že to byla obydlí na velmi dobré technické úrovni ukazuje tento obrázek:



Takto mohly vypadat domy na sídlišti nalezeném u Lovčiček.

Jak to bylo s opevňováním v této poslední fázi doby bronzové je nejasné. Jen velmi málo výšinných osad bylo prozkoumáno. Ale i tak o opevňovaní zdoby této kultury něco víme. Je ale potřeba uvést, že někdy se zdá, že ve starších fázích se nejedná o původní stavby tohoto období. Například hradiště Kněždub u Šumárníku ukázal, že velatická kultura pouze obnovila staré opevnění kultury věteřovské. A navíc je to hradiště umístěné mimo hlavní osídlení a je relativně malé - jen 2,3 hektaru. Naopak výrazná ostrožna Réna u Jihlavy je jednou z největších opevněných výšinných lokalit na Moravě vůbec – cca 35 hektarů. Byla opevněna soustavou hradeb a příkopů, ale jejich datace je nejistá.
Znovu se zde dostáváme ke jménu Cézava u Blučiny. Opevnění zde nalezené je pouze obnovená starší záležitost. Ale toto místo není ani hradištěm ani běžným sídlištěm. Bylo zde nalezeno velké množství lidských koster- zatím 118 jedinců. Celé kostry, fragmenty. Pohřbívání je nahodilé. Je zde mnoho kovových nálezů a to i hromadných. Existuje několik názorů proč to tak je. Ten nejvíce atraktivní praví že šlo o opevněnou osadu metalurgického zaměření , kde se při zbožštění výroby používali lidské oběti.
K pravidelnému opevňování hradišť dochází až v mladších fázích této kultury. Buduje se programově a mohlo by to značit několik věcí:
- doba byla stabilní a majetek skupin lidí a jejich elit se zvětšoval, bylo třeba si ho zabezpečit
- bohatství přivolává kořistníky – vystupuje tak jejich potřeba vojenská a útočištná
- soustřeďoval v sobě obchod a ochranu obchodních tras, plnila tedy úkoly emporií
- sídlila zde elita a nositelé kultu
Zatím na Moravě známe 18 výšinných poloh z této doby ale větší výzkumy proběhly pouze na těchto lokalitách:
Staré Zámky v Brně – Líšni
Hradisko Brno – Obřany
Hradisko u Kramolína
Leskoun u Olbramovic
Šance u Plavče
Tabulová hora Klentnice.
Jenže ani zde není jisté kdy byly fortifikace budovány – je o multikulturní místa. Hradiště jsou málokdy vnitřně členěna.

Jádrem opevňovacích těles jsou většinou hlinitokamenitá tělesa široká 3 až 5 metrů, vyztužená někdy palisádovými stěnami. Tedy skořepinové hradby jako v Obřanech či Kentnicích. Jindy je to hradba s čelní kamennou stěnou – Olbramovice či Plavěč. Hradební tělesa často měla vnitřní dřevěnou konstrukci, která je chránila před rozsesutím. Kde to konfigurace v terénu vyžadovala byl přístup k hradišti ztížen předsunutým příkopem nebo a to není časté, na Leskounu dvěma paralelními zdmi sestavené z kamenů.

Velký význam měla v závěru doby bronzové kultura lužických popelnicových polí. Následují dva obrázky které ukazují mapku jejího rozšíření a na druhém obrázku je potom výběr artefaktů této kultury. Jde o výběr bronzové industrie.

Obrázek první: Obrázek druhý:

Byla to silná kultura. Známe přibližně tři stovky jejich sídlišť. Jejich rozloha bývá 5 až 10 hektarů a kulturní vrstvy jsou velmi silné.I přesto jsou znalosti o této kultuře útržkovité. Až rozsáhlé stavební práce minulého desetiletí přinesly velké záchranné výzkumy a ledacos se objasnilo.
Co se týká hradišť, je jejich znalost nízká. Problémy dělá hlavně stanovení jejich datace a stavebního vývoje. Dnes se hradiště dělí na dvě skupiny.

A./ Do první skupiny se řadí hradiště jejichž fortifikace nebo alespoň osídlení pochází ze závěru starší doby bronzové a jejichž hlavní rozvoj se odehrál ve střední době bronzové a končil na počátku rozvoje lužické kultury. Jsou zde například již známá hradiska u Kroměříže a Svitávky

B./ Do druhé skupiny pak patří hradiště pozdní doby bronzové. Je jich zatím lokalizováno 15. A na tato se podíváme podrobněji.. Co o nich víme:
- až na dvě – Kotouč u Štramberka, který měl asi 10 hektarů a Hostýn u Chvalčova, který měl asi 20 hektarů jsou to hradiště malá. Plocha vymezená opevněním je velká od 2 do 3 hektarů.
- většinou jsou to hradiště ostrožná, méně na osamocených návrších
- nachází se v okrajových oblastech tehdejších osídlených oblastí

Podoba opevnění je velmi pestrá a vychází s místních zdrojových podmínek a povahy terénu.
Ostrožná hradiště byla opevněna předsunutým příkopem, který odděloval plochu hradiště od okolního terénu.Byly i velmi rozměrné. Na Tepenci u Jívového byl široký 6 metrů a hluboký 1 metr. Za příkopem bylo vlastní těleso nadzemní fortifikace. Bylo tvořeno náspem z vykopaného materiálu. Dnešní destrukce jsou různě veliké. Známe dnes valy vysoké 2 metry – v Kokorách, 3 metry v Jívovém, ale třeba i 4 metry jako v Roštíně. Ten je navíc i široký 9 metrů. Těleso náspu bylo vyztuženo dřevěnými výztuhami. Byly nalezeny stopy po roštových konstrukcích, po obyčejných vrstvách kulatiny i trámové konstrukce.
Někde byly nalezeny kamenné zídky v různých pozicích – čelně, na zadních stranách i z obou stran.
Nadzemní fortifikace terén někdy kopírovala, jindy si terén přizpůsobovala a nebo využívala jeho přirozené ochranné vlastnosti. Někde je po celém obvodu hradiště někde je částečně nahrazena lehčím typem - palisádou a někde val úplně chybí.
Ani vstupní prostory nejsou stejné. Známe například:
- brány přímo v hradbě. Dnes to vypadá jako přerušení valu, jak je tomu například v Čekyni.
- brány štěrbinové – někdy ulicové známe od Buchlovic nebo z Tepence
- objevují se i složitější typy – brány kleštinové, například na Hostýně.

Poslání těchto hradišť je obtížně určitelné. Jejich lokalizace je vylučuje jako centra moci. Důkazy dlouhodobého osídlení pak vylučují jejich pouze útočištnou funkci. Zůstávají možnosti kultovní, obchodní, vojenské a výrobní. Nic nelze vyloučit.

Tím bych ukončil krátký exkurz do doby bronzové na Moravě. Byla to doba významná a zahájila dobu mladšího pravěku a byl v ní odstartován mohutný ekonomický rozvoj založený na metalurgii barevných kovů. Vznikla sociální struktura založená na rodové aristokracii která pomocí ozbrojených družin ovládá a využívá i značné území.

2.2. Doba železná - halštatská a její projevy nejen fortifikační na Moravě.

Doba halštatská označuje období, při kterém nastalo ve Střední Evropě mimo jiné události finální osídlování Kelty, začalo se v hojné míře zpracovávat železo a začalo se s výstavbou prvních oppid. Začátek tohoto období je archeology datován do období 7. století př. n. l. a končí kolem roku 450 př. n. l. Svůj název dostalo podle hornorakouského města Hallstattu v Solné komoře. Doba halštatská se dělí do dvou skupin podle osídlení:

Západohalštatský okruh: Zahrnuje zhruba území od Čech po střední Francii a od Alp po střední Německo. Předpokládají se jako jeho hlavní nositelé Keltové. Hlavní artefakty jsou kulovité keramické tvary s širokou výdutí, zdobené rytými geometrickými ornamenty, kolkováním i černou malbou na červeném podkladě. Z osobních věcí pak půlměsícovité spony se závěsky, bubínkovité či loďkovité spony. Elita bývá honosně pohřbena do hrobů s vozy

Východohalštatský okruh: Na území od Moravy směrem na jihovýchod. Je spojována s Ilyry. Hlavní artefakty jsou vysoké vázovité tvary s výrazný členěním. Výzdoba je geometrická, malovaná, charakteristické je tuhování povrchů nádob. Objevují se části koňských postrojů s východními vlivy, harfovité spony a bronzové situly s lidskými i zvířecími motivy.

Periodizace halštatu platná pro Moravu: vycházíme z dělení podle Reineckeho, ale držetse ho až tak úplně nebudeme.
Nebudeme řešit stupně A a B, těmi se označují časové úseky kdy doznívá doba bronzová. Následující stupně C a D už jsou zcela plně v režii metalurgie železa. Navíc moderní přístupy už za skutečnou dobu Halštatskou považují těchto pět stupňů dělení.

Ha C1 = 750/700 – 650 před naším letopočtem
Ha C2 = 650 – 600 před naším letopočtem
Ha D1 = 600 – 550 před naším letopočtem
Ha D2 = 550 – 500 před naším letopočtem
Ha D3 = 500 – 450 před naším letopočtem

Pro Moravu ale tato dělení nejsou až tak napasovatelná. Skutečný dějinný proces šel trochu jinak. Proto pro potřebu této práce využiji dělení podle knihy Pravěké dějiny Moravy od Vladimíra Podhorského a kolektivu, vydané v roce 1993. Tím se dostaneme k tomu, že budeme mluvit o vlastním halštatu a pozdním halštatu. Vykopávky ukazují jak docházelo k postupnému přerodu podolské kultury v horákovskou a lužické kultury v platěnickou. Na keramice je to vidět naprosto průkazně. 7. a 6.století je na Moravě už klasickým halštatským kulturním projevem. Na jižní Moravě se zformovala vrstva velmožů- válečníků, která se nechával po smrti ukládat do velkých hrobek pod mohylami. Moravská sídliště bohatnou a rozrůstají se. Toto období je zajímavé tím, že se nenachází důkazy o budování Nových hradišť či využívání starších.
Ve fázi podle Reineckeho HC2 až HD1 toto období končí a nastupuje vrcholné období střídané pozdním. Sem patří legendární nálezy z Býčí skaly. Zde se objevují poslední velké mohyly. Vrcholné stadium netrvalo dlouho. Krylo se pravděpodobně s nájezdy skýtských kočovníků a plynule přešlo do pozdní doby.
Pozdní období se vyznačuje úpadkem. Mizí velké mohyl a bohaté komorové hrobky. Značí to že vládnoucí elita buď odcházela nebo vymizela násilně. Ale početné stopy po sídlech ukazují že kultura jako taková nezmizela a žila dál. Objevuje se nový fenomén fortifikační architektury. Jde o malá opevněná sídliště. Nejde ale o sídla mocenského charakteru. Spíše jde o doznívání skýtské hrozby a reakce na nastupující keltskou expanzi. Zánik doby halštatské je už ve znamení příchodu Keltů. Ti z původních obyvatel co neodešli, zmizeli ve víru asimilace a halštatský lid a jeho kultura zde mizí.

Na Moravě tedy máme dva základní kulturní okruhy

A./ Na střední a severní Moravě je to platěnická kultura
Toto území zůstalo i v této době zůstalo součástí velkého kulturního okruhu lidu lužických polí. Sídliště zůstávají na svém mstě, pohřbívá se na starých nekropolích. Ale i zde je vidět úbytek obyvatelstva a stagnace. Jak šla doba. Projevuje se stále větší vliv vyspělejší horákovské kultury. O životě platěnických lidí toho víme málo. Bylo nalezeno asi sto osad tohoto lidu. Charakter staveb není znám jistě. Byly nalezeny zásobnicové jámy. Na sídlišti v Paloníně byl nalezen rozsáhlejší hliník – mohl sloužit pro výrobu nepálených cihel nebo pro mazanici na proutěné stěny.

I v oblasti platěnické kultury také vznikla hradiště. Je prokázáno, že i zde došlo k znovuosídlení starých lokalit- Hostýn u Chvalčova či Kotouč u Štramberka. Opevňovaly se i nové polohy. Dokonce se zdá že tato kultura zahájila kolonizaci - hradiště Podobora u Chotěbuzi má charakter předsunuté základny poměrně daleko od běžně osídlených oblastí této kultury. Známo je i obnovení části pevnosti u Laškova- Rmíz a potom další lokality na okraji Hané jako je Zelená Hora u Pustiměře, Hradisko u Nové Hradečné a jinde.

Charakter opevnění je povětšinou nejistý. Bylo nalezeno ledacos. Komorové hradby – jako na Rmízu u Laškova, prosté valy zpevněné dřevěnými konstrukcemi a snad i náznaky kamenných hradeb. Je otázka, zda vše co bylo nalezeno, patří platěnickému lidu.

B./ Na jižní Moravě je to pak pro tuto práci nosná horákovská kultura
Své jméno má podle mohyly u Horákova na jižní Moravě. Kultura představuje plynulý vývoj od konce doby bronzové do začátku doby laténské (konec 8. až začátek 4. st. Před Kr.) na jižní Moravě, kde je přímým pokračovatelem kultury podolské.
Vývoj horákovské kultury se dělí do čtyř fází:
počáteční – konec 8. až začátek 7. století
klasická – 7. a 6. století
vrcholná – přelom 6. a 5. století
pozdní – 5. až začátek 4. století, vždy samozřejmě před naším letpočtem

Hlavní obživou bylo zemědělství doplněné chovem dobytka. Vztah k bohům je doložen častými nálezy hliněných amuletů, motivy slunce a vodních ptáků na bronzových mísách, figurek býků. Do této doby patří i nález z jeskyně Býčí skála – problematika tohoto nálezu je však velmi rozsáhlá a zahalena mnoha záhadami.
Sídliště se skládají většinou z šesti až osmi stavení, zemnic čtvercového nebo obdélníkového půdorysu s rozměry až 6 x 3 m a hloubky až 2 m. Někdy byly sídliště i větší. Možné nadzemní domy nebyl identifikovány.

Obrázek první: Obrázek druhý:

První obrázek ukazuje mapu rozšíření halštatské horákovské kultury na jižní Moravě a druhý pak ukazuje její keramiku- jeden z hlavních rozpoznávacích znaků.
A co fortifikace? Ve vrcholném a pozdním stadiu nastala éra budování opevněných osad. Nové fortifikace vznikaly na místech velkých hradišť doby bronzové ale byly opevňovány jen jejich části. Preferovány byly lokality na vrcholcích kopců a hor, jako například Olbramovice, Kněždub, Plaveč. Nově budovaná byla:
- v kopcích Ždánického lesa: Morkůvky, Diváky, Borkovany
- v Moravském krasu: Horákov-Horákovský hrad, Brno-Líšeň-Chochola
- v podhůří Českomoravské vrchoviny: Jevišovice, Křepice, Oslavany, Vysočany
Velikost opevnění podmiňoval sám terén. Od vyloženě minihradišť až po opevněné plochy kolem jednoho hektaru. Naprostou výjimkou je hradiště v Jaroměřicích nad Rokytnou. Je to 30 hektarů opevněné plochy. Je zde intenzivní horákovské osídlení ale souvislost s fortifikací doložena není, je zde nálezový inventář i z doby laténské.

Na horákovských fortifikacích nikde nebyla nalezena kamenná architektura. Nedají se tedy srovnávat s mohutnými západohalštatskými hrady ani s metropolemi na východ od nás jako byly třeba‚Oldenburg u Šoproně nebo Molpír u Smolenic. Vznikají totiž až v době kdy mizí stopy po vojenské elitě.
Pro názornost se podívejte na halštatskou pevnost na Slovensku, lokalitu Smolenice – Molpír



O stavební technice se ví jen velmi málo. Hradby se budovali z hlíny a kamení svázaných jednoduchými dřevěnými konstrukcemi například na Plavči – Šancích. Někde se našli stopy které by mohly ukazovat na palisády. V Morkůvkách byl nalezen i hluboký předsunutý příkop.

V době vrcholného moravského halštatu došlo k jeho přechodu do pozdní fáze. Platěnická a horákovská kultura se začaly sbližovat a mohla nastat doba nového rozvoje. Začal se projevovat vliv blížícího se laténu. Úbytek velmožské elity vytvořil podmínky pro rozvoj nižších vrstev. Asi se na tom podílel i v několika vlnách probíhající nájezd Skýthů. Tíhu boje s těmito zdatnými válečníky zcela jistě nesla právě mocenská elita s jejími vojenskými družinami.
Také se mohlo stát, že válečné události zpřetrhaly ekonomické a obchodní vazby a ty zbavily elitu ekonomické moci a tím i vojenské síly. Každopádně po odeznění skýtské hrozby nastal všeobecný úpadek celého halštatského lidu na Moravě.

[Pátrač]

Kapitola třetí: Fortifikace na hradišti Zámeček a vyhodnocení opevňovacích aktivit horákovského lidu
Ostrožna na Člupech zvaná „Zámeček" není v žádném případě nejvyšší a nejvýraznějším bodem v okolí. Rozhodně je ale umístěna tak, že představuje při pohledu tehdejší doby strategicky důležitou polohu. Výrazné převýšení lokality nad okolním terénem umožňuje bezpečné sledování veškerého dění v údolí řeky Litavy.
Aby to bylo jasnější, uděláme si malý výlet po ploše Hradiště a podíváme se, jaký je z něj výhled.

První obrázek: Druhý obrázek:

První obrázek ukazuje dnešní podobu stupu na část ostrožny, kterou jsem nazval předpolí. Je to natolik přirozený prostor pro vstup na plochu, že není asi pochyb, že zde byl vstup na hradiště i v pravěkých dobách. Druhý obrázek ukazuje výhled z plochy předpolí směrem na jih pod hradiště. Jsou zde soudobé komunikace a koryto říčky Litavy. Linie kde jsou vedeny dnešní silnice a železnice spojující oblasti kolem Uherského Brodu a Uherského Hradiště a oblasti kolem Brna jsou umístěny v těch liniích, kde by mohly vést i hluboké minulosti.

Třetí obrázek: Čtvrtý obrázek:

Třetí obrázek ukazuje výhled z okraje předpolí směrem na východ směrem k Marefám a Bučovicím. Čtvrtý pak ukazuje výhled na jih.

Pátý obrázek: Šestý obrázek:

Pátý obrázek ukazuje výhled z akropole směrem na sever. Šestý obrázek ukazuje pohled z akropole , lépe z jejího severovýchodního okraje do sedla, které odděluje ostrožnu Zámeček od zbývajícího masivu Člupy.

Sedmý obrázek: Osmý obrázek:

Sedmý obrázek ukazuje pohled z druhého předhradí do údolí Litavy na jihovýchodním okraji ostrožny. Z obrázku je vidět nejen dokonalý výhled do blízkého i vzdálenějšího okolí ale i prudkost svahů ostrožny, které jsou u stejné po celém obvodu hradiště. Osmý obrázek je sice tmavší ale ukazuje pohled z prvního předhradí směrem na západ na obec Křižanovice v blízkém pohledu a města Slavkov u Brna na vzdáleném horizontu.

Nyní se pokusíme probrat tím co nás příznivce o vojenské aspekty naší historie zajímá nejvíce. Nosnou věcí pro průzkum fortifikace se staly výzkumy v 80. letech minulého století. Myslím si, že největšího valu - pozůstatku opevnění centrální části si všiml už pan Chleborát. Jak už jsem uvedl, v roce 1984 byl na lokalitě zjištěn nepovolený výkop porušující dva pravěké objekty a částečně i terénní vlnu probíhající napříč návrším. V důsledku toho byl ještě v tomtéž roce zahájen záchranný archeologický výzkum, který se díky zajímavým objevům rozrostl v letech 1985-86 ve výzkum zjišťovací. Dílčí výsledky z jednotlivých výzkumných sezón byly publikovány v Přehledech výzkumů. Výzkum se tedy neomezil pouze na prozkoumání narušených objektů, ale byl rozšířen i na zjištění fortifikace lokality.

Prozkoumány byly dva obranné valy s dvěma příkopy situované na přechodu nevelké vrcholové plošiny v povlovný jihozápadní svah. V tomto místě bylo výšinné sídliště nejužší a vrcholová plošina se nabízela jako místo pro soustředění nedůležitějších atributů života zde sídlící lidské komunity. Jeho přepažení fortifikací právě zde je proto v souladu s logikou. Toto dvouliniové opevnění oddělovalo centrální část hradiště – v dalším textu budu používat pouze termín akropole - od pozvolného svahu, pro který budu požívat termíny předhradí a nebo předpolí jak už jsem ukázal v první kapitole. Zda bylo současně s akropolí opevněno i předhradí zatím není jasné, trojité linie příkopů nebyly prozkoumány a jejich datace je nejistá, mohly být současníky opevnění akropole ale také nemusely.

Datováni viditelného opevnění.

Datování vnitřního valu je dáno zlomky halštatské keramiky v destrukci, dvěma únětickými a hlavně jedním halštatským objektem, zachycenými pod tělesem valu. Stejně jako tento val je datován i vnitřní příkop, a to díky halštatské keramice na jeho dně. Obdobná situace je u vnější fortifikace, kde rozhodující význam má halštatský objekt a halštatská kulturní vrstva nálezy pod valovým náspem. Stáří vnějšího příkopu nebylo zjištěno, ale vzhledem k celkové situaci je pravděpodobné, že patří k halštatské fortifikaci.
Dva halštatské objekty pod tělesy obou valů a kulturní vrstva pod vnějším valovým náspem naznačují, že poloha nebyla opevněna bezprostředně po osídlení horákovskou kulturou - určitou dobu po příchodu halštatského lidu fungovalo toto místo jako pouhé neopevněné výšinné sídliště.

Vnitřní linie opevnění akropole

Bylo tvořeno valem a předsunutým příkopem. Val se v současnosti projevuje na povrchu jako mírná terénní vlna převýšená nad okolním terénem jen o 20 až 25 cm, výška od podloží činila přibližně 80 cm. V profilu sondy se jevil jako stavební destrukce o šířce asi 6 m a mocnosti až 30 cm. Destrukce se rozkládala na vrstvě humusu a tvořila ji spraš s pískem promíchaná kousky spálené hlíny a uhlíky.
Ve vzdálenosti která kolísala mezi 8 až 9 metry navazoval na tento val příkop široký 750 cm a hluboký 210 cm. Příkop doprovázel val po celé délce.Jeho současnou podobu ukazuje tento obrázek. Je to nepatrná terénní vlna kde roste výrazněji zelená tráva




Vnější linie opevnění akropole.

Na vnitřní příkop plynule navazoval val vnější linie opevnění akropole , který byl při šířce 7 metrů a vysoký 140 cm od podloží mnohem zřetelnější než val vnitřní linie. Pod valem bylo zachyceno 5 nepravidelně uspořádaných kůlových jamek, jejichž souvislost s konstrukcí valu není spolehlivě doložitelná. Nevyjasněné zůstává i jejich datování. Vnější fortifikaci opět doplňuje příkop předsunutý 5 m před vnějším valem. Jeho šířka nebyla zjištěna, hloubka silně kolísá. Vnitřní stěna se sice místy svažovala až do hloubky 150 cm od povrchu, ale ve zbývající části sondy pouze do hloubky 60-70 cm a na vnější straně se zahloubení pomalu vytrácelo. Funkci tohoto příkopu nelze bez dalšího plošného odkryvu objasnit. Mohlo jít o nedokončený příkop či spíše o úpravu přístupového prostoru do opevněné části hradiska.

Obrázek první ukazuje pohled na vnější val při pohledu od východu. Obrázek druhý pak ukazuje masu valu v dnešní podobě.

Obrázek první: Obrázek druhý:

Co nálezy zjistily o konstrukci opevnění? Řez vnějším valem zachytil následující uspořádaní destrukčního tělesa:Pod asi 50 cm mocnou hnědou lesní půdou ležela 50-60 cm silná vrstva žlutého písku, která obsahovala drobné keramické zlomky a ve spodní části množství drobných pískovcových kamenů. Na ni v hloubce asi 120 cm od povrchu navazovala 45 cm silná vrstva tmavě hnědé ulehlé hlíny, také s nálezy keramiky.

Ze zjištěné nálezové situace profesor Stuchlík odvodil, že vnější opevnění hradiska tvořil pouze jednoduchý sypaný val z písku. Koncentrace drobných kamenů těsně nad tmavou kulturní vrstvou patrně představuje jakýsi zpevňující štěrkový podklad, na kterém spočívalo vlastní jádro valu. V tělese valu nebyly pozorovány žádné stopy po vnitřní kamenné či dřevěné konstrukci, ojediněle nalezené drobné či větší kameny neměly pro zpevnění valového náspu patrně žádný význam.

Je zde ale jedna důležitá věc. Pod vlastním valem bylo nalezeno několik jakoby nahodile rozmístěných kůlových jamek a není jasné jak a zda vůbec s konstrukcí valu souvisí. V nákresu se pokusím doložit že by i mohly mít vliv na pevnost valu. Kulturní vrstva zjištěná pod valovým náspem dokládá, že k budování opevnění došlo až po určité době od osídlení polohy. Opevnění hradiště u Křižanovic bylo tedy patrně tvořeno dvojicí sypaných valů a stejným počtem příkopů. Keramické zlomky v jádru valu nasvědčují, že materiál pro stavbu byl odebírán z vnitřní plochy hradiska a zcela jistě se v něm uplatnila i zemina získaná vykopáním příkopů. To by platilo, pokud by ale věda neřekla své ALE….

Fortifikační linie dnes neviditelné ale nalezené a potvrzené nedestruktivními metodami

Jednoho dne nad tímto prostorem zavrčel letecký motor, a na jeho palubě byl již zmíněný pan Bálek.
Při prvních průletech byl nalezen pás mohutné fortifikace viditelné pouze jako dva tmavé pásy v zemině a třetí nebyl jistý. První pruh se nachází ve vzdálenosti 100 od hlavního valu, který chránil centrální část. Tento pruh byl identifikován jak další příkop na hradišti, v pořadí třetí. O 15 metrů dál jsou příznaky druhého příkopu tohoto této fortifikační linie v pořadí už čtvrtého a jen 6 až 8 metrů od druhého pak třetího příkopu této fortifikační linie tedy už pátého příkopu. Ale ani to není všechno.

Pokračující letecká prospekce pak přinesla další zjištění, které já osobně považuji za fortifikační TOP počin. Byl totiž nalezen ještě jeden pás opevnění. Opět byl tvořen třemi příkopy, identifikované třemi tmavými pásy v zemině. Když to vezmu podle absolutního počítání tak šestý příkop se nacházel 110 metrů od pátého příkopu Asi tak 15 metrů od něj se nacházel sedmý příkop a poslední osmý příkop se nacházel asi 8 metrů od něj. Tento osmý příkop se v roce 1987 nepodařilo prokázat naprosto bezpečně. Ale v roce 1999 byly potvrzeny příkopy druhé linie a potvrzeny dva příkopy třetí linie a v roce 2000 nakonec byl bezpečně prokázán i osmý příkop. Mimo to byly bezpečně nalezeny mezi pátým a šestým příkopem stopy po padesáti ale možná i více sídlištních objektech. To by značilo velkou hustota osídlení, pokud by patřily do jedné doby.

Intenzivní letecké snímkování lokality v devadesátých letech odhalilo nezřetelnou terénní vlnu po obvodu vrcholové plošiny „Zámečku", která by mohla představovat další obranný prvek centrální části hradiště. Pokud by to tak bylo, vyplývalo by z toho, že vlastní centrální část hradiště - akropole, tedy zároveň nejvyšší část ostrožny byla celá obehnána obvodovým valem, což prokázala i průzkumná sonda profesora Stuchlíka a v nejpřístupnějším místě zdvojeným valem – hradbou a doplněným – doplněnou dvěma příkopy. Stav obvodového valu v dnešní době ukazuje tento obrázek:



Ve zprávě kterou zpracovali čtyři výzkumníci pánové Bálek, Fous, Hašek a Záhora a zveřejnili v roce 1999 a která se věnuje archeogeofyzikální prospekci vybraných pravěkých hradisek na okrese Vyškov se stručně řečeno píše, že na ověření výše popsaných liniových útvarů bylo provedeno geofyzikální měření uskutečněné protonovými magnetometry v roce 1999. Byly potvrzeny tři přibližně rovnoběžné struktury označené jako A, B, C. Struktury A a B byly výrazné a indikovaly možnou šíři příkopů 3 až 4 metry.
Struktura C se projevovala pouze málo „čitelně“. Zdálo se, že buď byl předpokládaný příkop možný příkop zahlazen zemědělskou činností a nebo že jsou zjištěné stopy špatně chápány a příkop zde vůbec nebyl.

O rok později proběhl druhý výzkum pomocí césiových magnetometrů a to na ploše výrazně větší. Tento opakovaný výzkum potvrdil ledacos očekávaného ale zároveň i nové objevy které přinesly několik překvapení.

Příkopy které jsem označil v textu jako 6,7 a 8 byly potvrzeny s přesností hraničící s jistotou. Fortifikační pás je podle tohoto výzkumu konfigurován takto:

- příkop číslo 6 - na obrázku je to P1 - byl široký 3 až 4 metry

- příkop číslo 7 – na obrázku je to P2 - je od P1 vzdálen v průměru 15 metrů a byl asi 4 metry široký

- příkop číslo 8 – na obrázku je to P3 – je od P2 vzdálený asi 12 metrů a byl podle všeho nejužší a nejméně hluboký. Odhadovaná šířka je mezi 2 až 3 metry.

To překvapení přinesl výzkum prostoru mezi akropolí a vnější troj-příkopovou fortifikací. Byl zde naležen další troj-příkopový fortifikační systém. Původně zde byly podle leteckých fotografií očekávány příkopy dva. Takže se na to opět podíváme.

Příkopy, které jsem označil v textu jako 3,4 a 5 byly s jistotou potvrzeny. Tento fortifikační pás je podle tohoto výzkumu konfigurován podobně jako výše popsaný vnější.

- příkop číslo 3 - na obrázku je to F4 - byl široký podle měření 8 metrů

- příkop číslo 4 – na obrázku je to P5 - je od F4 vzdálen v průměru 20 metrů a byl asi 5 až 6 metry široký

- příkop číslo 5 – na obrázku je to P6 – je od P5 vzdálený asi 10 metrů a byl podle všeho nejužší a nejméně hluboký. Odhadovaná šířka je 4 metry.

Ale to není ještě všechno. Na obrázku jsou dvě pozice označené jako OV1 a OV2. Tento nález byl identifikován jako pozůstatek obvodového opevnění.

Obrázek první: Obrázek druhý:

Zde jsou dva důležité obrázky. Ten první opět ukazuje vrstevnicový plán hradiště. A ten druhý pak ukazuje výsledek geofyzikálních průzkumů a místa položení archeologické sondy tak jak jsou skutečně v terénu.
Tolik k nálezům nedestruktivních metod archeologického průzkumu. Vrátíme se ale k tomu co je ze všeho co už víme možno vydedukovat.

V jednom z pramenů, který mi na moji žádost zaslala osobně paní magistra Holubová se píše, zde odcituji:
„Takto realizovaná stavba fortifikace v podobě sypaného valu je pro hradiska této doby netypická. Poznání opevňovacích technik lidu horákovské kultury je sice za současného stavu výzkumu značně zlomkovité, ale dosud zjištěné konstrukční prvky v horákovských, resp. halštatských opevněních se situací na hradisku u Křižanovic příliš nekorespondují. K budování hradby bylo využíváno hlíny a kamene a soudržnost násypů se ojediněle zlepšovala i vnitřní dřevěnou konstrukcí. Čelní stěnu mnohdy tvořila kamenná plenta, příp. dřevěná palisáda, podobně se mohla zpevňovat i zadní stěna valového tělesa“.

Tolik citace. Tento závěr v sobě skrývá otázku, jaké tedy bylo typické opevnění horákovské kultury? Pokusil jsem se na to zodpovědět tím, že jsem si udělal něco jako statistiku složení hradeb či fortifikací jiného typu přiznaných horákovské kultuře.
Vyplynulo z toho, že současné době je v oblasti rozšíření horákovské kultury registrováno už čtyřicet a možná i více výšinných lokalit, tedy hradišť. Pokud zohledníme rozlohu území na kterém se tato kultura nachází, je to neuvěřitelně hustá síť hradisek ustavených patrně v jedné době. A to je stav který je asi v celých dějinách pravěku na Moravě unikátní.

Je škoda, že nezpochybnitelně je datace určena jen u poměrně mála těchto lokalit. Spolehlivě datované a prozkoumané lokality však představují jen malé množství z celkového počtu sídlišť. Souběh osídlení a zároveň ustavení fortifikace je doloženo jen málokde. Tyto lokality jsou si do jisté míry podobné a lze je považovat za něco jako vzorek.

Geografické rozšíření výšinných lokalit je do jisté míry omezeno nedostatkem preferovaných terénních tvarů. Výšinná sídlišě s horákovským osídlením nebyla nalezena v prostoru dnešního Mikulova a Břeclav. Ale opravdu zarážející je nevyužití vysloveně strategických poloh v prostoru Pavlovských vrchů. Je to asi dáno sociálními a ekonomickými změnami v tehdejší společnosti. Proto nenalézáme mohutné pevnosti na dominantních vrcholech. Takové lokality sice mohou psychologicky působit na nepřítele ale zcela jistě je nepřítel nepřehlédne. Mnohem častěji jsou vyhledávány drobné nečleněné polohy s rozlohou do jednoho hektaru na méně nápadných ostrožnách a výšinných polohách, které však byly strategicky výhodné a dobře hájitelné.

Co bylo mojí malou inventurou zjištěno? Ledacos zajímavého. Například že:

- použití kamenů k budování částí hradeb, někdy čelních stěn bez výztuhy nebo do celkové hmoty tělesa hradby jako zpevňující prvek bylo doloženo na hradišti Jaroměřice nad Rokytnou, kde byla zjištěna destrukce převážně kamenné hradby chránící plochu si 5 hektarů

- na hradišti Horka u Prštic byla hradba osazena čelní kamennou plentou se svislými kůly. Taková hradba by se blížila kvalitě hradeb třeba z eneolitu.Tyto složité konstrukce jsou v době halštatu u nás na Moravě poměrně netypické což ale neznamená, že nebudou nalezeny další a tento statut bude změněn taky mě napadlo, že horákovský lid v tomto případě jen využil staré opevnění, které opravil. Chráněna je malá plocha velká asi 0,4 hektaru, která se nachází na protáhlé ostrožně



Obrázek ukazuje dnešní stav hradiště v grafickém plánu[/align]

- na hradišti Morkůvky je plocha asi 0,6 hektaru velká chráněna trochu jinak. Okrouhlá plošina je obklopena 12 metrů širokým příkopem, který na jihu a západě přechází v terasu. V nejpřístupnějším místě je vně příkopu val a další příkop široký 12 m . Příkop zkoumaný v jižní části lokality byl překvapivě hluboký. Toto opevnění v době dohotovení asi působilo velmi impozantně.

- hradiště diváky Diváky bylo veliké také jen asi 0,5 hektaru. Je oválné a obklopeno příkopem. Na severovýchodě se k jádru připojuje nevelká půlkruhová plošina, která je chráněná příkopem s nevýrazným valem na vnější straně. Archeologický výzkum na počátku 80. let zjistil že na jižní, tedy přístupové straně jsou příkopy zdvojeny, ale pozůstatky jiného opevnění neobjevil. Konstrukce hradby nebyla zjišťována.

- maličké hradiště označované jako Budkovice 2, mělo plochu jen 0,1 hektaru. Nacházelo se na výrazné protáhlé ostrožně nad pravým břehem říčky Rokytné v nadmořské výšce 260-270 od hladiny moře. Chráněno na přístupu bylo valem a příkopem širokým asi 8 metrů. Obvodová fortifikace zde byla si tvořena jen terasovitou úpravou. Konstrukce valu –hradby nebyla zkoumána.

- hradiště Čejč 2 veliké asi 1 hektar, bylo zjištěno leteckou prospekcí panem Bálkem. Porostové příznaky ukazují, že bylo tvořeno dvěma příkopy. Povrchový sběr provedený opět pány Bálkem a panem Čižmářem potvrdil horákovskou kulturu

Obrázek první: Obrázek druhý

Hradiště Čejč 1 a Čejč 2 ukazuje letecký snímek porostových příznaků - to malé s dvěma krátkými znaky něčeho v zemi patří horákovské kultuře. Druhý obrázek je pak geografický plán této dvojité lokality. Místo znám osobně – na povrchu není vidět naprosto nic.

-Kuřim. Opevněná plocha je veliká asi 0,4 hektaru. Narazil jsem na rekonstrukční kresbu ukazující, že byla opevněna palisádami a obsahoval opět kruhový útvar. Nemá charakter hradiště ale ohrazené osady či lépe dvorce. Obrázek je zde:



- Litostrov. Zajímavé opevněné místo. Plocha 1,5 hektaru na temeni úzké ostrožny. Je poměrně kvalitně opevněno. Od přístupové strany na severozápadě jsou dva přepažující valy s příkopy. Valy jsou dnes vysoké 1,5 a dva metry. Byla nalezena i část obvodového valu na jihozápadě a zbytek hradiště obtáčí výrazná terénní hrana. Byly zde nalezeny artefakty pouze horákovské, je tedy pravděpodobné, že i fortifikaci budovali tito lidé. Dnešní stav ukazuje obrázek, který následuje.



-Plaveč, lokalita Šance. Je to velké hradiště které svým opevněním chránilo 22 hektarů. Vnitřní opevnění označené písmenem „A“ ochraňující plochu jen 1,5 hektaru, bylo přiřčeno horákovské kultuře. A byla to fortifikace na úrovni. Byla to hradba tvořená čelní asi 2,5 metru širokou kamennou zdí. Za touto se nacházelo 2 metry široké hliněné těleso s dřevěnou roštovou konstrukcí a za tímto tělesem násep. Rozsáhlé předhradí bylo obklopeno hradbou s dřevito-hliněnou konstrukcí, její datace je nejistá.



Jinou fortifikační architekturu těchto lidí jsem neobjevil. Takže asi platí, že lidé horákovské kultury svá opevnění budovali podle místních podmínek tak, aby jim zajistila potřebnou ochranu a přitom maximálně využili ochranných vlastností terénu. Pokud pak místo které si vybrali bylo v minulosti opevněno, toto opevnění často využili, ale pokud by měli držet opevněnou plochu, která byl nad jejich síly klidně do starého opevněného místa vložili své vlastní opevnění.
Opevnění které paní magistra označila jako netypické pro horákovskou kulturu, se ve světle toho co jsem o horákovských opevněních našel jeví typické tím, že jen potvrzuje pestrost a to že se těžko hledá nějaký obvyklý fortifikační model. Netypické je absencí zpevňujících prvků hliněného valu. To v lokalitě, kde bych předpokládal dostatek dřeva, které by šlo využít je skutečně zvláštní.

Nyní si maličko odskočíme asi tak 300 až 400 metrů severovýchodně od středu Zámečku. V roce 1990 pan Bálek při letecké prospekce zjistil systém příkopovitých útvarů i na temeni výrazné ostrožny, která se zvedá nad polohou „Zámeček" . Severní nejpřístupnější stranu lokality přepažuje čtveřice příkopů a vymezuje tak plochu o rozloze přibližně 4,5 ha. Tři příkopy byly doloženy v jihovýchodní části lokality a další byl viditelný na západním obvodu. Z plochy návrší pochází převážně keramika únětické kultury, kterou zde nacházel už M. Chleborád ve 20. letech 20. stol. Četnost zde identifikovaných opevňovacích prvků je nápadně podobná situaci na "Zámečku", který s touto polohou úzce prostorově souvisí. Je možné, že obě lokality mohly v jednom ze dvou zachycených období ale pokud platí podobné s podobným tak spíše ve starší době bronzové tvořit jediný sídlištní komplex opevněný několikanásobnou fortifikací. Ovšem bez náležitého terénního výzkumu jsou další úvahy tímto směrem ryze spekulativní. Celkový obrázek obou lokalit se zakreslením fortifikačních prvků mi poslala také paní magistra Holubová a s jejím laskavým svolením se s ním seznámíte i vy kolegové palbáci.



Pro vybudování příkopů v době této kultury jednoznačně hovoří i trojpříkopová fortifikace v Hrušovanech nad Jevišovkou se kterou jsem vás seznámím. Její podoba s liniemi dvou a tří příkopových linií na „Zámečku je příznačná. Takže pár slov o této lokalitě.

Kolegové seznamte se: Hrušovany nad Jevišovkou.

Opevnění bylo nalezeno panem Bálkem v roce 1992 a obklopuje plochu 1,5 hektaru. Leteckou prospekcí byl zjištěny porostové příznaky tří soustředných příkopů. Poloměry těchto příkopů jsou 60, 75 a 90 metrů a byly široké 3 až 6 metrů. Geofyzikální průzkum toto potvrdil a navíc zjistil kruhový útvar, který vykazuje jistou podobnost s tím nalezeným na Zámečku. Určení budovatele fortifikace nebylo potvrzeno žádnými nálezy. Mě osobně něco vnitřně táhne k horákovské kultuře. Ale marně. V roce 2005 uskutečnil na tomto místě zjišťovací výzkum pan Kovárník a vše co zjistil tuto lokalitu přiřklo starší době bronzové. Zamáčknu slzu a budu pokračovat.

Obrázek první: Obrázek druhý:

První obrázek opět ukazuje porostové příznaky příkopů. Druhý obrázek toho ukazuje výrazně více. Pochází s geofyzikálního průzkumu a jsou vidět příkopy, jejich přerušení i malý rondelový útvar. Podobná věc se nachází i na Zámečku. Hradiště, které jsem zde jen naznačil je hradiště označované jako „Marefy“ podle vesnice na jejímž katastru leží. A přejdeme k samotným rekonstrukcím.

[Pátrač]

Kapitola čtvrtá: Fortifikace na hradišti Zámeček - rekonstrukční nákresy a jejich popis
Nyní se podíváme na možnou fortifikační architekturu na hradišti Křižanovic – „Zámeček“.
Podotýkám, že zde odhaduji možný stav, kdy hledám podobné k podobnému a pokouším se vydedukovat, jak se opevnění Hradiště Zámeček mohlo vyvíjet. Jak to tehdy mohlo vypadat v toku času?
Jako první podle mého soukromého názoru opevnili lidé únětické kultury. Zaujali prostor současné akropole a plochu kterou jsem označil jako druhé předhradí. Jelikož se jejich sídliště brzy jevilo malým, sestoupili níže a vybudovali další linii opevnění která vydělila prostor který jsem označil jako první přehradí. Předpolí neopevnili a také neosídlili. Asi sloužilo pouze pro přechodné hospodářské činnosti.
Dále se domnívám že obvod hradiště opevnili lehkou fortifikací – palisádou po celém obvodu.

Po odchodu lidí únětické kultury zůstalo hradiště pusté a jeho opevnění začal postupně ničit čas. Palisády zetlely a příkopové fortifikační sestavy začal zanášet spraš a splavovaná zemina z vyšších poloh Hradiště.

Šla staletí a po více než 1200 letech se zde objevili noví lidé. Byli to lidé doby železné a nyní je na základě našeho členění té doby v prostoru a čase označujeme za lid horákovské kultury. Strategická poloha místa jim neunikla, usadili se zde a začali budovat výšinné sídliště. Zcela jistě jim neuniklo staré příkopové opevnění. Přesto v duchu svých zvyků vybudovali po uplynutí nějaké doby – asi se objevila hrozba - dosud viditelné hlinité valové opevnění a soustředili se na opevnění akropole. Opevnili celý obvod akropole, pravděpodobně palisádou z vnitřní strany podepřenou náspem, který zároveň plnil funkci ochozu.

Jestli obnovili i starší příkopové obranné linie není jisté, jelikož tyto linie nebyly předmětem výzkumu. Osobně si myslím, že v duchu svých zvyků částečně obnovili nejjižnější linii a to příkopy P-1 a P-2. Příkop P-3 nechali jak byl – proto se jeví jako nejméně výrazný a dokonce se někdy uvažuje, že zde nebyl.
Myslím si, že linii příkopů F-4 a P-4 a 5 neobnovili. Nikdy takto nepostupovali ale vyloučit to samozřejmě nejde. Pokud by to udělali, tak by toto malé velmi dobře umístěné hradiště bylo fortifikačně mohutnou pevností a potom by zde byla otázka – proč.

Jako první se podíváme na možné provedení jednotlivých linií opevnění. Postupovat budeme od nejnižší linie postupně k akropoli.

Jako první jsem se pokusil zobrazit první linii opevnění. První prostorově, časové hledisko je nejisté. Byla tvořena třemi příkopy vyhloubenými napříč celou ostrožnou. Pro jejich vypodobnění jsem zvolil trojůhelníkový profil, ale zrovna tak mohly být s plochým dnem nebo oblým. Navíc je potřeba si uvědomit, že byly budovány ve svahu, tedy jsou i výškově odstupňovány.



Obrázek obsahuje pouze ověřené rozměry. Na zadní stěnu každého příkopu jsem o své vůli umístil záprseň - pokud by tam byla, ulehčila by obráncům působení na pronikajícího protivníka.

Druhá linie opevnění je zobrazena na dalším obrázku. Druhá linie je to opět pouze prostorově, i zde platí, že časové hledisko je nejisté. I tato linie byla tvořena třemi příkopy vyhloubenými napříč celou ostrožnou. Pro jejich vypodobnění jsem opět zvolil trojůhelníkový profil.



Obrázek opět obsahuje pouze ověřené rozměry a vzdálenosti. Výškové odstupňování je výraznější než u první linie opevnění. I zde jsem vložil záprsně.

Na dalším obrázku je třetí linie opevnění . Je to první opevnění centrálního prostoru hradiště, tedy akropole. Napřed obrázek:



Co na něm je? Rozměry zde zakreslené jsou ty, které jsem získal v podkladech které jsem sehnal nebo které mi s laskavým dovolením povolila použít magistra Holubová.. Ostatní jsou už jen moje vlastní odhady a aplikovaná představivost.

Samotné těleso valu je tvořeno zeminou a pískem. Leží na vrstvě hrubšího štěrku a úlomků keramiky což je považováno za jakousi platformu pro zlepšení stability valového tělesa. Dále pod tělesem valu byly nalezeny nepravidelně rozmístěné kůlové jamky. Jejich vztah k valu nic nedokazuje. Já si ale myslím, že val mohl mít jednoduchou opěrnou konstrukci. Prostě pás krátkých kůlů, které mohly stabilizovat těleso valu.

Když jsem se seznámil s popisem předsunutého příkopu nabyl jsem dojem, že výzkumník asi má pravdu, když nalezenou situaci vyhodnocuje jako nikoliv příkop ale jako terénní úpravu svahu do podoby terasy. Tím vznikla kolmá stěna – umělý sráz a zároveň i přístupová komunikace podél tohoto největšího valu na hradišti.

Na čtvrtém obrázku je vidět čtvrtá linie opevnění. Je tvořena malým valem bez jakékoliv podpůrné konstrukce. O to, o co je menší val, o to impozantnější je přesunutý příkop.



Příkop široký 7,5 metru a hluboký 2,1metru je velká překážka. Jelikož jsem nevyčetl z pramenů jestli to byl příkop s plochým dnem nebo trojúhelníkový, jsou v obrázku obě varianty.

Vložený obrázek ukazuje možnou podobu obvodového opevnění. To bylo prokázáno jak kolem akropole - přímou metodou tak i v oblasti předhradí geofyzikálně. Já nevěřím na nějaké obvodové valy. Proto jsem vypracoval variantu lehké hradby tvořené palisádovou stěnou, na jejíž zadní straně je navršen násep. Ten podepírá palisádovou stěnu a zároveň slouží jako ochoz.
Tato varianta zajistí dvě věci – velmi dobrou obranu chráněného prostoru a vysvětluje i to, kde se vzal kolem akropole obvodový val.

Tímto jsem vyčerpal možnosti, které mi zjištěné a diskutované výsledky archeologických výzkumů získané klasickými i nedestruktivními metodami byly dostupné. Do těchto obrázků jsem vložil i poznatky získané na jiných hradištích přiřknutých horákovské kultuře.

Následují další tři rekonstrukce.

První ukazuje možnou podobu hradiště v době únětické kultury. Vycházel jsem z toho, že horákovský lid nebudoval trojité příkopové linie a už vůbec ne dvě za sebou. I když se to nezdá, i tyto zahloubené fortifikační prvky byly sofistikovanou a mohutnou fortifikací. Něco to o významu hradiště v době únětické kultury vypovídá ale více otázek z toho plyne než je zodpovězeno. Tato dvouliniová fortifikace je hodně podobná té, která byla leteckou prospekcí zjištěna na velmi blízkém hradišti Marefy. Ale to už jsem uvedl výše. Než ale pohlédnete na rekonstrukci, podívejte se na leteckou fotografii hradiště od severozápadu. Stejně jsou orientované i dvě následující rekonstrukce.



Takže následuje pokus o rekonstrukci hradiště v době bronzové:



Takže co na obrázku vidíme? Dvě linie trojpříkopových opevnění. Dále zde máme obvodovou lehkou fortifikaci tvořenou palisádovou stěnou. Tu jsem sem dal proto, že pokud někdo věnoval velké úsilí tomu aby vybudoval příčné obranné linie nepochybně cítil potřebu zajistit svoje sídliště proti průniku po obvodu. Po možném opevnění centrální části hradiště v době bronzové nezůstala ani stopa. Myslím si že bylo položeno tam, kde v době halštatské horákovský lid vybudoval první linii opevnění akropole. Jeho stopy by potom byly setřeny jeho vybudováním. Proto jsem ho jen naznačil jako lehkou palisádu. Tuto dvojitou fortifikaci tvořenou dvakrát třemi příkopy jsem přisoudil právě unětické kultuře podle podobného opevnění v třemi příkopy u Hrušovan nad Jevišovkou o kterém jsem psal výše.

Druhý obrázek ukazuje možnou podobu opevnění hradiště v době horákovské kultury. I zde jsem vycházel ze všeho co jsem uvedl v předchozím textu. Do doby horákovské je datována první u druhá linie opevnění akropole. Jde v své podstatě jednoduché ale účinné a poměrně mohutné opevnění. Jeho prvky už známe a pohledovou rekonstrukci uvidíte níže. Tím byla splněna první obvyklost opevňování horákovské kultury. Kvalitní opevnění malé ale něčím důležité části výšinného sídliště.

Jenže jsem přesvědčen, že druhou obvyklostí bylo využití starých opevnění na vzdálenějším obvodu sídliště, pokud zde už někdy někým bylo opevnění vybudováno. Proto si myslím, že jelikož vybudované linie příkopů v době příchodu nového osídlení byly viditelné, mohly být alespoň částečně obnoveny – bylo by to poměrně jednodušší než budovat vlastní opevněné jakéhokoliv typu. Takže toto je můj pokus o ztvárnění podoby tohoto hradiště v této době.



Co na obrázku vidíme? Obnovenou nejnižší linii opevnění v podobě příkopů, které zde zůstaly po předchůdcích. Nedokážu určit jestli byl obnoven jeden příkop nebo všechny tři. Ale pro názornost možností jsem zakresli všechny tři. Dle pak dvě linie opevnění akropole a opět obvodové opevnění – bylo prokázáno jak profesorem Stuchlíkem na akropoli, tak i panem Bálkem geofyzikálně v oblasti příkopové linie.
Když se na to podívám tak si říkám, že na tak malé hradiště je to opravdu kvalitní soustava fortifikací a asi mohla poskytnou jak solidní pocit bezpečí po stránce psychologické pro obyvatele tak mohla sehrát v případě napadení velmi pozitivní roli.

Třetí obrázek ukazuje možnou variantu hmotové rekonstrukce opevnění akropole. Napřed se ale podíváme na leteckou fotografii plochy akropole od severu.



Následuje rekonstrukce. Je to sice jednoduché opevněné bez složitých stavebních prvků, ale je to dobré opevněné. Rozměry a popis jsem uvedl v samostatných obrázcích. Zde je vidíte sestavené do jednoho propojeného obranného systému.



Pohled na tyto tři hmotové rekonstrukce ukazuje, že stavitelé v obou fázích osídlení dokázali dokonale využít přírodní podmínky které samy o sobě poskytovaly tomuto výšinnému sídlišti dobrou ochranu. Jejich ochranný vliv potom znásobili soustavou jednoduchých ale účinných opevňovacích linií. Měli cit pro vedení obrany a měli cit pro výběr místa. Je zde vidět jistá zkušenost a schopnost reagovat na místní podmínky z hlediska budování zdrojů.

Takže tím to bych vyčerpal tuto kapitolu a začínáme se blížit k závěru. Na závěr této kapitoly musím uvést, že těchto sedm obrázků jsou pouze a jen moje interpretace nálezové zprávy pana profesora Stuchlíka, hledání podobného s podobným a trochu osobní invence. Za všechny nepřesnosti či přímo omyly tedy odpovídám pouze a jen já.

[Pátrač]

Kapitola čtvrtá: Hradiště u Křižanovic v kontextu doby a pohled z hlediska vojensko- strategického významu.

Hradiště u Křižanovic zvané Zámeček bylo osídleno dvoufázově. Poprvé lidem únětické kultury a podruhé lidem horákovské kultury. To, že tato lokalita byla osídlena dvakrát a se vší pravděpodobností i dvakrát opevněna značí, že měla více než jen lokální význam.

Doba bronzová – únětická kultura

V době doby bronzové začal únětický lid zakládat i první výšinná sídliště. Když pomyslnou vládu převzala věteřovská kultura, tato výšinná sídliště převzala roli významných dominant. Na Moravě jde zejména o Cezavy u Blučiny, dvě hradiště na Člupách mezi Marefami a Křižanovicemi tedy i Zámeček, nebo Leskoun u Olbramovic. Pro nás je důležité, že se málokde podařilo jednoznačně prokázat, že by nalezená fortifikace byla vybudována únětickou kulturou. Někdy je to dovozeno tím, že nalezené artefakty jsou dominantní ve vrstvách majících vztah k fortifikaci. Ale snad nenapíšu Chybu. Když uvedu, že jsou lokality kde je vysoká pravděpodobnost, že původcem opevnění jsou.

Na druhu stranu některá tato stanoviště mají takřka strategickou polohu:
- je z nich rozhled daleko do okolní krajiny a často i kruhový rozhled
- kolem nich byly nalezeny stopy i několika sídlištích - tedy plnila i útočištnou roli
- jejich poloha přímo nabízí myšlenku, že kolem procházely tehdejší obchodní cesty , které tak mohla ovládat. Na některých hradištích pak byly nalezeny výrobky i z velkých dálek – jantar z Pobaltí, sklo ze Středomoří a podle izotopových stop i zlato z oblasti Sedmihradska. To by mohlo tento závěr potvrzovat. S vymizením únětické kultury byla některá tato sídliště opuštěna. To platí i pro Zámeček a třeba i sídliště Zelená hora.

Únětické artefakty se nachází všude kolem tohoto hradiště a samozřejmě i na lokalitě Marefy – druhém hradišti, které možná vzniklo ve stejně době. Tím by, jak jsem už uvedl možná vznikl unikátní hradištní komplex, který by mohl hrát významnou roli mocenského, duchovního a sakrálního centra. Konfigurace blízkého a širokého okolí ukazuje na jeho zemědělskou důležitost a průchod obchodních tras. Mohl sloužit jako refugium a základna pro postupnou kolonizaci dalších částí jižní a jihovýchodní Moravy. Ale to asi už zacházím do příliš velkých spekulací.
Více se mi asi nepodaří o významu hradiště na Zámečku v době bronzové uvést. Je to dáno i tím, že přece jen na jedné straně bohatost nálezů ale i jejich jistá nesystematičnost nedovolují jasnější závěry. Lepší možnosti dává druhá fáze osídlení a tou je:

Doba železná, halštatská - horákovská kultura

Hradisko u Křižanovic nebylo v době osídlení horákovským lidem izolovaným útvarem, ale v jeho blízkosti se nacházelo několik pravděpodobně v čase současných objektů. Jde o pohřebiště a stopy po několika osadách, které tvořily hospodářské zázemí hradiště. Výsledky výzkumů naznačují, že před tím, než bylo osídleno budoucí hradiště existovaly zemědělské osady. Z popudu který nelze kvantifikovat, došlo po nějaké době k obsazení ostrožny se stopami starého opevnění a po nějaké době k jejímu novému opevnění. Všechny nalezené horákovské lokality – tedy poblíž dnešních sídel Bučovice, Slavkova a Křižanovice jsou na dohled pro pozorovatele z akropole Zámečku.

Z oblasti u Bučovic jako většího města je hradiště u Křižanovic jediným hradištěm s doloženým osídlením v době horákovské kultury. Další hradiště možná současná a možné ne, se nachází u obce Lovčičky, asi 11 km jihozápadně od Křižanovic. Větší počet patrně současných tedy horákovských hradisek je prokázán z oblasti Vyškovské brány, kde se nachází na výběžcích Drahanské vrchoviny. Zde lze uvést tyto lokality:

- Zelená Hora u Radslavic či spíše u Pustiměře. Je to výrazná trojúhelníková ostrožna byla osídlována opakovaně. Intenzivní osídlení zde nastalo na začátku doby bronzové. Tedy, kolem roku 2000 před naším letopočtem. Ostrožna která ale vypadá jako pahorek se nachází asi kilometr západně od dnešní Pustiměře a v historické literatuře je označováno jako "Hradisko u Zelené Hory". Při archeologických výzkumech v letech 1963 - 1964 zde byly získány tisíce střepů, kamenné nástroje, korálky a poměrně vzácný měděný náramek.



Tato letecká fotografie ukazuje tuto lokalitu na které se vystřídalo celkově 9 kultur. Ze sídlištních jam z období 1600 let př. n. l. pocházejí tenkostěnné nádoby únětické kultury, kostěná šídla, kamenné nástroje, jantarový korálek a bronzová jehlice. Dle archeologických nálezů datovaných do doby 1050 - 450 př. n. l. se usuzuje, že na kopci vyrostlo již mohutné sídliště. A byla zde nalezena i výrazná halštatská kulturní vrstva.

- Nemojany, hradiště na místě zvaném Blatnica nedaleko Lulče poblíž Rousínova, Dvojité valy nad prudkými srázy Blatického údolí zaznamenal ve svém nákresu mapy lulečského hradiště a jeho okolí už známý amatérský historik Vavřinec Travěnec v roce 1930. Toto pravěké opevnění je bezesporu nejmenším ve vyškovském okresu a je dobře ukryté ve smrkovém lese. Železné i keramické objevy, které tu byly získány v letech 1986 a 2001 jsou shodně datovány do starší doby železné.



Nákres hradiště Nemojany tak jak ho v roce 1992 zobrazil pan Černý

Druhé hradiště horákovské kultury na Litenčické pahorkatině je hradiště u Orlovic. Dnes se tam nachází trosky hradu Orlovice ale byly zde nalezeny i horákovské artefakty. Zde asi horákovský lid využil hradiště vybudované dřívější kulturou. Tato hradiště díky své dislokaci zajistila obyvatelů výhled a tím i kontrolu celé Vyškovské brány od dolní Hané až po Rousínov. A to je zcela jistě významný strategický počin.

Ale to není všechno. Pokud budeme pokračovat Vyškovskou bránou od Rusínova směrem k Brnu, nedaleko od hradiště u Nemojan byla zde lokalizována dvě nenápadná malá hradiště. Jedno leží nad obcí Jezera a je někdy označované jako zvané „Hlásnice“, v nové literatuře nazývané jako Pozořice 1.



Jeho vyobrazení tak jak ho zakreslil pan Šmíd. Nevelké asi 1,6 hektaru. Opevnění je tvořeno v první linii příkopem a valem vysokým dnes asi 0,4 až 0,9 metru a příkop je široký 3 metra a hluboký asi 1 metr. Dále je pak tvořeno druhou linií, která je 25 metrů od první linie a je tvořena příkopem širokým asi 5 metrů při hloubce asi jeden metr.

Potom je to druhé hradiště zvané Pozořice 2, zvané Hrádek.



Je veliké asi 1,3 hektaru a má také dvě linie opevnění. Jako první je předsunutý příkop široký až 8 metrů a hluboký i dnes až 0,5 metru. Druhá linie opevnění příkopem a valem. Příkop je široký asi 4 metry hluboký je od 0,4 do 1,6 metru. Původně musel být hodně hluboký. Výška valu je dnes asi 1,5 metru.

U Pozořic byla nalezena dokonce 4 hradiště, ale jen tato dvě nevelká opevnění se vyznačují stopami halštatského osídlení. Ale budeme v této přehlídce pokračovat.

Ve vzdálenosti několika málo kilometrů se u obce Tvarožná zdvihá nevelký, ale nepřehlédnutelný izolovaný vrch zvaný „Santon", na jehož svazích bylo nalezeno několik keramických zlomků datovatelných do starší doby železné. Výhodná poloha kopce lákala lidi od nejstarších dob. Na Santonu byly učiněny archeologické nálezy ze střední, mladší i pozdní doby kamenné, nálezy z dalších prehistorických i historických období byly učiněny v těsné blízkosti kopce, na jeho svazích.



Jeho obrázek je zde. Pro novodobou historii je toto místo významné jinak. I zde totiž probíhala slavná bitva tří císařů dne 2. prosince 1805. Kopeček je dodnes dominantní a při každoročních rekonstrukcích této bitvy je oblíbeným stanovištěm pro diváky.

Společným jmenovatelem všech uvedených hradisek je jejich nevelká rozloha nedosahující ani dvou hektarů a nepříliš nápadná, přesto strategicky výhodná poloha. Vznik těchto výšinných sídlišť nejspíš souvisí s významem Vyškovské brány jako komunikační spojnice a součásti dálkové obchodní trasy. Tato síť patrně strážních hradišť s potřebným zázemím pro obživu posádky a vykazuje systém podtrhující jeho strategickou důležitost. Je úžasné sledovat jak se různé kultury jdoucí po sobě chovají stále stejně. Na našem území to vyvrcholilo vybudováním první hradské soustavy v době hradištní. Zámeček je ve své oblasti ojedinělý. Ale jeho dislokace může přímo ovlivňovat možnou spojnici mezi dnešním Uherským Hradištěm a dále hrozenkovským průsmykem až po Brno. V tom je jeho význam vojenský ale i ekonomicko strategický. Asi jen to, že horákovské kultura nevynikala lidnatostí a že měla málo času na svůj rozvoj způsobilo, že se nedopracovala budování velkých opevněných sídlišť. Prostě v daném čase je nepotřebovala. Když došla doba kdy by je potřebovala už je neměl kdo postavit.

Ze všeho co jsem uvedl plyne jedno. Toto malé hradiště mělo v obou fázích osídlení velký význam.

V té starší fázi osídlení bylo s jistou možností omylu součástí malé hradištní soustavy na Litenčické pahorkatině a umožnilo tak plnit funkci sídelní, obranou, útočištnou i funkci obchodní stanice. Je možné, že plnilo i úlohu podpory kolonizace dalších oblastí Moravy.

V mladší fázi osídlení pak patřilo do soustavy malých hradišť, která plnila funkci ochrany a podpory obchodu po obchodních trasách, které vedly přes Moravu od severu k jihu a procházely značně dlouhými úseky územím, které využívala horákovské kultura. Zároveň se stalo jako i další hradiště místem pro ochranu obyvatel okolních neopevněných sídel a některá i místem vykonávání náboženského kultu. S jistou mírou odvahy tak můžeme tvrdit, že horákovské kultura vytvořila velmi kvalitní a plošně funkční hradskou soustavu. Mimo jiné se i tímto tato kultura zapsala do historie a tím se do ní zapsalo i místo u Křižanovic, zvané "Zámeček".

[Pátrač]

Závěr:
Opevněné výšinné sídliště, tedy hradiště u vesnice Křižanovice zvané „Zámeček" na katastru Křižanovic poprvé popsal a prozkoumala velká osobnost moravské archeologie pan Miroslav Chleborát. Jeho následovníci mezi nimiž byl i profesor Miroslav Stuchlík na zemi a pan Miroslav Bálek ve vzduchu ve výzkumech pokračovali a nejen potvrdili zjištění svého předchůdce ale sami objevili věci nejen zajímavé ale i věci které zde nebyly očekávány.

Toto malé hradiště, které pravděpodobně bylo opevněno v obou fázích osídlení je dnes téměř neznámé a zájem o ně je malý. Já měl štěstí, že když jsem začal pracovat na této práci, narazil jsem v Bučovicích na zámku na skvělého člověka. Je to student archeologie na Masarykově univerzitě v Brně pan Miroslav Crhák. Nejenže mi ledacos osvětlil, ale spolupracoval se mnou tak, že mi zprostředkoval kontakty na paní magistru Zuzanu Holubovou a profesora Miroslava Stuchlíka. Paní magistra Holubová se touto lokalitou a celým Politavím zabývala i jako studentka archeologie a postoupila mi pro mě potřebnou část své diplomové práce, která se tak stala cenným zdrojem pro tvorbu tohoto pojednání.

Tak se mi podařilo získat materiály, které by pro mě jinak byly obtížně dostupné. Nepochybně se to odrazilo na kvalitě práce kterou jste přečetli. Díky jejich laskavé spolupráci jsem se dověděl ledacos zajímavého a o vše co jsem tak získal jsem se s vámi rozdělil.

Toto hradiště je velmi zajímavé. Jak fortifikačně tak i možným dějinným a vojensko strategickým významem. Oblast kolem řeky Litavy je archeologicky zdrojem nekonečné práce a objevování. A zde se usadil na malé ale velmi dobře samotnou přírodou chráněné ostrožně únětický lid a možná to byl on, kdo ji poprvé opevnil dvěmi liniemi příkopů a lehkými palisádami. Pokud by se prokázala časová spojitost s jen pár set metrů vzdáleným hradištěm na stejném masivu Člupy zvané hradiště Marefy, byla by to unikátní hradištní dvojice, jakou bychom asi jinde obtížně hledali. Význam hradiště Zámeček by prudce vzrostl. Tato dvě hradiště by mohla ovládat široké okolí a to jak z hlediska zemědělského využití tak i zde procházející obchodní komunikace.
Výhled z obou míst je neuvěřitelný – vás jsem seznámil s pohledy do okolí Zámečku. Jako na většině hradišť zde není co moc k vidění. Když dojedete do Křižanovic a zaparkujete si u motorestu Pohoda, je to k němu jen pár minut chůze. Vystoupat na centrální plošinu po okraji - nejlépe jižním, je nepříliš náročná procházka. Celou dobu se můžete dívat na pěkné okolí. Čelní val je dobře viditelný, viditelná je i archeologická sonda, která zůstala otevřena. Pomalu se zanáší erozí a nálety.

Je to hezké místo. Když tam dojdete a budete vybaveni znalostmi, které jsem včlenil do tohoto textu, bude i zajímavé. Nezbývá mi , než tak jako u hradiště Rmíz říci, že lidi kteří zde sídlili obdivuji. Pro skvělou volbu místa kde se usídlili. Pro jednoduchou ale dobře promyšlenou fortifikaci, kterou zde vybudovali. Pro krásnou keramiku, která zde byla nalezena a platí to pro obě kultury. Pokaždé se zdá, že se zde lidé nezdrželi příliš dlouho.



[align=center]Tento obrázek ukazuje jak dobře si dokázali vybrat.

Proto fortifikace zde objevené jsou spíše lehčího typu a stavebně nijak nevynikají. Ale pro odrážení možného útoku v té době stačily. Nikdy se nedovíme jak se tito lidé nazývali. Nevíme jakou mluvili řečí a písmo neznali. Přesto zde byli a zanechali po sobě nesmazatelnou stopu.

Když jsem začal pro Palbu cz. zpracovávat cyklus o pravěkých pevnostech na našem území slíbil jsem, že některé z nich přiblížím co nejvíce. Hlavně proto, že jsou něčím zvláštní. Hradiště u Křižanovic vyniká tím, že je malé ale nese stopy překvapivě silného opevnění. Pokud by horákovský lid vybudoval valy kryjící akropoli a obnovil obě linie příkopů, což ale nelze prokázat za stávajícího stavu znalostí o této lokalitě, byla by to neuvěřitelná pevnost. Potom by zde byl prostor pro úvahu nad významem této lokality a proč byla tak záhy opuštěna. Hradiště u Křižanovic se tedy řadí mezi krátkodobě a jednorázově osídlená výšinná sídliště horákovské kultury podobně jako hradiště Diváky či hradiště Morkůvky. Stejně krátké osídlení bylo i v době bronzové i když zde je možno rozvíjet úvahy směrem k možné unikátní hradištní dvojici se sousedními Marefami. Je zajímavé, že vykopávky prokázaly velkou intenzitu osídlení v obou fázích osídlení.

Blízké Bučovice se známým zámkem umožní návštěvu dalšího zajímavého místa a kdo má rád napoleonskou dobu je jen pár kilometrů od bojiště u Slavkova, slavkovského zámku a Mohyly míru. A koho návštěva zámečku zuondá, v motorestu dobře vaří a točí i dobré pivo. Považuji za velkou chybu, že zde nelze najít byť jen prostou informační ceduli a nevede sem ani turistická trasa.

Použitá literatura: zatím jen výběr, zbytek dodám co nejdříve.

BAAROVÁ, Zuzana. 2004: Střední Politaví v době halštatské (rkp. dipl. práce ulož. na ÚAM FF MU), Brno. Z této práce mi slečna Baarová, dnes paní magistra Holubová poslala tu část, která se týká právě hradiště, které řeším v této práci.

Archeologie pravěkých Čech/5 Doba bronzová. Archeologický ústav AV Praha, 2008

Archeologie pravěkých Čech/6 Doba halštatská. Archeologický ústav AV Praha, 2008

Pravěké dějiny Moravy, Vladimír Podborský s kolektivem, Vlastivěda moravská země a lid, svazek 3, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Spektrum 1993

Čižmář Miloš: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku. Kniha velkého rozsahu shrnuje výzkum hradišť od pravěku po středověk, co kde bylo nalezeno, poutavé vyprávění, stovky obrázků, 300 stran velkého formátu.

Michal Lutovský, Miloslav Slabina, Vladimír Čtverák, Lubor Smejtek: Encyklopedie hradišť v Čechách. Práce představuje na 250 pravěkých až raně středověkých opevněných míst – hradišť – známých z území Čech.

Dějiny pravěku I,II, skriptum FF UJEP, Brno 1981 2. vydání

Lutovský, M. Otázky neolitu a eneolitu, Praha 2004.

Pravěká hradiska na Brněnsku - 2002, na Vyškovsku – 2003, v oblasti Hané – 2004, na třebíčsku a Znojemsku – 2005, v Podyjí- 2006 a jihovýchodní Moravy – 2007. Jde o kalendáře ale jsou zároveň i solidním zdrojem.

Mapy a některé obrázky jsem čerpal i odtud: http://pf.ujep.cz/~velimskyt/pravek/

Něco jsem čerpal jako inspiraci kde hledat i z toho postu:

http://www.skyscrapercity.com/showthread.php?t=904992

To zatím vše. Pátrač

[knezdub]

Teda Pátarči, klobouk dolů před takovým dílem. Jen se to nedá vstřebat najednou, budu to muset pročíst ještě několikrát. Ten kopeček znám, ale jen přes sklo. Ať už z vlaku, nebo z auta. Dokonce jsem pod ním několikrát odpočíval, když tam ještě bylo to "parkoviště". Vědět co je nahoře, určitě bych tam vyběhl. Takto to budu muset ještě někdy dohnat.
Dotaz: je nějak historicky doložena zmiňovaná cesta Hradišťsko - Brněnsko? Obě lokality byly sice osídleny, ale vládl už tehdy tak čilý dopravní ruch? Spíš bych tipoval, že stezky obcházely Buchlovské hory buď severně, přes Hanou, nebo jižně, kolem Kyjova, kde už by se do této lokality mohly napojit.
Edit: Spletl jsem si to s kopcem mezi Vícemilicema a Nevojicema, po studiu mapy už su v obraze

[Pátrač]

Ten kopec co jsi myslel znám. Plete, ale i přes to, že je to poměrně dobré místo, na něm hradiště nebylo. U Nevojic jedno bylo, ale v rovině a není z něj nic vidět. Jen leteckou prospekcí bylo lokalizováno a byl proveden povrchový sběr.

Otázka obchodních ztezek na Moravě je velmi složitá. Měl jsem kdysi touhu se na to podívat ale nakonec jsem rezignoval - i takto je to spíše historická práce než vojenská. V ranném středověku je cesta pod Zámečkem doložena jednoznačně. Ve vrcholném středověku, novověku a dodnes je tam také - je to významná spojnice Brno - Uherské Hradiště - Starý Hrozenkov

V pravěku si myslím, že je doložena jako hlavní obchodní spojnice cesta od Vyškova na Moravě kolem Rousínova k Brnu. Na východ pokračovala na Kroměříž, Holešov, Zlín, Vizovice a Vlárský průsmyk.

Tato cesta ale vedla jakoby po hranicích území obývaného horákovskou kulturou. Co je spíše strategicky výhodné. Střežit se dala, ale pokud by nepřítel postupoval po ní, nevedla by ho přímo do nitra vlatního území.

Cestu v pravěku pod zámečkem předpokládám nejen já - logika věci ji tam přímo nutí. Podívej do mapy - od Uherského Hradiště až po Brno je to skoro osa horákovské domény. A vedou z ní vhodné příčné cesty na jih i na sever. Ideální páteřní komunikace.

Na Hanou vedly cesty od Bučovic Vyškovskou bránou na Olomouc, Hranice a dál už v eneolitu, tedy dokonce asi 1000 let před dobou únětickou, to je doloženo bezpečně.

Není to jen o čilosti obchodu - za halštatu byl tento obchod nejen čilý, ten přímo kvetl. Ale i o možné hospodářské pomoci mezi jednotlivými místy a také o možných přesunech bojových skupin.

Jsem rád, že se ti to líbí. Navíc je to krásně klidné téma - určitě se u něj nedostaneme do nějakého plamene. Pokud budeš chtít něco dalšího, budou-li moje znalosti stačit jsem k dispozici.

Už se těším co na to řekne kolega Tunac, on má hradiště rád stejně jako já.

[Cassius Chaerea]

Patráči, začni přemýšlet vážně o nějaké publikaci. Dobrá práce, ale raději bych si to přelouskal v metru, nebo v posteli.

[knezdub]

Dneska jsem jel dělat do Rousínova, tak jsem to vzal "zkratkou" a podíval se na místo činu. Ze silnice jsou si obě lokality podobné, včetně vedení vysokého napětí :-)
Ve kterých místech bylo to druhé opevnění u Maref? Někde u tohoho sesouvajícího se svahu? Který se mi mimo jiné moc líbí, třeba i proto, že jsem podobné lokality místo vojny pomáhal obnovovat.
Jestli bych mohl navrhnout nějaké téma, tak Strážnici. Není to sice pravěká fortifikace, ale ve své době to prý bylo významné opevněné město a někde jsem zaslechl, že v jeden čas to bylo třetí největší opevněné město na Moravě po Brnu a Olomouci. Ale nemám čas to dohledávat, zrovna dneska mi to probíhalo hlavou při návratu dom. Škoda, že nejde "pracovat" při řízení, to bych konečně stíhal všechno, co mám v plánu

[Pátrač]

Kneždub - ve třetí kapitole jsem usadil mapu kde jsou ově lokality na Člupech zakresleny. Když se na to podíváš, tak si to lehce najdeš podle odbočky do Maref.

De facto je to plocha asi tak 350 metrů severovýchodně od akropole Zámečku.

[knezdub]

Nějak jsem to nezaregistroval. Zatím jsem to jen tak narychlo proletěl, musím to ještě v klidu prostudovat.
Teď jsem se jestě díval na Seznam na letecké mapy a obě lokality jsou tam hezky vidět

[Pátrač]

A to jsem ještě utajil že cca 500 metrů od hradiště Marefy je další hradiště u Letonic. Je tam dokonce zachovalý poměrně vysoký val a zatím všechny nálezy zde získané ho řadí do stejné doby jako ta hradiště co jsem zde popisoval.

Je to mazec. Tam u nás se opevňovalo jak o dušu.

[knezdub]

Ale proti komu se tak masivně opevňovalo? Už se asi nedá zjistit, jaké časové rozmezí bylo mezi jednotlivými opevněními, jestli byly současníky, nebo se po zaniknutí jednoho opevnil další kopec...
Byla v té době na tomto území nějaká "vrchnost", která toto financovala? Přece jen ta lidská síla musela zákonitě někde jinde chybět. Nebo že by akce "Z"? Byly tyto lokality trvale obydlené, nebo to bylo jen útočiště pro případ nouze? Už jen nepřítomnost vody byla určitě nemilá

[Pátrač]

Období kdy se nositelem kultury na tomto území stala kultura únětická trvalo poměrně dlouho. 450 let. To je velmi dlouhá doba a při průměrném žití tehdejších lidí asi 35 až 40 let, se takto vystřídalo asi tak 25 generací.

Artefakty jsou si podobné a navíc mnohdy přežívali desítky let a dědily se podle jejich hodnoty i několi generací. Říci že by tato dvě či jiná dvě hradiště byla přímo současná je tedy téměř nemožné.

Na západě na to mají kalednáře vytvořezené ze zachovaných dřev a ledacos dokáží datovat s přesností na 5 až 10 let. U nás máme něco podobného ale nikdy jsem nezjistil jaký časový rozsah to zachycuje navíc určování času podle letokruhů ve dřevě a anomálií v nich zapsaných - sucho, mokro, malý lesní požár a podobně - je závislé na dostatku nalezeného dřeva a ještě se liší oblast od oblasti.

Ledacos o tom vím ale to už bych nakrkl adminy.

Proč se opevňovalo? Kolego to je věc. Já se to pokusil na úvod této velké série o pravěkých a raně středověkých fortifikacích určit. Je to zde:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3702

Pokud se odhodláš tím prokousat, snad Ti to pomůže pochopit to neuvěřitelné pracovní nasazení. Pak si v tom vláknu můžeme pokvákat. Zde bych jen řekl, že zde musela být nějaká hrozba. Také to mohl být tlak zvyklosti - dělali to předkové tak tedy musíme i my.

Ti lidé dokázali postavit věci, že to dneska hlava obtížně zvládá. Třeba taková Vladař, to je superpevnost jakou hned tak někde nenajdeš. Bohužel práci o ní nenapíšu. Byl jsem tam jen jednou a bez foťáku.

[jarl]

Pátrač - Tak jsem tento informacemi nabitý článek konečně dočetl až do konce a jsem zase bohatší o nějaké to vědění o minulosti území, na němž žijeme. Je vidět, že jsi velmi pečlivý autor, který má opravdu hodně nastudováno a tvé práce jsou na vysoké úrovni.Velmi užitečné je přehledné členění doby halštacké, kterou mám v mysli zafixovanou jako dobu velkého rozvoje keltské kultury na našem území. Také mě potěšila zmíňka o hradišti v Jaroměřicích nad Rokytnou, protože bydlím jenom deset kilometrů od tohoto městečka a o existenci zdejšího hradiště jsem dosud vůbec nevěděl, takže se tam někdy zajedu podívat, ale obávám se, že toho tam k vidění moc nebude.

Jinak se přidávám k názorům, že tvé práce o hradištích bych si někdy v budoucnu rád přečetl v papírovém vydání, protože jako jeden ucelený celek, který si čtenář může přečíst na jeden zátah, dají každému zájemci o tuto problematiku opravdu mnoho užitečných informací, jež jsou teď rozptýlené mezi větší počet samostatných článků. Pokud už příjde opravdu pouze jedno další pokračování, kterým tento cyklus ukončíš, tak by opravdu stálo za uvážení zkusit tento cyklus někde nabýdnout k publikování. Věřím, že v některých časopisech by se pro něj uplatnění našlo (vydat vlastní samostatnou knihu je mimořádně obtížné). V časopise by tvé práce sice také vycházely na pokračování, tak jako na Palbě, ale přecijenom by díky pravidelné periodicitě pořád tvořily poměrně ucelený soubor.

[Pátrač]

Jarl - zdvořile děkuji. Já nad tím uvažoval ale přiravit něco takového do tisku vyžaduje ledacos a ne všechno co to vyžaduje mám k dispozici. Končit musím i proto, že se jedná o velmi pracnou publikační činnost a ne vždy mám pocit, že to zvládám na úrovni. Potřebuji si odpočinout na něčem lehčím.

Některé starší věci trochu vylepším - mám nyní velmi dobré zdroje. Takže třeba Staré hradisko se dočká rozšíření a několika rekonstrukčních obrázků.

I zde bude doplněk - konečně jsem se dostal k leteckým fotografiím pana Bálka a tak to zde doplním. Také jsem dostal kolekci podnětů od archeologů a tedy i na to budu reagovat. Takže tato práce ještě maličko povyroste.

Potom to nabídnu obci Křižanovice. Laškováci už podle práce o Rmízu chystají nějaké informační tabule. Třeba se to podaří i zde. Nic není k ničemu a vše nakonec najde své místo.

[Pátrač]

No kolegové, tak jak jsem se obával tak tato práce získává kupivý chrakter. Paní magistra Blanka Veselá , archeoložka z prostějovského muzea mi uvolnila informace z těchto dvou zdrojů ke kterým jsem se nemohl dostat:

BÁLEK, M. 1990: Letecké snímkování v archeologii na Moravě v roce 1987, PV 1987, s. 109-110.

BÁLEK, M. 2000: Výsledky leteckého snímkování na Moravě v letech 1998-1999, PV 1999, s. 199-207.

Výsledek je nasnadě. Chtěl jsem sm dát práci o významu letecké archeologie pro výzkum fortifikací všeho druhu ale asi by to bylo hodně mimo Palbu. Takže ji sice mám skoro hotovou ale nebudu ji zveřejňovat.

Co uvidíte?



Je to letecký snímek lokality, které jsem se zde věnoval a šipky ukazují povrchové příznaky příkopů které nasledně byly zkoumány geofizikální prospekcí.



Tento letecký snímek ukazuje povrchové příznaky příkopů na opevněném sídlišti, hradišti označovaném jako Marefy. Jsou stejně jako na prvním snímku viditelné a inspirující k dalšímu výzkumu.

Jinak díky paní magistře jsem mohl vyměnit i úvodní fotografii.

[kopapaka]

Pátrači, nádhera, to by fakt chtělo na papír a nebo aspoň jako e-book.
Pokud jde o tu leteckou archeologii, myslím, že na PALBU se to hodí. Nejen jako doplněk k skvělému článku, ale jak si sám napsal:

práci o významu letecké archeologie pro výzkum fortifikací všeho druhu

Co jiného je letecký průzkum?

[Tunac]

Pátrči, zase špičkový článek!!!! Ale to my všichni víme, co z Tvého komplu vyleze, vždy stojí za to.
Chtěl bych se zeptat, toto nejsou všechny určitě všechny opevnění z halštatské - horákovské kultury na našem území. Znáš ještě další? Pokud ano, hoď je sem.

Možná by pomohlo, kdybys při příštím, podobném článku hodil sem mapu s body míst, o kterých píšeš. Jen tak pro přehlednost, bych je nemusel hledat v mapě. (To je zase má lenost.)

Hrozně se Těším na Tvou další práci.