Polopásové vozidlo Laird Centaur
Kdo by neznal ikonu nesjízdných cest Land Rover Defender (prý kopie Jeepu, pche), kdo by neznal britský tank Scorpion? No očividně už většina bručí jen tak, aby nevypadalo, že jsou za neználky. Ale budiž ... A představte si co se stane, když zavřete do garáže tento nejrychlejší tank světa (maximální rychlost sériového tanku je okolo 80km/h, při testech na okruhu dosáhl průměrné rychlosti 82,5km/h - zapsána v Guinessově knize rekordů) s touto ikonou? Samozřejmě je ponecháme samotné, zapálíme svíčky a pustíme jim něco od Louise Armstronga. Ano, ti perverzní již vědí.. po několika měsících spatřil svět jejich potomek - kentaur, tedy přesněji Centaur.
Této "perverzní" činnosti se zhostila britská společnost Laird Ltd. Tato firma si všimla nevyužité části zbrojního trhu a chtěla ji zaplnit svým výrobkem. Požadavky vojáků se prakticky nemění od první světové - co největší průchodnost, při co největší nosnosti. Jak vědí všichni co se zajímají o off-roady je tento požadavek dosti protichůdný - obzvláště u kolových vozidel. Měrný tlak na půdu je u těchto vozidel vysoký, a do nekonečna velikost kol zvětšovat nejde (i když se o to arktické speciály z Islandu a Ruska snaží). Vše toto splňuje podvozek pásový, leč ten je příliš drahý, pásy mají velmi omezenou životnost, ničí komunikace atd. Laird se rozhodla tento problém vyřešit tzv. polopásovým vozidlem, jehož typickými představitelemi jsou československý OT-810 "Hekl", německý Sdkfz 250/251 (z "251" je odvozen "OT-810", či americký M3 "Halftrack". Princip polopásového vozidla je jednoduchý. Teoreticky kombinuje všechny výhody kolových a pásových vozidel. V praxi to vypadá tak, že v přední části je umístěna řídící automobilová náprava a v zadní části je pak umístěn pásový podvozek, který je současně hnaný.
Tento typ podvozku má jasné výhody - díky nižšímu měrnému tlaku má větší průchodnost, a zároveň díky velikosti styčné plochy dobře přenáší výkon na silnici. Nevýhodou je vyšší komplikovanost podvozku (a od toho se odvíjející cena) a také díky odporu způsobovanému pásy neochota vozidla zatáčet patřičným směrem (čím delší je pás tím se toto zhoršuje). To se samozřejmě dalo částečně vyřešit tím, že se každý pás dal zvlášť přibrzdit a tím pomoci zatočit. Ale to opět zvýšilo komplikovanost podvozku a jeho cenu. Vyšší spotřeba a hluk oproti kolovým vozidlům vojákům nevadil a asi ani nikdy nebude ... Ale zpět k Centaurovi
Aby byl daný výrobek co nejlevnější bylo rozhodnuto použít již osvědčené sériově vyráběné produkty, a ty upravit pro svou potřebu. Volba padla na dva špičkové britské produkty – Land Rover Defender a osmitunový lehký tank Scorpion, z něhož byl využit pouze zkrácený podvozek. Vývoj byl zahájen v říjnu 1978, přičemž první prototyp byl představen v dubnu 1979. Celkem bylo vyrobeno sedm prototypů. Všechny prototypy byly poháněny zážehovým motorem V8 o obsahu 3,5 litru s výkonem 132bhp při 5000ot/min. Svůj výkon přenášel na přední hnací kolo pásového podvozku, zachován byl rovněž pohon předních kol. Většina prototypů byla vyrobena ve verzi soft (bez střechy). Dále byly první tři prototypy vybaveny řízením na pravé straně, zbývající pak na té správné levé straně. Nenaložený vážil 3880kg, naložený pak 6970kg. Maximální rychlost byla okolo 80km/h.
A jaký vlastně Centaur byl? Při testování prvního prototypu (najel 5596km, což odpovídá 10letům služby a dále pak strávil 3měsice zimního testování v Norsku) se zjistilo, že jeho ovladatelnost při vysokých rychlostech je vynikající, nicméně čím jel pomaleji tím hůře se díky valivému odporu pásů ovládal. Také řešení pásu bylo nevyhovující neboť dosti často poškozoval samotnou karosérii, respektive blatníky. Celkový hluk vozidla dosahoval 108dB! Což musela být pro strojníky úžasné pošušňáníčko. Také vibrace byly značné, nicméně všechny tyto problémy byly víceméně odstranitelné. Přes tyto závady prošlo vozidlo armádními testy poměrně hladce a britská armáda byla s tímto vozem nadmíru spokojena a ukecávala vládní administrativu k financování dalšího vývoje a nákupu těchto vozů. Což však nebylo britskou vládou bráno v potaz a Británie o tento vůz ztratila zájem. Jedinou nadějí byl tedy export..
První prototyp byl odeslán na testování do Libye, kde následně také zůstal. Bohužel ani Libye neprojevila bližší zájem a objednávka se nekonala. Nicméně prototyp zde zůstal dodnes (?)
Druhý prototyp byl odeslán na africké prodejní turné, ale přes užaslé pohledy zdejších diktatorů se žádná objednávka nekonala. Dnes by měl být v soukromé sbírce p. Petera Blancharda.
Třetí prototyp byl jako jediný vyroben s pevnou střechou. Byl postaven a vybaven co by radiokomunikační vůz. Nicméně posléze byl přestavěn na "soft" verzi. Opět by měl být v majetku Petera Blancharda.
Čtvrtý prototyp byl prodán do Ománu, kde byl intenzivně testován zdejší armádou. Od prvních třech se lišil dvěma lafetami pro kulomety (jeden na korbě, druhý před spolujezdcem řidiče). Dále byl vybaven motorem Chevy 5,7 litru a automatickou převodovkou. Objednávka se, ale rovněž nekonala. Vůz je dnes k vidění v soukromém vojenském muzeu v Británii.
Pátý prototyp byl zhotoven na konci léta roku 1979 a byl využit jako technologický demonstrátor. A tak byl viděn v Německu co by pokladač protipěchotních min, později byl na korbu umístěn kanón ráže 20mm. Předváděn byl dlouho ve státech Perského zálivu, ale opět bezúspěšně. Nakonec skončil v tankovém muzeu v Bovingtonu.
Šestý prototyp byl prodán do Iráku, kde byl rovněž testován iráckou armádou. Ale opět bez obchodní odezvy. tento vůz byl objeven britskými vojáky roku 2005, a převezen k restaurování zpět do Británie.
Sedmý a poslední (osmý prototyp byl nedokončen) využíval již nové verze Land Rover Denfeder 110.Opět byl nabízen, ale bez úspěšně. Stejně jako pátý a šestý prototyp je dnes majetkem tankového muzea v Bovingtonu.
Celý projekt byl definitivně ukončen roku 1984 co by ekonomický průšvih. Své výborné jízdní vlastnosti prodával za příliš vysokou cenu, která zákazníky odrazovala.
Koncepce polopásového podvozku de facto od časů druhé světové války již nenašla uplatnění (s vyjímkou OT-810) a byly vytlačeny levnějšími a víceméně stejně schopnými kolovými vozidly s náhonem všech kol. Přesto se z času na čas tato koncepce ukáže, aby opět zapadla na smetišti dějin.
