I když byla Rudá armáda vyzbrojena těžkým pětivěžovým tankem T-35, v druhé polovině 30. let se ukázalo, že tato koncepce je překonána a bylo jasné, že budoucí těžký tank by měl vypadat asi jinak. T-35 vypadal sice impozantně na přehlídkách, jeho bojové schopnosti už tak impozantní nebyly. Proto dochází na výboru obrany od roku 1938 k diskuzím o novém následovníku tohoto monstra. Stroj měl mít pancéřování odolávající střelám ráže 45 mm od vzdálenosti 500 m, velkou palebnou sílu a solidní mobilitu na silnici i v terénu. Stále však přetrvávala idea třívěžového tanku. Nakonec výbor přijal usnesení o omezení počtu věží na dvě. Koncepce počítala s pancéřováním o síle až 60 mm, dvěma věžemi umístěnými v ose vozidla, přičemž zadní hlavní věž byla vyvýšena a umožňovala obstřel celého vozidla.
V roce 1939 začaly vývojové práce ve dvou konstrukčních kancelářích. Obě sídlili v Leningradě, kancelář SKB-2 pod vedením Ž.J. Kotina pracovala na tanku označeném SMK, konkurenční kancelář mělo sídlo v závodě č. 185, vedl ji S.A. Ginzburg a ta pracovala na konstrukci tanku T-100
těžký tank SMK
Pokud Vás zaráží poněkud divný název tanku (chybí tam písmeno T), jde jen o jasný důkaz „vlezdoprdelismu“. SMK je zkratka jména Sergeje M. Kirova, komunistického lídra z Leningradu kterého nechal Stalin 1.12.1934 zavraždit. Kirov se poté stal téměř bohem a bylo po něm pojmenováno kde co, včetně Putilovské zbrojovky – nyní závodů S. M. Kirova....
Tank vycházel z koncepce zadané výborem obrany, jednalo se tedy o dvouvěžový tank. Menší věž však byla mírně vyosena vlevo. Podvozek měl na každé straně osm dvojitých ocelových pojezdových kol, zavěšených na torzních tyčích, ve předu se nacházelo napínací a vzadu hnací kolo. Podvozek byl doplněn čtyřmi nosnými kladkami. Jako pohon sloužil benzínový vodou chlazený vidlicový dvanáctiválec GAM-34-BT o výkonu 850 HP při 1850 otáčkách za minutu. Převodovka byla pětistupňová.
Tank byl na svou dobu opatřen velmi dobrou pancéřovou ochranou. Čelní stěna korby i vany měly sílu 60 mm, štít před řidičem 75 mm. Běže byly také velmi dobře pancéřování, čelo i boky měly sílu 60 mm, stropy 30 mm. Obě věže mely kónický tvar.
V hlavní věži byl umístěn kanon L-11 ráže 76,2 mm s palebným průměrem 113 granátů. Vzadu ve věži byl umístěn dozadu střílející kulomet DT ráže 7,62, stejný typ byl umístěn souběžně s kanonem a další byl uchycen na oběžném kruhu na střeše věže. V malé věži byl umístě tankový kanon 20K ráže 45 mm s palebným průměrem 300 granátů.
Posádky tvořilo sedm mužů – řidič a seděli v trupu, v malé věži měl stanoviště střelec a nabíječ, ve velké věži potom nabíječ, kulometčík a velitel/střelec.
V roce 1939 probíhaly poměrně úspěšné zkoušky tanku. Po vypuknutí Zimní války padlo rozhodnutí o vyzkoušení prototypu v bojových podmínkách. 17.12.1939 byly prototypy tanků SMK a KV-1 vyslány k ničení postavení nepřítele u Summy. SMK se dostal do silné palby protitankových kanonů Bofors ráže 37 mm, které jej ovšem nedokázaly ohrozit. Tank však najel na minu která mu přetrhla pás a poškodila podvozek. Těžký tank ovšem nešel odtáhnout, rusové ani finové neměli prostředky pro odtah takového monstra. Nakonec jej až koncem války odtáhlo 6!!! středních tanků T-28.
Program SMK byl posléze označen za neperspektivní, do výzbroje byl nakonec zaveden těžký tank KV-1, který byl jednodušší a menší než dvouvěžový kolos SMK.
technická data SMK:
hmotnost – 55 t
délka – 8,75 m
šířka – 3,40 m
výška – 3,25 m
výkon motoru – 850 HP
max. rychlost silnice – 35 km/h
max. rychlost terén – 15 km/h
dojezd silnice – 220 km
osádka – 7
------------------------------------------------------------------
Použité zdroje:
I.Pejčoch S.Spurný - Obrněná technika 4
http://armor.kiev.ua
http://www.battlefield.ru
