Když Japonsko přijalo doktrínu sebevražebných útoků, bylo jasné, že pouze s klasickými zbraněmi nevystačí. Obzvláště to platilo pro letectvo. Používat běžné, výrobně náročné stroje pro takový typ útoku bylo ekonomicky nevýhodné. Proto začal vývoj speciálních strojů na jedno použití. Mimo vysokých výkonů byla především požadována jednoduchá konstrukce. Vzniklo několik typů, avšak pouze jeden z nich stihl bojové nasazení. Byl jím stroj MXY7 Ohka (květ třešně).
Stroj byl vyvinut v Jokosuckém leteckém námořním arsenálu v roce 1944. Pod vedením inženýrů Masao Yamana, Tadano Mitsugi a Rokuro Hattori vznikl během několika týdnů malý letoun či spíše letounová puma. Stroj, označený MXY7 Ohka model 11, měl být k cíli donesen v podvěsu bombardéru, poté se v určité vzdálenosti odpojit, k cíli doletět klouzavým letem, poté pomocí tří raketových motorů Typ 4 model 20 o celkovém tahu 7,85 kN dosáhnout vysoké rychlosti a zaůtočit. Hlavice o hmotnosti 1200 kg měla teoreticky potopit nebo vážně poškodit jakékoliv plavidlo.
Koncem září 1944 byly hotovy první zkušební stroje. První zkušební lety proběhli v říjnu, zprvu bez motoru. Zkoušky byly úspěšné a byla zahájena sériová výroba u firmy Kugišo. Celkem bylo vyrobeno 755 kusů. Pro výcvik vznikla varianta MXY7 K-1, bez motoru a s vodní zátěží místo bojové hlavice. Postaveno bylo 45 strojů.
Jako nosič byl použit bombardér G4M2E model 24 Tei. Vznikl přestavbou ze strojů model 24 Otsu/ Hei. Měly odmontované dveře pumovnice a instalovány speciální závěsy pro Ohku. Část strojů měla před ocasními plochami instalovány pomocné startovací motory Typ 4. Vzniklo cca. 70 nosičů.
BOJOVÉ NASAZENÍ MXY7 model 11
1. října 1944 byly na základně Konoike ustavena Kokutai 721 Jinrai (=nebeský hrom) speciálně pro použití MXY7. Skládala se ze dvou Hikotai-708 a 711.Velitelem se stal námořní kapitán Motoharu Okamura, který byl velkým zastáncem sebevražebných útoků. Výcvik byl ukončen v únoru 1945 a jednotka byla poté přemístěna na jih ostrova Kjušu do Kanoje. K ochraně byly určeny 3 Hikotai (305, 306 a 307) vyzbrojené stíhači A6M.
K prvnímu útoku došlo 21. března 1945. Hikotai 711 měla zaůtočit na svaz lodí jižně od ostrova Šikoku. K ochraně bylo určeno 55 stíhaček, nakonec jich však vzlétlo jen 18. Útok byl přesto nařízen. Vzlétlo 18 G4M, z toho 15 s Ohkami. Akce skončila naprostým fiaskem, ještě před příletem k cíli byly japonské letouny napadeny skupinou F6F. Během 20 minut byly sestřeleny všechny G4M a 10 A6M, ztracen byl pouze jeden Hellcat.
Další akce proběhla 1.dubna, tedy v den, kdy začalo vylodění Američanů na Okinawě. Tři G4M s Ohkami z 708 Hikotai podnikly první úspěšný útok. Jedna MXY7 zasáhla bitevní loď USS West Virginia, další poškodili transportní plavidla.
První velký úspěch přišel 12.dubna. Z osmi G4M s Ohkami jich přes stíhače USN proniklo pět. Poručík Saburo Doi zaůtočil na torpédoborec USS Mannert L. Abele a ten se po zásahu rychle potopil. Při záchranných pracích se stala cílem útoku další Ohky minolovka USS Jeffers. Ohka byla sice sestřelena , ale její exploze ve vzdálenosti cca. 50 m loď natolik poškodila, že musela do opravy. Zasažen byl také torpédoborec USS Stanly, Ohka však proletěla trupem plavidla a explodovala až mimo něj. Přesto však musela i tato loď do opravy.
O útoku sedmi G4M s Ohkami, provedeném 708 Hikotai 14.dubna , nejsou známy podrobnosti. Také akce pěti strojů 16.dubna proti svazu TF.57 Royal Navy vyšel naprázdno. Ani 28.dubna nepřinesl útok pouhé jedné G4M úspěch.
V květnu provedla 721 Kokutai 3 akce. 5. května se podařilo vypusti pět ze šesti vyslaných Ohk. Zasažen byl eskortní torpédoborec USS Grady, Ohka však neexplodovala a tak byly škody nepatrné. Hůře dopadla minonoska USS Shea, byla vážně poškozena a poslána na opravu.
11.května byl při akci tří G4M z 708 Hikotai Ohkou poškozen torpédoborec USS Hugh W. Hadley.
Útok tří G4M z 708 Hikotai 25.května byl naprosto neůspěšný, bombardéry byly sestřeleny ještě před vypuštěním Ohk.
Posledním útokem 721 Kokutai byla akce čtyř G4M z 708 Hikotai, provedená 22.června. 306 Hikotai vyslala také sedm letounů A6M s 500 kg pumami. Byly poškozeny tři lodě USN.
Poté byly útoky přerušeny, aby byly stroje ušetřeny na boj s očekávanou invazí na mateřské ostrovy...
DALŠÍ VERSE
Kombinace Ohky model 11 s bombardérem G4M se ukázala být velice těžkopádná. Vzhledem k malému doletu modelu 11 musely G4M proniknout do těsné blízkosti lodí. Jejich výkony nebyly dostatečné, až příliš často byly sestřeleny ještě před vypuštěním Ohk, nebo je vypustili příliš brzy a Ohky se k cíli nedostaly. Proto byla vyvíjena nové verse Ohky.
MXY7 model 22 byla vyvíjena pro nesení bombardérem P1Y Ginga. Pohon obstarával motor Tsu-11 o tahu 2,45 kN. Díky tomuto pohonu stoupl dolet na 130 km oproti max. cca. 40 km u modelu 11. Malý tah však zaručoval max. rychlost pouze 480 km/h. Vzhledem k menší nosnosti bombardéru P1Y byla hmotnost hlavice zredukována na 600 kg. Pro nasazení P1Y s Ohkami model 22 vznikla 722 Kokutai. Tato jednotka byla ustavena 15.února 1945 na základně v Konoike. Velitelem byl námořní kapitán Isao Watanabe. Bylo vyrobeno 50 kusů modelu 22, však nebyl do konce války schopen bojového nasazení.
MXY7 model 33 byla verse, kterou měli nosit těžké bombardéry G8N Renzan, a to až tři najednou. Pro pohon se počítalo s proudovým motorem Ne-20 o tahu 4,75 kN. Rychlost měla s hlavicí o váze 900 kg stoupnout na 555 km/h. Stroj zůstal v projektu.
MXY7 model 43 byl odvozen od modelu 33. Vypouštěn měl být pomocí katapultu, a to u modelu 43A z ponorek, model 43B z pozemních. V počtu 2 kusů byla vyrobena odvozená cvičná varianta MXY7 model 43 K-1 Kai, která byla poháněna jedním raketovým motorem Typ 4 model 20 o tahu 2,65 kN a na místě bojové hlavice měla kabinu instruktora.
TECHNICKÉ ÚDAJE (model 11/ 22)
Rozpětí: 5,12/ 4,12 m
Délka: 6,07/ 6,88 m
Výška: 1,2/ 1,2 m
Hmotnost prázdná: 440/ 545 kg
Hmotnost bojová: 2140/ 1450 kg
Max. rychlost: 860/ 480 km/h
Max. dolet: 37/ 130 km
MXY7 K-1 Kai
MXY7 K-1
MXY7 model 11 s odkrytou hlavicí
