Zmatené zápisky dopravního a záchranného pilota Republiky Československé
06.11.1938 Letiště Benešov čas 0410

Celý den mi splynul v jeden velký kolotoč vzletů a přistání.
Po instruktáži vedeni administrativy (LINXlog) následovala porada pod křídlem orosené Dakoty.
Po dohodě s naším představeným jsme začali zahřívat motory a chystat se k přeletu na letiště Praha-Ruzyně, kde jsme měli zásobovací sklad ( neočekávané komplikace – starty všech strojů odloženy o dvě hodiny dvacet minut) konečně přelétáme. Půl hodinová nakládka všeho co bude možná již za hodinu nutně třeba na letištích ze kterých již před svítáním startovali naši okřídlení obránci. Já letím do Letňan Igor do Kbel a Dyk někam do západních Čech, přelet proběhl bez komplikací, v ranním šeru správně identifikuji letiště, ohlásím se rádiem – ticho – to pěkně začíná, rozhoduji se rychle, přelaďuji na frekvenci zásobovače a oznamuji mu přílet do cílové oblasti a úmysl zde sednout.
Ještě se rozhlédnou, jen pro jistotu, srážka by byla fatální, řadím se na okruh – poslední zatáčka – podvozek- klapky naplno – stažený plyn, a dosednutí. Sakra vézt lidi tak mne zmlátí klackem, v tom šeru mi tmavá zem přišla rychleji naproti, praštil jsem s tím o zem jak s prací. Promiň Dakoto, já nechtěl, letoun to přečkal bez újmy jen náklad se mi trochu uvolnil a pár beden se překotilo, to bude zas keců.... vyloženo.

Přelétám zpět do Ruzyně, Igor už tam je a letí tuším do Plzně či Varů s další várkou zásob, Dyk je ještě na cestě s první fůrou, měl to nejdále. Přichází první hlášení o ztrátách při útocích na německé celé, ale ani němci nemohli dospat a již od časného rána nám dávají citelně znát, že své hrozby mínili vážně.
Čekám v Ruzyni jako operativní záloha pro případ potřeby ( dobrý nápad mít jeden stroj volný pro případ nouze ) a pomáhám veliteli zásobování s administrativou, přijímám hlášení letek a zapisuji jejich stavy do LYNXlogu.
Další přelet – letím do Zbraslavic, mechanici potřebují rychle přepravit na letiště kde je jich více třeba, let byl opět klidný, mám na palubě dvě tankovací a jednu opravárenskou četu, to je dvanáct lidí, a hurá s nimi do Benešova.
Opět přelétám do Ruzyně, a hned po přistání se dovídám že ve Varech mají ztráty nejsou na tom tak jako Plzeňáci ale i na ně doléhá válka se vší brutalitou. Startuji a stoupám do optimální letové hladiny, rádio mám naladěno na frekvence hláskařů, nechtěl bych potkat německé stíhače, neměl bych moc šancí, jediná zbraň na palubě mé Dakoty je malá pistolka na mém opasku. Opět jsem měl štěstí, nikoho jsem nepotkal, ani naše, bojuje se opět nad Plzní, Dykova Dakota to schytala při náletu, ale je prý nezraněn, to jistě bylo způsobeno jeho žravostí, nečekal u letadla, místo toho se šel sám dotankovat do letištní kantýny. Spojuji se s velením a na hlásím že při návratu z Varů budu mít místo mohu vzít trosečníky z Plzně. Letí tam Igor, je blíže, jde o každou minutu. Přistávám ve Varech a tankuji a přijímám dva pasažéry, měli kliku přežili a mohou bojovat, taky bych se chtěl bít s němci, ale byl jsem přidělen k logistikům, urvat trochu té válečné slávy, co mám vypravovat svým dětem, že zatímco kamarádi umírali já létal s koudelí ? Raději na to nemyslím a letím rychle do Ruzyně.
Jsem u Podbořan a dostávám hlášení že to Plzeň zas pěkně schytala a potřebují nutně dopravu pro přeživší sestřelené piloty,schytal to i Igorova Dakota, točím pravou, kurz 180° - Plzeň zahalená dýmem všude trosky a dráha jak ementál, sedám šejdrem napříč letištěm, jediný pás bez děr, dojíždím až na konec sešlápnout levou brzdu plyn na dvojce a rychle se na ploše točím do směru vzletu, stojím a otevírám dveře nákladového prostoru. Chlapy se rychle usazují na smotané sítě, je to celá jedna letka. Startujeme, plný plyn, klapky na 20°, podvozek tlumí nerovnosti, konečně se zvedáme. Dostávám hlášení že ve směru na prahu se pohybují letouny nepřítele, co teď.... Po dohodě s velením točím na sever, od Kralovic sleduji tok řeky, krásná je ta naše vlast, za to stojí něco obětovat. Před Berounem už točím přímo na Ruzyň, Přistávám a hned se dovídám že byla Plzeň znovu napadena, letí tam Igor, Přelétám do Letňan K dotankování, Na Ruzyni nemáme nikoho kdo by mohl obsluhovat cisternu s palivem, jsou potřeba jinde.
Posílají mne do Klatov, jsou tam tři naši piloti šmolíků bez křídel, musím je rychle dopravit do Prahy pro nová letedla. I tento let jsem absolvoval bez potíží, jen ta únava je čím dál tím horší.
Začali jsme již za tmy a ještě jsme neměli oddechu. Přistávám v Ruzyni, a spěchám rychle na latrínu, sakra ani vlastní sr...ní nestíhám. A znovu celý ten kolotoč, pořád do kola.
Začíná se smrákat, dostávám rozkaz k dalšímu letu do Klatov, chce se mi spát ale nesmím, otevírám se okénko v kokpitu, snad mne ten ledově chladiví vzduch udrží v bdělém stavu.
Přistávám v Klatovech, sakra vrtule na jedničce je v háji. Sakra to bude asi tou únavou, nadávám si jak šílený a zas se to snažím omluvit. Kamarádi pro které jsem přiletěl mne jen poplácají po rameni, to je dobrý to se stane, mechanici ti to hned opraví a pak nás svezeš pro nové šmoldy. Konečně, srkám horkou polívku a koukám na mechaniky jak mění vrtuli a nadávají na pitomého pilota co to ohnul, jsem zticha, mají toho moc.
Ještě před dokončením opravy zvoní na letišti telefon, dva piloti Avií sedli nedaleko od sud, beru si volného Kose a letím pro ně, to stihnu než bude dokončená oprava mého letadla, oba je nacházím , musím letět na dvakrát, oba je najednou nepřevezu. Hotovo,

Dakota je opravená a já letím zpět do Prahy, mám na palubě místo dvou čtyři pasažéry. A letím zas Do Prahy, přistávám a dojíždím na stojánku, loučím se s cestujícími a …..............
Probouzí mne Vašek kuchař z kantýny, usnul jsem vyčerpáním v kabině, Pro dnešek jsem dolétal, ale zítra začnu znovu, už nechci k bojovým, tady mě potřebují a já vím jak důležitou práci tu dělám, už bych to nevyměnil. Vždyť by bez nás nebylo čím střílet, co tankovat a tak. Naše práce je vidět jen ve statistice ale není o nic méně důležitá než jiná. Spokojeně usínám na ubikaci ale ještě slibuju v duchu skopčákům že se nedáme.