Hodnocení bitvy z britského pohledu bylo podstatně střízlivější. Oficiální zpráva z 2.6. přiznávala ztrátu bitevních křižníků Invincible, Indefatigable a Queen Mary, obrněných křižníků Defence, Black Prince a Warrior a 5 torpédoborců a o dalších 6 prý nemá admiralita žádné informace. Pro uklidnění pobouřené veřejnost a důstojníků loďstva byla o den později vydána další zpráva. Podle ní zahnali Britové nepřítele do přístavů a potopili 2 bitevní lodě, 2 bitevní a 4 lehké křižníky, 11 torpédoborců a ponorku. Po tomto hlášení byla Jutská bitva přirovnávána k slavnému vítězství admirála Nelsona u Trafalgaru. V samotném loďstvu vznikly dvě frakce jejichž existence trvá prakticky dodnes. Jedna skupina tvrdí, že šanci na zničení Hochseeflotte zmařil Beatty. Takticky prohrál s Hipperem a svými zmatky při formování bitevní linie prý umožnil Scheerův únik. Navíc prý selhal při podávání informací. Druhá dává naopak vinu Jelicoovi. Prý svou opatrností sám poskytl Scheerovi možnost k úniku a naopak v noci se hnal tak rychle na jih, že německé loďstvo minul.
Spor o to kdo vlastně v této bitvě vyhrál trvá dodnes.
Jak ale bitva dopadla ve skutečnosti??
Royal Navy přišla o 3 bitevní a 3 obrněné křižníky a 8 torpédoborců. Němci naopak o řadovou loď, bitevní a 4 lehké křižníky a 5 torpédoborců. Co se týká počtu lodí a potopeného výtlaku (112800 proti 61800 tunám) zvítězili Němci. To je však dost jednostranný názor protože mnoho lodí bylo různě poškozeno.Na britské straně to byly 4 bitevní lodě a 3 bitevní a 4 lehké křižníky a 7 torpédoborců. Němci museli poslat do opravy 4 bitevní lodě, 3 bitevní a 1 lehký křižník a 1 torpédoborec (nejsou zde zahrnuta lehká poškození jejichž opravy zvládly posádky bez pomoci loděnice). Britská poškození však byla lehčí než německá a navíc Britové disponovali obrovskou opravárenskou kapacitou. Jelicoe mohl den po bitvě hlásit admiralitě, že velká většina jeho sil je schopna okamžitě vyplout, zatímco Hochseeflotte oznámila částečnou připravenost k akci až v půlce srpna.
Co se týká lidských ztrát tak ty byly vysoké na obou stranách. Britové měli 6098 padlých, 509 raněných a 177 zajatých, Němci 2446 padlých a 494 raněných. Britské ztráty byly tak velké hlavně proto, že 5 jejich těžkých lodí šlo ke dnu s celou posádkou (5069 mrtvých, zachránili se jen jednotlivci). Na německé straně se s celou nebo téměř celou posádkou potopily jen 3 lehké křižníky (1752 padlých).
Britové se však v průběhu bitvy dopustili mnoha taktických chyb. Například admirál Beatty tím, že neumožnil 5. bitevní eskadře zúčastnit se první fáze boje (s největší pravděpodobností by to omezilo škody na bitevních křižnících) a později ji zase chybnými rozkazy vystavil příliš velkému ohrožení. Beatty byl vlastně Hipperem poražen. Němci zaznamenali v první části bitvy 2-3x vyšší počet úspěšných zásahů, oproti tomu britské granáty větší ráže působily mnohem více škod. Oproti tomu v době kdy se Beatty stahoval na sever se počty zásahů na obou stranách vyrovnaly díky příznivějším světelným podmínkám. Další Beattyho chybou bylo, že až do 18.06 nedokázal Jelicoovi podat jakoukoliv zprávu o situaci na bojišti. Všichni velitelé lehkých sil s vyjímkou Goodenougha selhali v průzkumu, většinou ani nedokázali udržovat kontakt s protivníkem. Jediný kdo se zachoval takticky správně byl kontraadmirál Hood. Agresivita s jakou se zapojil v v 17.55 do boje vzbudila u Němců dojem, že narazili na minimálmě jednu eskadru bitevních lodí. Pod jeho tlakem navíc Němci změnili kurz a to je přivedlo k rozvinuté Grand Fleet. Jelicoe se větších omylů nedopustil. Nebylo jeho chybou, že jej jeho podřízení nedokázali včas informovat, Grand Fleet se mu podařilo i přes špatné manévry Beattyho skupiny rozvinout správně a úspěšně. Po bitvě mu byl proto vyčítán jen nedostatek agresivity.
Na německé straně až zaráží lehkost s jakou se nechali Scheer s Hipperem vylákat na sever, vůbec si neuvědomili kam je Beatty táhne. Ovšem v samotném boji hlavních sil se podařilo Scheerovi odpoutat se od protivníka manévrem který prý Němci navíc nikdy nenacvičovali (obrat ve formaci se provádí buď s celým loďstvem nebo po divizích, nikdy však současně – hrozí vysoké riziko srážek). Největší chybou Scheera byl jeho druhý obrat v 18.55, který ho přivedl přivedl proti středu britské bitevní linie. I v této situaci se mu však podařilo ustoupit, jeho lodě však utrpěly velmi těžké škody (podařily se mu dvakrát zasáhnout protivníka, na jeho lodě dopadlo nejméně 23 granátů).
Celkově je tedy možno přiznat takticky úspěch hlavně v první a druhé fázi boje Němcům, hlavně Hipperovi, později se však projevila obrovská materiální převaha Britů. Ze strategického hlediska však zvítězila Royal Navy. Němce byli zahnáni zpět na základny a utrpěli takové škody, že trvalo několik měsíců než bylo jejich loďstvo bojeschopné.
Jejich další výpad hlavními silami proběhl bez střetnutí až na samém konci války a samotný kontakt s Grand Fleet se konal na základně Scapa Flow až po kapitulaci Německa.
Bitevní loď Westfalen v čele Hochseeflote u Jutska
Vlajková loď admirála Jelicoa
Mapa oblasti a bojiště
