Mig-23

[Alchymista]

Jinak s tou bojovou částí s tyčemi sověti zjevně západ předběhli o řadu let.

Muníciou a bojovými časťami sa celkom dosť zaoberám, ale práve týmto by som si nebol príliš istý - tyčová bojová časť sa používala už u PL rakiet Talos na začiatku 60. rokov, kde bola vynútená malým priestorom pre bojovú časť okolo kanálu náporového motoru.
U sovietov sa dokázateľne objavuje s raketami R-13, R-23 a R-60 a to vždy v spojení s rádiolokačnými nekontaktnými zapalovačmi.
Pre správnu funkciu tyčovej bojovej časti je totiž dôležité, aby bola odpálená v správnej vzdialenosti a polohe od cieľa, pretože má ostro ohraničený maximálny polomer ničenia.

[Pop]

Jak jsem se již dříve zmínil, také u typu Mig-23MF/ML ( především ML) byla snaha modernizovat systémy letounu a výzbroj.
Již v r. 1991, po návštěvě bývalých příslušníků IAF u 1. slp v Č. Budějovicích, nabídli Izraelci možnost instalace nových motorů, radiolokátorů, navigačního a zbraňového systému, popř. jen některých výše uvedených částí letounu. Současně byla učiněna letectvu nabídka stáží příslušníků bojových jednotek u útvarů IAF na funkcích odpovídajících našim tabulkám.
Nic z toho realizováno nebylo. Modernizace letounů usnula na neochotě vlády investovat finance.Stáže naše velení odmítlo poté, kdy si izraelská strana dala podmínku, že za své peníze vyškolí jen příslušníky bojových letek do funkce "velitel letky" a nepřijme nijaké důstojníky od psacího stolu na "rekreační pobyt".

Ztroskotala také snaha vyzbrojit "třiadvacítky" francouzskými střelami Matra Magic 2 ( již dříve zmíněno) i přes vynikající výsledky na střelnici AdA.

Sešlo i z modernizace radiolokátoru "Safir 23" No 003 na podkladě zlepšovacího návrhu příslušníka našeho letectva.
Podle kamarádů měl RL ML-ky získat dosah na úrovni RL Migu-29.

Od konce r. 1994 pak došlo k likvidaci akceschopnosti našeho voj. letectva jako celku a veškeré snahy o vylepšení byly velmi důsledně likvidovány úředníky MO.

[skelet]

Ta izraelská nabídka mě zajímá. Máš o ní něco bližšího?

[Pop]

Nabídka učiněná izraelskou stranou byla obdobná té, kterou akceptovali Rumuni při modernizaci Migů-21bis na provedení "Lancer".
Bylo jasné, že při výměně RL by muselo dojít i k výměně PLŘS naváděných paprskem RL. V rámci výměny motorů mělo dojít ke zvětšení trupových palivových nádrží ( nový motor zabíral méně místa v trupu). Největší problém představoval navigační systém, protože by muselo dojít k okamžitému nákupu odpovídajících pozemních prostředků. To vše Izraelci nabízeli k odběru ihned po podpisu dohody.

[skelet]

No mě hlavně zajímalo jaký motor do toho chtěli narvat..

[Pop]

U motorů mám informace o zprostředkování F-100 pozdější verze do Mig-23MF od USAF, s tím, ře by repase proběhla v Izraeli. O uvolnění výkonnější F-110 do ML-ky se jen spekulovalo, protože tyto motory v r. 1991 byly téměř novinkou.

[redboy]

Pop:
I když by motory F100 měli jisté výhody, tak "nový motor zabíral méně místa v trupu", to snad asi ani ne. Kam by ty nádrže dali, F100 zase není o tolik štíhlejší jestli vůbec. Navíc určitě by dvouproudový F100 uživil drak MiGu-23 vzduchem?? S regulací? Pomíjím cenu a komplikace se zavěšením motoru zcela jiné koncepce do trupu. Jestli by pak nebylo lepší koupit nová letadla.
Mě to tak přijde, že klidně moholo jít o rozumné rozhodnutí do tohohle nejít.
Výkonově (myšleno hrubým výkonem) by muselo jít o vezri 229 a to potom by u MiGu-23 byl tento motor dříve jak u F-16.. to asi ne.

[Pop]

Byly to jen teoretické úvahy a u nich také zůstalo. U F-100 stačilo, že byl asi tak stejně výkonný jako R-29-300 ( 122 kN).
Mne spíš, než místo na zvětšené nádrže, zajímá změna regulace vstupního ústrojí. To je podstatnější problém. Na něm by určitě vše ztroskotalo.
Jak nám ukazuje příklad rumunských Migů-21, změna by obsahovala jen avioniku a zbraňové systémy.

Jak jsem již dříve napsal, šlo o obecné návrhy ze strany izraelských hostů. Podrobná studie neexistuje.
Vše usnulo dříve, než velení letectva zareagovalo. Přeci jen snaha o zrušení bojové techniky sov./rus. původu byla logická
. V té době již politici řešili dělení republiky a letadla pro ně představovala nepodstatný problém.

[Pop]

V tématu Mig-21 se rozběhla diskuse o uznávání/neuznávání sestřelů a stupni věrohodnosti různých zdrojů. Vždy bude docházet k neshodám, pokud bojující strany budou vyhodnocovat výsledky dle rozdílných kritérií,
Stalo se též, že došlo k zamítnutí nároku na sestřel, a po čase byl při stejných důkazech ten samý sestřel uznán.
Tak se stalo v r. 1986 při ostrých střelbách v Astracháni. Pilot našeho Migu-23ML zcela prokazatelně zasáhl cílový dálkově ovládaný letounek dávkou z kanonu GŠ-23L. Z křídla cíle odletěla troska a letounek se silně zakymácel. Naše velení pilotovi útok započetlo jako jednoznačný úspěch, ovšem sovětská strana byla jiného názoru a v závěrečném hodnocení letky se tento zásah vůbec neobjevil. Jaké bylo za dva roky překvapení, když po příletu na stejné letiště si naši piloti mohli na tabuli nejlepších střelců přečíst dříve neuznaný zásah jako příklad přesné střelby palubním kanonem. Přehodnocení provedla stejná komise, aniž by letce zpětně upravila celkové hodnocení.

[Pop]

Ve druhé polovině 90. let při přeletech letounů do zahraničí používaly naše Migy-23ML upravenou podtrupovou přídavou nádrž na přepravu materiálu.
Přídavná nádrž byla zbavena potrubí pro přečerpávání paliva a byly na ní vytvořeny dvy otvory ( přední a zadní), které sloužily pro ukládání převáženého nákladu. Otvory byly řešeny jako montážní a zakrývaly se kryty s rychlošrouby.


Doplnil jsem příspěvek ze dne 27.7. 2009 o letu opuštěného Migu-23M z Polska do Belgie o některé detaily

[Zahy]

Zdravím,

měl bych prosbičku. Scháním nějaké foto, náčrty atd na otevřené prostory MiGu 23 ML (avionika a radar v přídi, prostor kanonu, motorový prostor atd). Jsem modelář a chtěl bych si postavit českou 4645ku a nechat některou z těchto částí otevřenou.

Předem děkuji

[skelet]

Pěkné fotky z rutinního života MiG-23. Pěkná je hlavně první a druhá fotka

[Pop]

Zajímavé snímečky!

Mne zaujal především ten vlevo dole, kde skupina specialistů ILS VVS navěšuje ručně R-23T.
Naši technici si práci usnadnili, protože měli pro střely R-23 vozíky, které sloužily jak k přepravě střel, tak k jejich vyzvedávání pomocí ručního hydraulického čerpadla. Zatím co sověti potřebovali k navěšení střely minimálně sedm lidí, naši vše zvládli ve třech lidech, v nezbytném případě ve dvouch. Samozřejmě, že se někdy vloudila chybička a zcela vyjímečně naši navěšovali ručně.
Pro každý stíhací Mig-23 u nás existovala sada vozíků. Jeden s hydraulickým čerpadlem pro dvě střely středního dosahu ( R-23), další malý bez mechanizace pro dvě nebo čtyři střely R-60. Tento komplet se nacházel u letounu v úkrytu.

[Alchymista]

Na dvadsaťtrojkách som nerobil, ale mám dojem, že pre navesovanie rakiet existoval aj naviják, ktorý sa uchytával o závesník a raketa sa ním zdvihla z vozíku až na APU.

"Ručné" navesovanie má dve výhody - je celkom rýchle a netreba k nemu mechanizáciu, stačia ľudia.

[cover72]

Nějak tak. Na palubách amerických letadlovek se také cvičí ruční podvěšování, jednak kvůli "jste snad chlapi, ne?!" a druhak kvůli tomu, že by v boji vozíčky nemusely být k dispozici.
Mimochodem, není možné, že měly ony vozíčky menší průchodnost terénem/průjezdnost než ten MiG-23? Nezpevněné plochy versus malá kolečka..

[Pop]

Od specialistů ILS ČVO 433/437 ( letecká výzbroj) mám z Astracháně potvrzeno, že tamní letecké útvary pro R-23/24 používaly pouze vozík bez mechanizace a střely navěšovali ručně. Navíc, hydraulické vozíky , které si naši dovezli a poskytli místnímu personálu STS pro manipulaci s našimi střelami, se na stojánku k letadlům dostaly v nefunkčním stavu, přesto že každý byl při předání funkční. Zbrojíři ve spolupráci s motoráři je opět uvedli do schopného stavu a raději ihned místního "halapartníka" proškolili z obsluhy našich raketových vozíků.

Mechanizované vozíky existovaly ve větším množství, než bylo stíhacích Migů-23.
Kola byla dostatečně veliká, aby se vozíky daly používat i na uválcovaném travnatém letišti.

K navijákům:
Ty se používají u leteckých složek ozbrojených sil USA velmi často. Avšak zvedají se jimi střely již na LAU namontované. Je jasné, že takový systém je náročnější na čas, protože zapojit LAU-čko na podvěs letounu je složitější, než navěsit na APU-čko samotnou střelu. Je bezpodmínečně nutné odzkoušet jak PLŘS tak LAU, kdežto při navěšování samotné PLŘS se již prověřuje jen střela. Samotný adaptér byl již zkoušen ihned po namontování na letoun.
Jde-li o samonaváděcí střely AIM-9 Sidewinder, potom mohu jen říci: když se navěšije střela na LAU na konci křídla ( F-18, F-104 aj. ) nebo na bok trupu ( F-8U, A-7 ), tehdy se AIM-9 navěšuje zásadně ručně.

[Alchymista]

Na koniec krídla ani na bočné trupové to ani inak nejde - strela sa navešuje pootočená o 90°.

Zohratá štvorica zbrojárov dokázala na Mig-21 navesiť a pripojiť 4x R-3S za menej než dve minúty. V trojici to trvalo dve a pol minúty.

[Pop]

Zdar Alchymista!!

Vy jste navěšovali 4 x R-3S? RS-2US již nepatřila do arzenálu? Pokud si pamatuji, tak letouny PVOS používaly RS-2US ještě v devadesátých letech. Přitom R-3S se používala již jen na cvičné střelby ( konec 80. let) a jejich místo zaujaly R-13M, které měly hlavici podchlazovanou dusíkem.

Na dvacetrojkách těžko mohl čas navěšení střel ohrozit jedenadvacítkový koncert, ale do deseti minut je měli pánové také na APU-čkách.

[Alchymista]

RS-2US sa navešovala tiež, ale s ohľadom na celkom nešikovný spôsob navesovania a pripájania konektoru APU-7 sa žiadna súťažná skupina nedostala pod tri a pol až štyri minúty pre 2x RS-2US, štyri sa dali navesiť za 6-7 minút (plus montáž a pripojenie pripojenie zapalovaču).

Je ale tiež trochu rozdiel navešovať rakety na útvarovej "hejrupáckej" súťaži v zohratej partii a navesovať ich v noci pri poplachu so záklaďákmi, ktorí ostrú raketu občas prvý krát videli "na živo", a samozrejme, je tiež rozdiel navešovať R-3S, s váhou cca 80kg do výšky zhruba meter desať a "dvadsaťtrojkársku" raketu R-23 s váhou cca 220kg niekam do výšky dvoch metrov.

Navesovanie R-13 bolo prakticky rovnaké ako u R-3S, R-60MK sa dali navesiť ešte rýchlejšie - jedna pod 40 sekúnd, dve do minúty (v bedni, pripravené - odstrojené, v trojici) a fyzicky zdatný zbrojár ju navesil aj sám do dvoch minút (ale zase také "prasárny" sa skúšali len s imitátorom).
Mimochodom, nabitie kanónu GŠ-23 na Mig-21MF sa dalo zvládnuť v trojici pod dve minúty, trik bol v tom že jeden zbrojár musel byť dosť silný a na seba pás s nábojmi "namotať", potom to už bolo rýchle. Najzdĺhavejšie bol nabíjanie blokov UB-16 "zástrčkovými" S-5, to trvalo bežne cez 10 minút na jeden blok.

[Pop]

Samozžejmě, každý typ szřely se nějak lišil a chtěl při montáži a demontáži svoje.

Podle toho, co jsem vypozoroval na voj. cvičení, u třiadvacítkových letek navěšovali střely také motoráři. Každý technik letadla u PVOS to ovládal, pokud byl zařazen do Po - Sy. Navíc bylo jednodušší vyzbrojit letku při BoPo. Technik s mechanikem svůj letoun navěsili a zbrojnoš jen zapojil zástrčky střižného spoje.
Znám bývalého technika Migu-23ML, ten si navěsil R-60 sám, ale to jen v nouzi nejvyšší.

Nechci se Tě nijak dotknout, Alchymista, asi jsi patřil mezi zbrojíře, ale určitě jste byli skoro všichni silní chlapi, protože letecké přísloví praví: "Zbrojíř může být malý a blbý, ale musí být silný". Určitě ten pás s 200 kusy granátů r. 23 mm někdo z vás v pohodě na sebe hodil.