Americké letadlové lodě 1922 - 1945

[Nelson]

Námořnictvo spojených států převzalo za dobu své existence přibližně dvě stovky letadlových lodí. Z tohoto počtu byly ale téměř 2/3 eskortní letadlové lodě, tedy plavidla vhodná maximálně pro konvojovou službu, nebo leteckou podporu výsadkových operací.

Za celé období až do dnes bylo rozestavěno 68 klasických letadlových lodí, několik jich však nebylo dokončeno a poslední dvě budou předány v letech 2013 – 2019.
Lodě o kterých je tento článek však byly plnohodnotnými nosiči 2. světové války a to jak těžkými tak i lehkými.

Celá tato řada začala lodí CV1 Langley (11500 tun plného výtlaku). Byl to vlastně přestavěný uhelný parník Jupiter na jehož trup byla upevněna letová paluba. Langley byl převzat USNavy v roce 1922 a sloužil jako cvičné plavidlo. Stav palubního letectva se pohyboval kolem 20-25 strojů. V roce 1937 byl po odstranění přední asi třetiny letové paluby překlasifikován na nosič hydroplánů a jako takový potopen 27.2.1942 japonským letectvem v blízkosti Jávy.

Dalšími loděmi byly CV2 Lexington (43100 tun) a CV3 Saratoga. I tyto byly přestavbami. Zde šlo původně o bitevní křižníky třídy Lexington. Dva bylo povoleno v rámci Washingtonských smluv přestavět na LL. Až do konce války to byly největší nosiče na světě. Od ostatních letadlových lodí se lišily hlavně obrovským komínovým tělesem (bylo to vlastně sedm komínů v jednom plášti). Byly velmi rychlé (33 uzlů – asi 62 km/h) a jejich výzbroj byla původně 8 x 203, 12 x 127, 48 x 12,7 a až 90 letadel. V průběhu války se počty a typy zbraní a letadel neustále měnily. Všechny počty a ráže děl se vztahují k období předání do služby. V průběhu války byla výzbroj průběžně posilována.
Lexington byl ztracen 8.5.1942 v bitvě v Korálovém moři, Saratoga byla potopena 25.7 1946 při jaderných testech na atolu Bikiny.

První lodí stavěnou od začátku jako letadlová byl CV4 Ranger (17600 tun). Nebyla to však povedená konstrukce a po většinu své existence byl používán v roli experimentální a cvičné lodi. Jedinými akceni jichž se zúčastnil bylo vylodění v severní Africe a dodávky letadel na Maltu. Mesl až 73 letadel a jeho výzbroj byla 8 x 127 a 40 x 12,7. Ranger byl prodán na šrot 28.1.1947.

Nejlepšími předválečnými konstrukcemi byly CV5 Yorktown (25500 tun), CV6 Enterprise a CV8 Hornet. Ten však byl modifikován na základě zkušeností s provozem svých sester. Zvláštností u prvních dvou lodí byl třetí katapult na hangárové palubě. Ten byl ale v roce 1942 demontován, nové stíhačky pro něj už byly těžké. Leteckou výzbroj tvořilo až 90 letadel a hlavňovou 8 x 127, 16 x 28 a 24 x 12,7.
Z Hornetu například 18.4 1942 odstartovalo 16 Mitchelů ke slavnému náletu na Tokio.
Yorktown byl ztracen 7.6.1942 u Midwaye, Hornet 24.10.1942 u Santa Cruz a Enterprise byla sešrotována v roce 1958.

Před válkou byl ještě postaven CV7 Wasp (18500 tun). Byl trochu menši než předchozí třída, nesl jen 76 letadel a jeho výzbroj byla 8 x 127 a 40 x 12,7. Na začátku války byl přidělen k Atlantické flotile. Při svém prvním nasazení v Pacifiku byl potopen ponorkou 15.9.1942 v oblasti Guadalcanalu.

Nejpočetnější válečná třída těžkých letadlových lodí byla pojmenována po CV9 Essex (34900 tun). Bylo objednáno celkem 26 lodí, dvě zakázky však byly později zrušeny, polovina z nich byla dokončena až po válce. Posledni dokočená loď této třídy CV34 Oriskany byla předána až 25.9.1950.
Během války měly všechny podobný osud. Ve stavu amerických TF se zúčastnily války v Pacifiku. Na palubách nesly až 90 letadel a protiletadlovou výzbroj tvořilo 12 x 127, 32 x 40 a 26 x 20.
Lodě sloužily díky rozsáhlým modernizacím ještě mnoho let po válce. Poslední byly vyřazeny z rezervní flotily v roce 1991. V sočasnosti jsou v USA dvě plavidla této třídy jako plovoucí muzea.

Poslední těžké letadlové lodě rozestavěné za války jsou tři lodě třídy Midway. Délkou 295 metrů překonávaly vše co bylo do té doby postaveno a plným výtlakem téměř 60000 tun všechny bitevní lodě s vyjímkou třídy Jamato. Na svou dobu obrovská plavidla byla projektována až pro 137 letadel. Dělostřeleckou výzbroj tvořilo 18 x 127, 84 x 40 a 68 x 20. Do války už nezasáhly ale čekala je dlouhá poválečná služba. Poslední z nich CV41 Midway Zasáhla ještě do první války v Perském zálivu v roce 1991. Těsně po ní byla i ona vyřazena ze služby a sešrotována.

Kromě těchto plavidel používala za války USNavy v operačních svazech idevět lehkých letadlových lodí třídy Independence. Pro urychlení jejich stavby byly jako základ použity trupy lehkých křižníků třídy Cleveland. Jejich výtlak byl pouhých 14800 tun a na palubách nesly kolem třiceti letadel. Výzbroj tvořilo 24 x 40 a 22 x 20. Během války byl ztracen jen CVL23 Princeton. Při Filpínské operaci byl 24.10.1944 náhodně zasažen japonským bombardérem a po výbuchu skladů leteckých torpéd a pum se potopil. Také tato plavidla čekala poválečná kariéra, většinou v roli protiponorkových nebo podpůrných výsadkových lodí. Některé z nich byly po válce pronajaty do ciziny (Francie a Španělsko), zbytek byl do roku 1970 vyřazen. Jako poslední se vrátil ze Španělska CVL28 Cabot a dodnes je zachován jako památník.

Krátce po válce americké námořnictvo převzalo ještě dvě lehké letadlové lodě CVL48 Saipan (17800 tun) a CVL49 Wright. Zde byly použity trupy těžkých křižníků třídy Baltimore. Námořnictvo pro lodě ale nemělo využití a proto byly krátce po převzetí zařazeny mezi cvičné. V letech 1975 a 1977 byly vyřazeny.

To by bylo z válečných konstrukcí vše, v případě zájmu můžu ještě napsat druhou část o letadlových lodích poválečných tříd.

Omlouvám se za stručnost tohoto příspěvku ale téma je tak rozsáhlé, že o každé třídě je možné napsat mnohastránkový článek a přesto by podané informace nebyly kompletní. Pokud bude zájem můžu článek případně doplnit.


Přežila dva jaderné výbuchy, nakonec potopena 29.1.1951 při zkouškách zbraní u pobřeží Kalifornie


Lady Lex.


Letadlové lodě třídy Essex v laguně atolu Ulithi

[Lord]

třída Midway ... v průběhu času byla rekonstruována, včetně vzletové paluby.




jak se měnila paluba

[Lord]

Jo určitě napiš druhou část o poválečných letadlových lodích, rád bych viděl evoluci vývoje letadlovek.

[cayman]

Fotka zachytávajúca tesne po skončení vojny jednotlivé triedy lietadlových lodí, ktoré bojovali v Pacifiku. Pekne je na nej vidno velkosti jednotlivých tried.

Zhora nadol od najnovšej po najstaršiu triedu:
[font=Courier New]USS San Jacinto CVL-30 .. trieda Independence
USS Hornet CV-12 ........ trieda Essex
USS Enterprise CV-6 ..... trieda Yorktown
USS Saratoga CV-3 ....... trieda Lexington[/font]

Chýba USS Wasp CV-7, jediná loď svojej triedy, ktorá padla za obeť japonskej ponorke. Bola podobná triede Yorktown skrátenej asi o 25 metrov.

[lkala]

Vím že píši do hodně starého fóra, ale vhodnější jsem nenašel. Chtěl bych se zeptat někoho ze znalců námořnictva na otázku, o které jsem se nedávno bavil s jedním známým. Ta otázka je "Jaký byl názor předválečných námořních expertů na letadlové lodě?" Našel se někdo, kdo si uvědomoval jejich potenciál, nebo se stavěli jenom pro průzkum? Počítal někdo s tím, že by mohli převzít hlavní roli v budoucím válečném konfliktu na moři? Já jsem nikde nenarazil na zmínky o tom, že by někdo takto uvažoval, ale o námořnictvo se nijak blíže nezajímám. Spíš se takto domnívám vzhledem k předválečné stavbě velkých bitevních lodí, které se vlastně během pár měsíců (nebo desítek) změnili v pojízdné protiletadlové baterie. Byl tedy nějaký námořní Guderian, který předpověděl, že to bude celé jinak?

Díky za odpověď.

[Julesak]

Billy Mitchell? Aj keď on nebol z námorníctva, ale z letectva, resp. armády pod ktorú vtedy letectvo patrilo.

[Horny]

Samozřejmě. V případě američanů se dotyčný "Guderian" jmenoval William F. Halsey (díky novinářskému překlepu opatřen příléhavou bojovou přezdívkou "Bull" - býk), toho času bývalý velitel USS Saratoga, posléze již velící admirál na USS Enterprise. Ještě na můstku Saratogy se mu během cvičných manévrů v lednu 1929 podařil přepad Panamského průplavu a jeho "zničení". Komise rozhodčích tehdy musela zachránit situaci konstatováním, že Saratoga byla při útoku potopena. To je všechno ale známá historie, a nemá cenu se o ní dále rozepisovat.

Z japonských velitelů je třeba pochopitelně jmenovat admirála Jamamota, jenž viděl v LL stejný potenciál jako Halsey již před válkou, a dále například fregatní kapitány Fučidu a Gendu, kteří se významně zasloužili o výstavbu a vypracování taktiky nasazení palubního letectva (tkzv. "Gendismus").

U britských velitelů je nepochybně třeba jmenovat námořního kapitána Lumley Lystera který již v roce 1938 vypracoval plán útoku na námořní základnu Taranto (operace Judgement) kterému později coby kontraadmirál i velel.


Náznaky, že LL dokáží zvrátit tehdejší námořní poměry tedy v odborných kruzích prosakovaly minimálně od druhé poloviny třicátých let. Je ovšem fakt, že byly bohorovně ignorovány až do náletů na Taranto a Pearl Harbour.

EDIT: A samozřejmě též admirál Mitschell. No, budu se muset smířit s tím, že všechny vizionáře z hlavy prostě vyjmenovat nelze...

[Cassius Chaerea]

Náznaky, že LL dokáží zvrátit tehdejší námořní poměry tedy v odborných kruzích prosakovaly minimálně od druhé poloviny třicátých let. Je ovšem fakt, že byly bohorovně ignorovány až do náletů na Taranto a Pearl Harbour.

Tak to rozhodně není pravda. Letadlová loď měla již na začátku druhé světové války u američanů, japonců a méně i britů, když ne větší, tak přinejmenším stejnou cenu jako bitevní loď. Už na přelomu 20/30 let bylo většině admirálů těchto států -až na ty největší námořní kostlivce a "pamětníky" Nelsona - jasné, jakým směrem se vývoj ubírá. O tom jak prestižní měla letadlová loď cenu už v roce 1934 svědčí jednání o prodloužení a úpravě Washingtonské smlouvy, kde měla otázka letadlových lodí prim. Další ukázkou "neignorování" letadlových lodí byla meziválečná výstavba, či přestavba, stačí se podívat v jakém poměru probíhalo zařazování letadlových a bitevních lodí (+bitevních křižníků) do japonského, amerického a britského námořnictva v letech 1918-1939 (41).

To že ještě převažoval počet bitevních lodí, není ukázkou ignorování nové zbraně, vždyť uplynulo pouze cca 20 let a tak velká námořnictva postavená na doktríně bitevního loďstva nelze přes noc změnit na letadlo-ponorková námořnictva.

[lkala]

Zajímavé, abych řekl pravdu, tak mě to celkem překvapilo (že jich bylo tolik). Děkuji za odpovědi. Jakým způsobem se vlastně takové loďstvo plánovalo? Existovali nějaké kvóty ve smyslu budeme mít 10 bitevních lodí a k tomu potřebujeme 5 letadlových lodí a 50 torpédoborců apod. Já jako suchozemec znám jedině německý plán Z a tam to snad mělo být 8 bitevních lodí na 2 letadlové, 9 křižníků (lehké a těžké) a 47 torpédoborců (ponorky nepočítám). To jsem vyčetl na Wikipedii. To mě teda moc progresivně nepřipadá na to, že se jednalo o rok 1939. Možná ale ostatní loďstva uvažovali jinak, nevím.

[sahidko]

Množstvo (resp. výtlak) a výzbroj lodí hlavný kategórií upravovala tzv. Washingtonská námorná zmluva z roku 1922, neskôr doplnená Londýnskou námornou zmluvou z roku 1930. Signatármi zmluvy bolo päť krajín: USA, Veľká Británia, Japonsko, Francúzsko a Taliansko. Maximálny výtlak bitevných lodí bol stanovený na 35 000 ton s delami maximálnej ráže 406 mm. Celková tonáž týchto plavidiel mala pri USA a VB dosiahnúť maximálne 525 000 ton, pri Japonsku 315 000 ton a pri zostávajúcich dvoch krajinách 175 000 ton. Lietadlové lode nemali prekročiť 27 000 ton (krajiny dostali výnimku na dve plavidlá s výtlakom max 33 000 ton). Celková povolená tonáž bola pri tejto kategórii pre USA a VB 135 000 ton, pre Japonsko 81 000 ton a pre Francúzsko s Talianskom 60 000 ton. Počet krížnikov nebol obmedzený početne, akurát ich výtlak nemal prekročiť 10 000 ton a najväčšou povolenou výzbrojou boli delá ráže 203 mm.

V roku 1936 však Japonsko vyhlásilo, že sa už zmluvou necíti viazané.

[Horny]

Cassius Chaerea - No, možná jsem to napsal moc zjednodušeně. Omlouvám se. Samozřejmě, že potenciál LL byl tušen, ale se zbraní nebyly téměř žádné zkušenosti. Je také třeba vzít v úvahu vývoj letadel, která představují hlavní údernou sílu LL. Mezi těmi z roku 1929 a z roku 1939 je sakra rozdíl, a snad ještě větší je mezi těmi ročníku 39 a 44.

Ovšem trvám na tom, že před válkou byl potenciál LL silně nedoceněn. Ještě v roce 1941 se námořníkům z USS Enterprise posměšně přezdívalo "námořníci s plochým vrškem" (podle tvaru čepice) což jasně ilustruje vážnost, jakou LL a jejich posádky u veřejnosti i nadřízených požívaly.
Ostatně i nadále byla hlavní jednotka loďstva bitevní loď. Americké válečné plány týkající se operací v Pacifiku "Orange" jakož i "Rainbow" (varianty 1-5) počítaly s nasazením bitevních lodí. Teprve Pearl Harbour definitivně utnul jejich éru, když byl admirál Nimitz nucen udělat z nouze ctnost a do ofenzivy nasadit LL.

Obávám se, že "meziválečná výstavba" byla ovlivněna především odzbrojovacími smlouvami zacílenými hlavně na snížení stavu bitevních lodí a křižníků, které umožnili okamžitě (pře)stavbu obřích jednotek. Lexington, Saratoga, Akagi, Kaga, Furious, Glorious, Courageous - to všechno jsou v podstatě náhodné plody odzbrojovacích dohod. Díky nim byl vývoj LL urychlen a zkrácen. Podívej se, jak vypadali lodě Langley, Hermes a Šóhó. Nebýt obrů přestavěných v podstatě náhodou z bitevních lodí a křížníků, je otázkou, zda by se vůbec před druhou světovou válkou začaly stavět jednotky s dostatečnou bojovou hodnotou.

[Cassius Chaerea]

1)Je také třeba vzít v úvahu vývoj letadel, která představují hlavní údernou sílu LL. Mezi těmi z roku 1929 a z roku 1939 je sakra rozdíl, a snad ještě větší je mezi těmi ročníku 39 a 44.

Ovšem trvám na tom, že před válkou byl potenciál LL silně nedoceněn. 2)Ještě v roce 1941 se námořníkům z USS Enterprise posměšně přezdívalo "námořníci s plochým vrškem" (podle tvaru čepice) což jasně ilustruje vážnost, jakou LL a jejich posádky u veřejnosti i nadřízených požívaly.
3)Ostatně i nadále byla hlavní jednotka loďstva bitevní loď. Americké válečné plány týkající se operací v Pacifiku "Orange" jakož i "Rainbow" (varianty 1-5) počítaly s nasazením bitevních lodí. Teprve Pearl Harbour definitivně utnul jejich éru, když byl admirál Nimitz nucen udělat z nouze ctnost a do ofenzivy nasadit LL.

4)Obávám se, že "meziválečná výstavba" byla ovlivněna především odzbrojovacími smlouvami zacílenými hlavně na snížení stavu bitevních lodí a křižníků, které umožnili okamžitě (pře)stavbu obřích jednotek. Lexington, Saratoga, Akagi, Kaga, Furious, Glorious, Courageous - to všechno jsou v podstatě náhodné plody odzbrojovacích dohod. Díky nim byl vývoj LL urychlen a zkrácen. Podívej se, jak vypadali lodě Langley, Hermes a Šóhó. Nebýt obrů přestavěných v podstatě náhodou z bitevních lodí a křížníků, je otázkou, zda by se vůbec před druhou světovou válkou začaly stavět jednotky s dostatečnou bojovou hodnotou.

1)No vidíš a přesto měla letadlová loď už tak velký význam v roce 29.

2)Sorry, ale tohle je naprosto nic neříkající. Přezdívky dávají i dneska ponorkáři svým kolegům z letadlovek a naopak ti zase klukům z korvet. Že laikové koukají na novoty skrz prsty, to je zcela běžná věc, divně se koukali i na první pancéřované lodě, či na první lodě na parní pohon. To jak se kouká nějakej kuchař z bitevky na svého kolegu z letadlovky, opravdu nemá s otázkou nic společného.

3)Ano u britů ještě stále ano, z části to jde omluvit, krajní nepřipravenosti britského letadlového loďstva, jehož paluby neměly dostatečnou kvantitu a kvalitu letadel, z části na to mělo vliv bojiště, kdy letadlové loďě neměly pro obranu ostrovů ani středomoří nikterak zásadní důležitost a do třetice vcelku špatným využíváním letadlových lodí.
U Japonců to neplatí. Letadlové loďě byly od začátku do konce války tahouny námořnictva. Bitevní lodě tak měly druhořadou úlohu v rezervě, kde čekaly na "rozhodující bitvu". Ano jde to obrátit a říct, že bitevní lodě měli rozhodující úlohu a proto stály v přístavu, ale to bylo spíše proto, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Těch pár japonských "Nelsonů", tak bylo uchlácholených, že jejich milované bitevky čekají na novou "Cušimu" a admiralita měla klid a mohla prohánět letadlovky po všech koutech Pacifiku a Indického oceánu.
U Američanů to z větší části skutečně neplatí. Velké americké námořní plány počítaly v průběhu války vždy s bitevní lodí. Plán Orange má počátek v 90. let 19. stol. a přes jeho úpravy nejde do detailu nasazení jednotlivých lodí, abych z toho vyčetl, jak stěžejní úlohu má bitevní či letadlová loď. Stejně jako komplexní plán Rainbow využívá všechny síly amerického námořnictva, ale nenašel jsem, že by bitevní či letadlové lodě měly hrát rozhodující, či podružnou roli.
Jo a Pearl Harbor bitevkám jejich éru (éru v americkém pojetí operací) neutnul, pouze je dočasně vyřadil z provozu.

4)No, když tu mluvíš o začátku 20. let. Je opravdu náhodou, že si Japonci, Američané i Angličané přestavěli své bitevní lodě zrovna na letadlové, které byly tehdy v plýnkách? Že by páni z admiralit viděli do budoucna, nebo ukázka ignorace? Myslím, že je to ukázka toho, že všechny tři národy dokázaly již na začátku 20. let ocenit letadlové loďě, i když tak zvláštním způsobem.
BTW: Třídy Šokaku, Yorktown, Illustrious už ovšem nemají žádnou pachuť předělávek a znouze ctností a ani v jednom případě nešlo o levné hračky, které by měly, a mohly, být ignorovány.

[sahidko]

Oni si ich však prestavali najmä z toho dôvodu, že ak by to neurobili, tak by rozostavané trupy putovali do šrotu. A keďže ani Američania, ani Briti, ani Japonci nie sú až takými idiotmi, aby takto plvytvali tak samozrejme, že volili radšej prestavbu. Tam by som žiadnu predvídavosť o budúcom význame námorného letectva nevidel. ;)

[Cassius Chaerea]

Oni si ich však prestavali najmä z toho dôvodu, že ak by to neurobili, tak by rozostavané trupy putovali do šrotu. A keďže ani Američania, ani Briti, ani Japonci nie sú až takými idiotmi, aby takto plvytvali tak samozrejme, že volili radšej prestavbu. Tam by som žiadnu predvídavosť o budúcom význame námorného letectva nevidel. ;)

Aha takže investice v řádech milionů na přestavbu lodí, je v podstatě běžnou věcí a vůbec za tím nemusí být nějaký hlubší smysl.
Dobrý...

P. S. Běžně vyhazuješ peníze za věci o kterých víš, že jsou k ničemu a že je budeš "ignorovat"?

[sahidko]

Nájdi mi prosím ťa vetu, kde tvrdím, že spomínané krajiny lietadlové lode ignorovali. ;) Ja len tvrdím, že ich význam ešte ani zďaleka nebol docenený.

Áno radšej "vyhodím" niekoľko miliónov na prestavbu na lietadlové lode. Ty by si radšej zrejme nechal všetky tie rozostavané trupy zošrotovať. Naozaj veľmi ekonomickejšie riešenie.

[Cassius Chaerea]

1)Nájdi mi prosím ťa vetu, kde tvrdím, že spomínané krajiny lietadlové lode ignorovali. ;) 2)Ja len tvrdím, že ich význam ešte ani zďaleka nebol docenený.

3)Áno radšej "vyhodím" niekoľko miliónov na prestavbu na lietadlové lode. 3a)Ty by si radšej zrejme nechal všetky tie rozostavané trupy zošrotovať. Naozaj veľmi ekonomickejšie riešenie.

1)Skáčeš tu do diskuse s Hornem, tak se tu nevytáčej na slovíčkách.

2)A to je co za větu? Vždyť to je ve 20. letech 20 století ve srovnání s dneškem snad jasné.

3)Seš blázen? Vždyť jsou k ničemu, vždyť přece nejsou dostatečně doceněné...
3a)Jestli byl tohle pokus o ironii, tak se moc nepovedl. Ano sešrotování je asi to nejekonomičtější řešení.

[Pátrač]

Pro kolegu Ikalu.

Napřed bych uvedl, že námořním otázkám až tak moc nehovím. Mám o tom jisté povědomí a nadšeně si čtu, co sem vloží naši námořníci. Snad ale mám dostatek zdravého rozumu, který mi umožní zformulovat nějaký pohled na věc.

Osobně si myslím, že tvrzení, že by v námořních štábech myšlení stagnovalo a letadlové lodi byly považovány za druhořadé plavidlo pro pomocné úkoly jsou nade vší pochybnost naprostý blábol.

Jistě, věřím tomu, že v každém loďstvu, které je zavádělo se našlo pár admirálů pro které to byla novota na nic a bitevní loď pro ně byla pilíř námořní síly, ale podle všeho se rozhodovalo jinde a to velmi pokrokově.

Pokud vezneme třeba Japonsko, tak ke dni útoku na Perl a až do června 1942 mělo ve stavu 8 bitevních lodí ale letadlovek 13 kousků. Už Hóšó uvedená do služby voce 1922 měla 21 letadel. Zde by dokonce mohlo být uvažováno o prioritně průzkumné roli. Ale už Akagi a Kaga uvedené do služby v letech 1927 až 1928 nesly od 66 do 90 letadel a to značí, že pokud víme, že zde byly stroje stíhací, torpédové a střemhlavě bombardující, jejich role už byla prioritně aktivně bojová. Polož si dvě otázky:

Primo: Pokud by byl jakákoliv pochybnost v admiralitě, kdo by se snažil přestavět volné trupy bitevních křižníků na skvělé ale velmi složité zbraňové systémy jakým letadlová loď zcela jistě je?

Secundo: Kdo by se staral o vyvinutí letadel a pro jejich úpravu na schopnost startovat a přistávat na omezené ploše vzletové paluby?

A Američané? Ve stejném období měli v oblasti Pacifiku ve službě 7 letadlových lodí. I ty nejstarší – Lexington a a Saratoga měly na palubě 90 letadel stejného spektra jako japonský protějšek. A to byly uvedeny do služby v roce 1927. Nevidím zde nic druhořadě nebo pomocně určujícího a o průzkumu zde může být řeč jen jako součást podstatně širšího spektra úkolů.

Pokud se Britů týká, jejich myšlení bylo jiné ale i zde vidím skvělou strategii. Jelikož věděli, že jejich LL budou muset bojovat i ve Středozemním moři s omezenou plochou k manévrům, dokonce aby jim umožnili přežití, měly tyto lodě kvalitní pancéřové vzletové paluby. Jen proto mohla třeba Illustrious přežít 7 plných a jeden těsný zásah pumami 250 a 500 kilo a následně osmý plný zásah a další dva těsně dopady. I přes těžké bití udržela chod a dokonce bojovala s dalšími letadly při cestě na Maltu.

Polož si znovu otázku, proč by britská admiralita mrhala prostředky na takovéto výkonné a odolné lodi, pokud by s nimi nepočítala do první linie budoucí námořní války.

Od poloviny třicátých let si myslím, že bylo v admiralitách jasno – letadlová loď je plnohodnotným bojovým plavidlem.

To ostatní je plácot a tvorba legendy, aby jejich velmi transparentní výsledky za války ještě více vynikly. Něco jako: "chudí hoši co se proslavili" , zde to byla "plavidla a jejich velitelé co jim nikdo nevěřil vyhráli válku".

Je to prostě blbost na kvadrát.

[lkala]

Pátrači, přesvědčil jsi měl. Asi to bude jak říkáš. Ten japonský poměr 8 na 13 je jasným signálem. To s těmi britskými letadlovými loděmi mě překvapilo. Já jsem četl, že byly odolnější než americké, tuším že se to projevilo při kamikaze koncem války. Ale 7 plných zásahů, to bych nečekal. Ale ještě jsem se ptal, zde nevíš jak to bylo s těmi poměry. Chápu že každá loď má v námořnictvu své místo. Asi nikdo nebude mít flotilu složenou ze samých letadlových lodí, nebo samých ponorek. Dá se nějak odhadnout, kolik pomocných lodí je potřeba, aby bylo možno provozovat např. jednu bitevní loď (nebo letadlovou)? Těmi pomocnými loděmi myslím třeba minolovky, torpedoborce, zásobovací plavidla, ale třeba i ponorky apod. Je mě jasný, že to asi bylo v každém námořnicvu trochu jinak. Třeba američani válčili v Tichém oceánu, kde bude podobných plavidel potřeba určitě více, než třeba v Středozemním moři. Dá se ale udělat alespoň nějaký hrubý odhad? A kdo o tom vlastně rozhodoval, kolik a jakých lodí se postaví (vlády, nějaká námořní štáby, císař ?).

Děkuji také sahidkovi za tu námořní smlouvu. Už jsem o tom slyšel (že taková smlouva byla), ale paradoxně nevím, zda vůbec byly někdy tyto kvóty naplněny (myslím ty výtlaky). Dosáhli někdy američané nebo britové těch 525 000 tun? A co se stalo s touto smlouvou po vypuknutí války. Dodržovala se stále, nebo ji hodili do koše? (tedy kromě Japonska, jak jsi psal).

[Farky]

Tady je úplný seznam lodí US Navy k 7. prosinci 1941 - http://www.navsource.org/Naval/usf.htm . To jen pro představu o vzájemných poměrech jednotlivých typů plavidel.

[sahidko]

Japonci mali svoju kvótu vyčerpanú a ich flotilu tvorili štyri lode triedy Kongó, dve triedy Fusó, dve triedy Ise a nakoniec dve lode triedy Nagato. Podobne natom boli Taliani - dve lode triedy Conte di Cavour, dve triedy Andrea Doria a prvé dve lode triedy Vittorio Veneto. Ak by sa Francúzom podarilo riadne dokončiť všetky tri jednotky triedy Richelieu a prirátali by sme dve lode predchádzajúcej triedy Dunkerque, taktiež by sme sa priblížili k maximálnemu povolenému limitu.

U Američanov a Britov išlo skôr o opačný proces. Aby sa do stanoveného limitu zmestili museli šrotovať. Zatiaľ čo v USA to väčšinou postihlo rozostavané projekty, ubohí Briti museli poslať do hutí väčšinu svojej flotily dreadnoughtov z WW1. Vo všeobecnosti možno konštatovať, že tieto námorné zmluvy splnili svoj účel, napriek niekoľkým utajovaným porušeniam (napr. talianske lode triedy Vittorio Veneto mali výtlak ďaleko cez 40 000 ton). Po vypuknutí WW2 samozrejme podobné dohody stratili zmysel, a tak sa americká trieda South Carolina stala poslednou, ktorá pri projektovaní rešpektovala ich ustanovenia.