
Italská letadlová loď C-551 Giuseppe Garibaldi
Koncem roku 1977 bylo rozhodnuto o stavbě zatím jediné italské letadlové lodě. 20.2.1978 byla podepsána objednávka a 26.3.1981 došlo v Monfalcone v loděnici Fincantieri k položení kýlu nového plavidla. I přes minimum zkušeností se stavbou tohoto typu lodí pokračovala stavba celkem rychle a 4.6.1983 došlo ke slavnostnímu spuštění na vodu. Při křtu bylo odhaleno jméno lodi Giuseppe Garibaldi a bylo jí přiděleno označení C-551. Oficiální předání nového plavidla Italskému válečnému námořnictvu proběhlo 30.9.1985. Celý projekt byl řešen tak aby vzniklé plavidlo bylo co nejuniverzálnější, schopné protiletadlového i protiponorkového boje.
I když je její oficiální italská klasifikace letadlový křižník (incrociatore porto-aeromobili) jde o lehkou letadlovou loď. Je to zároveň první dokončená italská letadlová loď.
Její rozměry sice nedosahují hodnot amerických letadlových lodí, v evropském měřítku jde o poměrně velké plavidlo. Maximální délka lodi je 180,2 m, šířka 33,4 m, ponor 6,7 m, standartní výtlak je v různých odborných článcích udáván v rozsahu 9369 – 10000 tun a stejně tak se maximální výtlak pohybuje v rozsahu 13240 – 13600 tun. Na hlavní palubě je situován jednopatrový hangár o rozměrech 110x15x6 m s možností rozdělit jej dvěmi protipožárními a protistřepinovými přepážkami na samostatné části a zamezit tak případnému šíření požáru. Zastřešení hangáru tvoří letová paluba o délce 173,8 a šířce 30,4 m opatřená na přídi tzv. skokanským můstkem o vzepětí 6° usnadňujícím vzlet letounů V/STOL. Dopravu letounů z hangáru zajišťují dva výtahy osmiúhelníkového tvaru o rozměrech 18x10 m a nosnosti 15 tun umístěné na pravoboku před a za nástavbou.
Pohon lodi je navržen jako COGAG. Jde o čtyři plynové turbíny typu Fiat LM 2500 vyrobené v licenci americké společnosti General Electric. Celkový výkon turbín dosahuje 106400 koní a umožňuje plavbu rychlostí 30 uzlů. Při ekonomické rychlosti 20 uzlů je dosah lodi až 7000 námořních mil (asi 13000 km).
Protiletadlovou obranu lodi zajišťují dva osmihlavňové komplety MBDA Selenia Albatros Mk 2 osazené raketami Aspide. Navádění střel na cíl zajišťují dva střelecké radary SPG-75 (RTN-30X) a přehledový radar MBDA (Alenia Marconi Systems) MM/SPS-774 (RAN-10S). Dělostřeleckou výzbroj dodala firma Breda. Jde o tři dvojhlavňové automaty ráže 40 mm s kadencí 300 ran/ min a dosahem 12500 m, zaměřované pomocí systému řízaní palby MBDA NA-21 (Dardo). Opomenuta nezůstala ani protilodní výzbroj. Tu tvoří čtyři odpalovací kontejnery raket OTO Melara Teseo Mk 2 (TG 2) s dosahem 180 km a bojovou hlavicí o hmotnosti 210 kg naváděné pomocí systému MM/SPS-702 . A konečně protiponorkovou obranu zajišťují dva třojhlavňové torpédomety systému WASS model ILAS 3 ráže 324 mm s torpédy ATK (Alliant TechSystems) Mk 46 Honeywell nebo Whitehead A-290.
Na základě zákona z roku 1923 nesmělo mít italské námořnictvo vlastní bojové letouny a proto loď po předání disponovala pouze vrtulníky Agusta/Sikorsky SH-3D Sea King v počtu 18 strojů. Teprve v roce 1989 došlo k revizi tohoto zákona a bylo objednáno 16 letounů Boeing AV-8B Harrier 2. Jediné letouny které do té doby občas používaly C-551 Giuseppe Garibaldi jako základnu při výcviku byly španělské Boeing AV-8B Harrier 2 Plus, britské MBDA (BAE Systems) Sea Harrier F/A2 a stroje USMC Boeing AV-8B Harrier 2.
Hlavní radiolokační vybavení tvoří komplety vzdušného průzkumu AN/SPS-52C s dosahem 440 km a MBDA (Alenia Marconi Systems) MM/SPS-768 (RAN 3L) s dosahem 220 km, dříve zmíněný hladinový radar MM/SPS-702 s dosahem 155 km, navigační systémy MM/SPN-749 a AN/SRN-15A TACAN.
C-551 Giuseppe Garibaldi je nejmenší letadlovou lodí na světě a zůstává jediným plavidlem této třídy. V současnosti se v loděnici Fincantieri staví nová mnohem větší letadlová loď nazvaná Cavour. Byla spuštěna 20.7.2004 a se zařazením do služby se počítá v roce 2007. Vzhledem k nákladnosti obou konstrukcí se se stavbou dalších lodí tohoto typu prozatím nepočítá.

