Nechtěl sem zabíhat k pilotům,měl sem na mysli že MiG-15 i po teprve kraťoučké době ve službě začal zastarávat a to se také projevilo a ihned se to také „doneslo“ k jeho konstruktérům kteří už sice v době kdy začal být ve větší míře vyrábět tvořili jeho jakousi náhradu,ale ta měla zůstat na papíře.jenže po tom co se ukázalo světlo Migu-15 začali tuhle náhradu dále rozpracovávat a zdokonalovat posouzením chyb MiGu-15 tak aby se u nového letadla nevyskytovaly – tím ale nechci tvrdit že MiG-15 byl nějaký křáp!!
Takže už na začátku roku 1950 byl k dispozici na zkoušku nový prototyp stíhačky která se vzhledově zrovna nelišila od MiGu-15,prototyp dostal označení I-330 (SI),už od začátku do něj konstruktéři vkládali velké naděje,to se také projevilo.
I-330 (SI) byl docela dobrá kopie MiGu-15,ale byly na něm podstatné změny – křídla byla jinak řešená,byla ztenčená a měla jiný sklon = šíp (55° u kořenové části a 45° na vnější části).Zvětšila se také nosná plocha křídla,křídlo nové stíhačky tak velice vzdáleně připomínalo novu kačenyJkřídla byla ztenčena aby letoun snadněji dosáhl vyšších rychlostí,vzhledem k tehdejší době kdy se snažily všechny státy aby právě jejich řadové stíhačky mohly létat nadzvukovou rychlostí se ani není čemu divit,ale se silnějším motorem se toho u I-330 (IS) dosáhnout nedalo,max. střemhlav.Letadlo bylo vybaveno navíc pomocnou kýlovou plochou pod zadní částí trupu aby byla zajištěna větší stabilita letadlo ve větších rychlostech.Do směrovky byly zabudovány brzdící štítky které se vysouvaly.
Po zajištění a doladění chyb prototypu dostal letoun konečně nové jméno – MiG-17.
První verze byla vyzbrojena dvěma kanony NR-23 ráže 23 mm,dostala základní radar a byla vybavena motorem Klimov VK-1A o tahu 26,5 kN.Ihned na to byla zavedena přepadová verze MiGu-17 která dostala navíc vyhledávací radar RP-1 Izmurud,jeden další kanon a ta byla označena MiG-17P.
Z této verze byla postupem času vypracována její upravená alternativa která dostala díky stále se zdokonalující technice Radarovou soustavu pro vyhledávání cílů v noci a za špatného počasí,nový motor Klimov VK-1F a nové označení MiG-17 PF. Nový motor už měl přídavné spalování a umožňoval letadlu zvýšení tahu o 25%,ale to jen na přibližně 3 minuty.
Poslední verze byla verze MiG-17 PFU na té byly přijety radikální změny vzhledem k zavedení do služby naváděných protileteckých střel vzduch-vzduch,silnějších motorů a avioniky vytvořené k novým zbraním a celkově k letadlu. Na PFU byly úplně odstraněny kanony (hlavně kvůli tomu že panoval názor že MiG-17 je jenom stíhačka pro vzdušný boj a nebude hlavňovou výzbroj tedy potřebovat pro boj s pozemními cíly) ty byly nahrazeny čtyřmi protileteckými střelami RS-2U.Stíhačka dostala novou avioniku,nové systémy jako moderní radiolokátor RP-5 a radiodálkoměr SRD-1,byl také rozšířen kokpit stíhačky.
Technické údaje: MiG-17 PFU
Motor: Klimov VK-1F s přídavným spalováním,tah 33,14 kN
Max.rychlost: 1 107 km/h
Dostup: 15 650 m
Dolet: 1 850 km
Rozměry:
Rozpětí: 9,63 m
Délka: 11,7 m
Výška: 3,8 m
Tak a teď co chtěl Fatale. MiG-17 byl ve Vietnamu nasazen jen v menší míře,oproti třeba MiGu-21 a vlastně celkově letectvo na straně Severního Vietnamu.Je pravda že oproti MiGu-21 měl podstatně horší techniku a celkově zaostával za 21.Někteří vietnamští piloti ho však preferovali před „přetechnizovaným“ MiGem-21.Nevím přesně proč,ale jednalo se o snažší ovladatelnost a přizpůsobivost letounu v leteckém boji.Nakonec to dopadlo tak že se do bojů dostával a ukazoval se hlavně MiG-17.Proto se také piloti Phantomů začali orientovat na výuku boje hlavně z perspektivy MiGu-17,měli s ním opravdu problémy a to tedy tak že zřídili speciální školu a to právě známý TOP GUN kde se začal vyučovat vzdušný boj s ruskými stíhačkami,hlavně s MiGem-17 který se dostal amíkům do ruk díky přeběhnutí jednoho pilota,nevím jestli přesně ve Vietnamu ale prostě ho měli a mohli ho prozkoumat.Tím zjistili že MiG-17 má slepý úhel mírně vzadu na straně pokud točí mírnou zatáčkou.Do té se ho naučili US piloti dostávat jednoduchým,ale hodně nebezpečným manévrem kdy jeden ze dvojice přelétl hodně šikmo dráhu MiGu a ten se za ním spustil a tak se druhý ze dvojice mohl mírně ze spodu přiblížit a ihned zahájit střelbu aniž by o tom měl vietnamský pilot nejmenší potuchy.Migy ale taky dosahovaly úspěchů hodně také vzhledem k početní převaze které se jim někdy podařilo dosáhnout když velké svazy útočilyna podpůrná letadla která útočila na pozemní jednotky. Od této taktiky ale museli rychle upustit vzhledem k rychlému protiopatření ze strany amíků.Navíc se začaly pomalu stupňovat letecké útoky na města v Severním Vietnamu kde byla dlouho pro americké letectvo zakázaná letová zóna,ale po jejím otevření to byla rušná trasa,proto severo-vietnamci přesouvali svá letadla na letiště pro obranu svých měst,tam už to bylo horší pže se do útoků na svazy B-52 nepouštěli a tak jejich letadla zůstala na zemi a jen někdy kontrolovala prostor a utkala se s americkými stáhačkami které začaly pomalu ovládat vzdušný prostor vzhledem k rychlému osvojení si taktiky vzdušného boje. Hlavní plusem MiGu-17 bylo to že se v boji s Phantomy nemusel dostávat do takových rychlostí,měl tu výhodu že F-4 byly zprvu vyzbrojeny hlavně raketami a kanony chyběly,tím se piloti F-4ek dostali do situace že pokud byl jejich cíl blízko ak na něj zkrátka nemohli zaútočit pže raketu nejde odpálit na příliš blízko.tím se vietnamci mohli vklidu dostat=zavěsit za F-4ky a púálit do nich kanony a těžké Phantomy to nezvládaly boj s takovým obratným "kolibříkem."Zase jen ze začátku.
Fatale,jestli se mi nějak podařilo ti odpovědět na to co jsi chtěl tak je to dobře,ale jestli ne tak napiš a já se nějak pokusím dobře odpovědět.
