Parou poháněné tanky
Vynález parního stroje je připisován Jamesi Wattovi, který ho vynalezl v roce 1765. Ve skutečnosti Watt pouze významně zdokonalil stroje Thomase Saveryho a Thomase Newcomena. V 19. Století, století páry, se parní stroj stal nejvýznamnějším zdrojem energie. Objevily se parní lokomotivy, parníky, parní oračky, parní mlátičky, parní válce a nejrůznější parní lokomobily. Ve 20. století význam parního stroje postupně upadá. Z dopravy byl vytlačen spalovacím motorem a z průmyslu elektrickými stroji a parní turbínou. Parní stroj má velice závažný nedostatek a to nízkou účinnost přeměny energie (maximálně 30 %). Spolu s kotlem, který má tepelnou účinnost okolo 50 % je výsledná účinnost mezi 5 % – 15 %. Spalovací motory dosahují zhruba 35 %. Další nevýhodou je pracnost obsluhy, složitá příprava na provoz (roztápění kotlů ve výtopnách po mnoho hodin dopředu), nutnost manipulovat s velkými objemy pohonných hmot, vody a odpadu (uhlí, popel a voda). Ač byl parní pohon neefektivní a v pozdější době zastaral, je třeba podotknout, že i v době kdy již byl nahrazen, vznikaly pozoruhodné honstrukce a dokonce i padesátitunové ocelová monstra – parní tanky. Jedny z prvních parou hnaných, pásových podvozků je možné datovat do roku 1910, kdy v Anglii postavil R. Hornsby se svým synem Granthamem speciální parní traktor vybavený pásy. Tento princip byl patentován již od roku 1904. Tento parní traktor byl později představován i armádě, tak jej ale nepochopila. Zmíněný traktor byla pak prodán Northern Light Energetic, kde pro uhelnou společnost tahal vozíky z dolů. Hornsby byl neúspěchem u armády rozčarovaný a prodal roku 1914 patent Holt Manufacturing Company v roce 1914. Holt se později stal hlavním výrobcem pásových traktorů na světě.
Cowanův a Johnsonův parní tank
První parou poháněná tank navrhl již roku 1855 James Cowan a nechal si jej patentovat. Dá se říci, že se nechal inspirovat konstrukcí Leonarda da Vinci a doplnil ji o moderní technologie. Podle některých údajů jej zamýšlel k použití v Krymské válce. Nebyl ale nikdy postaven. Můžete jej nalézt pod názvy Cowan's Tank popřípadě Steam Powered Land Ram (tedy párou poháněné pozemní beranidlo). Myšlenka velkého pancéřového kolosu, hnaného vpřed díky páře se vrátila v roce 1918. Tehdy ameřičtí konstruktéři napodobyli britský tank Mark IV, leč pohon měl obstarat parní kotel. Domnívali se totiž, že klasický spalovací motor nebude mít dostatečnou sílu. Projekt byl zahájen generálem Johnem A. Johnsonem, který pověřil stavbou společnost Endicott and Johnson Shoe Company a celý projekt měl být financován místními bankéři (cena se vyšplhala na úctyhodných 60000 dolarů). Technické konziultace měly zajišťovat společnosti Stanley Motor Company z Watertownu, státu Massachusetts, který vyráběla a navrhovala parní stroje. Stroj byl poháněn elektromotorem, který přenášel výkon z dvou parních motorů spalujících petrolej. Kombinovaný výkon obou motorů činil 500 koní (370 kW). Maximální rychlost byla 6 km/h a stroj měl dvě rychlosti vpřed a dvě rychlosti vzad. Ba co víc, stroj němel z technických důvodů brzdy (!) stroj tak musel být zastaven až uhašením kotle (nebo jeho odstavením). Váha činila 50 tun, délka stroje byla 10,6 m, šířka 3,7 m, výška 3,1 m. Hlavní vyzbroj měla být tvořena velkým plamenometem, který byl umístěn v přední části tanku. Další čtyři kulomety byly umístěny v páru na každé straně. Někdy se zmiňuje i dělo ráže 57mm. Vlastní ochranu tvořil pancéř šířky 12,7 mm a ochranu před blátem zajišťovaly speciální hroty, někdy milně považované za klouny. Osádku tvořilo osm mužů. Velitel, řidič, střelec, strojní mechanik a čtyři střelci z kulometů. Konstrukce měla velice vážné potíže s chlazením kotlů. Dalším velikým nebezpečím bylo potencionální zasažení kotle nebo dvou velikých palivových nádrží (petrolej). V případě zásahu a úniku žhavé páry, by se posádka mohla uvařit (!) Stroj měl být dokonce rozpohybován ulicemi Bostonu v den svobody, tedy mezi ostatními alegorickýmo vozy. Jeden stroj byl podle účetní knihy převezen do Francije ještě v roce 1918, leč válka skončila dříve než bylo možné provést rozsáhlejší zkoušky. Otázkou je, proč nebyl jediný parní tank světa alespoň otestován na bývalém bojišti. Možná byl ale problém nalézt schopnou osádku a euforie z konce strašlivé války dala zapomenout dávnému snu – parou hnanému kolosu z ocele. Tank patrně zůstal ve francii, kde byl později sešrotován (můj odhad) spolu s většinou ostatních tanků.
Steam Wheel Tank
V průběhu první světové války, vznikla i v USA velice zajímavá konstrukce kolového tanku poháněného parou. Jednalo se o projekt který zaštiťovaly společnosti Holt Manufacturing Company (dnes Caterpillar) a General Electric Company. Tyto společnosti již dříve stály za projektem prvního amerického tanku, známého jako Holt Gas-Electric Tank. Konstrukci kolového tanku připravil Army Corps of Engineers za spolupráce konstruktérů ze společnosti Stanley, kde se zabývali výrobou slavných parních automobilů. Vývoj byl zahájen někdy na konci roku 1916 nebo začátku 1917. Prototyp byl dokončen v únoru 1918, během března a května probíhaly zkoušky v Aberdeenu na Marylandu. Očití svědkové tvrdí, že tank jel pouze 15 m, načež zapadl. Pokud by se ale řádně roztopilo v obou petrolejových kotlech, vozidlo by se vyprostilo samo. Zajímavé bylo řešení podvozku, jelikož tank neměl pásy, ale dvě velká kola, o průměru 2,4 m, která byla použita již u tehdejších Holtových kombajnů. V přední části bylo mnohem menší válcové kolo o průměru 0,9 m, které bylo řiditelné. Pohon zajišťovaly dva parní, dvouválcové motory Doble o výkonu 75 hp. Tyto motory vyrobil roku 1916 Abner Doble ve spolupráci s General Electric Company. Motory byly osazeny horizontálně a každý poháněl jedno z velkých kol. Kondenzátor byl usazen v přední části korby a chráněn pancéřovými lamelami. Použití parního motoru k pohonu tanku, dnes působí divně, ale tehdy měly za sebou již více jak sto let vývoje, byly lehké a poměrně výkonné. Délka celého vozidla činila 6,8 m, šířka 3 m a výška 2,8 m. Pancéřování bylo široké 6-16 mm, rychlost až 8 km/h a hmotnost 17 tun. Osádku mělo tvořit 6 mužů. Výzbroj byla tvořena dvěma děly ráže 57 mm a spřaženými kulomety Browning. Výzbroj byla usazena ve dvou kulovitých střelištích po stranách trupu. Často se mylně uvádí jeden kanón ráže 75 mm, který je usazený ve výstupku na korbě. Jedná se ale o zadní část vozidla a kanón by tak směřoval dozadu, nebo by tank musel couvat. Reálně měla být výzbroj osazena na bocích, k omylu došlo, když byl na jedné z výstav, položen poblíž tanku kanón ráže 75 mm (použit i u Holt Gas-Electric Tank). Dodejme, že byť se jednalo o zvláštní konstrukci, rozhodně nebyla atypickou. V roce 1915 vznikl v Británii podobný projekt "Big Wheel" a v Německu, roku 1917 vozidlo zvané "Treffas-Wagen".
Zdroje:
http://panzercentral.com/forum/viewtopi ... b77960bbdf
http://incunables.tumblr.com/post/3880381583/tank-time
http://mailer.fsu.edu/~akirk/tanks/Unit ... Tanks.html
http://www.jednotky.cz/delka/palec/?hodnota=9
http://cs.wikipedia.org/wiki/Parn%C3%AD_stroj
http://cs.wikipedia.org/wiki/Parn%C3%AD_automobil
http://www.landships.info/landships/tan ... _Tank.html
https://civilianmilitaryintelligencegro ... ffas-wagen
https://en.wikipedia.org/wiki/Steam_Wheel_Tank
https://en.wikipedia.org/wiki/Holt_gas_electric_tank
Steam Wheel Tank
Hornsbyho parní traktor vybavený pásy
návrh parního tanku od Jamese Cowana
... co to může být? 