HRAD HELFŠTÝN - PEVNOST V MORAVSKÉ BRÁNĚ.
Kapitola první: ÚVOD
Před nějakou dobou jsem se pokusil vytvořit a zveřejnit typologii hradů, které se vyskytují na území České republiky. Byla to práce pro vraha, i když práce jako taková nedopadla až tak špatně, je v ní ukryt jeden základní problém. Ten problém se dá určit tak, že jako každá typologie i tato prostě kulhá. Každá typologie našich a nejen našich hradů totiž platí pouze a jen, pokud by si hrady zachovaly svojí prvotní podobu. Potom by s ní nebyl problém. Jenže každý hrad pokud neměl smůlu, že zanikl v době výstavby nebo krátce, tedy cca do 50 let od svého vybudování začal pod vlivem mnoha okolností měnit podobu. Těchto okolností mohlo být několik:
- vliv trvalého ohrožení, který mohl vést k posilovaní a růstu počtu obranných prvků
- odraz prostředků pro dobývání opevněných míst v růstu odolnosti opevnění proti jejich působení
- změna úlohy hradu ve správě území
- otázka prestiže majitele hradu, hlavně při jejich změnách v průběhu staletí
- vliv jisté formy „módnosti“
Na příkladu hradu Helfštýna si ukážeme, jak taková proměna mohla vypadat a často také vypadala. Zároveň si podle zvyklostí tohoto cyklu o českých, moravských a slezských hradech ukážeme dva významné prvky hradní fortifikační architektury. A to:
- obvodovou či plášťovou hradbu, zeď
- štítovou hradbu.
Kapitola první: VZNIK HRADU HELŠTÝNA A JEHO ODRAZ V DĚNÍ DOBY.
Hrad Helfštýn je jak je vidět už z prvního obrázku v titulku hrad mimořádných rozměrů. Pohled na jeho mimořádnou architekturu by evokoval, že jeho založení muselo být i vzhledem k mimořádně dobře zvolené poloze výsledkem úvahy panovníka – krále nebo nějakého významného šlechtického rodu. Je to ale omyl. Pohled do jeho historie dává odpověď, která říká, že ani král, ani šlechtic bez bázně a hany s tím neměli nic společného. Hrad založil bez povolení krále majitel hradu u Račic u Brna Friduš z Linavy tedy Helfríd a to v letech 1306 až 1312. Odtud je ke jménu Helfštýn jen kousek a pod tímto jménem je také uveden prvních písemných zmínkách o něm.
Friduš jej postavil nejen bez povolení krále. Postavil ho na uloupených pozemcích, které patřily čtyřem bratrům - potomkům Bohuše z Třebovic a Drahotuš, pána na hradě Drahotuše. Ti čtyři bráškové se jmény Častolov, Smil, Crha a Kuna se proti agresivnímu Fridušovi nedokázali prosadit. Přišli o zděděné pozemky a nakonec také o hrad Drahotuše. Ten ležel a jeho trosky doposud leží na druhé straně Moravské brány na úrovni Helfštýna. Friduš tedy ovládl nejen už vybudovaný významný hrad, ale okamžitě začal upevňovat svoje panství nad uloupenými pozemky výstavbou hradu dalšího.
V zemských knihách je o tom přesný zápis: [B]„Castrum Helfstayn locatum in boniseorum violenter“[/B], tedy že [B]„Hrad Helfštej stojí na násilím získaném místě“ [/B]
Archeologické výzkumy ale ukazují, že s vysokou pravděpodobností na místě, které vybral Friduš už něco stálo. Pravděpodobně nějaký dřevozemní hrádek či alespoň strážnice, která sloužila pánům z Drahotuš jako místo pro výkonu kontroly nad důležitou komunikací, která koneckonců pod hradem probíhá doposud.
Zde je možná podoba hradu, tak jak jej postavil Friduš z Linavy.
Okolnost vedly stavitele k úspornému a rychlému řešení. Byla vystavěna poměrně mohutná na maltu kladená obvodová hradba. Za ní se ukrývaly jednoduché dřevěné obytné stavby pro pána a jeho vojáky a obslužný personál. A tím nám hrad Helfštýn odkrývá jeden poměrně rozšířený tím i významný prvek hradní fortifikační architektury. Jde o plášťovou zeď a tedy hrad s plášťovou zdí. Takže trocha názvosloví.
Hrad s plášťovou zdí – byl typ bezvěžového hradu, u něhož téměř veškerá tíha obrany leží na mohutné, vysoké obvodové hradbě - plášťové zdi, za níž jsou skryty ostatní objekty hradu. Ochoz plášťové zdi umožňuje plynulý pohyb obránců a zvenčí nejsou patrny žádné lehce zranitelné střechy. Pokud se zde setkáváme s věží, jde o věž branskou. V klasickém provedení mají hrady s plášťovou zdí okrouhlý nebo polygonální obrys. Tento hradní typ se ve velkém množství užíval v Dolním Rakousku, na Moravě a ve Slezsku. Do Čech, především východních, pronikl evidentně odtud. Příklady - Lanšperk a Košumberk. Na Moravě pak Boskovice, Vikštějn nebo malý hrad Vartnov. A tak se na těchto pět hrady trochu podíváme. Ale napřed další kousek teorie:
Plášťová zeď - vysoká silná hradba s průběžným ochozem, za níž jsou po celém obvodu hradu skryty jeho stavby. U hradů s plášťovou zdí je to hlavní obranná stavba. Jako plášť bývají označovány i ty úseky obvodové hradby, které obíhají v malém odstupu nějakou jinou stavbu, nejčastěji věž. A nyní těch pět hradů:
Primo: HRAD KOŠUMBERK.
Byl založen koncem 13. století, v písemných pramenech se poprvé se připomíná roku 1318 v přídomku Ojíře z Košumberka. Této nejstarší fázi malého jádra v severozápadním koutě současného areálu náleží mohutná oválná plášťová hradba vejčitého půdorysu podepřená na jihozápadní straně masivními opěráky.
Z plášťové zdi na nejlépe přístupné jihovýchodní čelní straně vystupuje masivní obdélná vstupní věž, která svou hmotou kryla hrad z nejvíce ohroženého směru.
Obě zdi tvořící její východní nároží dosahují impozantní šířky 3,8 metru, jsou tedy téměř dvakrát silnější než zbývající dvě. Na jihovýchodní vstupní straně je dosud vysoko nad úrovní okolního terénu zřejmá pata ústupku pro padací most, na nějž se vstupovalo pravděpodobně pomocí dřevěné rampy vedoucí z plochy nádvoří. Po obvodu k této plášťové hradbě přiléhala vnitřní zástavba, která tak sílou zdi byla kryta před možným útokem. I z tohoto důvodu budovy jádra pravděpodobně nepřevyšovaly obvodovou hradbu. V této fázi své existence byl Košumberk typickým hradem s plášťovou zdí, který svým vzhledem nápadně připomínal ohrazení jádra hradu Rabí.
Obr. první:
Obr. druhý: 
Obrázek první ukazuje plán dochovaných zbytků tohoto hradu s náznakem stavebního vývoje. Druhý pak ukazuje pěknou hmotovou rekonstrukci tohoto hradu po renesanční přestavbě. Jádro tohoto hradu ale stále tvořil původní malý hrad plášťovou zdí či hradbou.
Secundo: HRAD LANŠPERK
Vznikl v době vlády krále Přemysla Otakara II. v souvislosti s kolonizací oblasti mezi Tichou Orlicí a česko-moravským pomezím. Z králova pověření hrad pravděpodobně postavil některý příslušník rodu z Drnholce, který kolonizaci prováděl. Mohl to být Vilém z Drnholce, který do východních Čech přišel po r. 1249, nebo jeho synové Heřman a Oldřich z Drnholce. Stavebník si vybral pro hrad strategicky výhodně položené místo, vysoký ostroh se strmými boky nad levým břehem Tiché Orlice. Vlastní hrad postavený v nejjižnější části ostrohu, nebyl rozsáhlý a jeho nepravidelný půdorys byl dán podobou této části ostrohu. Hlavní oporou hradu byly strmé boky ostrohu, nad nimiž byla vybudována hradba obklopující celý areál. V ní byla na severozápadní straně vstupní brána, na severní straně byl k hradbě přistavěn palác, na protilehlé jižní straně další, pravděpodobně hospodářská budova. Mezi oběma budovami bylo nevelké nádvoří se studnou. Jednalo se o typický hrad s plášťovou zdí. Pouze na severní straně, kde ostroh byl v úrovni okolí, byl k hradu snazší přístup. Zde byly vybudovány dva příkopy, které ve východo-západním směru protínaly ostroh. V nevelké prostoře mezi nimi byla vybudována další hradba. Ze severní strany byl také přístup do hradu po cestě, která vedla po západním okraji ostrohu k mostu přes první příkop. Dále cesta pokračovala branou v hradbě mezi oběma příkopy k mostu přes západní část druhého příkopu a vyústila do hlavní brány. Hrad byl postaven z lomové opuky v raně gotickém slohu. Jeho celková dispozice se v dalším vývoji téměř nezměnila.
Obr. první:
Obrázek ukazuje hmotovou rekonstrukci hradu Lanšperk. Je dostatečně výmluvná.
Tertio: HRAD VIKŠTEJN
Při dělení údělů mezi syny opavského vévody Mikuláše II. je roku 1377 poprvé zmiňován hrad Vikštejn a jeho majitel Vítek ze Šostýna. Jeho syn Bernard v polovině 80. let 14. století ve službách hlubčického vévody Mikuláše III. Opavského zemi jeho synovce Jana II. vévody opavského a ratibořského. Po Bernardově smrti roku 1394 zabavil hrad vévéda Přemysl I. Jeho synům hrad náležel až do roku 1461, kdy jej vévoda Arnošt postoupil Budivoji z Moravice. Po pěti letech však panství zkonfiskoval král Jiří a svěřil jej Hynčíku Bírkovi z Násilé. V srpnu 1474 obsadil hrad uherský král Matyáš Korvín, brzy byl ale navrácen panu Hynčíkovi. Bírkové obnovili poškozený hrad. Snad už roku 1525 započal Jan Planknar z Kynšperka rozsáhlou renesanční přestavbu, která probíhala postupně až do 80. let 16. století. V roce 1626 obsadilo hrad dánské vojsko generála Mansfelda. V té době snad vzniklo i násypové hliněné předsunuté opevnění s příkopem. Roku 1646 byl hrad preventivně pobořen císařskými vojsky.
Nejstarší jádro tvořil nepravidelný ovál ohrazený plášťovou zdí o průměru 1,5-3,1 metrů. V severní části byl plášť jádra vytažen proti příchozímu v tupý břit štítové zdi zvýšené oproti zbytku hradby nejméně o 4,5 metru. Z vnitřní strany vyplňovaly břit nejméně čtyři podlaží zástavby, z nichž se nejlépe dochoval suterén. Proti hrotu břitu je zde téměř čtvercový valeně klenutý sklep přístupný klenutou chodbičkou s předsíní vedenou podél obvodové hradby. Volný prostor mezi sklepem a chodbičkou vyplňuje další nepravidelná místnost. V prvním podlaží byl na východě pětiboký sál ve východní části a obdélná místnost s lichoběžnou komorou v západní části. Vnitřní členění dalších úrovní zůstává nejasné.
Jižní konec jádra byl snad původně ukončen rovně velkým obdélným nejméně patrovým palácem. V jeho sousedství byla hradba prolomena dvěma průchody. Na západě to byl široký průjezd, schopný vpustit na nádvoří i vozy. Menší východní průchod směřoval do parkánu. Ten obíhal téměř celé jádro, boční zdi jej napojovaly na jádro při jižní stěně obdélného paláce. Před parkánem přetínal ostrožnu šíjový příkop.
Obr. první:
Obr. druhý: 
Obrázek první ukazuje velmi pěknou hmotovou rekonstrukci hradu Vikštejna. Fotografie, tedy obrázek druhy potom ukazuje stav čela plašťové hradby v dnešní podobě. I dnes je vidět, že to je pořádný kus fortifikace.
Kvarto: HRAD VARTNOV
Hrad Vartnov byl pravděpodobně vybudován ve 13. století. Původně byl zeměpanským majetkem, avšak již při dělení Opavska v r. 1377, kdy se uvádí v písemných pramenech poprvé, jej spravoval spolu s několika přilehlými vesnicemi Štěpán z Vartnova. K vartnovskému panství tehdy příslušely Brumovice, Loděnice, Úblo, Horní Benešov a polovina obce Leskovec nad Moravicí. Štěpán z Vartnova zaujímal přední místo v životě kraje a často vystupoval při význačných jednáních před zemským soudem jako svědek. Během dalších let se na hradě vystřídalo několik majitelů a v r. 1447 ho spolu s panstvím koupil Bernard Bírka z Násile.
Za ničivého uherského vpádu v r. 1474 byl hrad Vartnov jako mnoho jiných zničen a již nikdy nebyl obnoven. Po jeho rozboření připadlo vartnovské území ke krnovskému knížectví. V krnovském urbáři z r. 1523 je uveden jako „pobořený hrad Vartnov". Na zpustlém místě pod bývalým hradem Vartnovem vznikla pak v 70. letech 17. století vesnice Pocheň.
Z hradu se zachovaly zbytky příkopů a zdí, zarostlé dnes z větší části hustým lesem. Zdá se, že to byl jeden z prvních takzvaných úsporných hradů, tedy hradů bez hlavní věže. Jeho obrana skutečně byla postavena na obvodové či plášťové hradbě či zdi. Tento vynikal mezi jinými tím, že nebyl vybudován na dominantním kopci, ale na mírném pahorku a k jeho obraně byl využit i vodní živel. Hradba byla posílena parkánem tedy uličkou mezi hradbou a menší a méně masivní zdí předsunutou po svahu dolů.
Byl to malý hrad, ale byl dobře postavený a měl šanci. Když ale v srpnu 1474 dorazilo vojsko krále Matýaše Korvína, pro dobytí hradu byla určena „černá rota“. Bylo to malé vojsko tvořené bývalými husity všeho druhu. Archeologické výzkumy prokázaly, že posádka bojovala statečně a asi do posledního muže. Byly nalezeny stovky ohnutých hrotů šípů a šipek do kuší. Lehce opevněné předhradí bylo dobyto z chodu a okamžitě zde byly rozmístěny dobývací stroje. V troskách byly nalezeny roztříštěné koule do praků těžké až 80 kilogramů. Vše svědčí o dlouhém ostřelování všemi dostupnými prostředky. Posádka palbu opětovala. Byla nalezena hákovnice s roztrženou hlavní. Pod sutí z hradby byl nalezen kosterní pozůstatek vojáka s prostřelenou hlavou, v ruce ještě svíral palcát.
V troskách brány byly nalezeny zbytky po použití beranidla, to naznačuje způsob, jak se útočníci dostali do nitra hradu. Ale ti, co přežili, se stáhli do hradního paláce a bojovali dál. Zde asi padli do posledního. V troskách paláce zničeného ohněm byly nalezeny zbytky kování mohutného beranidla, které útočníci použili i zde. Asi nenašli jiný způsob jak porazit obránce.
Tento obrázek ukazuje plán zachovaných částí hradu. Je to stav po vykopávkách ve 30. letech minulého století. Hrad byl od té doby vítaným zdrojem stavebního matriálu a dnes je toho k vidění méně. I tak ale stojí a výlet.
Pokud zde Uhři získali zajatce a já doufám, že nikoli, byli toto popraveni. Ihned a velmi krutě – zpravidla byli naraženi na kůl nebo naraženi na železné tyče a jako na rožních pomalu upáleni. Stětí hlavy či probodnutí mečem by byla milost.
Hrad byl celý zapálen - musel to být děsivý požár. Na nádvoří byla půda propálena 40 až 60 centimetrů do hloubky. Celé okolí bylo zničeno a vše živé povražděno – tak Korvín trestal ty, co ho jako krále odmítali uznat. Celé území zůstalo pusté několik dlouhých desítek let a hrad už nikdy nebyl obnoven. Ničení bylo tak důkladné, že se do dnešních dob nezachoval jediná pověst o tomto ve své době jistě významném hradu.
Obr. první:
Obr. druhý: 
Obrázek první ukazuje opět hmotovou rekonstrukci hradu Vartnova. Fotografie, tedy obrázek číslo dvě ukazuje podobu, v jaké se do dnešních dob dochovala část plášťové hradby.
Kvinto: HRAD BOSKOVICE
Původní hrad pánů z Boskovic zabíral skalnatý vrcholek výběžku. Dochovala se z něj především zalamovaná plášťová hradba tvořící ovál o maximálních rozměrech přibližně 45 a 35 metrů. Směrem k sedlu na jihozápadě se hradba obracela tupým břitem, do jehož suterénu byla vložena okrouhlá cisterna na vodu. Na jihu a jihovýchodě byl k hradbě přistavěn čtyřprostorový palác se zalamovaným nádvorním průčelím. Na severozápadě se dochovaly pozůstatky původního vstupu. Přístupová cesta byla vedená spirálovitě přibližně ve shodě s dnešním průběhem, pomocí dřevěné rampy byla nejspíše vyvedena k portálu brány v obvodové hradbě jádra.
K plášťové hradbě jádra byly postupem času přistavěny další obytné a provozní budovy, kterými bylo nakonec obklopeno celé nádvoří. Ani v jejich datování nejsou odborníci jednotní, názory opět kolísají mezi dvěma epochami, již zmíněnou přestavbou Heralta z Kunštátu a přestavbou za pánů z Boskovic v závěru 15. století. Obdobná situace je i u 10 metrů širokého parkánu, jehož stopy byly nalezeny na západní a severní straně jádra. Je předpokládáno jeho pokračování až na východ, kde by byl tento parkán zakončen příčnou hradbou přecházející v mohutný opěrný pilíř zajišťující stabilitu přilehlé části jádra. Obdobnými pilíři byl zpevněn téměř celý obvod jádra a později na nich byly vystavěny četné arkýře, jejichž podobu přibližuje model vystavený v hradní expozici.
Jako u mnoha jiných hradů došlo ve druhé polovině 15. století na Boskovicích k výraznému posílení opevnění v reakci na bouřlivý rozvoj vojenství a především palných zbraní. Nejvýznamnější položkou nákladné přestavby byl nový hradební okruh, který obklopil severní polovinu jádra. Na západě se napojoval na stávající parkánovou hradbu, jeho zakončení na východě překryla renesanční přestavba. Pan Miroslav Plaček hypoteticky předpokládá pokračování hradby od jejího rozpoznaného zakončení na severovýchodě směrem k výše zmíněnému pilíři a od něj pak dále k jihu, kde by ve formě parkánu obíhala východní a jihovýchodní část jádra. Aktivní obranu hradby umožňovaly tři v té době již zastaralé hranolové dovnitř otevřené bašty a také úskoky zdiva. Nový hradební okruh vymezil severně od jádra rozlehlý prostor, který zaplnila zjištěná hospodářská a provozní zástavba.
Obr. první:
Obr. druhý: 
Zde jsou velmi kvalitní vyobrazení pozůstatků hradu Boskovice - plán zachovaných částí na prvním obrázku a na druhém je letecká fotografie hradu. Jelikož Boskovice sami o sobě jsou hezké městečko, je zde navíc i pěkný zámek i zde je možno jen doporučit návštěvu.
Tolik tedy k teorii o plášťových hradbách a pohled na vybrané čtyři další představitele tohoto typu hradu. Na závěr této kapitoly tedy ještě pár slova hrádku loupeživého Friduše z Linavy.
Před hradbou obíhal poměrně velký příkop a před příkopem palisádová stěna. Ta nebyla bráněna. Sloužila pouze jako překážka ztěžující přístup k samotnému hradu. Přes příkop byla jediná přístupová komunikace na stržitelném dřevěném mostě. Její konec byl bráněn branskou pravděpodobně jen dřevěnou věží.
Hrad vypadal asi takto:
Na východním, nejvyšším místě temene kopce bylo mohutnou kamennou zdí vymezeno hradní jádro s palácem. Obranu zajišťovala sama příroda – ze tří stran svahy kopce spadaly příkře do údolí. Hradba byla doplněna parkánem, příkopem, palisádou a valem. Byla to malá, ale kvalitní fortifikace. Skvěle zvolená poloha zajistila dokonalý výhled do okolí.
V roce 1312 bylo období bezvládí po zavraždění mladého krále Václava III. v Olomouci ukončeno. Král Jan se ujal vlády energicky a vyhlásiv všeobecný mír očekával návrat pořádku. Jelikož se ho nedočkal, vyhlásil proti loupeživým odbojníkům válečnou výpravu. První byl dobyt na Jimranovi z Boskovic hrad Sádek. Poté už přišel na řadu Fridušův hrad Račice. Friduš se vyděsil a prosil o milost - poprava 18 loupežníků na Sádku byla dostatečným varováním. Milost dostal, ale musel rozbořit všechny hrady, které měl v užívání. Takže byl pobořen hrad Račice, Helfštýn a dokonce uloupený hrad Drahotuš.
Celé území včetně obou hradů, hranicemi, Lipníkem a Drahotušemi dostal do vlastnictví pan Vok I. z Kravař. V rodu pánů z Kravař zůstal hrad do roku 1434. Tak pan Vok získal i další hard který měl být vrácen původním majitelům ale z nejasných důvodů se tak nestalo. Ale z jasných důvodů, tedy proto, že je to pěkný objekt zde dávám jeho hmotovou rekonstrukci tak jak ji vytvořil pan Vojkovský v publikaci o tomto hradu.
Myslím si, že stojí za to ji vidět, i když pro tuto práci má jen okrajový význam. A v další kapitole se podíváme na další osudy hradu Helfštýn. I když osobně si myslím, že Drahotuš byl hrad nejen dobrý, ale i pěkný. Bohužel byl destruován více než účinně a jeho věž dokonce byla vyhozena do povětří náloží střelného prachu. Do dnešních dob z něj tedy moc k obdivování nezbylo. Dochovalo se z něj přízemí obdélného paláce, zbytky věžovité brány, hospodářských stavení a hradebních zdí a velké kusy zdiva mohutné válcovité věže, rozmetané výbuchem. Od stoupajícího hřebene je hrad oddělen hlubokým ve skále vylámaným příkopem, který je dodnes velmi dobře rozeznatelný. Pár pěkných fotografií je zde:
http://www.turistik.cz/cz/kraje/olomouc ... s/galerie/
