Nedaleko města Paderbornu a údajně také nedaleko místa bitvy u Teutoburgského lesa, kde aliance germánských kmenů pobila tři legie římských spojenců (bitva ustanovila Rýn jako hranici Římské říše na dalších sto let, od té doby začal pokles římského vlivu na Západu) se zvedaly zříceniny středověkého renesančního hradu Wewelsburgu.
Tento hrad ležící v polovině cesty mezi Kolínem a Braunschweigem, se měl stát sídlem vedení SS. Himmler navazoval na tradici Jindřicha I. a markraběte braniborského Albrechta Medvěda. Braunschweigu skládal každoročně v místní katedrále dorost SS přísahu nad hrobem knížete Jindřicha Lva – kolonizátora Meklenburska a jiných starých slovanských zemí. Během tohoto ceremoniálu se konala i promoce absolventů škol SS (SS – Fahnenjunkerweihe). Vzorem SS a jejich inspirací byl rovněž král Fridrich Barbarossa, usilující po vzoru Karla Velikého o vytvoření univerzální monarchie.
Na hradě Wewelsburg měli nejvyšší hodnostáři SS k dispozici svá osobní apartmá. Ve stanovených dnech usedala elita SS ve velké hradní komnatě k poradám. Zde se konala také meditační duchovní cvičení. V podzemí hradu bylo sanktuárium řádu, místo kultu krve, kde se odbýval "křest krve" (Bluttaufe), rituál, který provázel přijetí nového adepta.
Na rekonstrukci Wewelsburgu dostal Himmler od Drážďanské banky úvěr ve výši 3 miliónů marek. Vedle Wewelsburgu se vedení SS věnovalo obnově dalších paláců: Bayerish Zell, Eulenburg a tzv. Sippenhaus v Gdaňsku. Hitler souhlasil i s Himmlerovými plány, týkající se adaptace hradu řádu německých rytířů v Malborku.
Pro nacistické vůdce měly tradice tohoto řádu představovat nejen zdůvodnění kolonizace zemí ležících na východě, ale i zavedení elitářské struktury rytířské vrstvy, podléhající komturům a žijící z exploatace porobeného obyvatelstva.
V severní kulaté věži (Nordturm) se nacházela obřadní jáma "Gruft", kde se měla údajně spalovat těla padlých hrdinů, popel se sypal do dvanácti mramorových schránek podél zdi okolo kruhové jámy, kde měl zůstat po věčnost. Třináctá hrobka z přírodního mramoru, je oddělená od ostatních dvoumetrovými stěnami a určená pro velmistra řádu. Když Himmler vybudoval tento panteon, nebylo mu ještě pětatřicet let. V kopuli stropu je velký ornament znázorňující hákový kříž, podlaha je vykládaná mramorovými dlaždicemi, každá s jiným symbolem.
Ideologové SS rozhodně odmítali víru v posmrtný život a nahradili ji starogermánskými mýty o „soumraku bohů“, podle něhož zemřelí hrdinové znovupovstávají k rozhodné, na život a na smrt vedené válce proti nepřátelům.
Největší hradní síň měří 35 x 15 metrů, a byl v ní kulatý dubový stůl obklopen dvanácti křesly potaženými tmavou kůží. Křesla byla určena pro dvanáct rytířů - obergruppenfuhrerů. Třinácté, nejvýznačnější místo, podobně jako kdysi za keltského krále Artuše, bylo určeno samotnému velmistru řádu SS, Heinrichu Himmlerovi.
V roce 1935 vytvořil Himmler tzv. Ahnenerbe , společnost "dědictví předků", která se stala součástí jeho osobního štábu (v čele štábu stál Himmlerův oblíbenec Karl Wolff, nazývaný svým šéfem „vlček“). Ahnenerbe si za svůj cíl stanovila „výzkum ducha, činů a dědictví indogermánské nordické rasy a zprostředkování výsledků těchto výzkumů co nejzajímavější formou široké veřejnosti“. Antropologové a etnografové spolupracující s Ahnenerbe se podíleli na expedicích do různých koutů světa.
Například koncem třicátých let inspirovala Himmlera kniha - osmadvacetiletého, dosud neznámého autora Otto Rahna, který ji nazval Křižácké výpravy proti svatému grálu . Psal v ní o německých knížatech, kteří byli nositeli staré německé víry a zvyků, vyznavači svatého grálu a sídlili na hradě v Pyrenejích v jižní Francii. Rahn byl pozván do Berlína a stal se členem nejužšího týmu Himmlerových spolupracovníků. Nevypravil se však do Francie pro svatý grál, naopak byl poslán do severských zemí. Vedl expedice na Island a do Grónska, aby našel důkazy existence starých Atlanťanů a potvrzení teorie o přesunu lidí po zamrzlém ledovcovém příkrovu.
Himmler, snící o vytvoření „řádu SS“, se také zajímal o zkušenosti jezuitského řádu, zejména pokud jde o jejich bezohledný boj proti kacířům. SS byla jinak proti křesťanství, zájem vycházel z čistě pragmatických důvodů a především se týkal sondování organizačních vzorů tohoto řádu, jeho vnitřní disciplinovanosti a jeho metod zpravodajství.
Za patrona řádu SS vybral Himmler někdejšího krále ze saské dynastie, Jindřicha I., zvaného Ptáčník. Himmler se v jistých životních okamžicích dokonce považoval za reinkarnovaného Heinricha I. U příležitosti tisícího výročí Ptáčníkovy smrti přísahal Himmler dávnému králi, že společně s Adolfem Hitlerem završí německou anexi Východu, o níž se kdysi Heinrich I. rovněž pokusil.
Každého roku ve výroční den Ptáčníkovy smrti vstupoval Himmler do jeho hrobky v quedlinburském dómu, a to přesně v okamžiku, kdy dvanáct věžních úderů oznamovalo půlnoc, a poté zde rozmlouval s duchy zemřelých a zejména s duchem Ptáčníkovým. Radil se s ním o postupu při zvelebování SS, o výzbroji svých vojsk, o strategii vůči vůdci a velitelům wehrmachtu, o symbolech uniforem, o čestných vůdcích SS.
Předpokládá se, že architekt Albert Speer navrhl okolí hradu Wewelsburg. Kolem hradu mělo být geometricky do kruhu (o průměru 1 km) vystavěno mnoho dalších reprezentativních budov podle světských nacistických principů. Pravděpodobně se jednalo o administrativní budovy organizace SS. Tato temná organizace by tedy nesídlila v hlavním městě říše Germánii, nýbrž zde.
Když se zhroutil mýtus o "konečném vítězství" objednal Himmler v roce 1945 podminování Wewelsburgu, avšak příjezd amerických vojáků zabránil totální destrukci, jen severní věž utrpěla velké škody, ale později byla obnovena. Dnes slouží Wewelsburg jako muzeum a noclehárna pro mládež.
Wewelsburg_hrad.
SS_pohlavari_kruh.
