Tisíc a jeden div íránského zbrojního průmyslu
Írán se po islámské revoluci technologicky značně propadnul a dlouhou dobu vědomosti nepřibývaly, ale spíše se vytrácely (nebo by někdo mohl říci, že byly v rámci porevolučního zápalu prostě ubity spolu s jejich nositeli). Pro íránské ozbrojené síly postavené na západní technice to byly těžké časy a nic jim to neusnadnil ani sousední Irák a téměř desetiletý vleklý konflikt. Bylo životně důležité udržet výzbroj v provozu a tak se postupně vyvinuly domácí opravárenské kapacity a Írán se stal v řadě oblastí soběstačný i v produkci náhradních dílů. Ale to byl jen první krůček strnité cesty. V průběhu irácko-íránské války byla ukořistěna řada zbraní z inventáře irácké armády, především ruského původu. Další technika od ruského medvěda (ale i čínských a korejských soudruhů) se do země dostala ještě za války, když bylo třeba doplnit notně prořídlé stavy západní techniky a dodávky pokračovaly v 90tých letech 20. století (a ostatně probíhají doposud). Z tohoto magického kotlíku mnoha zahraničních zbrojních systémů (a nutno podotknout že i na základě jistého rozčarování z těch východních) a tlaků v oblasti bezpečnosti a požadavků na soběstačnost zbrojní výroby se postupně začal rodit originální a pestrý národní zbrojní průmysl. Sice stále pokračuje dovoz zbraní ze zahraničí (kde opět hrají prim staří známí dodavatelé ve složení Rusko, Čína a Severní Korea), ale zároveň se na domácí půdě rodí série ambiciózních projektů a Írán směřuje k plné nezávislosti.
Jak již bylo řečeno výše, není vše zlato co se třpytí a Íránci rádi přehánějí (respektive rádi a velmi), což je jen jiná varianta obrany ala mořský ježík, který se nafoukne a dělá se větší než ve skutečnosti je. A tak snad není měsíce, kdy by z daleké Persie nepřikvapili pomyslní mediální poslové se zprávami o nové superzbrani a vše je nejlepší, neviditelné a extrémně pokročilé. Zbraňové platformy se otáčejí, novináři cvakají ostošest, hrdý generál vychvaluje nový systém a střela na videu vždy zasáhne cíl, ale… Vždy je to tu „ale“ a každý asi ví, co jsem předchozími trošku ironickými řádky chtěl říci a nemá cenu to nějak rozpitvávat. Na druhou stranu i když je řada zbraní jen kopií letitých západních vzorů, i když jsou to někdy kreace prapodivné a íránské generalitě se od pusy jen práší, přes všechna tato „i když“ udělal Írán v této oblasti ohromný skok a řada zbraní je jedinečná a ve specifickém a často spíše asymetrickém bojovém plánu má své opodstatnění a uplatnění. Není tedy na místě Íránce podceňovat, ale je nutno si uchovat zdravý odstup.
Toliko k úvodu a zběžnému nastínění problematiky a vzhůru k praktickým částem. V následujících oddílech se budu snažit vyzdvihnout a stručně probrat všechny zajímavé modifikace a novostavby, ale i některé dovezené zbrojní systémy. Je jich opravdu požehnaně (až několik desítek) a tak je nutná ještě jedna poznámka. Obsah bude přibývat postupně a dle možností (a lenory
) autora, neboť myslím, že je lepší mít alespoň něco, než si ukousnout to sousto celé najednou a pak to nedokončit. Nové přídavky budu zaznamenávat ve speciální části přímo pod tímto textem. Mějte tedy trpělivost a nezbývá než popřát příjemné počtení nad „pohádkovými divy“ 
.
