Ionor: to přestalo platit 21. ledna 1968. Ofenziva na svátek Tet - vojenské vítězství, ale
mediální a politická prohra. O tom to je.
Pátrač: já to vidím jednoduše. Pokud má nepřítel vzdušnou nadvládu, dokáže zlikvidovat cokoli, co
vidí a co se mu zamane. Důsledek je nasnadě - je jen několik možností, jak v takovém prostředí přežít:
1) tanky použít, ale schovat. Maskování v širokém rozsahu vlnových délek - od IČ až po radary. Něco jako extrémně pokročilá "Nakitka", co mají Rusové.
2) tanky použít, doplnit obrovským kvantem falešných cílů (nafukovací atrapy plus ony mnou zmíněné dálkově řízené T-72B, převlečené krabicemi za T-72M4 == jezdící terče, co možná i něco trefí) a doufat, že nám je nerozsekají dříve, než něco spáchají.
3) tanky si tuchlit někde v bezpečí a vyřešit základní problém tím, že budeme na nepřítele dotírat tím, co nevidí a tudíž nemůže zničit. Což je právě vysoce mobilní pěchota na způsob "udeř a uteč". Nebo lépe, "nech je projet a pak jim tam prskni jednu raketu zezadu" - postup se zpomalí, všichni budou pořád nervózně koukat přes rameno a s trochou štěstí se pobijí mezi sebou.
Vševojsková armáda je fajn a určitě potřebná, ale má jednu zásadní nevýhodu: je symetrická.
30 T-72M4 versus 140+ Leopardů 2A4 - asymetrie jak hrom.
12 Gripenů versus desítky Typhoonů - asymetrie jak hrom.
0 Dan versus desítky samohybných děl - asymetrie jak hrom.
0 ŘSPDL versus stovky nepřátelských - asymetrie jak hrom.
nejvýše sto kilometrů manévrovací hloubky u nás versus mnoho set km manévrovací hloubky u nepřítele - asymetrie, která se nedá zamlčet.
Viz
http://www.scramble.nl/de.htm - německé Typhoony se mohou nad vlastním územím rozletět nad rychlost zvuku, udělat nad námi desetiminutový (!) přelet, ve kterém "vyčistí" cokoli budeme zrovna mít ve vzduchu salvou AIM-120 a bleskurychle zapadnout zpět nad vlastní území. Dříve, než bychom se zmohli na jakoukoli reakci.
Jinak řečeno - s vševojskovou, mechanizovanou armádou můžeme operovat až tehdy, pokud je zajištěna dostatečná hloubka manévrovacího prostoru, lokální vzdušná nadvláda (či alespoň lokální vzdušná nenadvláda nepřítele) a pokud nemá nepřítel totální technologickou i kvantitativní převahu. Vymysli, jak na to - a šmahem ti odsouhlasím klasické armádní operace.
Ionor Ad minomety s koncovým naváděním a NLOS střely: to má ten fundamentální problém v navádění. NLOS střely nejsou úplně NLOS - musí vědět, kam mají letět a co tam mají čekat. A to i pokud mají autonomní vyhledávání cílů, což taky není prča. To bys pak totiž mohl vyplýtvat PTŘS na jeepy a nechat naživu tanky.
Nejznámější zástupce této rodiny - AGM-114L - má v NLOS módu dosah pod 5 km a co hůře, výraznou "minimální vzdálenost k cíli" (3,5 km). Takže bys musel mít někoho, kdo najde nepřátelské tanky, zjistí, kolik jich je a pošle na ně střely s tříkilometrovým odstupem. A to tam ty střely ještě musíš nějak dostat - Mi-24 je nosit neumí (i když bychom je hypoteticky mohli upravit) Apache nemáme a i kdybychom je nakrásně měli, sundá je první Typhoon, co proletí okolo.
Skelet: IMHO je nesmysl cpát PTŘS na Vegu. V tom boji nám opravdu nehrozí nástražné výbušné systémy (leda vlastní
) a zásah z tanku či PTŘS to stejnak nevydrží. Jak už jsem psal pátračovi výše - odpovědí je dle mého vysoká mobilita, co nejmenší viditelnost a decentraizovanost.
Takže ideálem je opravdu
bugina, nejlépe s trubkovým rámem, postaveným pro minimalizaci radarového odrazu, s vysoce účinným tlumením hluku motoru a vysoce potlačenou IČ stopou (ta je hlavní, protože IČ stopu hledají pozemní prostředky. V tomto kontextu - Leopardy II používají JEN IČ zaměřování, protože jen IČ kanál má proměnlivé zvětšení - tak to alespoň bylo u verze 2A4).
). Pochopitelně raketový stíhač tanků by měl být vyzbrojen PTŘS kategorie "odpal a zapomeň).
Já o žádné partizánštině nemluvil...co nejvíc otravovat, ale klasicky.
