Súdán asi našinci ponejvíce evokuje starobylé památky (na které se většina z nás ale nikdy nepodívá) a možná vleklé vnitřní konflikty, tak typické a bohužel i časté ve většině afrických zemí. Taktéž nám může přijít na mysl ropa jakožto surovina, která v poslední době dokázala tuto doposud velmi chudou zemi poněkud pozvednout. A protože člověk není (a obzvláště v neklidné Africe) příliš pacifistický tvor a ruku v ruce s mírem se drží i válka, nemohl se tento přísun financí neprojevit ani na zbraních a vojenské infrastruktuře. Co nám po této stránce může Súdán nabídnout? Je toho překvapivě docela hodně. Súdánská armáda je (alespoň papírově a početně) na africké poměry velmi silná. V posledních desetiletích se jejími dodavateli staly především následující státy – Čína, Rusko a Írán. Svůj díl si ale přisvojilo i Bělorusko a jiné země. Do Súdánu si tak našly cestu tanky řady T-55, bojová vozidla pěchoty BMP-1/2, obrněné transportéry BTR-80 a mnoho dalších typů. Kromě nich byly ale importovány i na místní poměry pokročilejší a méně obvyklé systémy, jako tanky Type 85-II a letectvo značně posílilo dodávkami letounů MiG-29, A-5, Su-25, K-8 a bitevní vrtulníky Mi-24. Asi nejzajímavějším počinem je budování vlastního vojenského průmyslu, který se zde začal rozvíjet v 90tých letech 20. století a nezbytnými patrony se stali Írán a Čína. Vlastní prohlášení uvádí, že je schopen výroby široké škály zbraní, od ručních až po obrněnou techniku a malé letouny. Zbrojní katalog je obsáhlý, ale jak se říká, ne vše je zlato, co se třpytí. Můžeme asi směle říci, že na takto ambiciózní úroveň ještě tato víceméně filiálka íránských/čínských zbrojních závodů nedosáhla. Súdánci jsou ale bezesporu schopni místně produkovat munici a přinejmenším lehčí zbraně. V případě těžké techniky dochází k modernizacím na základě dovezených setů (jako příklad mohou posloužit tanky T-72Z a Type 59D) a montáž a údržba (jak pozemní, tak i letecké techniky) jim asi nečiní nějaké zvláštní problémy (i když předpokládám vysoké nasycení průmyslu zahraničními poradci). K tomuto názoru jsem dospěl porovnáním vypuštěných informací a srovnáním místních možností a proklamací se situací v o dost vyspělejším Íránu. Súdán tak může mít v katalogu tanky Type 85 pod místním názvem Al Bashier, ale nepřijde mi pravděpodobné, že by bez silné čínské pomoci a dodávky dílů byli schopni tento tank licenčně produkovat. To se týká i jiných podobných položek. Mohu se ale samozřejmě mýlit a nechci místní výkony příliš snižovat. Bezesporu se jedná o na tento kontinent vyjjímečný počin (i když je trošku smutné, že největších výkonů dosahují chudé státy obvykle na těch životu nepříliš přínosných polích). A jako takový si zaslouží alespoň krátký článek. Pojďme tedy na to.
http://www.youtube.com/watch?v=i_7INUHI20M (vojenská přehlídka)
http://www.militaryphotos.net/forums/sh ... ary-parade (kdysi krásně rozfázované dle druhu techniky, nyní již nefunkční)
Zbrojní průmysl je sdružen ve společnosti Military industry corporation vzniklé v roce 1993 konsolidací provozů zabývajících se zbrojní výrobou pod jeden zastřešující orgán spadající pod ministerstvo obrany. Existují různé komplexy s navzájem odlišným zaměřením – munice do ručních zbraní (Alshagara Industrial Complex (AIC)), obrněná vozidla a civilní těžká technika (Elshaheed Ibrahim Shamseldeen Complex for Heavy Industries), elektronika (Alzargaa Engineering Complex), údržba letecké techniky (Safat Aviation Complex (SAC)) a další.