Rubis
Rubis patřila do třídy minonosných ponorek třídy Saphir, kterou kromě ní tvořily Turqouise, Nautilus, Diamant, Perle a samozřejmě Saphir. Projekt byl schválen v roce 1925, ale Francouzi se s výrobou nějak babrali, pak do toho přišla hospodářská krize, a tak poslední člun válečná flotila dostala až v roce 1935. Všech šest kusů vyrobila loděnice Arsenal de Toulon, Rubis byla zařazena do služby 4. dubna 1933.
Hlavní zbraní ponorek třídy Saphir byly miny. Mohly jich nést až třicet dva v externích šachtách jednoduchého, leč osvědčeného a bezpečného systému Normand-Fenaux. Tím ovšem veškeré sláva končila, protože tahle třída ponorek byla svými ostatními parametry zastaralá už v době výroby. Maximální hloubka ponoru 75 metrů se ve třicátých letech ještě dala jakž takž tolerovat, ale maximální rychlost 12 uzlů na hladině byla „ofsajd“ už v dobách První světové. Z tohoto úhlu pohledu se vzhledem poměrně malému výtlaku 761/925 tun jako uspokojivý jeví aspoň maximální dosah, který činil téměř deset tisíc mil. Protože ponorky třídy Saphir byly hlavně minonosné, měly torpédovou výzbroj hodně chabou. Musely jim stačit pouhé dva klasické příďové torpédomety (každý s jedním rezervním torpédem) a tři externí na zádi.
Z výše uvedeného vyplývá, že za Druhé světové války to ponorky třídy Saphir nemohly mít vůbec jednoduché a podle toho to s nimi také dopadlo. Saphir, Turqouise a Nautilus si ani nepicly a 8. prosince 1942 je zajali Italové při okupaci Bizerty v Tunisku. Saphir a Turquoise byly zařazeny do italského námořnictva pod označením FR112 a FR116 (Nautilus byl potopen při britském bombardování Bizerty 31. ledna 1943), ale vůbec Afriku neopustily a již 6. května je Italové potopili, aby nepadly do rukou postupujícím vojskům maršála Montgomeryho. Ponorka Diamant byla také záměrně potopena, a to vlastní francouzskou posádkou 27. listopadu 1942 v Toulonu při německé okupaci zbytku Francie. Nejhůř dopadla Perle, kterou i s celou posádkou 8. července 1944 omylem potopilo britské letadlo.
Skoro by se dalo říci, že třída Saphir do světa žádnou velkou díru neudělala, ale jedna výjimka se přece jenom našla. Rubis - ačkoli na začátku války tomu nic nenasvědčovalo - se stala jednou z nejúspěšnějších spojeneckých ponorek na evropském válčišti.
V září 1939 Rubis kotvila v Cherbourgu a dokonce ani neměla kompletní posádku. Tu dostala až po několika měsících v Bizertě. Po nutném zacvičení nováčků Rubis přešla pod taktické velení britské admirality a zapojila se do bojů kolem Norska. V květnu 1940 Rubis vyplula na první hlídku a položila u Narviku kompletní náklad min tak šikovně, že květnu a červnu se na nich potopily tři norské nákladní lodě naložené německým válečným materiálem a další šly ve stejném minovém poli ke dnu v červenci. Z nečekaně úspěšné mise se Rubis vrátila do skotského přístavu Dundee 30. června, tedy pět dní po uzavření příměří mezi Francií, Německem a Itálií. Námořníci kupodivu nesdíleli poraženeckou náladu své vlády, a tak se velitel nadporučík George Cabanier a dalších třicet mužů (z padesáti členů) posádky rozhodlo pokračovat v boji pod vlajkou de Gaullovy Svobodné Francie. Na jejich rozhodnutí nic nezměnily ani tragické události v Mers-el-Kebíru, Rubis byla oficiálně zapsána do de Gaullova námořnictva 10. července 1940.
V květnu 1941 Cabaniera vystřídal původně záložní poručík Henri Rousselot, který na Rubis sloužil jako druhý důstojník už od září 1940 a velel jí až do konce války.
Válečná činnost Rubis vypadala hodně nenápadně a není divu, že si jí skoro nikdo nevšímal. Torpédový útok se jí za celou válku povedl jen jeden, takže obvykle vyplula ze Skotska, někde položila miny a bez velké slávy se vrátila zpět. Jestli se na těch minách něco potopilo, to nikdo nemohl vědět. Jenže nakonec to nenápadná, leč pracovitá ponorka dotáhla na úctyhodných dvacet osm bojových hlídek k Norsku a do Biskajského zálivu během nichž položila úctyhodných téměř 700 min! Až díky zkoumání v archívech se v padesátých letech ukázalo, že na minách z Rubis se potopilo dvacet tři lodí o výtlaku 21 000 tun a dvě další byly poškozeny. To ale nebylo všechno, například miny položené v září 1944 kolem Stavangeru pro nedostatek minolovek na německé straně úplně paralyzovaly námořní dopravu železné rudy na několik týdnů.
Sečteno podtrženo: Rubis se stala nejúspěšnější francouzskou ponorkou všech dob a dokázala, že i zastaralý člun vedený dobrým kapitánem a odhodlanou posádkou může dokázat velké věci.
Ze seznamu válečného námořnictva byla Rubis vyřazena 10. dubna 1949 a její osud se naplnil v roce 1957, kdy byla nedaleko Toulonu potopena v úloze cvičného cíle při zkouškách nového typu sonaru. Aby se na slavné jméno nezapomnělo, v roce 1983 byla jménem Rubis pojmenována ponorka a třída jaderná, která slouží dodnes.
A ještě jedna zajímavost stojí za zmínku: Když v roce 1976 zemřel první válečný velitel Rubis George Cabanier, pozůstalí mu splnili poslední přání a vysypali jeho popel do moře přesně nad vrakem jeho bývalé ponorky. Totéž si po své smrti přál i Henri Rousselot a i jemu bylo v roce 1994 vyhověno.
Seznam obětí Rubis
Rubis v Dundee
Posádka
Torpédová komora
George Cabanier, pozdější admirál a v šedesátých letech vrchní velitel francouzského námořnictva
Henri Rousselot
Vrak Rubis
[/quote]
Rubis v Dundee
Posádka
Torpédová komora
George Cabanier, pozdější admirál a v šedesátých letech vrchní velitel francouzského námořnictva
Henri Rousselot
Vrak Rubis
[/quote]
Nevím zda to bylo tím, že 6 z téměř 1 200 ponorek je pod rozlišovací schopnosti mé zbývající mozkové buňky, anebo tím, že německé miny měly na svědomí (asi) jen jednu pořádnou loď – americkou ponorku Dorado. 
) . Nebyly by o tomto útoku ze srpna 1941 nějaké podrobnosti?
