Dle mého názoru není možné srovnání založené čistě na absolutních hodnotách poměrů tahu ke hmotnosti považovat za korektní. Gripen má menší rozměry i hmotnost, lepší rozložení hmot v rámci draku letounu a podstatně lepší aerodynamiku projevující podstatně menší ztrátou energie v zatáčkách (vím že je zde zakořeněná představa o opaku, jenže Gripen není Draken nebo MiG-21, i Viggen ztrácel v zatáčce méně energie než F-16) a přes nižší instalovaný tah pohonné jednotky lepším zrychlením zejména v transsonických rychlostech, kde se očekává těžiště jeho bojové činnosti v roli obranné stíhačky. Bohužel nejsou dostupné konkrétní údaje, ale jisté indicie naznačují výsledky společného cvičení Gripenů například s norskými F-16, přímé srovnání s F/A-18 bohužel neznám. Pokud překousneme fakt, že Gripeny se vracely z akcí o cca. půl hodiny dříve než americký stroj (v souladu s požadavky i doktrínou Flygvapnet má holt Saab menší dolet), pak stojí za povšimnutí že Gripen byl vždy lepší jak v manévrech založených na okamžité, tak ustálené rychlosti otáčení, a to přes větší přebytek tahu pohonné jednotky F-16. F-16 měla jistou výhodu pouze na vertikále, což jí ovšem k odpoutání se od Gripenu pochopitelně nijak zvlášť nepomáhalo. F-16 nemohla v některých manévrech Gripen vůbec sledovat, její vlastnosti v obratech se podobaly spíše Viggenu. Výrazná převaha Gripenu se poněkud snížila pokud namísto jedné podtrupové přídavné nádrže, se kterou může létat víceméně bez omezení, použil dvě podkřídelní nádrže s nimiž omezí jeho EFCS úhel náběhu na 20 stupňů. Nelze tedy od stolu, na základě poměru tahu k hmotnosti, prohlásit Gripen za jednoznačně podmotorovaný, přestože silnější motor by mu opravdu slušel a já sám považuji volbu motoru F404 za základ pro RM-12 za poněkud nešťastnou, přestože je to motor mimořádně spolehlivý a dobře ovladatelný, což také není zrovna málo....cover72 píše: Dalším problémem Super Hornetu jsou relativně slabé motory - řada F404 nikdy nepobrala příliš výkonu a F414, pokud vezmete v potaz zvýšený aerodynamický odpor a celkové rozměry nového draku přinesla jen malé zlepšení. Super Hornet je tedy podmotorovaný. Ne sice tak ošklivě, jako Gripen (využívající jeden vylepšený motor F404) ale pořád takovým způsobem, že zvláště v kombinaci se svou aerodynamikou, která způsobuje masivní energetické ztráty si Super Hornet do manévrového boje nese handicap. Teď trocha suchých čísel: pokud budeme počítat s konfigurací pro vybojování vzdušné nadvlády - tedy 20700kg letoun vč. plného paliva a náplní, 1x 1500kg PPN a v konfiguraci 4x AIM-120D + 2x AIM-9X + 700ks munice do kanonu - dostaneme se na vzletovou váhu 21700kg a tedy poměr tahu ku hmotnosti (TTW) 0,57 pro režim MIL (plný plyn) a 0,90 pro režim MAX (přídavné spalování). Pro srovnání - pokud provedeme tentýž výpočet s Gripenem, dostaneme se na hodnoty 0,47 resp. 0,71. Pokud bychom pak srovnali SuperHornet a Gripen se stíhači pro vybojování vzdušné nadvlády - pro stejnou konfiguraci má F-15C hodnoty 0,60/0,98 a F-22 0,61/0,99. Samozřejmě, namítnete, že při manévrovém souboji se PPN odhazují a palivo také není celé - jenže při BVR boji či obraně vzdušného prostoru ne a i tam hraje poměr tahu ku výkonu nezanedbatelnou roli pro akceleraci, stoupání, přelet do výhodnější pozice/úhlu vůči nepříteli atp. V "dogfightové" konfiguraci s 30% paliva a jen dvěmi PLŘS na závěsnících by pak vynikla jistá disproporcionalita: SuperHornet by měl TTW 0,77/1,22; Gripen 0,71/1,05; F-15 0,86/1,4 a F-22 0,91/1,36.
Jak je možné, aby měl letoun s menším poměrem tahu ke hmotnosti ve většině rychlostí a výšek lepší zrychlení a pochopitelně i SEP (Specific Excess Power)? Jednoduše. SEP se totiž počítá jako rozdíl tahu a odporu dělený hmotností.
EDIT:
Tady mám něco o srovnání s finskými F/A-18. Zdrojem je Flygvapnet, takže to sice trochu smrdí samochválou a navíc se jedná o Legacy Hornety, ale...:
"Během cvičení s finskými F/A-18, Gripen vyhrál VŠECHNY cvičné souboje na malou i velkou vzdálenost (WVR i BVR). TIDLS (švédský datalinkový systém) se během leteckého boje na velkou vzdálenost ukázal být velkým přínosem, doslova nástrojem propůjčujícím Gripenu nadřazenost. Letouny F/A-18 byly zasaženy množstvím simulovaných AMRAAMů dříve než si vůbec stačily přítomnost Gripenů uvědomit. Dle slov pilotů Gripenů šlo během manévrového boje na krátkou vzdálenost vymanévrovat F/A-18 tím snáze, čím níže se boj odehrával, přičemž pod 2000 metrů výšky již o nějakém souboji (ze strany F/A-18) ani nemohla být řeč."