Část první – pozemní síly
Převážný díl modifikací lze přiřadit do sféry pozemní armády a většina se jich nese na společné vlně jménem mobilita. Na záběrech z vojenských přehlídek tak můžeme spatřit původně tažené dělostřelecké systémy ráže 122 a 130mm na rozličných kolových a pásových podvozcích, obdobně umístěná automatická protiletadlová děla a rakety. Případně po stránce výzbroje značně upgradované obrněné transportéry.
http://www.youtube.com/watch?v=qokL9e63 ... re=related (pěkné video z přehlídky)
http://www.youtube.com/watch?v=4NkTyNcq ... re=related (verze předchozího, obrněná technika je přibližně v druhé polovině)
http://www.youtube.com/watch?v=fOZtEd4M ... re=related (kompletní vojenská přehlídka)
http://www.youtube.com/watch?v=uprvQV2V ... r_embedded
Obrněná a jiná technika
Samohybné dělostřelecké systémy
Jak již bylo řečeno výše, Kubánci začali ve velkém montovat původně tažené dělostřelecké systémy na širokou škálu dostupných podvozků. Zde jsou některé z nich:
Nejjednodušší konverzí je nákladní automobil Kraz (verze 214 nebo 255?) s houfnicí D-30 ráže 122mm. Zbraň je přimontována na korbu, žádné další modifikace nejsou patrné, možná je o něco zvýšena odolnost kabiny. O dost zajímavější a výrazně sofistikovanější je 130mm kanón M-46 na upraveném podvozku nákladního automobilu Kraz (verze 214 či 255, pokud je to tedy Kraz), který svým vzhledem již připomíná moderní zástupce této kategorie. Leč přesné parametry a schopnosti jsou neznámé a samozřejmě se nebude jednat o kdovíjakou špičku v technologickém vývoji.
nákladní automobil s instalovanou houfnicí D-30 (1) a modifikovaná verze s kanónem M-46 (2 a 3)
Stranou nezůstaly ani pásové podvozky. Jako první byly využity snad nesmrtelné tanky T-34 (T-34/85 model 1969). Jsou známy čtyři modifikace – 122mm houfnice D-30 namontovaná na jinak neupraveném podvozku místo odstraněné věže, 130mm kanón M-46 na přestavěném podvozku a dále si na podvozek T-34 našly cestu i 100mm kanón T-12 Topaz (jugoslávská pobřežní varianta) v upravené původní seříznuté věži a protiletadlový kanón KS-19.
T-34 s houfnicí D-30 (1, 2), kanónem M-46 (3 až 5), protiletadlovým kanónem KS-19 (6 až 8) a kanónem T-12 (9 a 10)
Druhou platformou je bojové vozidlo pěchoty BMP-1, taktéž ve dvou variantách – s pevnou nástavbou (nelze si nevzpomenout na samohybná děla z 2. světové války) a otočnou věží, první nesoucí pravděpodobně 100mm protitankový kanón a druhá hostící 122mm houfnici D-30.
BMP-1 s houfnicí D-30 (1, 2) a (snad?) 100mm protitankovým kanónem (3 a 4)
Posledním systémem je samohybný minomet vytvořený úpravou obrněného transportéru BRDM-2. Zbraň má ráži 120mm a vyčnívá volně ve z vrchu otevřené nástavbě (střelivo je uloženo ve velkých krabicích na stropě za bojovým prostorem obsluhy minometu). Těžko říci, zda-li je možné ho v nebojových situacích nějak rozumně zakrýt. Obsluha zbraně asi také nebude nijak zvláště komfortní.
120mm minomet na bázi OT BRDM-2
Modifikace na bázi OT BTR-60
Velmi oblíbeným základem pro místní domácí kutilství se stal taktéž obrněný transportér BTR-60. Všechny verze se vyznačují značným navýšením palebných schopností. Z nich je asi nejvýraznější verze palebné podpory s upravenou věží z tanků řady T-54/55 (ačkoli byly integrovány jen určité prvky, věž je fakticky zcela nový typ, taktéž vozidlo samotné prodělalo tomu odpovídající úpravy v konstrukci). Na první pohled impresivní a pohledné vozidlo, přinášející ale pár otazníků. Asi hlavním je vyřešení značného zpětného rázu 100mm kanónu a také zda-li je vozidlo vůbec schopno ho „ustát“ ve všech polohách. Vzhledem k váze věže typ samozřejmě ztratil plovatelnost a s tím spojené součásti byly odmontovány.
BTR-60 se 100mm kanónem
Hned v závěsu je verze s věží z BVP BMP-1 (se vším všudy, tj. i řízenou střelou AT-3 Sagger). Nutno říci, že Kubánci obecně nenechali žádnou část skládačky nazmar a tak věže posílily OT a podvozky samy poskytly útočiště jinému systému (což se týká třeba i tanků T-54/55, kdy podvozek obdržel řízené střely a věž putovala na BTR-60).
BTR-60 s věží z vozidla BMP-1
Hned ve třech podobách pak můžeme nalézt protiletadlovou variantu BTR-60 - s 23mm dvojkanónem ZU-23-2 na mírně modifikovaném vrchu nástavby, s dvěma 37mm kanóny v polootevřené věži umístěné na nezměněné nástavbě a verzi s identickou věží, ale zapuštěnou hlouběji do profilu transportéru (což nejspíše řešilo asi nepříliš příznivě umístěné těžiště původní verze). 37mm kanóny jsou nejspíše původně jednohlavňové zbraně M1939 spojené do jednoho kompletu (vzhledem k jiné rozteči hlavní než u standardního dvojhlavňového kompletu).
BTR-60 s kanónem ZU-23-2 (1, 2) a 37mm dvojkanónem v neupravené (3) a polozapuštěné verzi (4 až 10)
Nesmíme ale zapomenout ani na jednoho historického předka, neboť v době vojenské angažovanosti v Angole došlo k úpravě BTR-60 přidáním československého dvojkanónu ráže 30mm (pravděpodobně tažená verze).
BTR-60 s 30mm dvojkanónem
Protiletadlové systémy na bázi tanků T-54/55
Výrazné navýšení mobility se dotklo i protiletadlových raketových systému SA-2 a SA-3. Ačkoli jsou tyto systémy bez příslušných modernizací již kapku za zenitem, touto úpravou se jejich bojeschopnost přeci jen o něco zvedla.
protiletadlové systémy na podvozku T-54/55 – SA-2 (1 až 5) a SA-3 (5 až 10) plus radarové vozidlo (11)
Protilodní střely v mobilní modifikaci
Z vyřazených člunů OSA (ale i stále aktivních jednotek, nyní nesoucích jen prázdné kontejnery) byly převzaty protilodní střely Styx a použity v mobilních pobřežních bateriích. Jsou umístěny na podvozku nákladního automobilu a nesou označení
Bandera VI (ale lze se setkat i s číslovkami I a IV). Jsou rozmístěny kolem hlavního města a u námořní základny Nicaro.
http://www.youtube.com/watch?v=0aWEim2XUbo
Bandera VI
Ostatní obrněná a taktická vozidla
Na vojenských přehlídkách byl k vidění i nový obrněný automobil na bázi automobilu 4x4 a sloužící především speciálním jednotkám. Nese jméno
Iguana. Prý spadá do kategorie MRAP, tedy odolný proti minám a vejde se do něj celkem 10 mužů (2+8).
obrněný automobil speciálních sil
A výčet může završit nová bugina
Fiero (s výzbrojí dvou kulometů a automatického granátometu ráže 30mm) a místní konverze rozšířeného terénního vozu UAZ.
kubánská taktická vozidla – buggy a upravený UAZ-469
Ostatní
Mambi, Alejandro a ostatní ruční zbraně a vybavení
První z pušek,
Mambi (nebo též Mambi-1), se objevila možná již v době kubánské intervence v Angole a jedná se o těžký typ ráže 14,5mm (pro náboje užívané těžkým kulometem KPV). Byla vyvinuta jako klasická protimateriálová puška (proti vrtulníkům a lehce obrněné technice atd.) a užívá se až do dnešních dnů. V současné době byl asi vyvinut nový typ velké ráže odlišný od pušky Mambi (viz. fotografie). Klasické ostřelovačské pušky jsou zastoupeny typem
Alejandro ráže 7,62mm (střelivo 7,62x54mm, zásobník na 8 nábojů). Vyvinuta byl dokončen na přelomu let 2001/2002 a ve výzbroji má nahradit pušky Dragunov SVD (kterých Kuba moc nemá) a staré Mosin-Nagant (kterých má asi až moc, ale už kapku nejdou s dobou). Jako inspirace byl nejspíše použit typ ACCURACY INTERNATIONAL L98. Puška má údajně dobré parametry. Používá zaměřovače PSO-1 a NSPU 1PN34, ale může být použita i s řadou jiných včetně západních. K pušce Alejandro ještě možná takový bonbónek, své jméno údajně nese dle prostředního Castrova jména.
puška Mambi ráže 14,5mm (1 až 3), mix zbraní – puška Alejandro, granátomet M-26, puška Mambi a její pravděpodobný nástupce (4), zde pak novější verze při přehlídce (5, 6) a možná opět jiná varianta (přijde mi v několika detailech odlišná) v rukou běloruského důstojníka (7)
puška Alejandro se zaměřovačem PSO-1 (1) a NSPU 1PN34 (2 až 4)
Tato praxe je očividně velmi oblíbená, neboť zaměřovač montovaný na pušky řady AK nese název
Vilma dle zesnulé manželky Raúla Castra. Jedná se o kolimátor místní první generace, tělo je plastové a obsahuje baterii. Při míření jedno oko hledí na cíl a druhé do tohoto zařízení. Na vojenských přehlídkách ho má téměř každý, ale nakolik je běžný v řadové službě je nejisté.
kolimátor typu Vilma a různé jím vyzbrojené jednotky (1 až 8) plus verze AK s tlumičem (5)
Poněkud zamotaná je situace u kubánských granátometů. Již v 80tých letech se objevil 30mm typ
M-26 (či M-26A2) používající sovětskou munici. Údajně se jednalo o nespolehlivou a citlivou zbraň, často totiž spustila při upuštění zbraně či nárazu. Kromě Kuby se dostala i do Nikaraguy (Sandinisté) a Salvádoru (na straně FMLN v době občanské války). Zbraň se mohla používat i bez ramenní opěrky (lze odmontovat), ale nedoporučovalo se to kvůli značnému zpětnému rázu. Modernějším nástupcem je údajně „pumpovací“ typ
M-30, tentokrát již snad celkem bezproblémový, který se rozšířil mezi různé kriminální a povstalecké živly po celé jižní a střední Americe (Honduras, Salvador, Belize, Mexiko atd.).
Jinak Kuba vyrábí vlastní AK/AKM (k vidění je i verze s tlumičem), RPG-7 a snad i automatické granátomety AGS-17.
.
)
A jak je na tom castrovský režim s optoelektronickými systémy, to můžeme jen hádat.
