PALBA.CZ

Max dosah na cíl velikosti stíhacího letadla byl 10 NM (18 km) ... za optimálních podmínek.

I tak pěkný.

Dobový článek o tom, že SSSR testoval F-14 a F-4 v osumdesátých letech.
https://www.upi.com/Archives/1985/11/20 ... 501310800/

Google translate
Sovětskému svazu byl umožněn přístup ke všem západním vojenským technologiím v Íránu. Americké letouny F-14 Tomcats a F-4 Phantoms byly letecky převezeny do SSSR za účelem testování a bývalé monitorovací stanice CIA v severním Íránu byly poskytnuty k posouzení Sovětští technici, “

Jaký je rozdíl mezi radary AWG-9 a APG-63 ?

Wasp: Velmi zhruba řečeno, AN/AWG-9 (71) byl původně vyvinut pro námořní letadla - je optimalizován pro boj s bombardéry na velkou vzdálenost, AN/APG-63 je pro dogfight. Při modernizaci AN/AWG-9 na AN/APG-71 bylo použito bloků zpracování signálu z AN/APG-70 (modernizace AN/APG-63), takže od cca 1980-85 je rozdíl asi jenom v anténě.

Když se přiblížíme trošku k nějakým detailům. Četl jsem že AWG-9 neuměl používat střední opakující kmitočet, a neuměl tak dobře zachytávat cíle proti zemi. Ale na druhou stranu, už od začátku uměl používat režim TWS, ten u APG-63 přišel později.
Dosah u APG-63 byl nějakých 160 nm, AWG-9 se uměl dívat dál a na více cílů.
Pokud je něco z toho jinak, budu rád za upřesnění. Co spolehlivost těchto radarů v rané fázi služby?

Saburo, budu jenom rád

Wasp: O neschopnosti záchytu proti zemi nevím. Měl selekci pohyblivých cílů při dopplerovském režimu od cca 180km/h a v té době byla technologie potlačení odrazů od země už zvládnutá. Navíc se s ním uvažovalo pro použití nad mořem, což je teoreticky jednodušší, protože se vlna od vodní hladiny odráží pro každou polarizaci jinak. Hlavně uměl sledovat víc cílů najednou a navádět současně 6 AIM-54. Nevím, co si představit pod "neuměl používat střední opakující kmitočet". S největší pravděpodobností používal simultánně několik opakovacích period impulsů, aby se dostal na takový dosah a odstranil nejednoznačnost určení dálky v dopplerovském režimu. Pro technologie konce 60. let to mohl být problém, když byl radar miniaturizován na pouhých 600kg.

Střední opakující kmitočet - zkratka MPRF - Medium Pulse Repetition Frequency. Ten měl APG-63 v základu, byl postavený od začátku aby uměl používat kombinaci MPRF a HPRF. A tuším LPRF + MPRF k Doplerovému režimu zjišťování cíle proti zemi.

U AWG-9 jsem četl že neměl od počátku MPRF, ale je to jeden zdroj z netu, proto vlastně nevím.

Wasp: Pulse Repetition Frequency je jeden z parametrů vyzařovaného signálu. Prostě opakovací kmitočet vysílaných impulsů. Pokud je pod cca 3kHz, říká se mu Low Pulse Repetition Frequency, pokud je nad cca 30kHz je to High Pulse Repetition Frequency. A mezi tím je logicky Medium Pulse Repetition Frequency. Aby měl radar dosah přes 200km, musí být PRF pod 750Hz, tedy LPRF měl určitě od počátku. Problém je v tom, že čím nižší PRF, tím je sice větší dosah, ale roste chyba určení rychlosti cíle (při stejné délce impulsu - AWG-9 používá 0,4-2,7mikrosekundy v doplerovském režimu). Pokud je režim práce takový, že radar hledá něco, co letí níž než on, může si dovolit zdvihnout PRF, protože se předpokládá, že neuvidí dál, než cca 50-100km (PRF 3 - 1,5kHz). Použití vyšších PRF pro maximální dosah se řeší použitím více PRF na různých nosných kmitočtech a odstranění nejednoznačnosti určení vzdálenosti se děje až při sekundárním zpracování výstupů jednotlivých kanálů. Ale to má určitě až od digitalizace při modernizaci na APG-71.
Tady je hezký obrázek s dosahem v jednotlivých režimech: https://forums.eagle.ru/uploads/monthly ... 381ed1.jpg

AWG-9 požíval HPRF v Doppler režimu a LPRF v pulsním režimu.

Problémem bylo, že při HPRF byl radar manévrováním relativně lehce zmaten a ztrácel cíl. HPRF je dobrý pro detekci cílů letících proti sobě, ale jakmile začnou letadla manévrovat, je to špatný.
To bylo řešeno modernizací na AWG-71, kdy došlo k přidání MPRF, jako měl APG-63.

Už jsem stárnoucí zbrojnoš, tak jsem si musel doplnit vzpomínky přečtením nějakých internetů. Režimů měl AN/AWG-9 celkem 6:

Pulsní
Tyto režimy poskytují informaci jen o poloze cíle, ne o radiální rychlosti. V těchto režimech navíc může operátor přepnout systém vychylování antény, aby kvedlal anténou buď v rovině letounu nebo se snažil kvedlat v rovině povrchu země.

Pulse Search
- pro přehled vzdušného prostoru na velkou vzdálenost a mapování terénu. Používá LPRF (cca 500Hz ) a impuls délky 50mikrosekund s vnitroimpulsní modulací (chirp). To mu umožňuje použít kompresi signálu při příjmu a několikanásobně zdvihnout poměr signál/šum. Navíc se zvyšuje přesnost určení vzdálenosti (bez komprese by byla kolem 15km).

Pulse Single Target Tracking
- pro boj na blízkou vzdálenost. Používá LPRF a impuls o délce 0,4mikrosekundy. Poskytuje velmi přesnou informaci o poloze cíle bez informace o jeho radiální rychlosti.

Pulsně-dopplerovské
V těchto režimech má radar informaci o radiální rychlosti cíle a někdy i o poloze. Používá se selekce pohyblivých cílů s filtrem nad 180km/h, kterou může operátor vypnout manuálně nebo se přepíná automaticky podle směru, kterým radar vysílá (-3° od horizontály a výš). Právě vlivem SPC radar v těchto režimech ignoruje cíle, které se pohybují přibližně kolmo ke směru letu.
Radar v těchto režimech používal délky impulsů 0,4, 1,3, 2,0 a 2,7 mikrosekundy bez vnitroimpulsní modulace. Používal převážně LPRF, HPRF jen v jednom režimu. HPRF ve více dopplerovských režimech používal až AN/APG-71 (ale to je moje domněnka). Ono je taky otázkou, co je LPRF a HPRF. Za posledních 40 let se názor na tohle rozdělení vyvíjel a dnes se ustálil na hranicích 3 a 30kHz.

Pulse-Doppler Search (PDS)
- režim s největším dosahem. Poskytuje pouze data o azimutu, elevaci a radiální rychlosti cíle. Radar poskytoval informaci ve stylu: "Někde +- 10° od osy letadla je něco rychlého ve vzduchu. Ale jak je to daleko, to se mě neptejte. Buď je to velké a daleko, nebo malé a blízko."

Range While Search
- v tomto režimu propátrává největší objem vzduchu s dosahem nižším, než PDS. Kužel, ve kterém je prováděn přehled může mít šířku 40, 80 a 170 stupňů. Elevace je rozdělena na 2, 4 nebo 8 pásů. Závisí na libovůli operátora. LPRF se pohybovala kolem 1kHz. V tomto režimu je poskytována kompletní informace o poloze a radiální rychlosti cíle.

Track While Scan
- V tomto režimu radar provádí přehled prostoru a současně sleduje až 24 cílů. Neozařuje je ale souvisle. Protože kvedlá anténou v kuželu 40°x40°, jsou polohy cílů a jejich pohybové vektory aktualizovány jen jednou za dvě sekundy. Když cíl razantně manévruje, vypadne ze sledování. V tomto režimu je možno odpálit AIM-54.

Pulse-Doppler Single Target Track
- radar veškerou svou pozornost a vysílací výkon věnuje jenom jednomu cíli. To zajistí maximální vzdálenost odpalu AIM-54, kdy je raketa naváděná poloaktivně na odraz tohoto signálu. AWG-9 zřejmě používal HPRF a nebyl schopen poskytnout informaci o vzdálenosti cíle.

Celkově se jedná o hodně povedený radar. Jeden z prvních v operační službě s monoimpulsním principem činnosti (jo, o FuG 202 vím). To znamená, že signál vysílá do poměrně širokého kužele (pro RT průzkum protivníka velmi příjemná vlastnost) a teprve při příjmu se na anténě tvarují přijímací svazky. Pomocí měření poměru síly signálu z nich je určena přesná elevace cíle.

Některé použité internety (pro zdejší diskutéry nic nového):
https://www.secretprojects.co.uk/thread ... ionics.42/
https://forums.eagle.ru/uploads/monthly ... 381ed1.jpg
https://fightson.net/1030/thoughts-on-r ... the-awg-9/

EDIT: Odstraněn mýtus o přechodu AIM-54 na aktivní navádění.

Pozor, v STT (obou P STT i PD STT) modu nepřejde AIM-54 nikdy do aktivního modu.
Raketa se bude v STT chovat jako Sparrow po celou dobu letu, čistej SAHR.

Máš pravdu, předsedo. Moje chyba. Opravím to.

Super zhodnocení.
V knize od James P.Stevensona je psáné že AWG-9 dokázal sledovat 24 cílů, ale s datalinkem se množství sledovaných cílů zvětšilo. To jsou moc pěkné schopnosti AWG-9 vzhledem k době.

Tom me za to asi nebude mit moc rad, ale tady je poslednich par stran z jeho knihy, o ktere tu mluvite, kde mate sestrely a komentar. Stahnete si to, link tam nebude naveky.

https://www.dropbox.com/s/hk91y1o4myh9t ... s.jpg?dl=0

Podle Toma Coopera se k tomcatum soveti ani nepriblizili, natoz pomahali s udrzbou/avionikou. Na http://www.acig.info/ foru je hned nekolik vlaken na tohle tema.

V 80-tych rokoch by to naozaj bolo nepravdepodobné, na to bol sovietsky režim príliš ideologický.
Ale po rozpade ZSSR si to predstaviť viem, Rusko na ideológie potom už kašľalo.

Je vubec mozne, co se tyka reverzniho pristupu v udrzovani tohoto letounu Iranem, nebyt v kontaktu s technologickymi velmocemi? Za me je odpoved jednoducha, neni.

HONZIK11 píše:Je vubec mozne, co se tyka reverzniho pristupu v udrzovani tohoto letounu Iranem, nebyt v kontaktu s technologickymi velmocemi? Za me je odpoved jednoducha, neni.

Bavime se tu o Iranu za Shaha, ktery nakoupil za obrovske penize kompletni zbranove systemy, vcetne vycviceni personalu a nahradnich dilu a servisnich stredisek v Iranu. Jeho penize defakto (nejen) F-14 zachranili i v US. Mel objednane i E-3.

Iran narozdil od Sovetu byl tedy v pozici udrzet vetsinu americkych systemu v provozu po hodne dlouhou dobu. Vcetne konverze Hawku na "Phoenix"


Na war is boring ma Tom Cooper dost clanku i na tohle tema.

https://warisboring.com/author/tom-cooper/

Zajimalo by mne proč si pořídili F-14 místo F-15, neví někdo ?