Miloši neber to tak, že říkám, že ten plán nebyl prostě alternativa. Ale podle mého soudu až alternativa, kdy Rusové uvidí, že se u jejich hranic soustřeďuje Wehrmacht. Navíc realizace ze sovětské strany byla nakonec jiná a hlavní síly byly dislokovány ne na severu, ale jihu SSSR. O tom více na konci tohoto textu.
Karpov tento plán oslavoval jako další ukázku Žukovovy geniality - nepochyboval o tom, že by plán uspěl a barvitě popisuje chaos, který by podle něj na německé straně po naprosto nečekaném sovětském útoku nastal.
Toto téma jsem založil před 6 lety já. A na úvod jsem napsal:
Je přirozené, že generální štáby všech armád na světě zpravidla již v době míru vyhodnocují bezpečnostní rizika a plánují adekvátní vojenská opatření pro případ konfliktu. Nejinak tomu bylo i počátcích druhé světové války. Realizace stěžejní vojenskostrategické operace vyžaduje určitý čas na přípravu.
Mně jde spíš o to jakou formou se to dnes prezentuje. Solonin dělá přednášky třeba i pro Evropský parlament a tento útočný plán SSSR zde prezentuje jako hotovou věc bez zasazení do kontextu. Jenže tento Žukovův plán je možné nazvat také jako preventivní. Ba jako by zapomněl, že Hitler se vyjádřil o válce proti Rusko už v Mein Kampf. Cílem bylo získat Lebensraum. To co někteří z vás kritizovali třeba u temných stránek a studené války, tak zde dělají tyto novodobí historici zcela bezostyšně. Nezlobte se, ale pak tedy v tomto duchu vzývejme Hitlera jako spasitele Evropy, neboť jeho tažení dokázalo Sovětský svaz spustošit.
Jsou pak tyto pohledy objektivní? Oni ten svůj výklad vztahují k ideologickému pojetí ve stylu, že ani Stalin nebyl žádná holubice míru, že Rudá armáda byla nejsilnější armádou na světě, apod. Ovšem kdyby to Hitler věděl, těžko by na Sovětský svaz zaútočil.
Např. Hitler na jaře 1941 několikrát prohlásil:
„Ruská výzbroj: starý materiál - pokud nový, tak převzat od cizích zemí", "Rus je co do zbraní daleko za námi“ nebo
„obrovské množství ruských tanků je špatně opancéřováno“. Podobně Halder v únoru 1941 uvedl:
„ruské tanky: špatný, sesbíraný materiál“ a počítal, že Rusové mají asi
„100 pěších divizí, 25 jezdeckých a 30 mechanizovaných“. V srpnu 1941 Hitler řekl Guderianovi:
„Kdybych věděl, že počty ruských tanků, které jste uváděl ve své knize souhlasí, pak si myslím, že bych tuto válku nebyl začínal.“ Guderian ve své knize Achtung panzer uvedl počet pouze 10 000 (v rukopise měl původně 17 000). Jaké z toho můžeme vyvodit závěry? Němci si mysleli, že ruské tanky a výzbroj je zastaralá, co je však překvapilo byly počty této techniky. Tudíž věřili, že dokáží Rudou armádu vymanévrovat. Dalším překvapením byl tank T-34 o jehož existenci zřejmě nevěděli.
http://www.fronta.cz/pomer-tankovych-si ... ervna-1941
Opět si zde beru na pomoc akademiky z fronty, kteří to popisují vcelku výstižně ...
Přesto se mi ale při čtení mnohdy zdálo, že Maser se až příliš násilně snaží dokázat sovětské útočné záměry a že se někdy snaží příliš snížit vinu německé strany na vzniku druhé světové války, která je naprosto nepochybná. Mnohé Maserovy závěry jsou trochu nedoložené a mají slabiny.
www.fronta.cz/kniha/maser-poruseni-slova
Sovětský plán preventivního úderu z května 1941 je pak pokládán za hlavní důkaz sovětských útočných záměrů. O tento plán se ale vedou spory. K tomu dodám, že přípravy na Barbarossu byly započaty už 18. prosince 1940.
www.fronta.cz/dokument/smernice-c-21-operace-barbarossa
Dodatek Honza: a) Drtivá většina sovětských tanků (T 26, T 28, T 35, T 60, BT) byla značně zastaralá a slabá pro boj se standartními německými tanky, vč. tanků ukořistěných (československých, francouzských). Sovětští tankisté o těchto svých tancích posměšně říkali, že mají pancíř z překližky (čelní pancíře 30 - 40 mm). Německé tanky ničily tyto sovětské tanky s takovou převahou, že vzájemný poměr ztrát tanků byl v prvním roce války 1:7 ve prospěch Němců, a to i přesto, že oni útočili a Rusové se jen bránili. Navíc většina sovětských tanků neměla vysílačky.
b) Sovětská vojska měla slabé letectvo, které v prvním roce války nedokázalo chránit své tankové sbory, ani nedokázalo ničit nepřátelské tanky tak, jako to dělali Němci.
c) Značná část sovětských tanků byla dislokována na východní hranici, kde až do zahájení války s Amerikou hrozila od Japonců intervence do SSSR. Nezapomínejme, že se SSSR musel potencionálně bránit ještě na Dálném východě.
V zimě 1941 řídí Žukov obranu Moskvy. Nařizuje a koordinuje gigantický přesun vojenských sil z Dálného východu (zde byly umístěny až 2/3 všech pozemních sil Rudé armády v době nacistického vpádu?). Díky tomuto logistickému úspěchu je vyčerpaný a promrzlý Wehrmacht vržen zpět od Moskvy.
Přesnější údaje a komentáře udává Dzin:
http://www.fronta.cz/sovetska-armada-na ... -1941-1945
d) Rychlejšímu postupu Wehrmachtu zabránily až tanky T-34 a KV-1, které měly výraznou kvalitativní převahu nad tanky německými. Tyto legendární stroje se značnou měrou zasadily o to, že Wehrmacht se dostal k Moskvě až v listopadu 1941, kde došlo k protiútoku a kde skončila blesková válka.
Každopádně mně z toho plyne závěr: Kdyby byla sovětská vojska plně zmobilizovaná a rozmístěna v souvislé frontě, tak by německá operace Barbarossa skončila fiaskem o mnoho dříve. Němci by se dostali sotva ke Kyjevu.
Akademické shrnutí na:
www.fronta.cz/dotaz/barbarossa-preventivni-utok
Zda ovšem Rudá armáda skutečně počítala s přechodem do útoku již v roce 1941 by za současného stavu zveřejněné dokumentace bylo pouhou spekulací. Teze o "preventivnosti" útoku byla z propagandistických důvodů použita až po zahájení akce, v žádném německém dokumentu vojenské, zpravodajské či politické provenience z doby před 22. červnem 1941 nenajdete o nutnosti preventivního útoku kvůli akutní sovětské hrozbě ani slovo.
Spory okolo tezí o preventivním útoku
Jiří Fidler - Mezi nejvýznamnější spor bezesporu patří problém sovětských vojenských příprav na jaře 1941, přesněji na způsob strategického rozvinování sovětských ozbrojených sil na západních hranicích. Základní dokument, kolem něhož je veden nejrozsáhlejší spor, pochází asi z poloviny května 1941 a vznikl v sovětském Generálním štábu. Dokument je fakticky stručným plánem na rychlé strategické rozvinutí sovětských pozemních a leteckých sil u západních hranic a na zahájení překvapivého útoku západním směrem.
www.nkp.cz/seminar/22_6_1941.htm
Osobně se přikláním k závěrům M. Melťuchova i V. Něvežina, kteří hovoří o marné snaze určit stranu, která se jako první jala hotovit k úderu. Tímto nestranným přístupem se tyto autoři distancují o knih V. Suvorova, případně Solonina, které veškerou vinu za rozpoutání světové války jednoznačně připisují Sovětskému svazu. Přitom třeba V. Danilov píše, „že o vině Německa jakožto agresora nemůže být pochyb.“
Velká vlastenecká válka ve světle nového historického bádání
Zajímavá hypotéza, která říká, že Hitler nabídl Stalinovi účast na válce proti Britské říši - zejména invazi na britské ostrovy a porcování na Blízkém východě. Sovětsko-německá jednání v Berlíně ve dnech 12.-14. listopadu 1940 měly údajně vyústit v tajné dohody mezi sovětskou a německou stranou ohledně řízení společného konání těchto operací. Němci měli stáhnout své armády přes Polsko a Německo na pobřeží Severního moře (ve stejnou dobu by měl Sovětský svaz možnost invaze do Turecka, Íránu a Iráku). Což by ho zatáhlo do války proti Britům. Nicméně, Hitler věděl, že Stalin by mohl způsobit překvapivý útok na Velkoněmeckou říši ze západu, tak se Němci rozhodli ehm - sovětská vojska a vojenské vybavení bylo přepravováno po železnici, stejně jako řeky a kanály bez munice (která měla být dodána samostatně), technika byla z části demontována (například bez zaměřovačů, apod.), nenaplněna palivem (jen tolik, aby tank nebo auto mohlo vyjet na nástupiště nebo člun a přesunout se z něho pryč), atd. V tomto směru bylo 20. června 1941 zahájeno naloďování sovětských jednotek a útvarů v Severním moři.
Současně za stejných podmínek začala přeprava německých jednotek přes území SSSR na Střední východ. Nicméně v ranních hodinách 22. června 1941 zahájil Wehrmacht svůj útok na sovětské území a Luftwaffe na sovětská letiště.
Přesto se Churchill dozvěděl o přípravě společných akcí Německa a Sovětského svazu proti Britské říši a instruoval výzvědnou službu, aby nalákala Hitlerova zástupce Rudolfa Hessa na svou stranu. S jeho pomocí prý přesvědčil Hitlera, že Stalin se chystá zaútočit na německé jednotky. Nezapomínejme, že válka na dvou frontách byla proti pravidlům vojenských velitelů z první světové války Hindenburga a Ludendorffa, což znamenalo nevyhnutelnou porážku Německa.
Tato nová hypotéza na téma "Velká vlastenecká válka ve světle nového historického bádání“ se Rusům vcelku líbí. Je kladně hodnocena pro originalitu, neboť vysvětluje mnoho záhad tohoto období. Je to alternativa publikacím alá Rezun-Suvorov. Hlavní nevýhodou této hypotézy je nedostatek archivních důkazů o existenci předválečného uspořádání dohodami mezi Stalinem a Hitlerem o vojenské spolupráci, zejména coby hostitelů této „Velké přepravy“, a samozřejmě předpoklad o možnosti spolupráce komunistického režimu s fašisty v r. 1941 (ovšem oponenti zapomínají na spolupráci a oficiální dokumenty, tajné dodatky z období srpen 1939 až červen 1941). Třetí hlavní argument proti nové hypotéze je skutečnost, že taková operace by se těžko udržela v tajnosti. Do přípravy by byly zapojeny stovky osob a realizace by vyžadovala stovky tisíc lidí.
První – a poslední setkání top politického a vojenského vedení a velení západních okrsků před válkou se uskutečnilo 24. května 1941 v kanceláři Stalina. Zúčastnilo se ho 21 lidí, včetně Molotova, Žukova, Timošenka a Vatutina Zhigareva, ale žádný z nich se nikdy nezmínil, že se takové významné setkání konalo. Samozřejmě, že neexistuje jediný doklad o tom.
Na co tedy byli vlastně připraveni sovětští vojáci? V roce 1941 dostal Stalin z německého útoku málem mrtvici. K dnešnímu dni je docela přesně znám poměr sovětských a německých sil na Sovětsko-německé hranici k 22. červnu 1941. Autor knihy "Ztracená šance Stalina“ M.
Meltyuhov uvádí následující údaje:
Tabulka ukazuje, že o převaze Němců na hranicích nemůže být řeči. Například těžké tanky (nad 40 tun) u Němců neexistovaly, a v Rudé armádě bylo 564 strojů (504 KV a 59 nových T-35)
Střední tanky (více než 20 tun) - Němci 990 a Rudá armáda - 1373, včetně pokročilých 892 ks T-34 a 481 T-40. (Jiné zdroje úvádějí, že SSSR měl 24.000 tanků a 28.000 letadel).
Zásoby nerostných surovin Německa nebyly přiměřené, a tak v první fázi druhé světové války (1939-1941) Hitler hodně využíval materiály získané ze Sovětského svazu prostřednictvím tzv. předválečných dodávek. O ně přišel a pak bojoval prostřednictvím úspor a s využitím zdrojů z okupovaných sovětských územích.
Zdroj:
http://lib.ololo.cc/b/198431/read
Nějaké další souvislosti prezentuje také Pegeucko - Nabízel Stalin část SSSR Hitlerovi?
www.palba.cz/viewtopic.php?t=2454
Návrh německému velení:
1) 5. května 1942, v 6 hodin ráno bude na celé linii fronty zastaven vojenský postup. Vyhlášeno bude příměří do 1. srpna 1942 do 18 hodin.
2) Mezi 1.8. – 22.12. 1942 se německá vojska stáhnou na hranici území, jenž je na přiložené mapě vybarveno červeně. Na této hranici také bude nová hranice mezi Německem a SSSR.
3) Po redislokaci vojsk budou ozbrojené síly SSSR koncem r. 1943 připraveny ke společným vojenským operacím s Německem proti Británii a USA.
4) SSSR deklaruje mírové spojenectví s Německem a obviní z rozpoutání války světové židovstvo v čele s Anglií a USA. V letech 1943-44 povede bojové akce s cílem zavést „nový světový řád“ – viz obr. 2 (pozn. - týká se Latinské Ameriky, Arabského světa, Číny a dalších).
Poznámka: V případě zamítnutí bodů 1 a 2 budou německá vojska rozdrcena a německý stát přestane jako takový existovat na politické mapě.
Podepsán J.Stalin, Moskva, Kreml, 19.2. 1942
Mohly tyto návrhy Stalina vycházet z předválečných dohod? Nebo se zbláznil a učinil tento návrh v zoufalství? Ovšem poznámka o tom, že v případě zamítnutí budou německá vojska rozdrcena zní naopak sebevědomně.
Další myšlenkové pochody
Možná, že chtěl Stalin počkat, až porážku Velké Británie nacistickým Německem. Pak by nastal boj jeden na jednoho? Jenže těžko někdo může vážně bránit tento předpoklad. Zastánci různých verzí si myslí, že Stalin byl politický hlupák, jenže to nikdy nebyl. Německo mělo v červnu 1941 následující tři nejpravděpodobnější směry útoku: Na Britské ostrovy, na Střední východ a na Sovětský svaz. V Rusko se předpokládalo, že v roce 1941 se Německo pokusí o porážku Anglie. Pokud by se Německo zabývalo Blízkým východem snížilo by své zálohy proti Rudé armádě. Pokud by se však Němci rozhodli pro invazi na Britské ostrovy, pak odražení případného sovětského útoku by bylo prakticky nemožné. Je si třeba přiznat, že toto si uvědomovaly obě strany. Z těchto myšlenkových pochodů pak také vychází konstrukce uvedená výše.
Podle sovětské doktríny mělo rozmístění vojsk klasický charakter, kdy mobilní jednotky tvoří druhý sled armády, který umožňuje jak obranné tak útočné akce v závislosti na situaci bojiště. V posledních letech však byly zveřejněny také čistě obranné přípravy týkající se armády. Například rozkaz z 18. června 1941 určuje opatření na rychlé operace, mezi nimiž bylo: „začít odklízet materiál po ruce (rafty, čluny, atd.), zařízení, přes brody řek Vilia, Nevyazha, Dubissa, apod. Tyto informace svědčí o tom, že Rusové začali zjišťovat, že je „něco špatně“. Jednotky Rudé armády tak měly agresora alespoň zadržovat.
http://gkaf.narod.ru/kirillov/ref-liter ... ov-94.html
Závěrečný globální pohled
Druhá světová válka usilovala o nové vyrovnání sil na mezinárodní scéně. Toto „balancování“ trvalo až do počátku 90. let. Obvinění Sovětského svazu Rezunem/ Suvorovem je zaujaté a ve skutečnosti nic nevysvětluje. Přípravy Sovětského svazu a Německa k boji o nadvládu v Evropě byly zcela pochopitelné a přirozené. Nicméně autor "Ledoborce" odsuzuje činy Sovětského svazu, ale inklinuje k ospravedlnění opatření nacistického Německa. Lze jen stěží považovat takový dvojí metr za objektivní přístup. Podle názorů „akademických historiků“ je pro účely vědeckého výzkumu důležité co nejobjektivněji ukázat průběh událostí a vysvětlit důvody, které k nim vedly. Knihy od Suvorova a spol., mají mnoho slabých míst a kontroverzních hypotéz. Nenahlížejí na problémy z vícero rozměrů a hledisek.
Doplnění k sovětským plánům
Po pádu Francie začínají Rusové s reformou svých velkých obrněných jednotek. Ke konci roku 1940 je aktivováno osm mechanizovaných sborů, každý s 36.000 vojáky a je přiděleno 1.031 tanků. V únoru a březnu 1941 začalo zřizování dalších dvaceti. Zdá se, že jen málokterý mechanizovaný sbor byl plně vybaven do června 1941.
Zdroj: I. E. Krupchenko, et al., Sovetskiye tankovye voyska (Moscow: Voyennoye Izdatelstvo, 1973), pp. 12-14; Tyushkevich, Vooruzhennye sily, p. 240.
Pro Sovětský svaz byla francouzská kapitulace v červnu 1940 výrazně nežádoucí události. Najednou se sovětská vláda a ozbrojené síly, které právě začínaly stravovat poučení z války s Finskem ocitly samy na kontinentě proti silnému Německu, které dosáhlo vítězství v době kratší než šest týdnů, což nebylo schopno učinit ve čtyřech letech první světové války.
V červenci 1940 proto sovětský armádní generální štáb začal vymýšlet strategii proti případnému německému útoku. Maršál SSSR Boris Šapošnikov, který byl pak náčelníkem generálního štábu, předpokládal, že Německo bude mít ve Finsku, Maďarsku, Rumunsku a Itálii svého spojence. Navíc museli Rusové řešit války týkající se Japonska, což byla v té době naléhavější hrozba než válka na Západě. Přestože Japonsko bylo aktivní nepřítel Sovětského svazu v předchozích několika letech, Šapošnikov došel k závěru, že Německo je zřejmě silnější, a je blíže k sovětskému vitálnímu centru.
A tak se začaly vypracovávat plány o kterých jsem psal už výše. Plány pro strategické nasazení na západní hranici. Byly stanoveny dva základní předpoklady. Jeden z nich se týkal směru německého hlavního úsilí, druhý charakteru sovětské reakce na útok. Sovětská literatura nabízí dvě verze, jak bylo dosaženo těchto rozhodnutí. Maršál AM Vasilevskij zastával názor, že hlavní směr německého útoku leží severně od řeky San níže, tedy ve středu směrem k Moskvě a na severním křídle. Proto generální štáb navrhuje rozmístit své nejsilnější jednotky ve stejné oblasti, konkrétně mezi Pripjat močály a pobřežím Baltského moře. Nicméně podle Vasilevského, Stalin trval na tom, že německé hlavní úsilí bude na jihu, aby byly získány "bohaté zdroje a zemědělská půda na Ukrajině" a nařídil reverzi křídel. Žukov, který velel v Kyjevě zvláštnímu vojenskému okruhu přidává, že Stalin byl přesvědčen, že se Němci budou snažit uchvátit hlavně Ukrajinu.
Zdroj:
www.ibiblio.org/hyperwar/USA/USA-EF-Decision/
Z historie víme, že Rusové nakonec opravdu rozmístili na jihu velké uskupení vojsk, které činilo Němcům po zahájení Barbarossy velké potíže. Hitler nakonec rozhodl o odklonu Wehrmachtu od Moskvy a zničení jižního křídla Rudé armády.
Michan napsal:
Tuto, z hlediska vojenského výjimečnou operaci, jsem po jednotlivých epizodách skládal desítky let. Je to největší vojenská obkličovací operace všech dob. Od Starověku, Novověku a ani v moderních dějinách se neudála větší obkličovací operace, než září 1941 u skupiny armád Jih, okolo Kyjeva na Dněpru. Na ohromném území byla za jeden měsíc obklíčena a zničena armáda sovětů, která čítala 1 000 000 mužů. Teprve před 10 lety jsem tyto střípky složil z jednotlivých historických pramenů východu a západu tak, aby do sebe správně zapadaly. Takže nyní si postupně řekneme, jak vše vznikalo.
Kyjev 1941 www.palba.cz/viewtopic.php?t=1260
Hlavní síly 16. td 9. července 1941 po těžkých bojích a nasazení 210 mm moždířů u Ljubaru prorazily Stalinovu linii. Elitní svazky Sovětů se zde nevzdávaly, ale za bojů postupně ustupovaly. Ruské dělostřelectvo zcela pokrylo palbou německé dělostřelectvo. Takto se bojovalo už více než 20 dní a ještě nebyl dosažený žádný rozhodující operační úspěch. Hitlerovi se zdálo, že všechno trvá moc dlouho ...
Velká šířka fronty a málo přírodních překážek nabízelo agresorovi zpočátku ohromné výhody pro průnik a manévrování. Nehledě na velikost Rudé armády, poměr mezi jejími silami a prostorem byl tak malý, že německé mechanizované jednotky mohly snadno nalézt příležitost k nepřímým manévrům za zády svého protivníka. Kromě toho velmi od sebe vzdálená města, do kterých se sbíhají silnice a železnice, nabízela Němcům možnost zacílit na alternativní cíle, stavíce tak protivníka do obtížné situace, kdy musel odhadnout reálný směr a čelit jednomu dilematu za druhým. To byla velká výhoda počáteční iniciativy německé armády. Přesto vypořádání s bolševiky nešlo tak rychle jak si Hitler představoval.
Z Goebbelsova deníku ...
1.a 19. srpna 1941:
„Ve vůdcově generálním štábu (…) se otevřeně přiznává také to, že jsme trochu chybovali v hodnocení sovětské vojenské síly. Bolševici vykazují větší odpor než jsme předpokládali; především materiální prostředky jsou mnohem větší než jsme mysleli (…) Vůdce je niterně velmi podrážděný nad sebou samým z důvodu, že se nechal tak oklamat ve věci potenciálu bolševiků ze zpráv (od německých agentů) ze Sovětského svazu. Především jeho podcenění tanků a letectva nepřítele nám udělalo mnoho problémů. Trpěl velmi mnoho. Jedná se o vážnou krizi.“
Jak můžeme vidět ne všechny ruské síly byly dislokovány u hranic. Velké zálohy byly také v dostatečné vzdálenosti od frontové linie. Svým způsobem strčil Hitler hlavu do oprátky, i když počáteční úspěchy Wehrmachtu jsou nezpochybnitelné. Mohli Sověti do 22. června udělat něco víc? Některé teze říkají, že prvotní nápor Němců musel vést nevyhnutelně v létě 1941 k částečné porážce Rusů.
”Stačí kopnout do dveří a celá ta shnilá stavba se zhroutí“. Adolf Hitler na jaře 1941 o Rusku.
Různé ruské historiky a jejich názory rozebírá josefg na:
www.palba.cz/viewtopic.php?t=3418
Viktor Suvorov a mýty "Ledoborce" - tanky BT a fantom "Autostrády"
www.palba.cz/viewtopic.php?t=4291
Něco pro osvěžení
To je totéž, jako že Němci prohráli jen proto, že Hitler se pletl generálům do řemesla...
