PALBA.CZ

A aké boli zmeny vo výcviku? A taktike?
R-3R nieje navádzaná IČ?
Ešte by som sa chcel spýtať prečo nosili naše ale aj iné lietadlá východného bloku hlboko do 80. rokov hliníkový náter? Ved tak svietili ako vianočné stromčeky a argument že ich to má chrániť pri atómovom výbuchu sa mi nezdá ako dostatoční.

R-3R měla poloaktivní radarové navádění. Byl to analog (kopie?) AIM-9C se stejným naváděním

Systém navádění R-3R popsal Skeket přesně i s odvoláním na vzor. Když už jsme u R-3R, musím dodat, že jsme tyto PLŘS nekoupili ani pro naše Migy-23MF/ML, i když je tyto stroje mohly používat.

Zde je namístě zmínit se o standardní výzbroji našich 21-ček tak, jak byly jednotlivé verze vyzbrojeny v PO-SY PVOS.
Migy-21 byly obyčejně vyzbrojeny takto:

Mig-21F-13 - - - - 1x NR-30 ( 60 granátů ráže 30 mm), 2xR-3S, 1x PPN 490 l ( podtrupová přídavná nádrž ), ale také bez PPN

Mig-21PF - - - - 2x R-3S nebo 2x RS-2US, 1x PPN 490 l, stroje s R-3s také bez PPN

Mig-21PFM - - - - 2x R-3S, 1x GP-9 ( 200 granátů ráže 23 mm) nebo 2x RS-2US, 1x PPN 490 l

Mig-21M/MF - - - - 1x GŠ-23 ( 200 granátů ráže 23 mm), 2x r-3S, 2x RS-2US, 1x PPN 490 l.
Po zavedení samonaváděcích R-13M pro 21-ky, byly na letouny zavěšovány R-13 místo R-3S. R-13M měly hlavici podchlazovanou dusíkem, který byl plněn do tlakové lahve v zadní části APU-13BS pod tlakem 300 kp/cm2.
Na konci 90. let min. stol. letectvo zrušilo PLŘS RS-2US a místo výzbroje nosily MF-ky na vnějších závěsech přídavné nádrže 2x PKN 490 l. Po vstupu do NATO nezbytnost, kvůli výdrži ve vzduchu.
Mohla se zavěsit 1x PPN 800 l pod trup, ale podtrupová nádrž ovlivnila chování letounu v zatáčce stejně, jako u Mig-23, proto se nosily podkřídlové nádrže, které tento vliv neměly.
Poslední čtyři roky - do r. 2005 - měly naše Migy.21MFN raketovou výzbroj změněnu na 2x R-60K.

to Skelet:
Mě se článek o Mig-21 líbí takový, jaký je. Především, dělám nyní na L-39 a budu rád, když to do konce roku dám nějak dohromady. A hlavně, téměř vše co píši, mám převzaté od kamarádů. Takový odborník, jak to asi vypadá, zase nejsem. Mám jen štěstí, že se mi někteří kamarádi snaží pomoci a neváhají obtěžovat dotazy i další své kolegy.

Jaký byl vlastně důvod používání něco tak prehistorického jako byla střela RS-2US?

Do mraků se IČ systém navedení nehodí, zde je tepelné vyzařování silně tlumeno vodními parani.

1 - Barva kabiny na starších verzích u nás používaných Mig 21 nebyla šedivá nýbrž černá nebo přesněji antracitová. Po SO,GO a u novějších mašin nebyla zelené nýbrž tyrkysová.
2 - Prehistorická RS 2 US byla v době vzniku vynikající střela, vydržela dlouho proto, že její spolupráce s palubním RL byla těžko nahraditelná. Měla sice kratší dobu řízeného letu ale piloti si pochvalovali její vynikající přesnost.
3 - Odpalovací zařízení pro R 13M na Mig 21 se jmenovalo APU 13MTE a dusík se plnil dle tabulky podle okolní teploty, pokud si chtěl někdo ušetřit práci tak se trochu přeplňovalo ale u některých odborníků to skončilo zkurvením pojišťovacího ventilu. Většinou se tlak plnil na 250-270 kp/cm, ale jak píšu plnící tlaky byli dány okolní teplotou.

Chápu, že se IČ do mraků nehodilo (předpokládám, že tento nedostatek již byl odstraněn - rakeťáci, kde jste?), ale tento nedostatek by měla překrýt právě R-3R. Co mám povědomí tak RS-2US se hodila na nemanévrující cíle a pravděpodobnost, že by se nad frontou poflakovali B-52 se mi zdá malá. A pochybuji, že by piloti Phantomů, Jaguárů, F-5 a dalších nezačali zuřivě manévrovat, když jim bude v kokpitu vypukne světelná šou.

Taktika stíhacího letectva primárně zabezpečuje ochranu pozemních vojsk nebo důležitých objektů před napadením ze vzduchu. Když pilot útočícího stíhacího bombardéru odhodí pumový náklad mimo cíl proto, aby se mohl bránit stíhacímu letounu, je pro stíhače hlavní úkol splněn a nemusí dojít k samotnému sestřelení ani k odpalu PLŘS.

V hustých mracích si málo kdo dovolí energicky manévrovat. Nejspíš by šlo o sérii kratších zatáček nebo ostřejší ustálenou zatáčku, v případě skutečného mistra vše spojeno s cyklickou změnou výšky. Na slabšího protivníka v husté mlze - mraku - by RS-2US asi stačila.

Lamada, ve Své skromnosti, neuvedl ještě jednu vlastnost RS-2US, o které mi psal v SZ - tato řízená střela se dala využít také proti pozemním cílům. Tento způsob využití RS-2US zkoušeli s překvapivými výsledky piloti Migů-19PM.

Jo to, že odhodí výzbroj beru, ale de facto se v ten okamžik stává z lovce kořist.
O možnosti útoku RS-2US na pozemní cíle vím, z Letectví a Kosmonautika. Jestli pamatuju byl to tak ročník 93 nebo 94, kdy v něm byly popisovány střelby nad Baltem. Pokud vím popisovali tam, že piloti rovněž uměli přepnout radiolokátor do střeleckého režimu a odpálily raketu jen tak. Raketa pak následovala paprsek bez zaměření. Škoda, že tu není žádný rakeťák, který by je rozebral (a všechny ostatní)

Z lovce kořist - osobně to nevidím tak černě. Jedině F-4 Phantom II a F/A-18 Hornet vozily RL naváděné střely i v případě, že plnily roli sbol. Ostatní letouny, včetně tolik vychvalovaných F-16, měly pro svou obranu, v tomto případě, jen střely AIM-9 s IČ syst. navedením. A o problému použití těchto ŘS v hustých mracích jsme zde již psali.
Také lze pochybovat o tom, že by letovod na NS neinformoval pilota stíhačky o pohybu cíle a nevaroval jej včas před případným napadením. Další problém, pro stíhací bombardér, představuje doba detekce a zachycení protivníka, protože taktika úderu stíhače je, od bojů ve Vietnamu, jasná - po nezdařeném útoku následuje okamžité opuštění prostoru střetu s cílem. V podstatě je zde převzat způsob boje stíhacích es Luftwaffe z dob WWII, kdy byl útok na cíl proveden jen jednou, i když byl úder neúčinný.

V taktice stíhacího letectva se částečně upustilo od činnosti ve velkých skupinách a důraz byl kladen na boj rojů, dvojic a jednotlivých letadel. Avšak to, co požadovali naši piloti - samostatné plánování a zvýšení ročního náletu - nebylo akceptováno nebo jen částečně.

Těžiště výcviku již nepředstavovalo odražení masového úderu strategických bombardérů ve stratosféře, ale ( vliv mělo také zavedení střel s plochou dráhou letu) boj proti nízko letícím cílům. Celkově se působení stíhacího letectva roztáhlo na všechny letové hladiny, od přízemních výšek až po max. dostup.

Ilustraci takové komplexnosti můžeme vysledovat v rozdělení bojových úkolů jednotlivých letek 1. slp v polovině 80. let min. stol. :

1. letka: především stratosférické cíle - Mig-23ML
2. letka: protivník v nízkých a přízemních letových hladinách - Mig-23ML
3. letka: boj ve středních výškách - Mig-21MF ( šedivky)

Samozřejmě, v případě nutnosti, se velitel skupiny neohlížel na určení jednotky a napadl kterýkoliv cíl.

PoPe, asi to patří spíše do vlákna MIG-23, ale jak mohla MIG-23 útočit na stratosférické cíle, když na ně nebyla schopna nastoupat? Tj. jak jsme se tu bavili a Ty jsi vysvětloval záchyt SR-71.

Jinak by byl velmi zajímavý popis likvidace v nízkých a především přízemních hladinách. Tedy pokud to není dosud přísně tajná taktika.

Případně asi do vlákna s MIG-23, ať udržíš svoji zavedenou štábní kulturu.

Něco málo můžeme nakousnout již v tomto tématu.

Především, stratosféra začíná - dle zeměpisné šířky - mezi 9 000 m - 15 600 m. U nás asi ve 12 000 m.
Pouze Migy-21F-13 a PF měly praktický dostup 19 000 m, vyšší verze 18 000 m. Z toho plyne, že rozdíl mezi Mig-21MF a Mig-23ML je jen 300 m.
Navíc, standardní dostup letadel NATO nebyl, s výjimkou F-4 a F-15 nijak velký - obyčejně nepřesahoval 16 500 m. T. zn., že Mig-21 všech u nás používaných verzí mohl působit s převahou dostupu třeba proti F-16 nebo F/A-18. S Mirage byly asi tak nastejno.

U Mig-21 se vycházelo, při volbě cílů, z toho, že ideální výška pro překročení rychlosti M=1 se nacházela pod 7 000 m (V míru se, vzhledem k aerodynamickému třesku, rychlost zvuku překračovala ve vyšších letových hladinách). Dalším důvodem byla skladba výzbroje 21-ček. Střely R-3S a R-13M nebyly až tak vhodné pro přízemní výšky.
Jde o to, že tyto střely vychází z AIM-9. Jejich úvodní část letu probíhá se značnou ztrátou výšky oproti nosiči střely. Jak by dopadl odpal na cíl v přízemní výšce, si umíme všichni jasně představit.
A proč ne stratosférické cíle? Mig-23 obou stíhacích verzí měl vyšší stoupavost ( 23-ka asi 230 m/s - podle verze, 21-ka 120 - 140 m/s).

Asi někteří pochopí proč jsem se poněkud ztáhl se svými příspěvky, ale příspívat na téma vojenské letecto a MiG 21 ( ale v podstatě je ouplně jedno které letadlo) a nevědět co je ( či lépe řečeno kde je, nebo kde začíná ) stratosféra mi připadá minimálně neerudované. Kdosi kdysi řekl cituji : Mlčeti zlato.

lamada píše:Asi někteří pochopí proč jsem se poněkud ztáhl se svými příspěvky, ale příspívat na téma vojenské letecto a MiG 21 ( ale v podstatě je ouplně jedno které letadlo) a nevědět co je ( či lépe řečeno kde je, nebo kde začíná ) stratosféra mi připadá minimálně neerudované. Kdosi kdysi řekl cituji : Mlčeti zlato.

Na co narážíš?

Já bych to připomínky mimo mísu tady smazal, je to hezké věcné vlákno.
PoP má samozřejmě rozsah stratosféry správně.
To, že se ve starších školních materiálech za stratosféru označuje současná ozonosféra (25-50 km) nic nemění na faktu, že to má dobře.
Aneb člověk se furt musí učit.

Myslím, že různé připomínky k věcnosti, či skladbě příspěvku patří do SZ.

Raději se vrátíme k Migu-21.

Je škoda, že již nemáme možnost tento stroj vidět na naší obloze, protože mnozí z nás zatím nedocenili možnosti, které naše voj. letectvo získalo příchodem tohoto typu.
Jde předevěím o vysokou max. rychlost, značný dostup a relativně snadnou údržbu velmi výkonného letounu.
V podstatě, teprve porovnáním různých typů stíhacích letadel jsme mohli ocenit tento stroj a uznat schopnosti jeho konstruktérů, vzláště když vememe v úvahu, za jakých podmínek jej konstruovali. Potom pochopíme i nouzpvá řešení některých konstrukčních celků a systémů. A co víc, i vzhledově patří Mig-21 k těm nejelegantnějším bojovým letadlům.

Omlouvám se za trochu lyriky, ale nedalo mi zde nevyzvednout schopnosti konstrukčního týmu A. I. Mikojana.

Kdybychom měli možnost sledovat Mig-21, který se přibližuje čelně k nám, zjistili bychom, že má velice malou plochu čelního průřezu. Má tedy malou odrazovou plochu pro zaměření RL, a i když je lokátorem vidět, je téměř nemožné na něj vést PLŘS z této pozice - většinou střela mine.

Já bych se vrátil k převaze z výšky. Z toho co píšeš mi plyne, že jednadvacítky vystoupaly na maximální dostup a z této pozice mohly výhodně útočit.
Oproti taktice NATO - úderů z velké vzdálenosti - stačilo sklopit čumák proti střele letící zespodu a vymanévrovat ji z kolizního kurzu. I když USAF v seriálech z Vietnamu tvrdí, že AIM-7 Sparrow již bylo možné použít na vstřícných kurzech. Druhá strana tvrdí, že na MIG se dalo vystřelit ze vzdálenosti 3 km a méně, a účinnost těchto střel byla kolem 10%. Takže vzledem k tomu co píšeš, věřím spíše druhé straně.
Ale nevím, proč tedy ve Vietnamu nepoužívali převahu výšky a přijímali boj na vertikále.
Tj. většina soubojů probíhala údajně na vertikále, kde F-4 Phantom II měl výhodu silnějších motorů.

Možná taktická výhoda - F-4 měly podstatně větší dosah palubního RL, takže by teoreticky mohli jednadvacítky obklíčit. Rychlost aktualizace pozic nepřátel migům skrze pozemní hlásky nemohla být zákonitě taková, jako pohled na obrazovku RL, nehledě na to, že mohly být přinejmenším dočasně umlčeny Wild Weasels.

Jenže na to obklíčení potřebuješ hlasovou komunikaci mezi těmi F-4kami a ta je stejně " rychlá " jako od pozemního operátora. Ten má navíc o situaci mnohem lepší přehled, přece jen si to prohlédne na obrazovce všechno. A dost často to i fungovalo. Problém bylo to tebou zmíněné rušení, ale i to se jim dost často podařilo zvládnout. Pokud se nepletu, tak první rušení komunikace používali Angličani při nočních náletech. Bylo to poměrně jednoduché zařízení, vysílačka na správné frekvenci a mikrofon pod kapotou motoru...