PALBA.CZ

Hitler udělal ohromou chybu že nedovolil paulusovy ústup ze stalingradu

Pavlikl, z lidského, filosofického důvodu máš pravdu.
Z vojenského je to těžší. Německá armáda ve Stalingradu, koncem roku 1942 a na začátku roku 1943, váže velké množství divizí Rudé armády, pokud čteš dál probíhá o pár set km západně další sovětská ofenzíva. Tam by sověti mohli tyto divize použít a kdoví, jaká větší katastrofa by se udála.

Jak to bylo s jednotkami Čujkovovy 62.A v době uzavření stalingradského kotle Rudou armádou? Zůstaly ve svém postavení na pravém břehu Volhy přímo ve Stalingradu nebo byly z důvodů neomezeného ostřelování města evakuovány na břeh protější?

Kromě těch předchozích důvodů mě napadá ještě jeden a to právě řízení dělostřelecké PALBY protože z blízka to jde přece jen líp a přes totální liklidaci města určitě nebyl dostatečný výhled na řízení PALBY. Navíc, Stalingrad byl už obklíčen, jenže dokážete si představit co by z případného ústupu Rusů dokázala vytlouct Německá propaganda...?

Pro pavlikl: Stalingrad byl hlavně důležitým dopravním uzlem(v jižním Rusku a Povolí snad nejdůležitější). Tím že Paulus zůstal znesnadňoval zásobování vojsk RA, která útočila dále směrem na Don a Kavkaz. Přečti si další články k Vých.f michan to rozvádí hodně podrobně.

Původně v plánu modrý stalingrad nebyl

Pavlikl v Úvodu Stalingrad zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=910
máš před prvním obrázkem řečeno, Plán operace " Modrý" říkal:

/ V bodě III. Hlavní operace na východní frontě, je věta, která stojí za ocitování:
„ V každém případě je třeba se buď pokusit proniknout do Stalingradu, nebo se k němu alespoň přiblížit na účinný dostřel těžkých zbraní, aby bylo vyřazeno další středisko zbrojní výroby a dopravní uzel.“ /

Tedy buď dostat Stalingrad na dostřel těžkých zbraní, nebo ho obsadit a až později se vše mění na obsadit. Vše je jasně řečeno ve všech dílech I až IV. jen vše přečíst.
A ten rozpor, mezi směrnicí 41 " Operace Modrý " a směrnicí č 45 o Stalingradu a o útoku na Kavkaz přes Rostov je popsána zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1908
Je to u konce článku, ale pro pochopení je nutno přečíst celý článek...

Operace Uran je vojenská operace Rudé armády za II. světové války, která proběhla na Východní frontě v oblasti Stalingradu. Začala dne 19. listopadu 1942 útoky Jihozápadního a Dónského frontu severně od Stalingradu za účelem osvobodit město a obklíčit německou armádu. Operace byla vedena Georgijem Konstantinovičem Žukovem. O den později se k útoku připojují i jednotky Stalingradského frontu jižně od města. 23. listopadu se jednotky postupující oběma směry setkávají u města Kalač na Donu, což vede k tomu, že německá 6. armáda je tímto momentem obklíčena ve Stalingradu, což povede k její pozdější kapitulaci.



Přidávám hezkou mapu operace Uranus (Uran). Masový hrob pro 6. armádu. Ve Stalingradské bitvě byly ztraceny následující jednotky.

Severní křídlo – prostor mezi Volhou a Donem hájily následující mobilní divize:
XIV. tankový sbor
14. tanková divize
16. tanková divize
24. tanková divize
3. pěší mot. divize
60. pěší mot. divize

Bohužel pro Němce nebyly schopny tyto vyčerpané divize již chránit křídla. Paulus vytvořil z částí 14., 16. a 24. td bojové skupiny, stáhl je z fronty a vrhl je na Don proti Sovětům, kteří přicházeli ze severozápadu. Tyto slabé síly průlomy rozhodujícím způsobem neovlivnily. 3. pěší mot. divizi a 60. pěší mot. divizi posílá na západ ke Kalači.

VIII. armádní sbor
113. pěší divize
76. pěší divize

Prostor západně od Donu:
XI. armádní sbor
376. pěší divize
384. pěší divize
44. pěší divize

V samotném Stalingradu a blízkém okolí pak bojovaly následující pěší divize:
LI. armádní sbor
Některé pěší divize byly již značně oslabeny předcházející boji o město.
71. pěší divize – ocelárny Krásnyj Oktábr
79. pěší divize
295. pěší divize
305. pěší divize
384. pěší divize
389. pěší divize – traktorový závod
94. pěší divize
100. lehká (myslivecká) pěší divize



Jižně od Stalingradu:
IV. armádní sbor
371. pěší divize
297. pěší divize

Ke sboru patřila ještě 4. Pz – pancéřová divize, která byla už jen stínem své dřívější slávy a 29. pěší motorizovaná divize. 29. pěší (mot.) divize byla koncem září 1942 stažena ze Stalingradu, doplněna na plné počty, a byla určena k úderu na Astrachaň. Právě tato 29. pěší (mot.), zcela doplněná divize, vycvičená , v plné bojové síle pod velením generálmajora Leysera, byla 19. a 20. listopadu 1942 jediný volný svazek, který generálplukovník Hoth velitel 4. TA měl. Nemůže se spojit se skupinou armád a tak jedná samostatně.

Na severním křídle v místě ruského průlomu byly zničeny tyto rumunské divize:
1. rumunská jezdecká divize
20. rumunská pěší divize

Zbytek rumunské armády v panice ustoupil.



Dne 19. listopadu 1942 ráno po 80 minut trvající dělostřelecké přípravě zahajuje svou ofenzívu sovětská armáda v prostoru proti rumunské 3. A , severně od Stalingradu. Zaútočí dvěma tankovými sbory, jedním jízdním sborem a šesti střeleckými divizemi. Tato 5. TA útočí z prostoru Serafimovičova, tedy přímo tam, kde měl být německý 48. ts a kde je ho jen zlomek.

Úspěch operace Uran spočíval v soustředění několikanásobné převahy na relativně malých a slabě bráněných průlomových úsecích. Přitom však byla německá 6. armáda a její pěší divize velkou měrou vázány ve Stalingradu proti sovětské 62. armádě. Jak můžete vidět německá 6. armáda byla sice relativně silná, ale málo mobilní. Pěší divize by se v zimě těžko prodíraly sněhem. A co se týče mobilních tankových svazků, tak ty byly vyčerpány. Hitler se dopustil rozmělnění sil, když se vydal ještě na Kavkaz a přitom podcenil ruské možnosti. Chyběli mu pak potřebné zálohy pro řešení případných krizí.

Přitom zálohy byly i jinde. Jenže Hitler rozjel válku ve velkém stylu. Severní Afrika, Francie, viz. Michan:
„Listopad 1942“ byl měsícem katastrof pro německou armádu. Dne 4. listopadu 1942 Montgomery u el Alamejnu zasazuje tvrdý úder Rommelovu Afrikakorpsu. Rommel utíká z Egypta do Tripolisu. Dne 8. listopadu 1942 se v severní Francouzské Africe, v týlu Rommela, vylodí Eisenhowerova invazní vojska a zahajují postup na Tunis.
Hitler pod dojmem úderů v severní Francouzské Africe obsazuje jižní část neobsazené Francie.
K tomu používá 4 výtečně vycvičené a vybavené tankové divize, které by pomohly na východní frontě. Je to 7. td a Waffen SS, „Leibstandarte“, „Reich“ a „Totenkopf“.


Palebná síla těchto čtyř divizí by u Stalingradu rozhodla vše do 48 hodin.
Tyto úderné divize jsou později z Francie staženy na východní frontu, kde po stalingradské tragédii stabilizují situaci na jižním křídle německé armády.
www.palba.cz/viewtopic.php?t=1020
Paul "Papa" Hausser velel II. tankového sboru SS u Charkova. II. SS Panzerkorps byl zformován v červnu 1942 v Německu. Na přelomu let 1942/43 se nacházel v oblasti Toulonu ve Francii.V lednu 1943 se přesunul na jižní sektor východní fronty.
Video www.youtube.com/watch?v=iTBSm516IMk

Jak můžete vidět Hitlerovi scházelo nějaké dlouhodobé strategické plánování. Generálové a velitelé neměli příliš informací o tom jaké zálohy a divize jsou k dispozici. To vědělo hlavně OKW, které v podstatě fungovalo jako generální štáb Hitlera. Sám Hitler se pak při rozhodování snažil udržet všechno možné a dobytá území, chtěl si být „všude jistý“. Sledoval i politická hlediska, svou osobní prestiž diktátora, apod. Jenže válka se stala již spletitou. Německá vojska nedokázala vždy vnutit nepříteli svoji vůli. Von Manstein navrhoval vytvoření samostaného velitelství pro východní frontu, které by bylo flexibilní, disponovalo samostatností a mělo zálohy. To bylo ale Hitlerem odmítnuto.

Odkazy:
Stalingradské zajímavosti
www.palba.cz/viewtopic.php?t=3171
Videa www.youtube.com/watch?v=zk-y3Y2bqng
www.youtube.com/watch?v=XObGr6CTNYw
http://rutube.ru/tracks/1723118.html
http://protown.ru/information/hide/5411.html
http://incredibleimages4u.blogspot.com/ ... -1942.html

Písničkářka Radůza na svém posledním albu připomněla stalingradskou bitvu písní Mamayev kurgarn:

To Lord:
Máme to tedy chápat tak, že díky akcím spojenců v Africe Rusové zničili 6 armádu u Stalingrdu, protože Hitler nasadil z obavy invaze do jižní Francie ( nebo měl nějaké dojmy z úderů v Africe) 4 SS divize na obsazení Vichi? A nenasadil je tedy na východní frontě? A tudíž defakto díky spojencům se podařilo SSSR učinit zásadní obrat v tažení Němců na východě, protože díky těmto 4 tankovým SS divizím by Stalingrad padl během 48 hodin a žádný kotlík by se nekonal?? Nebo by tyto 4 divize SS zastavili postupujících 7 Armád SSSR provádějících obkličovací manévr Stalingradu??

Lord píše: Hitler pod dojmem úderů v severní Francouzské Africe obsazuje jižní část neobsazené Francie.
K tomu používá 4 výtečně vycvičené a vybavené tankové divize, které by pomohly na východní frontě. Je to 7. td a Waffen SS, „Leibstandarte“, „Reich“ a „Totenkopf“.
Palebná síla těchto čtyř divizí by u Stalingradu rozhodla vše do 48 hodin

Přesun čtyř tankových divizí ke Stalingradu je věčný evergreen.
Ale nikdo, co tuhle "moudro" omílá nezodpoví základní otázku:
- Kdy by se měly zmíněné TD dát do pohybu směrem na východ.
/ Do 19.11. 42 by rozkaz k přesunu nikdo nevydal - Wehrmacht přece slavnostně u Stalingradu zvítězil ( němci ovládli 90% města) a RKKA byla na konci se silami. A chystal se na zimní ležení ( odvod tažných koní zpět na Don)
/ Po 19.11. 42 By byl rozkaz k přesunu zdánlivě logický, jenže kdy, by se zmíněné divize dostaly na čáru styku ( decentně připomínám, že W. měl neřešitelné problémy s dopravou zásob pro stávající vojska na jihu východní fronty.
( Buď jely na východ zásoby, nebo tankové divize, obojí nemohlo, byly dopraveny zásoby- chyběly tankové divize, kdyby byly dopraveny tankové divize - tlak na zásobování se zvýšil, tankové divize by stejně stály na místě).

Je datum spojení kleští 23. listopadu správně? Z několika knih se dočítám datum 22. listopadu.

Mirek58 píše:Přesun čtyř tankových divizí ke Stalingradu je věčný evergreen.
Ale nikdo, co tuhle "moudro" omílá nezodpoví základní otázku:
- Kdy by se měly zmíněné TD dát do pohybu směrem na východ.
/ Do 19.11. 42 by rozkaz k přesunu nikdo nevydal - Wehrmacht přece slavnostně u Stalingradu zvítězil ( němci ovládli 90% města) a RKKA byla na konci se silami. A chystal se na zimní ležení ( odvod tažných koní zpět na Don)
/ Po 19.11. 42 By byl rozkaz k přesunu zdánlivě logický, jenže kdy, by se zmíněné divize dostaly na čáru styku ( decentně připomínám, že W. měl neřešitelné problémy s dopravou zásob pro stávající vojska na jihu východní fronty.
( Bud jely na východ zásoby, nebo tankové divize, obojí nemohlo, byly dopraveny zásoby- chyběly tankové divize, kdyby byly dopraveny tankové divize - tlak na zásobování se zvýšil, tankové divize by stejně stály na místě).

On je to totiž stejný evergreen jako s Kurskem nebo Moskvou. Kdyby nebyly v rybníce ryby byly by všechny v potoce.
Jen připomenu , že vyprošťovací skupina dojela mimo jiné dle vyjádření pamětníků " jak jsme je měli vyprostit, když jsme v tancích prostě neměli benzín, dopředu to už prostě nešlo" taková byla zásobovací situace.
Měli je tam ale poslat , ono by bylo omrzlých nosů o 4 SS td u Stalingradu víc.

Oni jsou to totiž samé výmluvy když jde o nezdar Wehrmachtu , rozkousané dráty od myší jen na Německé straně Ruské dráty jim nechutnají , mráz je také jen na Německé straně Rusům je teplo, bláto je také jen na Německé straně Rusové se přesunují,mlha je také jen na Německé straně a Rusové přes ní vidí, metr a půl sněhu také jen na německé straně Rusové se zase přesunují, špatné zásobování zase jen na Německé straně Rusové mají všeho dost, generálové jsou super akorát ten Hitler jim to kazí a zase jen na Německé straně, zálohy se nepřisunuly jen na německé straně atd. A tak z výše uvedených důvodů zapříčiněných vyšší mocí jsme prohráli, jinak by jsme to vyhráli.

Závěrem ke všem evergreenům: se stejnýma skutečnostma se museli vypořádat obě strany a válku vyhrává ten kdo má na to se s problémy vypořádat lépe a rychleji, na toho druhého čeká porážka.

Válka není jen kreslení velitele armády po mapě , ale je to souhrn všech okolností se kterýma se musí velení vypořádat a které musí předvídat a počítat s nimi pro vedení bojové činnosti , ať už jde o zálohy, myši, mráz, sníh, bláto, jídlo, mlha,déšť,noc, pohonné hmoty,střelivo,lidé,oblečení, zpravodajství, průzkum,přečíslení nepřítele, vhodné nasazení techniky, nasazení techniky schopné zničit nepřítele, motivace vojáků atd.atd. Na to vše má každý štáb armády plánovače , velící důstojníky a jednotky které tyto problémy mají řešit. Ten lepší štáb bitvu, válku vyhraje , ten horší zmrzne u Stalingradu, nebo uteče od Moskvy,Kurska atd. V podstatě vymlouvat se na skutečnosti, které jsou nedílnou součástí komplexního dění války už od dob co lidé války vedou, je jen ospravedlňování vlastní neschopnosti a v dnešní době to působí dvakrát komičtěji , vzhledem k tomu , že to každý dnes ví a dokonce se to milí velící důstojníci učí na školách a učili se to i ve 30 letech a ve složení armád všech vyspělých států jsou k tomu účelu složky ve skladbě armád zřízené a při plánování bojových operací každá složka musí zabezpečovat svou práci tak aby armáda jako celek byla schopna splnit zadané úkoly. Pokud však plánovači opomenou nějaký zásadní fakt , změní se bojová činnost v katastrofu a do toho patří i zadávací řízení na výrobu a výběr zbraní a techniky, či vliv počasí na bojovou činnost.

Závěrem tedy evergreeny typu myši nám rozkousaly dráty, byla zima, bylo bláto, nepřišli zálohy, byla mlha, zamrzali nám zbraně, nenastartovali jsme motory, neměli jsme benzín, neměli jsme střelivo, neměli jsme jídlo,bylo jich na nás moc, nejsou důsledky vyšší moci , ale totální neschopnosti velení, plánování a řízení té či oné armády, v tomto případě té které umrzly zadky u Stalingradu.

Na něco se to svést musí. Obvykle to vypadá, že Sověti bojovali za sluníčka a u Němců byla zrovna vánice. Přitom i sovětská armáda trpěla počasím naprosto stejně, jako německá. Její vojáci umírali ve sněhu, technika nefungovala a zbraně zamrzaly. Také oni měli nedostatek jídla či teplého oblečení. Rudá armáda se s tím dokázala vypořádat neskonale lépe a proto dokázala odolat a vítězit. Ale abychom byly spravedlivý, i Wehrmacht se postupně dokázal podmínkám v SSSR přizpůsobovat a vést efektivní bojovou činost minimálně na úrovni Rudé armády. Ikdyž ta stále byla o krůček napřed, což dokázala třeba na jaře 1944, kdy narozdíl od předchozích let pokračovala v ofenzivní činosti i s příchodem rasputice což do té doby znamenalo naprosté zastavení bojů. Jen škoda, že mnohdy zůstala tato sovětská výhoda ne zcela využita. Ona tvrzení o tom, jak za všechno mohlo počasi je opravdu jen poválečné žehrání nacistických generálů a tím znehodnocuje nejen výkon sovětských vojáků, ale paradoxně i těch německých.

Když jsme zabředli do této debaty tak na porážku Německa na Východní frontě si sami Němci zadělali (rozhodli ji) již ve 20. letech když započali se svou výstavbou nové armády. Politicky byl Hitlerův největší nepřítel Sovětské Rusko (viz. smlouva s Polskem). Zkušenosti z nasazení svých vojsk v Rusku měli již z konce WW I (obsazení Ukrajiny). Jenže tyto zkušenosti nikdo v GŠ nevyhodnotil a nepromítl do vystrojení i vývoje zbraní natož do logistického zajištění armády. Přitom skoro až do konce 30. let většinu zbraní zkoušeli na Ruských polygonech takže jim nic nebránilo vyzkoušet jejich provozní vlastnosti i v místním zimním období. Přesto vždy bylo až do zkušeností prvé válečné zimy v Rusku zadání zbraní a techniky pouze pro středoevropské klimatické podmínky (-20 +40°C). Pak se nedivme, že Němcům v Rusku v zimě zbraně a technika fungovala tak jak (ne)fungovala, vojska neznala zimní výstrojní doplňky do -40 a umírala zimou, v těchto teplotách nebylo zajištěno řádné stravování, polní ubytování a ani např. vyměšování vojáků. Nejednalo se pouze o zimní provoz ale i provoz techniky a zbraní při podstatně větší prašnosti v Ruském létě a na jaře i na podzim při rasputici. Prostě jen zopakovali naprosto stejné strategické chyby svých předchůdců (Napoleona, Švédů) jež se oproti nim ještě zvýraznili díky o řády vyšší složitosti používané techniky. Prostě blbost vojenských a politických elit státu takto omlouvaná vyšší mocí (přírodou).

To zase není také úplně tak. I sovětská technika měla v extrémních podmínkách problémy. Nesmíme si představovat, že zbraně, výzbroj a výstroj Rudé armády byly takové, že fungovaly vždy za každé situace. Problémy jaké měl Wehrmach měla Rudá armáda také. Rozdíl byl, že se s nima dokázala vypořádat lépe. I vojáci Rudé armády neměli vždy zimní výstroj, umrzli, neměli stravu, nefungovali jim zbraně ani technika. Šlo spíše o logistický problém. Stačí se podívat na americkou a anglicou techniku, ať už tanky, letadla nebo nákladní automobily. Ty také nebyly přímo konstruovány pro klima Ruska a přitom jejich nasazení v řadách RA nebylo nijakým debaklem, spíše naopak. Ale třeba rasputica byl trvalý problém a až do roku 1944 vždy znamenala konec manévrových bojů a přechod do poziční války jak u Němců, tak u Sovětů. Teprve na jaře 1944 dokázala Rudá armáda, jako jediná do té doby, pokračovat v ofenzivních operacích i s příchodem rasputice.

napoleonem bych zde neoperoval, to je trochu jiný případ protože tažení Němců a Francouzů má jediné společné a to, že oba bojovali v podobné lokalitě.

U Rusů tyto problémy byly způsobeny provozním bordelem, systémově byly vyřešeny u Němců se jednalo o základní systémový problém.
Vezměte si rozsah klimatických podmínek USA. Ve všech musí jejich armádní technika i výstroj a logistika fungovat. Od pouští na jihu přes močály Floridy a povodí Mississippi, Velké pláně po Aljašku. Pro Říši nad kterou slunce nezapadá platí to samé. Proto jejich zbraně i technika v Rusku netrpěli Německými problémy. Nebyly řešeny jen pro Středoevropské podmínky jako Německé.

Němce, Francouze a Švédy spojuje ještě Generál mráz.

Kdyby to tak bylo, Wehrmacht by nebyl schopen úspěšně bojovat ani za polárním kruhem, ani v Africe. Nevím tedy, kde se bere to, že "byly řešeny pro Středoevropské podmínky". Každý zbraň na tom byla jinak a každá měla jiné "mouchy". Ale nikde jsem nenarazil na statistiku, že by německé zbraně byly hůře schopny odolávat extrémním podmínkám, než zbraně sovětské či americké. Opět, jak Sověti tak Američané ukořistěnou techniku Němců opětovně zařazovali do své výzbroje. To nesvědčí o tom, že by byla nějak zásadně horší. Je to tedy spíše problém logistiky a provozních postopů než primárně nějaké obecné neduživosti.
To bychom potom musely probírat každou zbraň konkrétně. Třeba u Panthera byl největší problém ne zamrzání v zimě či neschopnost působit v prašném prostředí, ale poddimenzovaná rozvodka a u prvních vyrobených kusů izolace pěnou která vedla k přehřívání motoru. ale to nesouviselo s nějakými "středoevropskými podmínkami" ale s úplně jinými věcmi.

Nezaznamenal jsem, že by se Napoleon nebo Švédové na toto vymlouvali. Třeba Napoleonova Velká armáda sice měla v ruské zimě masivní ztráty, ale to bylo dáno naprosto jinou strategickou situací, než v případě WW2 a těžko se to dá porovnávat.

Dzine,
mícháte systémové a provozní hlediska. To, že Mauzerka je schopna střílet i při - 40 °C nikdo nezpochybňuje. Ale ne každá (jen ta u které se správně při montáži "potkají" výrobní tolerance) ale jen tehdy až střelec získá nové návyky rozdílné od těch které ho učili. Zbraň absolutně do sucha vyčištěná a nesmí zbraň brát a ukládat v teple, nad bodem mrazu (orosení a následné zamrznutí venku). Přesto bude střílet v těchto podmínkách >1/2 zbraní. U Moslinky to bude 9 z 10 (střelec je vycvičen jak zbraň ošetřovat). Při -10°C se vše srovná. Systémové fungování je zaručené v daných podmínkách. Nikoli nahodilé jako u nesystémového.
Panther není správný příklad. Jeho zadání vychází již ze získaných praktických zkušeností na Východní frontě. Proto byly zkušenosti v konstrukci zobjektivizovány. Asi jako u T 111.
Horské jednotky čerpaly zkušenosti z bývalé Rakouské armády (Reichswehr je neměl) a při nasazení za polárním kruhem i od spolu bojujících Finů (způsob přežití, manipulaci se zbraní i taktika). I Rusové zde nasazovali většinou odolnější vojáky ze Střední Asie (dle slangů Němců Mongoly). V Africe měl Wehrmacht problémy s technikou (pozemní i leteckou) hlavně díky prašnosti (průběžně řešeny). Velkým problémem prvé zimy pro Wehrmacht byla např. tuhnoucí kapalina v brzdovratných válcích děl, druhou zimu vyřešeno. Taktéž maziva jež při nízkých teplotách tuhla. To 100% vyřešili až 3. zimu (na druhou nestačili potřebné množství vyrobit).

Ani Švédové ani Francouzi se na zimu nevymlouvali. Přitom největší ztráty při ústupu z Ruska Napoleonovy způsobila nevyhovující výstroj pro místní zimní podmínky a Švédům při jejich přezimování v Rusku neschopnost se pohybovat po tamější zasněžené krajině a sehnat dostatku proviantu. Díky až hladomoru a epidemií při přezimování přišli o až 1/3 stavu tehdy nejlepší armády Evropy.

V obkličovací operaci, která přivodila porážku 6. A, vyzkoušela RA poprvě ve velkém měřítku změnu nasazení jednotek útočící divize.
Až do konce léta 1942 sovětská divize útočila tak, že dva pluky byly vpředu a jeden tvořil druhou vlnu nebo byl nasazován dle potřeby tak, aby rozvíjel útok v místě zdařilého průlomu. Určitě to bylo rozumné i z pohledu rychlé podpory problémového místa. Jenže takto se řadily do útoku také prapory pluků a roty v praporech. Takže v první útočné linii bylo jen osm rot ze sedmadvaceti, kterými divize disponovala. Tato relativní slabost čela divize a nízká palebná hustota umožňovaly snadnější odražení první úderné vlny bránícími se jednotkami. Navíc, vojáci rot druhé linie nemohli střílet, aby nezasáhli své spolubojovníky vepředu, zato obrannou palbu chytali naplno, jako čelo praporu. A němečtí velitelé toto věděli.
Podzimem 1942 útočí divize rozvíjí čelní prapory do jedné linie, která tak získává 50 % nárůst sil.