PALBA.CZ

Vzhledem k značně rozpracované podobě prototypu toto jistě nějak řešené bylo. O tato letadla se moc nezajímám, ale mám-li si tipnout, tak se vystupovalo stejným způsobem, jako se nastupovalo, přičemž "vchod" byl zřejmě dle německého standardu opatřen pyropatronami, které ho odstřelily. Nevím o tom, že by se pro tento stroj plánovalo použití nějakého katapultovacího systému (ten je výrobně nákladný).

=> zřejmě by tedy stačilo mrknout na nějaký podrobnější nákres a podívat se na vstupní otvor.

Podle mě to bylo nereálné , hlavně kvůli únavě při poloze pilota v leže:

Abyste něco viděli musíte mít hlavu aspoň mírně zvednutou, ale to nejde dlouho - dochází k únavě a bolestem svalů na šíji. Pokud by hlava ležela na nějaké podložce, tak by byl omezený pohyb a schopnost rychlé rekace pohybem hlavy a to by bylo při těch rychlostech sakra potřeba.

Prostě podle mě zajímavá, ale slepá ulička.

Tak nějak..Jára Cimrman by to nenavrhl lépe Zajímavé ale je, že si testovací piloti podobně koncipovaných letadel na špatnou ergonomii zase moc nestěžovali (nebo si stížnosti nepamatuji).
Američtí vědci vyvinuli ve stejné době "Anti-G" kalhoty a tento prvek se používá dodnes.

Víte někdo něco o tomto projektu Luftwaffe označeném jako DVL z roku 1944
Ležící pilot s raketou na zádech . Nechtěl bych tohle pilotovat

Letoun má klasickou linii stíhaček vybavených neviditelnou technologií, která ho má učinit neviditelným pro radar. Ale na co, když vojáci Talibanu žádné radary nemají? A i kdyby je měli, chybí jim zbraně, jimiž by podobný letoun mohli sestřelit.

nj, pro každej konflikt se vyrábí extra zbraň a už nemůže bejt použitá jinde


dál jsem to nečet

V rychlosti jsem zaznamenal příspěvek Baxe a jeho „zvětšený čtyřmotorový Me 262“. Příspěvěk byl už vymazán, ale návrh zůstal. Baxi, ten tvůj projekt by asi trhal křídla, moc velká zátěž a blbý těžiště, resp. obratnost takové mašiny.
Jinak je možné mít letadlo ze čtyřmi motory, ale pak jde spíše o taktický bombardér, jako třeba Messerschmitt Me P.1107/I.
www.luft46.com/gmart/gm107.html



Pulkzerstörer
Co se týče zbraně Mauser Mk-214. Chceš z toho mít Pulk Zerstörer (ničitel svazů)? Ta zbraň se hodila spíše proti tankům než bombardérům, neboť dokázala probíjet horní plochy tanků. Kadence byla 150 ran za minutu. Vím, že to bylo zamýšleno i jako bombardér-killer, ale asi by to nemělo úspěch. Zatímco 30 mm MK 108 měl kadenci až 660 ran/min. Přitom granát měl takový účinek, že často i dva zásahy stačily ke zničení cíle.
Více na www.luft46.com/armament/mk108.html

Nicméně „létající pevnosti“ byly docela robustní. A na rozbíjení formací bombardérů se skutečně uvažovalo o pořádném kalibru. Němci plánovali na papíře projekty Pulkzerstörerů. Např. Me P.1101/92 nebo Me P.1101/99. Výzbroj se dokonce skládala z jednoho 75 mm kanónu PAK 40 v nose a pěti MK 112 kanónů ráže 55mm. MK 112 byl relativně lehké konstrukce, 80 % zbraně bylo provedeno z lisovaných dílů.

Tento návrh byl považován za konečný Zerstörer, který měl být ve vzduchu někdy v roce 1948. Hodil by se i k útoku na těžké hladinové jednotky, mosty a podobně. Upraveny byly také Bf 110, Me 410 či Fw 190, ale u nich nebyla výzbroj tak impozantní. Stroje se vcelku osvědčily, leč největší ztráty jim způsobovaly doprovodné stíhačky. Proudový Zerstörer proto nebyl tak špatný nápad, aspoň do doby než by spojenci nasadili adekvátní počet vlastních proudových stíhaček, třeba F-86 Sabre ?
www.luft46.com/mess/mep10199.html

Luftwaffe chtěla získat nějakou ničivou zbraň se solidním doletem. Nouzovkami byl například Mistel, což zase bylo na opačném konci spektra.
www.palba.cz/viewtopic.php?t=719

Baxi, dále jsi možná zapomněl u výzbroje na rakety Ruhrstahl/Kramer X-4
www.palba.cz/viewtopic.php?t=261
Níže pak píšu více o nasazení raket R4M.

Otázkou je, jak to kdo pojme, a jestli se to hned zatratí nebo klukům, nováčkům, vysvětlí. A zda čím více se budeme patlat v ho..u, tím více bude smrdět. Všechno má svojí míru. Téma o méně známých či nerealizovaných projektech Luftwaffe už tady máme. Hans jako odborník takové debaty odsuzuje, ale doufejme, že má aspoň trochu smyslu se ještě bavit o projektech, u kterých byly postaveny aspoň prototypy.

Jak mi napsal jeden pán, debaty jsou někdy vedeny stylem „nejdřív se nauč chodit a já ti pak možná ukážu, jak se běhá“. Více pedagogického přístupu požadoval. Jenže takové „učení“ a vysvětlování je vcelku náročná věc, když kolikrát někteří diskutéři neznají elementární věci. Ovšem tyhle debaty se příliš neliší od jiných vojenských diskuťáků, ale chápu, že na to nemusí mít někdo nervy. Baxe bych tolik neodsuzoval, když se tady probírají alternativní obrněné projekty, které jsou občas na určité úrovni. Bax v 5. třídě založil "leteckou konstrukční kancelář", která měla životnost asi týden, protože se nakonec pohádali, stylem "ten tvůj křáp by rozhodně nelítal". Nyní se pokusil oživit vzpomínky, snažil se z jemu dostupných informací taky něco sesmolit. Jeho návrh by možná chvíli lítal, než by se zjistilo, že to je těžkopádný. Baxi dobrý, ale těch projektů, či lépe řečeno fantazií bylo víc. Historie by šla však spíše k jiným typům, viz. níže. Obecně lze napsat, že vývoj výkonnějších motorů umožnil „sólo řešení“.

Nejde o to tady všechny fantazie probírat. Níže jsou popsány návrhy, kterými se po válce vítězové dále zabývali. Existovaly jiné a snad i lepší projekty, o kterých se rozepíšu dále. Třeba Saab J 29 o kterém píšu na konci tohoto příspěvku. Následující text nám ukáže, na čem Němci pracovali a kudy šel další vývoj. Po válce byl sice Me 262 dále poměrně intenzivně zkoumán a testován, ale již mnoho nového nepřinesl - v době hektického vývoje letecké techniky začal rychle zastarávat.

Výzbroj MK 108 a rakety R4M
Dvěma kanony MK 108 v kořenech křídel měl být vybaven např. Ho 229. U Me 262 to byla standardní výzbroj. Verze Me 262 A-1a/U5 měla v nose až 6 těchto kanonů. Normálně jen čtyři. Navíc na rošty pod křídla bylo možné namontovat neřízené 55mm rakety R4M. Koncem války bylo v akcích proti spojeneckým bombardérům použito okolo 2500 ks raket s velmi dobrými výsledky. Přezbrojení 9. letky III./JG 7 těmito raketami bylo dokončeno 10. března 1945.
Tzv. Kommando Nowotny však trpělo během celé své existence neustálým nedostatkem paliva a velmi nepravidelnou dodávkou nových letadel. Značným problémem byly i časté nehody, jelikož němečtí piloti neměli dostatek zkušeností s ovládáním přelomového a nekonvenčního letadla, jakým byl Me 262. Technické problémy a nedostatek zásob umožňoval nasazení jen v malé míře. Obvykle se letadla vydávala jen na tzv. „volný lov“.
Video kropičky a lovu www.youtube.com/watch?v=AauTR-zflkA

18. března podnikla III./JG 7 největší operaci ve své historii, když v počtu 37 letounů Me 262 zaútočila na svaz 1200 bombardérů, navíc střežených více než 600 stíhačkami. Tato mise získala i další prim, jelikož při ní němečtí piloti poprvé použili nové rakety vzduch-vzduch s označením R4M. III./JG 7 během této mise dosáhla sestřelu dvanácti bombardérů a jedné stíhačky, sama ztratila tři Me 262.
Určit přesný počet vítězství, kterých III./JG 7 dosáhla, je značně komplikované, jelikož se na konci války ztratilo mnoho záznamů a dokumentů. Zdokumentováno je 136 sestřelů, pozdější výzkumy ovšem předpokládají, že jich mohlo být až 420.

Horten Horten Ho 229
Největším pokrokovým počinem byl asi „neviditelný“ Horten Horten Ho 229, alias Gotha Go 229. Příznivcem projektu byl samotný Hermann Göring a jako jediný stroj byl měl teoretickou šanci na splnění požadavků jeho soutěže 3x1000 (vyvinout letadlo, které dopraví pumu o hmotnosti 1000 kg rychlostí 1000 km/h na vzdálenost 1000 km). V březnu 1945 byl program Ho 229 zařazen mezi programy zázračných zbraní s nejvyšší prioritou, ale bylo už pozdě.
www.youtube.com/watch?v=bFHe4jQIbm8

Arado Ar 234
Němci už měli k dispozici vcelku dobré Arado Ar 234, kterému stačily dva motory Junkers Jumo 004 B-1 s tahem 2 x 8,8 kN. I když prototypy počítaly původně se čtyřmi motory. Motory byl trochu problém, protože snášely asi jen 10 hodin provozu a pak musely být nahrazeny novými.
U zavedené továrny Junkers vyvíjel tým Anselma Franze úspěšný motor Jumo 004 v různých variantách. Tento motor byl podobný motoru BMW 003 a oba se dočkaly ke konci války sériové produkce v řádu tisíců kusů. Byly použity mimo již jmenované aplikace také pro prototyp letadla Ju 287, což byl německý experimentální bombardér, vyvíjený ke konci druhé světové války.
Video www.youtube.com/watch?v=YvpbpIn9Zrc
Arado Ar 234 mělo maximální rychlost 735 km/h, dolet 1500 km s 500 kg bombou - v optimální výšce 8300 - 11 300 m (podle množství spotřebovaného paliva) nebo 700 km/h – ve výšce 9000 - 11 000 m s přídavnými nádržemi. To se hodilo pro průzkumné mise. Spotřeba paliva se velice měnila s výškou, v 10 km byla asi třetinová než u hladiny moře.

Junkers Jumo 004
Pohonné jednotky Junkers Jumo 004 po válce sloužily jako zdroj cenných informací pro vědce všech významných vítězných zemí. V poválečném Československu bylo z dostupných dílců sestaveno mnoho motorů Jumo k pohonu letounu Avia S-92 (což byl v podstatě německý Me 262). Tento typ motorů dále posloužil spolu s jejich zajatými konstruktéry v SSSR, kde byly po nějaký čas dále rozvíjeny, než byla pro letouny MIG převzata koncepce anglických proudových motorů Rolls-Royce s odstředivými kompresory.

Heinkel HeS 011
Ačkoliv byl motor HeS011 na konci války téměř připraven k sériové výrobě, k jeho nasazení už nedošlo. Podle některých poznatků to mohlo být i tím, že sám Ohain už ani neměl zájem na tom, aby svým dílem přispěl k německé válečné mašinerii, zvláště když se zdálo, že dny nacionálně-socialistického Německa v této válce jsou již sečteny.

Svou roli mohlo sehrát i to, že byl von Ohain víceméně teoreticky zaměřený výzkumný pracovník s tendencí spíše řešit jednotlivé teoretické problémy týkající se proudových pohonů. Došlo prý i k nařčením ze sabotáže, avšak pravdou bude zřejmě i to, že potíže s vývojem takového složitého motoru byly poměrně velké a nedařilo se je stejně jako další projekty podobného druhu do konce války rychle zvládnout.
Pokračování na www.palba.cz/viewtopic.php?t=4927

Messerschmitt Me P.1101



Výkonějšími proudovými motory Heinkel HeS 011 měl být vybaven např. Messerschmitt P.1101.
www.luft46.com/mess/mep1101.html


Po válce v USA na základě Messerschmittu P.1101 postavili Bell X-5. Amíci německý vzor vylepšili systémem elektrických motorů, které mohly snadno měnit geometrii křídel během letu. Ovšem X-5 měl bludné rotační charakteristiky vyplývající z chybného aerodynamické uspořádání, zejména v části ocasu a svislého stabilizátoru. Nicméně X-5 úspěšně demonstroval výhodu měněné geometrie křídel.

Messerschmitt Me P.1102/5
Dalším experimentem byl Messerschmitt Me P.1102/5. Motory měly být dostupné tři BMW 003 nebo Heinkel-Hirth He S 011 ještě ve vývoji.


Měnitelná geometrie křídel mu měla dávat nejen schopnost dlouhého doletu a velké rychlosti v malých výškách, ale také zvyšovat schopnost přežití. Plně roztažené křídlo poskytovalo možnost krátkého vzletu a rychlého úniku ze základny, která se ocitla pod palbou. Křídlo v šípu s velmi ostrým úhlem pak maximální dolet a průnik při vysokých rychlostech.
www.luft46.com/mess/mep1102.html


Amíci podle této koncepce víceméně postavili o něco větší Martin XB-51 vybavený třemi motory. Což už bylo „solidní maso“. Původně to mělo být něco mezi stíhačem a taktickým bombardérem, ale došlo k prodloužení, takže se do trupu vešla i solidní pumovnice.
Video www.youtube.com/watch?v=PHt_tUHAIVE

Focke-Wulf TA-183


Zatímco ruský MiG-9 "Fargo" byl inspirovaný Focke-Wulfem TA-183. Sověti díky ukořistěným německým materiálům, které získali díky vítězství ve Velké vlastenecké válce, okopírovali také německý motor BMW 003A. Tento stroj se vcelku osvědčil.


Focke-Wulf TA-183 se měl stát následníkem stíhačky Me 262. Vývoj začal začátkem roku 1942 jako projekt V/ VI, kdy inženýr Hans Multhopp shromáždil team a začal navrhovat novou stíhačku založenou na studiích proudových stíhaček firmy Focke-Wulf. Multhopp pochopil, že tyto stroje neměly šanci uspět, protože nebyly schopny překonat zvukovou bariéru. Plánovalo se použít vylepšené proudové motory Heinkel HeS 011, i když první prototypy měly být poháněné ještě motory Jumo 004B. Uvažovalo se i o použití pomocných startovacích raketových motorů umístěných pod křídly s časem hoření 200 sekund. Hlavní výzbroj měly tvořit 4 kanóny MK 108 ráže 30 mm umístěné okolo nasávacího otvoru v nose. Stroj mohl nést i 500 kg bomb. Předpokládaná výroba měla být 300 letadel za měsíc, přičemž na každé letadlo by bylo potřeba 2 500 hodin práce.

Poslední verze byl Design III www.luft46.com/fw/ta183-ii.html
Huckebein v akci při útoku na bombardéry
www.youtube.com/watch?v=K14fo7wXtHI



Někdo občas píše, že i MiG-15 vycházel z této německé konstrukce, těžko říct, tvary vypadají trochu jinak. Nebo i americký F-86 Sabre. Jisté je spíše to, že na některých typech se podíleli po válce i němečtí konstruktéři. Např. inženýr Hans Multhopp pomáhal při návrhu středního bombardéru XB-51.

Někteří z jeho týmu v Argentině vyvinuli FMA IAE 33 Pulqui II, apod. Nicméně pokud se podíváme na první návrhy tak tvary se inspiroval i Lavočkin 160, ten měl také vývojovou modifikaci německého motoru JUMO 004. Z počátku byla snaha umísťovat motor jakoby pod kabinu s vyústěním pod zadním ocasem, zatímco pozdější typy mají motor až za kabinou v ose a delší trup než měly některé verze TA-183.


Švédsko zase v listopadu 1945 získalo přes Švýcarsko výsledky německého výzkumu šípových křídel z konce války, jasné výhody šípového křídla vedly ke změně projektu R1001 Sud (Tunnan). Zvažovala se velikost šípovitosti křídla, nakonec bylo rozhodnuto nepoužít velký úhel kvůli komplikovanosti a hmotnosti konstrukce křídla, dalším důvodem byly obavy z problémů se stabilitou i aerodynamikou letounu, jako kompromis byl vybrán úhel 25 stupňů. Nakonec z toho vzniknul Saab J 29.

Dlužno podotknout že i pozdější Lansen využíval německého vývoje z konce války. Lansen se vůbec podobá Messerschmittu P110. Výraznější německý vliv než na Tunnan možná souvisí s tím, kdy se podařilo dostat do Švédska Dr. Behrbohma právě od Messerschmittu i s obsáhlou dokumentací.

Je to tak někteří odešli do Argentiny, jako třeba Kurt Tank, který navrhl Fw 190, Ta 152. Kde se spolu s dalšími podílel na FMA IAe 33 Pulqui II.
Wernher von Braun do USA šel dělat rakety. Další v rámci operace Paperclip. V poválečných měsících bylo převezeno více než 100 dalších vědců, například Walter Dornberger, Ernst R. G. Eckert, Krafft Arnold Ehricke, Alexander Lippisch, Arthur Rudolph, Walter Schreiber, Ernst Stuhlinger a Bernhard Tessmann.
Namátkou Alexander Lippisch – tvůrce Messerschmittu Me 163.
V rámci operace byl do USA odvezen i prototyp Ho 229 V3 (část programu byla zničena, aby se nedostala do ruky sovětům). Díky škrtům v rozpočtu ale nebyl zcela dokončen a testován. Byl ale poslán do továrny Northrop ke zkoumání. Továrna Northrop byla vybrána proto, že sama měla zkušenosti se stavbou samokřídel.

Německá věda v prní polovině 20. století byla na špici. Svědčí o tom její výsledky a množství laureátů Nobelovy ceny.
Ve Spojených státech se mezi první a druhou světovou válkou vědecký výzkum teprve formoval. Tohle byla další injekce, mimo předválečného odchodu některých.
Za Hitlera mnozí vysoce inteligentní Němci vítali vyhazování židovských kolegů, protestovali jenom nemnozí. Pak Hitlerovi, Göringovi a ostatním nacistickým veličinám tyhle možnosti ukázali a potom se do jejich výzkumů vrhli.

Zatímco ruský MiG-9 "Fargo" byl inspirovaný Focke-Wulfem TA-183.

Lorde, kdyby jsi napsal, že Su-9 byl inspirován Me-262 tak ani "popel", ale kde je prosím u MiG-9 inspirace Ta-183????
Přímé křídlo versus šípové
Středoplošník versus hornoplošník
Dva motory versus jeden
Eliptické ocasní plochy versus hranaté
Standardně uístěná výškovka versus T-čko
Kabina před křídlem versus kabina uprostřed trupu
atd atd atd

Netvrdím, že se konstruktéři navzájem neovlivňují, ale ovlivnění, inspirace nebo kopírování jsou 3 naprosto odlišné kategorie.
Např. Naprostá většina stíhaček WWII byla ovlivněna aerodynamickou koncepcí ..... Fokkeru E-3 Eidecker
Napsat ale, že byly jeho konstrukcí inspirovány bych si říci nedovolil

Jinak ale skvělý souhrn. Díky.

Ještě nutno vzpomenout Willyho Messerschmitta a jeho fušku ve Španělsku jménem "Hispano Aviación HA-200 Saeta".

Skeptiku jasně, ono ty tvary má většinu ér podobných Asi moc vymyslet nejde. Nicméně MiG-9 v podstatě využíval kopii německého motoru BMW 003A. Pro MiG-15 to už byl Rolls-Royce Nene.
Jinak informace o upravených ruských kopiích, prototypů MiG-9 či MiG-15 budou asi čistý výmysl. Zatímco u jednoho by se muselo jednat jen o částečnou modifikaci, tak u druhého hlubokou změnu Focke-Wulfu Ta 183.

To jo. O motoru ani popel

skeptik píše:kdyby jsi napsal, že Su-9 byl inspirován Me-262 tak ano "popel"

Tak inspirován... těžko říct, Su-9 měl jiný trup než Me 262 (stačí se podívat třeba na průřez), středoplošník vs. dolnoplošník atd. Su-11 už měl stejný trup, ale kvůli jiným motorům zase překonstruované křídlo. To už je pak asi věc názoru, nakolik jde o inspiraci

Každopádně měl německé motory Jumo-004, resp. RD-10. A křídlo muselo bý předěláváno několikrát, protože to soudruzi trochu zkonili I úprava křidélek, atd., problémem byla zvyšující se rychlost 830 km / h (M = 0,72) ve výšce 5000 m, resp. nedostatek směrové stability.
www.airwar.ru/enc/fighter/su9_1.html

Má smysl zde zakládat podobná témata, která jsou i na Wikipedii rozepsána mnohem lépe? A když se článek obohatí o další věci, které se jinde (obvykle) nedočtete, jen dobře. V mých očích vytvářet články neznamená jen psát, aby něco bylo. Je třeba se o téma nějakým způsobem zajímat, hledat informace, historické zdroje. Skoro rok a půl tady bojuji za to, abychom nahradily TAKOVÉTO (dezinformace, šílené zpracování), nebo TAKOVÉTO (dva řádky informací a zbytek dodejte si sami) věci. Jeden něco napíše, druhý doplní, třetí doplní, čtvrtý doplní, pátý opraví druhého, šestý doplní, sedmý opraví třetího a řekne, že pátý má špatné info, pak se vrátí první a opraví druhého a šestého. A máme tady hned 30 příspěvků o ničem, přičemž čtenář si může informace hledat ve všech.

Moje slovo asi nema zdaleka takovou vahu jako Hansovo, ale uplne mi to mluvilo z duse. Jen bych chtel trochu rozvest:

1) Mnohe clanky jsou jen nejake 2-3 obrazky + vycet technickych dat / historie vyvoje ktery si kazdy 2-ma kliknutimi dohleda na internetu, bez nejake pridane hodnoty. Tou pridanou hodnotou ktera by tam mohla byt a ktera mi chybi je nejaka pointa, poselství, motivace, a uvedení do kontextu. Napr. uplne klicove by melo byt cim se dany stroj ve sve dobe (kontextu) vyznacoval, a jake uvahy/inovace k tomu vedly. Proste kdyz nekdo s nadhledem (pochopenim) nad danou tematikou pise clanek, mel by se pokusit nazorne didakticky cast toho sveho nadhledu/pochopeni predat.

Mozna nemam moc co mluvit kdyz sem napsal pouze jediny clanek (o Organofosfatovych nervove paralytickych zbranich). No bylo to jedine tema ve kterem se citim mit onen nadhedl presahujici prumerneho clena palba.cz a tedy sem mel zde pocit ze muzu ostatni naucit neco noveho.

Maji pisatele pobonych clanku o nejakem kusu bojove techniky podobny pocit, ze by predavali neajkou informaci, ktera se neda srozumitelneji precist na wikipedii? Maji o to snahu?

Kdyz se pise vedecky clanek tak ma mit nejake conclusion, message, neco noveho co prinesl svetu. Samozdrejme u amaterskych vojensko-historickych clanku to dost pravdepodobne nebude zadny novy "objev". Ale uz treba to ze se vicero informacnich zdroju, nebo vicero nezavislych temat uvede do konstextu, logicky usporada a vyvodi nejaka vyzsi emergentni logicka struktura ma velkou hodnotu. (v analogii s vedeckymi clanky typu "review")

Nebo zase kdyz se pise nejaka ucebnice, tak to taky neni jen soubor hala bala nahazenych vyctu kusych informaci a dat, ale snaha nejak didakticky provest ctenare od zacatku do konce s nejakou logikou, motivaci a cilem.

Aby někdo upravil první (hlavní) příspěvek o aktuálnější informace..ani nápad.

2) No a jde to vubec nejak rozumne provadet? Mozna wikipedii napadate za nepodlozene desinformace (i kdyz to tvori jen velmi male procento mezi temi pravdivymi). Ale wikipedie vynika prave tim jak snadno a effektivne se tam podobne korektury a vylepseni daji udelat. Prislo by mi vlastne mnohem uzitecnejsi, kdyby clovek ktery chce napsat clanek o nejakem kusu vojenske techniky radeji rozsiril/doplnil uz existujici clanek na wikipedii, nez aby kompiloval informace z 3 jinych military serveru na server 4-ty.

Prislo by mi naprosto skvele kdyby lidi s takovym prehledem o vojenske technice jako nekteri na palbe, si budto udelali nejaky klub na wikipedii (kdyby tam treba opravili ty nesrovnalosti co napadaji) nebo kdyby pouzili velmi effektivni kooperativni encyklopedicky wiki system k mnohem effektivnejsimu psani clanku tady na palbe. Se spoustou linku - protoze dohledat na palbe nejake souvislosti mezi jednotlivymi clanky je opravdu problem.

Uznavam ze na wikipedii je velky problem anonymita, a ze v uzavrene komunite jako palba clovek tak nejak vice ruci svou cti a citi komunitni prislusnost a zodpovednost, coz muze prospivat kvalite clanku. Ale dosti chudobny system ktery podoba "forum" z principu poskytuje na psani provazaneho encyklopedickeho textu to uplne anuluje, a ve vysledku pochybuju ze by kdokoli dal prednost studiu nejakeho tematu na palba.cz pred jeho studiem na wikipedii.

Asija jistě by to byla záslužná činnost, ale takový lidi neseženeš, nebo na to nemají čas, takže to je prakticky nereálný. A kolikrát je na Palbě aspoň nějaký článek, než vědecká práce. Když napíšeš něco na úrovni nemusí to ostatní pojmout. Od toho ostatního může být diskuse. Ale jinak bych byl taky rád, kdyby se to přibližovalo tvým představám

Asija: Na kooperativní encyklopedickou činnost tu nenajdeš lidi. Těch co píšou je pár, z nich má většina rozdílné zaměření a oblasti zájmu, navíc to provozují dle své chutě a časových možností.

Do velkých projektů bych se tedy moc nepouštěl, i když by to bylo možná zajímavé. Ale v konečném důsledku ti akorát hrozí, že získáš neucelené torzo, až se ta činnost z osobních/časových/kapacitních důvodů po prvotním nadšení rozpadne. Je lepší se zaměřit na to, aby měl nový obsah hlavu a patu a případně sem tam doplnit ten starý, kde to hlavu a patu nemá.

A ohledně wiki...pokud člověku stačí málo, tak tam samozřejmě zůstane, ale kdokoli to myslí vážně, tak si díky ní udělá kostru pátrání a jde okamžitě jinam. Třeba právě na Palbu. Zásadním problémem encyklopedických textů je to, že se 75% úsilí vyčerpá na provázanost a poskytnutí drobtu informací ke všemu, ale málokdy to jde do hloubky. Nakonec stejně skončíš na lovu odkazů a externích informací.

Zásadním problémem encyklopedických textů je to, že se 75% úsilí vyčerpá na provázanost a poskytnutí drobtu informací ke všem

no mi prave prislo ze by se tohle odstranilo. Jak rekl Hans, ze se pisou clanky jen aby byly - vybere se nejake stroj ktery tu jeste nebyl a napisou se o nich vseobecne zname nebo sadno dohledatelne veci. Kdyby to bylo formou wiki, tak by se nemuselo spousta zakladu porat dokola opakovat, a dalo by se zamerit na to "navíc" co by se mel autor snazit zdelit.
Hlavne sem nemyslel zadnou nijak extra organizovanou a zavaznou cinnost. Prislo by mi ze uz kdyby se psaly clanky stejne jak se pisou ted ale pomoci wiki enginu, tak by bylo velice snadne je dodatecne doplnit a prolinkovat, kousek po kousku kdyz se do toho nekomu zrovna bude chtit.

ale ta wiki byla spise jen takova zminka kdyz uz s ni Hans srovnaval, ani moc necekam ze byh se tu zavadale wiki system psani clanku.

Hlavne o co mi slo je ta pointa, aby bylo jasne cim konkretne je dany stroj zajimavy, co o nem autor rika noveho ne vseobecne znameho. Ono vlastne bych cekal ze proto to autor pise.

Ehm, myslím že poslední roky se to opravdu moc neděje. Pokud byly napsány nějaké monografie, byly v rámci možností relativně vyčerpávající. Navíc se průběžně doplňují ať už v diskusi nebo autorem v původním textu. Co se pointy týče, předpokládám že je to jen otázkou pohledu - třeba v mé (bohužel stále ne zcela dokončené) práci o Viggenu poněkud chybí možná tak detailnější popis předpokládaného způsobu nasazení, ostatní si musí čtenář srovnat sám, já tu nejsem od toho abych daný typ hodnotil (přestože k němu jistě citové vazby mám), což bych vynášením jeho nutně subjektivně silných vlastností dělal, ale abych čtenáři poskytl nějaké informace na základě kterých by si měl udělat představu sám, případně srovnávat s jinými. Stejně tak bych se mohl totálně vyfláknout na tvorbu příspěvku, který by mi mohl kdykoliv kdokoliv pozměňovat. Sorry, ale to bych nepřekousnul.