PALBA.CZ

Pátrač-je to super "oprášit" si skoro zapomenuté. S tím že ti "táhne na padesát" bych to neviděl nijak špatně.Ber to tak, že vstup do Římského senátu byl od 40-ceti, takže jsi vlastně v nejlepších letech

Palbáci
Při koncipování mého článku o ČSLA v útoku jsem vycházel z toho co mě učili na dvou vojenských školách a k tomu co jsem osobně viděl. Předpokládal jsem že v článku budou chyby a zároveň i to že jsou zde přítomni bývalí příslušníci různých druhů vojsk služeb a že tedy opraví to co já sprsknu. Zatím se nic moc nedělo.

Je slíbený jeden článek na téma ženijní zabezpečení útoku cestou odřadu zabezpečení pohybu. Kdože pak mi ho sliboval?

Ale před vícero dny se mi ozval jeden palbák, který mi dodal upřesňující informaci o skutečné struktuře vojskové PVO do stupně vševojskové divize. Tímto mu děkuji nejen za informace ale i za posouzení přesnosti kvality tohoto doplňku. Napřed si ho přečtete takto v hutné podobě a potom provedu opravy v jednotlivých vojskových stupních. Tím se celý díl dostane na vyšší kvalitu.

Do roku 1978 měla každá vševojsková divize (motostřelecká, tanková) ve své sestavě protiletadlový pluk o čtyřech protiletadlových bateriích 57 mm PLK S-60, t.j. celkem 24 ks PLK. Byla také varianta, že protiletadlový pluk měl tři baterie 57 mm PLK (celkem18 ks) a jednu baterii 30 mm PLdvK vz. 53/59 (6 ks). Některé divize na snížených počtech (např. 3. msd ) měly protiletadlový pluk vyzbrojený 57 mm PLK vz. 52 čs.
Vševojskové pluky (motostřelecké, tankové) měly protiletadlovou baterii o 8 ks 30 mm PLdvK vz.53/59.

Od poloviny roku 1978 začaly být vševojskové divize (20.,19.,2. msd, a 4.,9. td) přezbrojovány protiletadlovými raketovými komplety (PLRK) 2K12 KUB.

Organickou součásti vševojskové divize byl protiletadlový raketový pluk (plrp) s 5 protiletadlovými raketovými bateriemi (plrbat). Z hlediska utajení se však pluk až do roku 1991 nadále nazýval protiletadlovým plukem. Pluk se rozvinoval v bojové sestavě divize na hlavním směru zpravidla ve dvou liniích ve vzdálenosti 7 až 15 km od předního okraje. Objekty protivzdušné obrany divize byly:
- vševojskové pluky na hlavním směru,
- oddíl vojskových raket s raketovými komplety 9K52 LUNA-M nebo 9K72 TOČKA
- velitelské stanoviště divize.
Obdobně 1.td měla od roku 1984 ve své organizační struktuře plrp s PLRK 9K33 OSA (také 5 baterií).

Vševojskové pluky (msp, tp) vševojskových divizí (msd, td) měly:
- do roku 1982 ve své organizační struktuře protiletadlovou baterii o dvou protiletadlových četách, celkem 8 ks 30 mm PLdvK vz.53/59.
- od roku 1983 byla ve struktuře vševojskových pluků začleněna protiletadlová raketodělostřelecká baterie vyzbrojená bojovými vozidly PLRK 9K35 STRELA-10 (4 ks) a 30 mm PLdvK vz.53/59. Výjimku tvořil 3.msp (Louny), který měl ve výzbroji PLRK 9K31 STRELA-1.

Motostřelecké prapory měly ve své struktuře protiletadlovou četu vyzbrojenou přenosnými protiletadlovými raketovými komplety (PPLRK) 9K32 STRELA-2.

Po roce 1978 měla vševojsková divize (20.,11.,2. msd, 1., 4. a 9. td):
- protiletadlový raketový pluk,
- vševojskové pluky (od roku 1983) protiletadlovou raketodělostřeleckou baterii a
- motostřelecké prapory protiletadlovou četu střelců PPLRK 9K32 STRELA-2.

Tak tedy motostřelecká nebo tanková divize měla z prostředků PVO:
- u protiletadlového raketového pluku - 20 ks odpalovacích zařízení 2P25 (od PLRK 2K12 KUB), nebo u 1.td 20 bojových vozidel 9A33 (od PLRK 9K33 OSA) a 14 ks 30 mm PLdvK vz.53/59,
- u vševojskový pluků 16 ks bojových vozidel 9A34,9A35 (od PLRK 9K35 STRELA-10) a 16 ks 30 mm PLdvK vz.53/59,
- u protiletadlových čet motostřeleckých praporů PPLRK 9K32 STRELA-2, celkem u divize asi 107 ks.
Z různých důvodů nebylo vše tak jak mělo být. Byly tyto odlišnosti.
- 3.,15.msd a 13.,14.td měly nadále klasický protiletadlový pluk s PLK.
- pět mobilizovaných divizí (18., 26., 32. msd, 16. a 17. td) bylo také s klasikou. 57 mm PLK vz. 52 čs, 57 mm PLK S-60, 30 mm PLdvK jak kolové (vz.53) tak ještěrky (vz.53/59) byly ve skladech nedotknutelných zásob (NZ).
Toliko jak to vypadalo s prostředky PVO vševojskové divize do roku 1991. Pak tomu bylo z pochopitelných důvodů zcela jinak.


Jako druhotný produkt jsem byl také upozorněn na to, že jsem neuvedl v sestavě vševojskové divize právě výše citované oddíly vojskových raket (ovr]). Myslím že jsem v souvislosti s nimi viděl i označení samostatný dělostřelecky oddíl (sdo).

Zde bych požádal o spolupráci fórum. Pokud máte o těchto raketových celcích informace pstačující k doplnění této práce je vítána.

A nyní je potřeba vysvětlit proč jsem to nevěděl. U těchto druhů vojsk jsem nikdy nesloužil. Až do roku 1991 měla protiletadlová raketová technika charakter utajení "Přísně tajné - zvláštní režim utajení" a také NSPHM museli mít tuto prověrku. PL raketové vojsko tedy mělo i náčelníky služby PHM s prověrkou. Tu jsem já neměl z prostého důvodu - není na funkci, nemusí mít - prostě jsem prověrku tohoto typu a tím i informace neměl. Měl jsem pouze PT-ZD - mob.

Tak to jsme se špatně pochopili a já očekával na základě tvého vzkazu "Zkus to podchytit i typově a technicky a já se ti do týdne ozvu PM". nějaké upřesnění....Tak mi to upřesni a já to dám do cajku.

Sice jsem dost busy v práci a večer nemám moc času, ale uvidím co můžu pro Pátrače udělat.

Tebou uváděná motostřelecká divize byla stejná - nebo podobná - motorizované - mechanizované divizi?

Mantra - pokusil jsem se v práci o druhém armádním sboru NSR podchytit složení mechanizovaných a obrněných divizí západoněmecké armády.

Pokud se podíváš na tyto divize a na divize naše zjistíš, že jsou si poměrně podobné.

Je to dáno tím, že podobné vojenské úkoly řeší podobné vojenské celky. Tyto struktury jsou vlastně osvědčené válečnými zkušenostmi. Liší se v názvoslovím, technikou. Počty této techniky ale už zase tak neliší. Pokud by byla divize dvakrát tak velká, nebyla by k uvelení. Už tak jsou to mocné celky které jsou uvelitelné pouze tehdy, pokud velitelé nižších celků jsou zkušení, přiměřeně samostatní a pokud jsou dobře sehraní mezi sebou navzájem.

Mám před dokončením americké jednotky v Evropě. Zjistíš že ani ty se až tak moc neliší. Ale liší se filozofií vedení boje.

A mám i před dokončením průzkumné jednotky USA.

No ty jedeš.........

Vytaženo z příručky pro ženisty z roku 1964:

Cílem ženijního zabezpečení útočného boje je vytvořit přiznivé podmínky pro skryté a včasné soustředění vojsk a jejich rozvinutí z chodu na čáru zasazení, jakož i zabezpečit rozvíjení útoku rychlým tempem i při překonávání zátarasů, přírodních překážek a závalů vzniklých důsledku atomových úderů. Část ženijního zabezpečení plní druhy vojsk samy. Ženijní jednotky se používají jen ke speciálním úkolům. Ženijní jednotky v útočném boji plní tyto úkoly:

- pomáhají při ženijních úpravách prostorů rozmístění vojsk ženijními stroji a trhavinami,
- upravují a udržují komunikace pro zasazení vojsk do útočného boje (z prostorů rozmístění na přední okraj),
- provádějí ženijní průzkum systému zátarasů, terénu v útočném pásmu, ženijních sil a ženijních bojových prostředků nepřítele,
- zřizují průchody v nepřátelských zátarasech a zabezpečují překonávání na směru postupu útočících vojsk,
- upravují komunikace pro pohyb a manévr vojsk,
- upravují, udržují a obsluhují přepraviště při násilném přechodu vodních překážek,
- zřizují zátarasy na směrech protiztečí nepřátelských tanků k ochraně boků a mezer v bojových sestavách a při upevnění dobytých čar,
- budují objekty velitelských stanovišť,
- provádějí maskovací opatření s důrazem na protiradiolokační maskování,
- zúčastňují se likvidace následků atomového napadení,
- zúčastňují se zásobování vojsk vodou ženijním průzkumem vodních zdrojů, jejich úpravou a zřizováním vodních stanic.



Odřad (skupina) k zabezpečení pohybu se ve svazcích (útvarech) vytváří k bezprostřednímu zabezpečení pohybu a manévru vojsk s úkolem udržovat průjezdnost cest, průchodů v zátarasech a přes obtížně průjezdné úseky. Odřad je zařazen za jednotky prvního sledu.

Činnost při zabezpečení pohybu by měla mít tyto hlavní části: plánování, vytipování problémových míst na trase, zajištění pohybu včasným vytýčením objížděk nebo překonáním zátarasů.
Při plnění úkolu bude OZP plnit následující hlavní úkoly – překonávání minových a nevýbušných zátarasů, překonávání vodních překážek a zabezpečení průjezdnosti komunikací.

Jeho základ tvoří jednotka ženijního vojska. Podle charakteru a objemu plněných úkolů a k podpoře činnosti odřadu k zabezpečení pohybu mohou být do jeho sestavy začleněny i jednotky dalších druhů vojsk s odpovídající technikou. Organizační složení odřadu se stanovuje na základě výsledků průzkumu a musí odpovídat úkolu, teréním podmínkám, možnostem
a povětrnostním podmínkám, ve kterých má úkoly plnit. Při činnosti v horách, v lesích a za dalších složitějších podmínek se přibírají jednotky druhů vojsk vybavené tahači, technika s buldozerovým zařízením, automobily pro přepravu materiálů, prvky mostních konstrukcí a další nezbytné prostředky.

OZP by měl být doplněn vševojskovou jednotkou pro zabezpečení přímé ochrany, dále by pro něj měla být vyčleněna dělostřelecká podpora na kritická místa, např. překonávání protitankového příkopu. Je vhodné tento odřad doplnit minometným družstvem. Dále by měly být na jeho podporu vyčleněny UAV s úkolem provádět průzkum před čelními jednotkami a jako další možnou součástí je družstvo VP k řízení dopravy. Další součástí OZP mohou být psi pro vyhledávání výbušnin. Ženisté jako takový mají k dispozici minové hledačky = detektory kovů a minové bodce.

Bezprostřední zabezpečení přesunujícího se svazku (útvaru) provádí odřady (skupiny) k zabezpečení pohybu vytvářené z organických (přidělených) sil a prostředků.

V dobách studené války a to zůstalo do dnešních dnů, se vševojskové jednotky vybavovaly různými druhy minových vyorávačů a odminovacích zařízení. Tankové jednotky byly vybaveny minovými vyorávači KMT-4 anebo odminovacími Traly (ocelové pláty na šířku tankového pásu, aktivují miny vlastní váhou) – jeden kus na četu. Oba tyto prostředky zanechávají hluchý prostor pod tankem, který je částečně chráněn řetězem nataženým mezi vyorávači a je určen k aktivaci protidnových min s hůlkovým rozněcovačem. Za sebou táhly a dále táhnou výbušný odminovač s 11 táhlými náložemi a 1100kg plastické výbušniny, který je schopen vytvořit průchod v minovém poli o šířce 6m a délce 100m, jestli mě paměť neklame tak byl jeden na rotu.



Mechanizované a motostřelecké jednotky neměly standartně zavedené odminovací zařízení a tak se počítalo s improvizovanými návěsnými zařízeními, většinou zhotovených z pásových dílů. Byly spíš určeny k odstraňování min položených na dálku na povrchu – scaterable mines. Prostě jejich úkol byl jasný postupovat za tankovými vojsky ve vytvořených průchodech.

Ženijní prostředky OZP většinou tvořily mostní tanky nebo mostní automobily, podle druhu zabezpečované jednotky. Ještě v roce 1964 byl používán MT-34 se 17m mostem a 16m překážkou ale podle dokumentů z roku 1978 to už byl jenom MT 55 (PM 55) s mostem o délce 18m a možností překonat překážku 17m. Oba s nosností 50t.Je možné zkombinovat tři mosty (viz foto).


AM-50 byl a je používán pro mechanizované jednotky. Most má délku 13.5m a může se spojit až 8 mostů s celkovou délkou 104m. Nosnost 50t.

DOK nebo KN 251 k přepravě zeminy nebo materiálu k zasypání kráterů a odstraňování různých nevýbušných zátarasů na cestě. Dále si vezou výbušniny pro případ odstranění nějakého objektu na přesunu.


Ženijní roty u tp, mp a mop byly určené k vytváření OZP.
Jejich složení bylo následující:

Velitelské družstvo........10
2 x ženijní četa po 30 vojácích, kteří byli rozděleni do 2 ženijních družstev
a 1 zatarasovacího-odtarasovacího družstva.
1x mostní četa s 15 vojáky, kteří byli v družstvu mostních automobilů
a družstvu mostních tanků.
1 x technická četa s 15lidmi ve strojním družstvu a technickém družstvu.

Celkově měla žr tp, mp 100 vojáků, ženijní rota mop měla jenom 70lidí. Chyběla jí jedna ženijní četa.

Počty techniky: tp, mp mop
Dozer kolový DOK 1 1
Minový ukladač 4 2
Výbušný odminovač ROD 200 4 2
Automobil mostní 5 5
Mostní tank/Přepravník mostu(PM) 6/9 3
Obrněný transportér 18 5
PT Mi 1500 750
PP Mi 50 25
TNT 1t 0,5t
Zákopové hlubidlo(viz foto1) 1 1
Autorypadlo (viz foto2) 1 1

Tankové pluky a mechanizované pluky měly stejné počty, druhé číslo je pro motostřelecký pluk.


foto 1 foto 2
OZP samozřejmě plní úkoly i v obraně, kdy se soustředí hlavně na průjezdnost komunikací.

Mantra - pane kolego to je příspěvek jako hrom. Kdyby bylo vidět tak by jste viděl, že hluboce smekám a kloboukem vířím prach.

Mantro, fakticky to je luxus. Dokázal bys ještě specifikovat jak se tyto závěry promítali do částečně změněnch podmínek v 80 letech?

Moc děkuji, začíná to chytat formu. Kdyby se tu tak našel někdo kdo by dokázal pracovat podobně na ochraně proti ZHN.

Palbáci.

Při tvorbě své práce o ČSLA v útoku jsem napsal, že nejsem schopen dát dohromady schéma možné varianty použití vševojskové roty v útoku. Uvedl jsem pouze textovou část, kterou zde opakuji:

Rota útočila v šířce do jednoho kilometru při útoku v běžném uspořádání nebo v šířce do 500 metrů pokud je součástí sil, které se podílely na průlomu nepřátelské obrany. Byl to první taktický stupeň mající velitelské BVP nebo velitelský tank. Velitelské stanoviště se díky tomu volně pohybovalo za bojovou sestavou roty po celé jeho šířce a do hloubky do 300 metrů od předního okraje. Podle potřeby tak podporovalo palbou čelní jednotky a jeho roj tvořil zálohu - byli v něm dva odstřelovači a sběrač raněných.
Pokud byla rota v pásmu průlomu, byla její sestava zhuštěna. bylo to proto, aby došlo k výrazné koncentraci sil prostředků. Navíc v pásmu průlomu se předpokládaly větší ztráty a tak bylo potřeba mít v tomto pásmu dostatečné zálohy . Po prolomení obrany protivníka se pak přebytek sil nasazoval do útoku na druhé sledy – pásma protivníka a k obchvatům doposud se bránících sil protivníka.

Rotě se stanovoval bojový úkol - tedy to co musela splnit jako první. Šlo zpravidla o obranné postavení čety protivníka s posilovými prostředky. Následovaly následné úkoly či dílčí bojové úkoly a boj pro ni končil splněním stanoveného denního úkolu.

Nakonec se mi ale podařilo toto schéma vytvořit a tak zde předkládám schéma možného útoku motostřelecké roty posílené tankovou četou.



Na obrázku jsou zakresleny tyto pomyslné situace:

Zaujetí východiště k útoku, kdy dvě motostřelecké čety a tanková četa vytvořili linii vozidel a jedna motostřelecká četa zůstala v druhém sledu.

Následuje úder přes průchody v minových polích. Po vyvrácení postavení protivníka druhosledová motostřelecká četa vyplňuje mezeru v linii poté, co tanková četa přechází do proudu a přemisťuje se do zálohy. Z ní palebně podporuje útok motostřeleckých čet na další postavení protivníka. Tím je splněn bojový úkol.

Útok na další postavení protivníka. Provádí všechny tři čety ale tanková po zničení těžkých zbraní protivníka přechází do obrany, převádí tanky do věžových postavení. Tím je plněn následný úkol.

Po splnění následného úkolu rota přechází v linii vozidel do obrany a opřena o tanky ve věžových postaveních se připravuje na odražení protiútoku protivníka nebo na pokyn k dalšímu postupu.

Takto by mohl vypadat boj motostřeleckých rot posílených tankovými jednotkami při útoku na připravené postavení nepřítele. Pro vytvoření představy tento doplněk stačí.

to Pátrač

Podle potřeby tak podporovalo palbou čelní jednotky a jeho roj tvořil zálohu - byli v něm dva odstřelovači a sběrač raněných.

Nechci se hádat ale v druhé polovině sedmdesátých let motostřelecké útvary ČSLA neměly v sestavě odstřelovače. Silně pochybuji, že by se to později změnilo. Pravděpodobně popisuješ stav u CA, tam se však na těchto posicích nejednalo o odstřelovače v pravém slova smyslu ale o dobré střelce vybavené Dragunovem, kteří postupovali společně s jednotkou a měli za úkol likvidaci obtížně nahraditelných vojáků protivníka - velitelů, spojařů, řidičů etc..

Odstřelovačku Dragunov a naší vz. 54 jsem si mohl vyzkoušet pouze díky velkorysosti lidí z MV, v armádě to nebylo běžně dostupné.

Hádat se nemusíš. Celá práce ČSLA v útoku je postavena do let osmdesátých. V některých částech jsem se skokem vrátil do let sedmdesátých například když jsem psal o granátometných družstvech a dokonce šedesátých - když jsem popisoval kulometná a tarasnicová družstva.

V době, kdy jsem já absolvoval ZVV tedy v roce 1981 a potom znovu v roce 1983 se s odstřelovači v sestavách rot běžně počítalo a kalkulovalo a já zní absolvoval běžný střelecký výcvik, tedy s SVD Dragunov.

Odstřelovači byly předepsány od roku 1981 běžnými tabulkami počtů jednotek. Bohužel převážně jako válečná položka, mírový výcvik jsem zaznamenal pouze vyjímečně.

To co píšeš o letech sedmdesátých je zcela jistě pravda a nemám důvod Tvoji zkušenost jakkoliv zpochybňovat.

to Pátrač

Takže se jedná o jeden z důsledků přechodu ČSLA na nové základní řády, které dost kopírovaly sovětské. Byly zavedeny v roce 1980, to už jsem byl mimo motostřelecké dění.

Ano, je to tak jedná se o zde rozporované nové bojové řády. Tam bylo více novinek. Na některé z nich jsme se dívali jak pitomci. Třeba na PROTITANKOVÉ KULOMETNÉ ROTY. To pokud šlo o jednotky. Nebo na statě:
- námořní výsadek
- útok v poušti
- obrana mořského pobřeží.

Naše schopnost sofistikovaně přijmout něco platné v SSSR a upravit to na naše podmínky byla stejná jako když dnes přejímáme cokoliv z EU.

to Pátrač

Ano, je to tak jedná se o zde rozporované nové bojové řády. Tam bylo více novinek. Na některé z nich jsme se dívali jak pitomci. Třeba na PROTITANKOVÉ KULOMETNÉ ROTY. To pokud šlo o jednotky. Nebo na statě:
- námořní výsadek
- útok v poušti
- obrana mořského pobřeží.

Přiznej se lumpe, kolik toho máš v sobě?

Naše schopnost sofistikovaně přijmout něco platné v SSSR a upravit to na naše podmínky byla stejná jako když dnes přejímáme cokoliv z EU.

Máš naprostou pravdu. Taky si vzpomínám když nám ve škole přečetli rozkaz typu: "Na základě sovětských zkušeností nařizuji. Při samostudiu studovat (xyz) stránek za hodinu, (xyz) stránek pokud při tom provádíte výpisky a (xyz) pokud je konspektujete." Jak poznamenal jeden kolega, už jen zbývalo nařídit nám kolikrát za minutu smíme "na základě sovětských zkušeností" nabrat lžící polívku.

RAYTHEON - Pozorovatel signalista může potvrdit, že jsem byl při psaní příspěvku plně střízliv a nepožil jsem ani nic na bázi makovic.

Ono je to bohužel pravda.Ty řády obrátily armádu hore nohama, kolama, pásama a podvozkama ale byli v mnoha směrech neuvěřitelně divné.

Měl bys vidět ty myšlenkové kototoče při hledání cest, jak je spárovat se stovkama odborných předpisů se kterými se okamžitě ocitly v kolizi. Některé nosné předpisy byly najednou i 20 let zastaralé ale až do konce roku 1989 kdy už šla armáda do kopru se nenašla síla s tím něco dělat. Tak se improvizovalo.

Mohlo to být i tím že od ploviny 80. let se začalo otevřeně spekulovat o tom, že armáda projde razantním velkým třeskem. Mluvilo se o změnách v počtu divizí, tabulek počtů, ve složení výzbroje. Ale nakonec to všechno vyřešil převrat. Něco málo o tom vím. Pokud by byl zájem pokusil, bych se to dát do kupy, ale moc toho nebude.

PROTITANKOVÉ KULOMETNÉ ROTY

Nebyla to chyba překladu nebo tiskařský šotek?

Skutečně nebyla. Bylo to myšleno naprosto vážně. Šlo prý o jednotky lehkých obrněných vozidel vyzbrojených těžkými kulomety ráže 14,5 mm. Jako střelivo měly údajně sloužit vysokorychlostní střely s wolframovým jádrem a výbušně zápalné střely. Mluvilo se i o střelivu s jádrem z uranu- to byla podle mě kachna.

Kulomet šel svěsit a použít ze země, okopu nebo budovy z přenosné lafety.

Mělo to fungovat jako mířená palba jedním a více kulomety na jeden cíl. Taková palba by tank dokonale ometla - bouchly by přídavné pancíře, byly smeteny vně umístěné senzory, zadýmovací granátomety a zbraně. Zcela jistě se očekávalo i poškození pojezdového ústrojí.

Rusové to skutečně zkoušeli ale relevantní výsledky jsem se nikdy nedověděl. Ale zcela jistě by to něco přineslo. Když ne přímo proti tanků tak OT a BVP by měly vážné potíže.

to Pátrač

Dnes jsem bytostně přesvědčen o tom, že největší škody na naší armádě potažmo obranyschopnosti země napáchaly nikoliv polistopadové zásahy (jakkoliv zhusta negeniální) ale normalisace. Poměry v armádě do roku 1968 jsem pochopitelně nezažil, na tom jsem byl malej smrad (ale třeba Michan to stihl), nicméně soudím, že v té době ještě existovalo něco jako vlastenectví, pocit odpovědnosti za svojí zemi a další podobné maloburžoasní tendence. To se normalisátorům povedlo úspěšně vymýtit a zavést pořádky, které nakonec vedly k tebou popisovaným koncům.
Rád bych se zeptal: jaké máš zkušenosti s absolventy Frunzeho akademie? Já poznal pouze tři ale všichni to byli v reálném světě nepoužitelní magoři.

Podívej, to je dlohou úvahu. Musím si to promyslet. Problém je v tom, že já jsem za normalizace vyrostl a do převratu jsem nic jiného nepoznal.

K armádě za této doby jsem poměrně kritický - to je snad zmých čánků a postů vidět, ale ale na druhou stranu si myslím, že by to byla v boji poměrně tuhá překážka. V SSSR a Rusku nedokážu vidět nepřítele. Jejich vojenské schopnosti jsem vždy považoval za solidní a jako vojáků jsem si jich považoval.

Absloventy Frunzeho akademie jsem znal dva. Jeden byl skvělý voják a člověk. Jeden byl dobrý voják ale lidsky nula. Takže pokud bych se měl vyjádřit tak by toho bylo více a bylo by to spíše v tématu o studené válce. Tady bych to nechal pro ČSLA v útoku.

to Pátrač

Asi máš pravdu, toto vlákno je určeno k debatě o něčem jiném. Nicméně debata na téma "ČSLA v dobách normalisačních, postnormalisačních a gorbačovských" by byla určitě zajímavá i pro ty, kteří mají tu kliku a ony svinské časy nemuseli prožít.

V SSSR a Rusku nedokážu vidět nepřítele.

Já ano. Osobní zkušenost z okupace a následné decimace československé ozbrojené moci. Nicméně tento pohled nikomu nevnucuji a pokud ho někdo z mladších zařadí do kategorie: "vztekání se popudlivých staříků", přijmu to bez emocí. Pouze podotýkám, že ho svého času zastával nezanedbatelný počet mladších důstojníků a rotmistrů, kteří si MLP (marxleninská příprava) nenechávali vymýt kebule dosucha.