Navíc tomu dávaš takový čtivý "náboj" že se u toho čtenář docela pobaví 
Vývoj ponorek od počátku k první moderní ponorce
-
kacermiroslav
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 5286
- Registrován: 25/3/2008, 14:07
- Kontaktovat uživatele:
-
Destroyman
- Kapitán
- Příspěvky: 1288
- Registrován: 25/6/2008, 08:35
- Kontaktovat uživatele:
Thór: To je takovej můj "komiksovej" styl... já to ani jinak neumím 
Pátrač: Kouknul jsem se na ty hlubinný bomby, tož jestli chceš, tak si zaklikej. Hlubinné nálože byly zavedeny z iniciativy anglického admirála Callaghana. První obětí se stala německá ponorka U-68 potopená Q-lodí Farnborough alias Q-5 velitele Gordona Campbella. Stručný technický popis ponorky zde.
Pátrač: Kouknul jsem se na ty hlubinný bomby, tož jestli chceš, tak si zaklikej. Hlubinné nálože byly zavedeny z iniciativy anglického admirála Callaghana. První obětí se stala německá ponorka U-68 potopená Q-lodí Farnborough alias Q-5 velitele Gordona Campbella. Stručný technický popis ponorky zde.
さようなら。
-
Destroyman
- Kapitán
- Příspěvky: 1288
- Registrován: 25/6/2008, 08:35
- Kontaktovat uživatele:
-
Destroyman
- Kapitán
- Příspěvky: 1288
- Registrován: 25/6/2008, 08:35
- Kontaktovat uživatele:
Želva
Ehm… to jsem ještě já…
Zaujala mě ta ponorka Turtle (Želva), v článku toho o ní moc není, tož jsem se po ní kapánek porozhlédl a byla to práce opět velmi zábavná. Takže se o tu legraci zase podělím: Turtle zkonstruoval David Bushnell z Maine. Byla dřevěná, měla vejčitý tvar a po hladině moře se pohybovala podobně jako korkový špunt. Stabilitu zajišťoval olověný kýl. Konstrukčně nejzajímavější je na ní pohon. Na všech obrázcích je totiž evidentně vidět cosi, co vypadá jako lodní šroub. A to je krajně podezřelé. Však přece každé malé děcko přece ví, že lodní šroub až o pěknejch pár let pozdějc vymyslel nudící se českej hajnej Josef Ressel, no ne?
Nu, mělo se to ve skutečnosti nějak takhle: Bushnell vlastně ani netušil, že vynalezl lodní šroub. On jen použil tehdy všeobecně známý a u menších člunů dodnes používaný „flígr“. Jak se tomu říká česky, to bohužel nevím – znám jen označení z „šífácké“ (lodnické) hantýrky. Flígr, to je vlastně veslo uložené na zádi člunu v jakémsi kloubu. Lodník u toho stojí a „flígruje“ = točí kloubem a tím pohání člun. Změny směru se dělají změnou těžiště těla. Z toho je tedy jasné, že flígr se dá použít jen u malých lodí, kde změna těžiště má na směr nějaký vliv. Tenhle způsob pohonu je dodnes k vidění i u nás – konkrétně u záchranných člunů nákladních i osobních lodí na Labi a Vltavě. Bushnell vlastně použil tehdy známou věc, ale vylepšil ji tím, že veslo šroubovitě zatočil. Díky tomu mohla ponorka i couvat, stačilo jen točit na druhou stranu.
O změny směru se však nestaral lodník změnou těžiště, na to ho Bushnell vybavil kormidlem. Vymakaný systém měla Turtle ve vynořování. Kromě vypuštění brokové zátěže byla ponorka vybavena čerpadlem, které vyhánělo vodu z nádrží. Poháněno bylo dvěma nožními pedály. Pohyb směrem nahoru a dolů se do určité míry mohl ovládat i dalším flígrem (pardon, lodním šroubem) – tentokrát svislým. Dá se tedy říci, že Bushnell se ukázal jako velký lidumil – mít trojí nezávislý systém vynořování, to byl v tehdejší době rozhodně „mazec“. Ale je také možné, že jinak by do ponorky nikoho nedostal. Pro pořádek ještě dodám, že k základní výbavě ponorky už tenkrát patřil kompas a hloubkoměr se svítícími ciferníky cejchovanými pochopitelně ve stopách.
Nutno ovšem podotknout, že Bushnell zkonstruoval svou ponorku jako vědecké, nikoli válečné plavidlo. Což de facto znamená, že je přímým předchůdcem Jacquesa Cousteaua, i když ten by asi pěkně vřéskal, kdyby něco takovýho slyšel. Zkoumat mořské hlubiny totiž Busnellovi nebylo přáno. Vypukla válka, a tak Bushnell musel svůj vynález vyzbrojit. A udělal to opravdu důmyslně. Vybavil ponorku jakýmsi vrtákem. Tím se měla nepřátelská loď buď jen tak normálně navrtat a nechat být, anebo se dal vrták odpojit, přičemž se na něm nechala viset nálož 150 liber (asi 70 kg) střelného prachu. Podotýkám, že se v žádném případě nejednalo o nějaký sebevražedný kaiten - nálož mělo odpálit speciální časované zařízení.
Takto svůj vynález Bushnell představil generálu Washingtonovi, a ten mu přidělil jednoho námořníka jménem Ezra Lee. Toho měl Bushnell pro obsluhu ponorky vycvičit, což také promptně udělal. Seržant Ezra Lee se tak stal prvním velitelem a první posádkou první válečné ponorky v dějinách.
Washington si na ponorku brzy vzpomněl. 2. července 1776 přistálo v New Yorku 10 000 anglických vojáků generála Williama Howea, o deset dní později tam přistála flotila jeho bratra - admirála Richarda Howea. Britské vojsko tak mělo sílu 32 000 mužů, zatímco generál Washington měl v oblasti k dispozici pouhých 5 000 vojáků. Nezbývalo než z New Yorku ustoupit nebo se pokusit o první ponorkovou akci. Potopení admirálské lodi plné důstojníků by totiž snad mohlo britské vojsko aspoň na nějakou dobu paralyzovat.
Tak se stalo, že seržant Lee nastoupil do Turtle a nechal se běžnými čluny odvléct k britské flotile. Tam se odpojil, ponořil, zamířil k vlajkové lodi Eagle a začal vrtat. Jenže měl smůlu – narazil na železné žebro, které zpevňovalo trup kolem kormidla a ať vrtal jak vrtal, vrtákem na dřevo do železa nic nevyvrtal. Při těžké fyzické práci si mezitím v ponorce pochopitelně vydýchal vzduch. I vynořil se nedaleko a otevřel poklop, aby „vyvětral“. Jenže tím otevřeným poklopem zaslechl vzrušený hovor a hlasité volání z paluby Eagle. Angličtí námořníci ho možná uviděli na hladině, možná byli jen probuzeni divnými zvuky doprovázející vrtání - to se dnes už nedá přesně říci. Buď jak buď, Lee zpanikařil, zabouchl poklop, odhodil nálož s časovačem a upaloval do bezpečí seč mu síly stačily. Ta nálož po čase skutečně explodovala, ale škody nenadělala žádné. Námořníci se jen pokochali pohledem na docela hezký gejzír vody.
První ponorková bojová akce v dějinách skončila. Washington se na Bushnella nasral, protože se musel s vojskem zdekovat z bohatého New Yorku do méně hostinných krajů. Co se stalo s ponorkou Turtle, o tom existují dvě teorie. Jedna tvrdí, že se potopila o pár dní později, když ji vlekl malý člun. Podle druhé teorie ji Bushnell demontoval, odvezl do vnitrozemí a tam ji někdo ukradl.
Nicméně Bushnell čile vynalézal dál. Údajně vymyslel a navrhl torpéda, která měla být odpalovaná z malých člunů nebo přímo z pobřeží a později vymyslel i první minové pole – totiž soudky se střelným prachem plavající na vodě a navzájem k sobě svázané. Jenže z obého sešlo. Washington už měl Bushnella a jeho hokus-pokusů plný zuby a na nic mu nedal ani lidi a ani peníze. Bushnell se rozzuřil, prohlásil něco v tom smyslu, že generál George Washington je pitomec, nedouk a diletant a odstěhoval se do Georgie. A aby ho náhodou už nikdy nikdo s ponorkou a Washingtonem nespojoval (až do smrti ho měl za kokota), změnil si jméno na Bush. A ve své nenávisti šel dokonce tak daleko, že rezignoval i na možnosti patentování lodního šroubu, námořní miny a torpéda.
Řekl bych, že jestli dneska žijí nějací jeho potomci, mají za kokota naopak svýho prapředka. Ale do rodinných záležitostí se radši nikomu plíst nebudu…
Replika ponorky Turtle v Oceánografickém muzeu v Monaku
Ehm… to jsem ještě já…
Zaujala mě ta ponorka Turtle (Želva), v článku toho o ní moc není, tož jsem se po ní kapánek porozhlédl a byla to práce opět velmi zábavná. Takže se o tu legraci zase podělím: Turtle zkonstruoval David Bushnell z Maine. Byla dřevěná, měla vejčitý tvar a po hladině moře se pohybovala podobně jako korkový špunt. Stabilitu zajišťoval olověný kýl. Konstrukčně nejzajímavější je na ní pohon. Na všech obrázcích je totiž evidentně vidět cosi, co vypadá jako lodní šroub. A to je krajně podezřelé. Však přece každé malé děcko přece ví, že lodní šroub až o pěknejch pár let pozdějc vymyslel nudící se českej hajnej Josef Ressel, no ne?
Nu, mělo se to ve skutečnosti nějak takhle: Bushnell vlastně ani netušil, že vynalezl lodní šroub. On jen použil tehdy všeobecně známý a u menších člunů dodnes používaný „flígr“. Jak se tomu říká česky, to bohužel nevím – znám jen označení z „šífácké“ (lodnické) hantýrky. Flígr, to je vlastně veslo uložené na zádi člunu v jakémsi kloubu. Lodník u toho stojí a „flígruje“ = točí kloubem a tím pohání člun. Změny směru se dělají změnou těžiště těla. Z toho je tedy jasné, že flígr se dá použít jen u malých lodí, kde změna těžiště má na směr nějaký vliv. Tenhle způsob pohonu je dodnes k vidění i u nás – konkrétně u záchranných člunů nákladních i osobních lodí na Labi a Vltavě. Bushnell vlastně použil tehdy známou věc, ale vylepšil ji tím, že veslo šroubovitě zatočil. Díky tomu mohla ponorka i couvat, stačilo jen točit na druhou stranu.
O změny směru se však nestaral lodník změnou těžiště, na to ho Bushnell vybavil kormidlem. Vymakaný systém měla Turtle ve vynořování. Kromě vypuštění brokové zátěže byla ponorka vybavena čerpadlem, které vyhánělo vodu z nádrží. Poháněno bylo dvěma nožními pedály. Pohyb směrem nahoru a dolů se do určité míry mohl ovládat i dalším flígrem (pardon, lodním šroubem) – tentokrát svislým. Dá se tedy říci, že Bushnell se ukázal jako velký lidumil – mít trojí nezávislý systém vynořování, to byl v tehdejší době rozhodně „mazec“. Ale je také možné, že jinak by do ponorky nikoho nedostal. Pro pořádek ještě dodám, že k základní výbavě ponorky už tenkrát patřil kompas a hloubkoměr se svítícími ciferníky cejchovanými pochopitelně ve stopách.
Nutno ovšem podotknout, že Bushnell zkonstruoval svou ponorku jako vědecké, nikoli válečné plavidlo. Což de facto znamená, že je přímým předchůdcem Jacquesa Cousteaua, i když ten by asi pěkně vřéskal, kdyby něco takovýho slyšel. Zkoumat mořské hlubiny totiž Busnellovi nebylo přáno. Vypukla válka, a tak Bushnell musel svůj vynález vyzbrojit. A udělal to opravdu důmyslně. Vybavil ponorku jakýmsi vrtákem. Tím se měla nepřátelská loď buď jen tak normálně navrtat a nechat být, anebo se dal vrták odpojit, přičemž se na něm nechala viset nálož 150 liber (asi 70 kg) střelného prachu. Podotýkám, že se v žádném případě nejednalo o nějaký sebevražedný kaiten - nálož mělo odpálit speciální časované zařízení.
Takto svůj vynález Bushnell představil generálu Washingtonovi, a ten mu přidělil jednoho námořníka jménem Ezra Lee. Toho měl Bushnell pro obsluhu ponorky vycvičit, což také promptně udělal. Seržant Ezra Lee se tak stal prvním velitelem a první posádkou první válečné ponorky v dějinách.
Washington si na ponorku brzy vzpomněl. 2. července 1776 přistálo v New Yorku 10 000 anglických vojáků generála Williama Howea, o deset dní později tam přistála flotila jeho bratra - admirála Richarda Howea. Britské vojsko tak mělo sílu 32 000 mužů, zatímco generál Washington měl v oblasti k dispozici pouhých 5 000 vojáků. Nezbývalo než z New Yorku ustoupit nebo se pokusit o první ponorkovou akci. Potopení admirálské lodi plné důstojníků by totiž snad mohlo britské vojsko aspoň na nějakou dobu paralyzovat.
Tak se stalo, že seržant Lee nastoupil do Turtle a nechal se běžnými čluny odvléct k britské flotile. Tam se odpojil, ponořil, zamířil k vlajkové lodi Eagle a začal vrtat. Jenže měl smůlu – narazil na železné žebro, které zpevňovalo trup kolem kormidla a ať vrtal jak vrtal, vrtákem na dřevo do železa nic nevyvrtal. Při těžké fyzické práci si mezitím v ponorce pochopitelně vydýchal vzduch. I vynořil se nedaleko a otevřel poklop, aby „vyvětral“. Jenže tím otevřeným poklopem zaslechl vzrušený hovor a hlasité volání z paluby Eagle. Angličtí námořníci ho možná uviděli na hladině, možná byli jen probuzeni divnými zvuky doprovázející vrtání - to se dnes už nedá přesně říci. Buď jak buď, Lee zpanikařil, zabouchl poklop, odhodil nálož s časovačem a upaloval do bezpečí seč mu síly stačily. Ta nálož po čase skutečně explodovala, ale škody nenadělala žádné. Námořníci se jen pokochali pohledem na docela hezký gejzír vody.
První ponorková bojová akce v dějinách skončila. Washington se na Bushnella nasral, protože se musel s vojskem zdekovat z bohatého New Yorku do méně hostinných krajů. Co se stalo s ponorkou Turtle, o tom existují dvě teorie. Jedna tvrdí, že se potopila o pár dní později, když ji vlekl malý člun. Podle druhé teorie ji Bushnell demontoval, odvezl do vnitrozemí a tam ji někdo ukradl.
Nicméně Bushnell čile vynalézal dál. Údajně vymyslel a navrhl torpéda, která měla být odpalovaná z malých člunů nebo přímo z pobřeží a později vymyslel i první minové pole – totiž soudky se střelným prachem plavající na vodě a navzájem k sobě svázané. Jenže z obého sešlo. Washington už měl Bushnella a jeho hokus-pokusů plný zuby a na nic mu nedal ani lidi a ani peníze. Bushnell se rozzuřil, prohlásil něco v tom smyslu, že generál George Washington je pitomec, nedouk a diletant a odstěhoval se do Georgie. A aby ho náhodou už nikdy nikdo s ponorkou a Washingtonem nespojoval (až do smrti ho měl za kokota), změnil si jméno na Bush. A ve své nenávisti šel dokonce tak daleko, že rezignoval i na možnosti patentování lodního šroubu, námořní miny a torpéda.
Řekl bych, že jestli dneska žijí nějací jeho potomci, mají za kokota naopak svýho prapředka. Ale do rodinných záležitostí se radši nikomu plíst nebudu…
Replika ponorky Turtle v Oceánografickém muzeu v Monaku
さようなら。
-
Destroyman
- Kapitán
- Příspěvky: 1288
- Registrován: 25/6/2008, 08:35
- Kontaktovat uživatele:
No já si myslím, že tímto způsobem téma žije a je stále zajímavé. kačermiroslav je psavý typ a pokud zatím mlčí tak asi dává najevo, že se vlákno vyvíjí dobře.
Zcela jistě Ti nebude v ničem bránit - vypadá to tak, že se to téma tu dodržuje více než liánovitě.
Zkus zhřešit, vyzpovídáš se potom sa58 soukromou zprávou a adminové Ti dají rozhřešení.
Zcela jistě Ti nebude v ničem bránit - vypadá to tak, že se to téma tu dodržuje více než liánovitě.
Zkus zhřešit, vyzpovídáš se potom sa58 soukromou zprávou a adminové Ti dají rozhřešení.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
-
kacermiroslav
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 5286
- Registrován: 25/3/2008, 14:07
- Kontaktovat uživatele:
-
Destroyman
- Kapitán
- Příspěvky: 1288
- Registrován: 25/6/2008, 08:35
- Kontaktovat uživatele:
-
Destroyman
- Kapitán
- Příspěvky: 1288
- Registrován: 25/6/2008, 08:35
- Kontaktovat uživatele:
Díky Caymane, jsem zas o něco vzdělanější (netroufám si tvrdit, že chytřejší - lepší už to asi nikdy nebude...).
Nu, s těmi technicko-taktickými daty to je těžký. Jak je mám psát třeba o Drebbelově ponorce, když nikdo vlastně ani neví jak vypadala?
Krom toho takový věci považuju osobně za prkotiny. Podle mě je na lodi důležitější co dělá posádka a ne nějaký školometný statistiky, jestli byl pancíř deset metrů od kormidla o dva milimetry tlustší než pancíř deset metrů od přídě čtyřicet centimetrů pod čarou ponoru.
Ale to je jen můj názor, nikomu to samozřejmě vnucovat nemíním.
Nu, s těmi technicko-taktickými daty to je těžký. Jak je mám psát třeba o Drebbelově ponorce, když nikdo vlastně ani neví jak vypadala?
Krom toho takový věci považuju osobně za prkotiny. Podle mě je na lodi důležitější co dělá posádka a ne nějaký školometný statistiky, jestli byl pancíř deset metrů od kormidla o dva milimetry tlustší než pancíř deset metrů od přídě čtyřicet centimetrů pod čarou ponoru.
Ale to je jen můj názor, nikomu to samozřejmě vnucovat nemíním.
さようなら。
-
kacermiroslav
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 5286
- Registrován: 25/3/2008, 14:07
- Kontaktovat uživatele:
Tedy se přiznámse, že jsem si trapně ještě před chvílí myslel, že jde o obligátní Takticko -Technická Data. Vy pánové jste věci dali nový rozměr. Až to uvidí Pozorovatel-signalista, tak padne na znak a budu ho křísit.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
-
Destroyman
- Kapitán
- Příspěvky: 1288
- Registrován: 25/6/2008, 08:35
- Kontaktovat uživatele:
Nuže, mí milí čtenáři – zábavný kabaret na téma „první ponorky“ pokračuje. Tentokrát na téma život a dílo Thorstena Nordenfeldta (od roku 1881 Thorsta Nordenfelta).
O tomhle chlapíkovi jsem se zde již zmínil, a to v souvislosti s Drzewieckého ponorkami. Bohužel jsem se kapánek spletl, když jsem ho označil za Angličana. Ve skutečnosti to byl Švéd, v Anglii „jen“ podnikal a tímto se tedy všem omlouvám. Narodil se v Örby nedaleko města Kinna v rodině vojáka z povolání. Po jakýchsi studiích se odstěhoval do Londýna a časem si úředně změnil - patrně z jazykových a obchodních důvodů - jméno. Předmětem jeho podnikání se staly zbraně. Vymyslel a zkonstruoval funkční kulomet, dále vyráběl lodní děla ráží 37 až 57 mm. Bohužel byl pan Nordenfelt sice zdatný vynálezce, ale mizerný obchodník. Do kšeftů s kulomety se mu pořád pletl jiný kolega - jistý Hiram Maxim - a není divu, že mu pan Nordenfelt nemohl přijít na jméno. Ternem se stala až spolupráce s panem Zacharoffem, kšeftmanem ze stejného kadlubu jako byl náš Harry Jelínek.
Kdo to vlastně byl ten Vasilis (též Vassilios, Basil, Bazil) Zacharoff (též Zacharof, Zacharov, Zacharias, Zachariadis, Zaharof)? V podstatě druhý Rasputin. Jeho původ je – jak už to u takových individuí bývá zvykem - zahalen tajemstvím. Narodil se v roce 1849 (možná v roce 1851) v údajně řecké rodině v Turecku ve městě Mougla. Podle jedné teorie tam jeho prarodiče utekli z Ruska, když se zamotali do povstání děkabristů, podle druhé teorie byl jeho tatínek buď Polák nebo židovský obchodník z Oděsy a maminka turecká břišní tanečnice. Buď jak buď, když Zacharoff vyrostl, pracoval v obchodě s látkami svého strýce. Ne dlouho – strýc ho brzy vyhodil pro defraudaci – a tak se živil jako vekslák. Jako správný vekslák však měl samozřejmě spousty zajímavých kontaktů a jeden z nich ho seznámil právě s vynálezcem Nordenfeltem. Slovo dalo slovo a od roku 1877 se Zacharoff stává řádným obchodním zástupcem firmy Nordenfelt Guns And Ammunition Company pro „Balkán a přilehlé oblasti“. Na prodeji děl a kulometů záhy slušně zbohatl jak Zacharoff, tak firma, takže pan Nordenfelt mohl čile vynalézat dál. Tentokrát vymyslel ponorku a na Zacharoffovi bylo, aby ji za tučnou odměnu někomu prodal.
Zacharoff se jako správný vlastenec obrátil na řeckou vládu a řekl jim zhruba toto: „Nás – Řeky – Turci už stovky let serou. Turci mají válečnou flotilu, my nemáme nic. Nabízím vám nejnovější vynález renomované britské firmy – ponorku. Ta dokáže potopit i tu největší válečnou loď a – pokud nebudete blbí a ponorku koupíte - vojenská převaha v oblasti se tím okamžitě změní v náš prospěch. Turci budou namydlení a budou se nás bát!“ Řecko ponorku zvanou Nordenfelt I. koupilo. Zacharoff shrábl provizi, odjel do Cařihradu a tam Turkům řekl: „Jako turecký vlastenec vás musím upozornit, že Řekové mají ponorku. Ta dokáže potopit i tu největší válečnou loď na světě, pozor na ně, na šmejdy!“ Turecko koupilo ponorky rovnou dvě, těm se dnes říká Nordenfelt II. Zacharoff opět spokojeně shrábl provizi, odjel do Ruska a tam řekl: „Jako potomek ruských předků vás musím vlastenecky upozornit na to, že Turci mají dvě moderní ponorky! S těmi se ty vaše Drzewieckého šlapací hračky nedají vůbec srovnávat! Rovnováha sil na Černém moři je vážně ohrožena!“ I Rusko koupilo ponorky, a to rovněž dvě. Dvě další mělo koupit jestli se ty první dvě osvědčí. Jenže nestalo se tak, Rusko nakonec nemělo nic. První vyrobená ponorka (logicky zvaná Nordenfelt III.) se nešťastně potopila u Jutska, když ji vlekli z loděnic. Rusové správně usoudili, že je to asi nějakej šunt a následně kontrakt zrušili.
A šunt to opravdu byl. Pravda, bylo to poprvé, kdy byla ponorka vyzbrojena Whiteheadovým torpédometem (ty turecké měly dokonce dva), ale člun se občas odmítal ponořit. Moc tomu nerozumím, ale řekl bych, že u ponorky to je závada dost podstatná. Občas se ponorka zase po odpálení torpéda samovolně ponořovala zádí napřed aniž by to kdokoli chtěl. To ovšem platilo jen o řeckém kousku. Ty turecké (pojmenované Abdülhamid a Abdülmecid) měly o dost kurióznější osud. Tenkrát totiž v celé Osmanské říši nebyl nikdo, kdo by ponorky technicky zvládnul, a tak jen vesele rezavěly v istanbulském přístavu, a to až do WW1. Pak se na ně přijeli kouknout němečtí technici s nelehkým úkolem je zprovoznit. To se však ukázalo jako nemožné, protože v trupu už byly vyrezlé velké díry.
A jak to bylo dál? Pan Nordenfelt v roce 1888 fúzoval s nemilovanou firmou Maxim a nakonec firmu prodal koncernu Vickers. V roce 1890 se odstěhoval do Francie, založil firmu novou (Societé Nordenfelt) a podílel se prý i na vývoji slavných 75 mm kanónů. V roce 1903 se vrátil do Švédska jako spokojený rentiér a zemřel v roce 1920.
To mladší Zacharoff stál teprve na počátku své kariéry. Prodával zbraně snad všude na světě. Měl prsty ve válce mezi Chile a Bolívií (1884), ve válce španělsko-americké (1898), v Búrské válce (1899-1902), v rusko-japonské válce (1904-05) a samozřejmě i ve všech balkánských válkách kolem roku 1910. Když vypukla První světová, měl Zacharoff už vlastní špionážní agenturu, banku (Union Parisienne), noviny (Excelsior) a tiskovou agenturu. Došlo to tak daleko, že britští vojáci na Gallipoli umírali v palbě granátů britské výroby, které Turkům dodal – kdo jiný než pan Zacharoff! Současně velmi tlačil na řeckou vládu, aby se zapojila do války na straně Dohody. Není divu – po válce spočítal kdosi z London Times, že do Řecka v průběhu války Británie dodala zbraně za 50 miliónů liber a snad nemusím dodávat, že nějaký ten miliónek zcela jistě uvízl na bankovních kontech pana Zacharoffa…
Konec První světové války však znamenal problémy. Vypukla řecko-turecká válka a na ní pan Zacharoff poprvé nevydělal vůbec nic. Naopak, prezident Kemal Atatürk veškeré Zacharoffovo jmění v Turecku znárodnil, což byla ztráta cca 3-4 milióny liber. Zacharoff usoudil, že stárne, na další podnikání v tvrdé zbrojní konkurenci už nemá, a tak koupil akcie ropných polí, železnic apod. A v neposlední řadě to byl právě Zacharoff, kdo přiměl monackého knížete Ludovika k založení kasín (a hádejte, kdo asi v těch kasínech měl taky podíl).
Současně se Zacharoff snažil o uspořádání svého dosud poněkud divokého osobního života. V roce 1924 se konečně oženil, vzal si španělskou vévodkyni de Villafranco a – za 18 měsíců ovdověl. Dále se začal věnovat charitě. Spoluzaložil a významně podporoval Pasteurův ústav, v Řecku stavěl domy odolné vůči zemětřesení, postavil vojenskou nemocnici ve městě Biarritz v jihozápadní Francii, podporoval univerzity Sorbonna, Oxford atd. atd. V jeho životě je však spousta nejasností a přesný životopis už dohromady asi nedá nikdo. Leč není třeba mu závidět. Například osobní přátele nikdy neměl a zcela osamocen zemřel v Monaku v roce 1936.
Ale vraťme se k Nordenfeltovým ponorkám. Protože díky kolegovi caymanovi už vím, co to je TTD, a protože je má autor článku tak rád, tož tady jsou:
Nordenfelt I
Výtlak: 61 tun
Rozměry: 19,5 x 2,7 metru
Pohon: 1 lodní šroub, kompaudský parní stroj
Výkon: 100 HP
Maximální rychlost: 9 uzlů na hladině, 4 pod vodou
Výzbroj: 1 x 355 mm torpédomet, později i 1 x 25,4 mm dělo
Maximální ponor: 15 metrů
Dosah: asi 150 námořních mil
Výrobce: loděnice Bolinders, Stockholm
Počátek stavby: 1882
Do služby: 1885
Vyřazena: 1901
Trup měl téměř kruhový průměr - a tedy problém se vůbec udržet na palubě a nespadnout do moře. Výztužná žebra byla od sebe pravidelně vzdálena 0,6 metru po celé délce trupu. Většinu vnitřního prostoru zaplňovaly stroje, kotle, parní akumulátory a výměníky tepla. Tepelný rozvod byl dvouokruhový – pára z kotle šla do výměníku a přes protiproudový ventil dávala teplo vodě pro akumulátory. Zkondenzovaná pára se přes čerpadlo vracela do kotle. Pod kotlem se však muselo topit i v přístavu, protože uvedení ponorky do provozu od „studena“ trvalo tři dny. Zdá se to složité? Ó nikoli, centrální rozvody tepla z kotelen do domácností dodnes fungují zrovna tak.
Nordenfelt II. byly větší asi tak o deset metrů, kotle byly tudíž větší a silnější, ovšem předpokládá se, že vzhledem k zátěži představovanou dvojicí torpédometů byly výkony obdobné. Turci si to holt nikdy vyzkoušet nemohli a Zacharoffovi to bylo jedno. Oproti Nordenfelt I. však mohly „dvojky“ torpéda střílet i ponořené. Do „služby“ (hahaha!) ji Turci zařadili v roce 1886, do šrotu šly někdy za WW1. Možná se z nich udělalo pár pušek, a tak byly aspoň trochu užitečné.
Nordenfelt III. byla podobná „dvojkám“, jen měla dvě věže. Potopila se v roce 1888.
Tak a to je všechno, co o těchhle křápech vím, bobánci. Jestli nebudete zlobit, tak vám strejda Destroy příště poví něco o americkejch ponorkách z občanský války. Kolem nich by to byla taky docela legrace – kdyby ovšem neměly na svědomí hromady mrtvol z řad posádek. A řekl bych, že tím bude tohle téma asi vyčerpaný, další ponorky se už vyvíjely celkem „normálně“ a bez větších šprýmů.
Ponorka Nordenfet III.
Zacharoff
O tomhle chlapíkovi jsem se zde již zmínil, a to v souvislosti s Drzewieckého ponorkami. Bohužel jsem se kapánek spletl, když jsem ho označil za Angličana. Ve skutečnosti to byl Švéd, v Anglii „jen“ podnikal a tímto se tedy všem omlouvám. Narodil se v Örby nedaleko města Kinna v rodině vojáka z povolání. Po jakýchsi studiích se odstěhoval do Londýna a časem si úředně změnil - patrně z jazykových a obchodních důvodů - jméno. Předmětem jeho podnikání se staly zbraně. Vymyslel a zkonstruoval funkční kulomet, dále vyráběl lodní děla ráží 37 až 57 mm. Bohužel byl pan Nordenfelt sice zdatný vynálezce, ale mizerný obchodník. Do kšeftů s kulomety se mu pořád pletl jiný kolega - jistý Hiram Maxim - a není divu, že mu pan Nordenfelt nemohl přijít na jméno. Ternem se stala až spolupráce s panem Zacharoffem, kšeftmanem ze stejného kadlubu jako byl náš Harry Jelínek.
Kdo to vlastně byl ten Vasilis (též Vassilios, Basil, Bazil) Zacharoff (též Zacharof, Zacharov, Zacharias, Zachariadis, Zaharof)? V podstatě druhý Rasputin. Jeho původ je – jak už to u takových individuí bývá zvykem - zahalen tajemstvím. Narodil se v roce 1849 (možná v roce 1851) v údajně řecké rodině v Turecku ve městě Mougla. Podle jedné teorie tam jeho prarodiče utekli z Ruska, když se zamotali do povstání děkabristů, podle druhé teorie byl jeho tatínek buď Polák nebo židovský obchodník z Oděsy a maminka turecká břišní tanečnice. Buď jak buď, když Zacharoff vyrostl, pracoval v obchodě s látkami svého strýce. Ne dlouho – strýc ho brzy vyhodil pro defraudaci – a tak se živil jako vekslák. Jako správný vekslák však měl samozřejmě spousty zajímavých kontaktů a jeden z nich ho seznámil právě s vynálezcem Nordenfeltem. Slovo dalo slovo a od roku 1877 se Zacharoff stává řádným obchodním zástupcem firmy Nordenfelt Guns And Ammunition Company pro „Balkán a přilehlé oblasti“. Na prodeji děl a kulometů záhy slušně zbohatl jak Zacharoff, tak firma, takže pan Nordenfelt mohl čile vynalézat dál. Tentokrát vymyslel ponorku a na Zacharoffovi bylo, aby ji za tučnou odměnu někomu prodal.
Zacharoff se jako správný vlastenec obrátil na řeckou vládu a řekl jim zhruba toto: „Nás – Řeky – Turci už stovky let serou. Turci mají válečnou flotilu, my nemáme nic. Nabízím vám nejnovější vynález renomované britské firmy – ponorku. Ta dokáže potopit i tu největší válečnou loď a – pokud nebudete blbí a ponorku koupíte - vojenská převaha v oblasti se tím okamžitě změní v náš prospěch. Turci budou namydlení a budou se nás bát!“ Řecko ponorku zvanou Nordenfelt I. koupilo. Zacharoff shrábl provizi, odjel do Cařihradu a tam Turkům řekl: „Jako turecký vlastenec vás musím upozornit, že Řekové mají ponorku. Ta dokáže potopit i tu největší válečnou loď na světě, pozor na ně, na šmejdy!“ Turecko koupilo ponorky rovnou dvě, těm se dnes říká Nordenfelt II. Zacharoff opět spokojeně shrábl provizi, odjel do Ruska a tam řekl: „Jako potomek ruských předků vás musím vlastenecky upozornit na to, že Turci mají dvě moderní ponorky! S těmi se ty vaše Drzewieckého šlapací hračky nedají vůbec srovnávat! Rovnováha sil na Černém moři je vážně ohrožena!“ I Rusko koupilo ponorky, a to rovněž dvě. Dvě další mělo koupit jestli se ty první dvě osvědčí. Jenže nestalo se tak, Rusko nakonec nemělo nic. První vyrobená ponorka (logicky zvaná Nordenfelt III.) se nešťastně potopila u Jutska, když ji vlekli z loděnic. Rusové správně usoudili, že je to asi nějakej šunt a následně kontrakt zrušili.
A šunt to opravdu byl. Pravda, bylo to poprvé, kdy byla ponorka vyzbrojena Whiteheadovým torpédometem (ty turecké měly dokonce dva), ale člun se občas odmítal ponořit. Moc tomu nerozumím, ale řekl bych, že u ponorky to je závada dost podstatná. Občas se ponorka zase po odpálení torpéda samovolně ponořovala zádí napřed aniž by to kdokoli chtěl. To ovšem platilo jen o řeckém kousku. Ty turecké (pojmenované Abdülhamid a Abdülmecid) měly o dost kurióznější osud. Tenkrát totiž v celé Osmanské říši nebyl nikdo, kdo by ponorky technicky zvládnul, a tak jen vesele rezavěly v istanbulském přístavu, a to až do WW1. Pak se na ně přijeli kouknout němečtí technici s nelehkým úkolem je zprovoznit. To se však ukázalo jako nemožné, protože v trupu už byly vyrezlé velké díry.
A jak to bylo dál? Pan Nordenfelt v roce 1888 fúzoval s nemilovanou firmou Maxim a nakonec firmu prodal koncernu Vickers. V roce 1890 se odstěhoval do Francie, založil firmu novou (Societé Nordenfelt) a podílel se prý i na vývoji slavných 75 mm kanónů. V roce 1903 se vrátil do Švédska jako spokojený rentiér a zemřel v roce 1920.
To mladší Zacharoff stál teprve na počátku své kariéry. Prodával zbraně snad všude na světě. Měl prsty ve válce mezi Chile a Bolívií (1884), ve válce španělsko-americké (1898), v Búrské válce (1899-1902), v rusko-japonské válce (1904-05) a samozřejmě i ve všech balkánských válkách kolem roku 1910. Když vypukla První světová, měl Zacharoff už vlastní špionážní agenturu, banku (Union Parisienne), noviny (Excelsior) a tiskovou agenturu. Došlo to tak daleko, že britští vojáci na Gallipoli umírali v palbě granátů britské výroby, které Turkům dodal – kdo jiný než pan Zacharoff! Současně velmi tlačil na řeckou vládu, aby se zapojila do války na straně Dohody. Není divu – po válce spočítal kdosi z London Times, že do Řecka v průběhu války Británie dodala zbraně za 50 miliónů liber a snad nemusím dodávat, že nějaký ten miliónek zcela jistě uvízl na bankovních kontech pana Zacharoffa…
Konec První světové války však znamenal problémy. Vypukla řecko-turecká válka a na ní pan Zacharoff poprvé nevydělal vůbec nic. Naopak, prezident Kemal Atatürk veškeré Zacharoffovo jmění v Turecku znárodnil, což byla ztráta cca 3-4 milióny liber. Zacharoff usoudil, že stárne, na další podnikání v tvrdé zbrojní konkurenci už nemá, a tak koupil akcie ropných polí, železnic apod. A v neposlední řadě to byl právě Zacharoff, kdo přiměl monackého knížete Ludovika k založení kasín (a hádejte, kdo asi v těch kasínech měl taky podíl).
Současně se Zacharoff snažil o uspořádání svého dosud poněkud divokého osobního života. V roce 1924 se konečně oženil, vzal si španělskou vévodkyni de Villafranco a – za 18 měsíců ovdověl. Dále se začal věnovat charitě. Spoluzaložil a významně podporoval Pasteurův ústav, v Řecku stavěl domy odolné vůči zemětřesení, postavil vojenskou nemocnici ve městě Biarritz v jihozápadní Francii, podporoval univerzity Sorbonna, Oxford atd. atd. V jeho životě je však spousta nejasností a přesný životopis už dohromady asi nedá nikdo. Leč není třeba mu závidět. Například osobní přátele nikdy neměl a zcela osamocen zemřel v Monaku v roce 1936.
Ale vraťme se k Nordenfeltovým ponorkám. Protože díky kolegovi caymanovi už vím, co to je TTD, a protože je má autor článku tak rád, tož tady jsou:
Nordenfelt I
Výtlak: 61 tun
Rozměry: 19,5 x 2,7 metru
Pohon: 1 lodní šroub, kompaudský parní stroj
Výkon: 100 HP
Maximální rychlost: 9 uzlů na hladině, 4 pod vodou
Výzbroj: 1 x 355 mm torpédomet, později i 1 x 25,4 mm dělo
Maximální ponor: 15 metrů
Dosah: asi 150 námořních mil
Výrobce: loděnice Bolinders, Stockholm
Počátek stavby: 1882
Do služby: 1885
Vyřazena: 1901
Trup měl téměř kruhový průměr - a tedy problém se vůbec udržet na palubě a nespadnout do moře. Výztužná žebra byla od sebe pravidelně vzdálena 0,6 metru po celé délce trupu. Většinu vnitřního prostoru zaplňovaly stroje, kotle, parní akumulátory a výměníky tepla. Tepelný rozvod byl dvouokruhový – pára z kotle šla do výměníku a přes protiproudový ventil dávala teplo vodě pro akumulátory. Zkondenzovaná pára se přes čerpadlo vracela do kotle. Pod kotlem se však muselo topit i v přístavu, protože uvedení ponorky do provozu od „studena“ trvalo tři dny. Zdá se to složité? Ó nikoli, centrální rozvody tepla z kotelen do domácností dodnes fungují zrovna tak.
Nordenfelt II. byly větší asi tak o deset metrů, kotle byly tudíž větší a silnější, ovšem předpokládá se, že vzhledem k zátěži představovanou dvojicí torpédometů byly výkony obdobné. Turci si to holt nikdy vyzkoušet nemohli a Zacharoffovi to bylo jedno. Oproti Nordenfelt I. však mohly „dvojky“ torpéda střílet i ponořené. Do „služby“ (hahaha!) ji Turci zařadili v roce 1886, do šrotu šly někdy za WW1. Možná se z nich udělalo pár pušek, a tak byly aspoň trochu užitečné.
Nordenfelt III. byla podobná „dvojkám“, jen měla dvě věže. Potopila se v roce 1888.
Tak a to je všechno, co o těchhle křápech vím, bobánci. Jestli nebudete zlobit, tak vám strejda Destroy příště poví něco o americkejch ponorkách z občanský války. Kolem nich by to byla taky docela legrace – kdyby ovšem neměly na svědomí hromady mrtvol z řad posádek. A řekl bych, že tím bude tohle téma asi vyčerpaný, další ponorky se už vyvíjely celkem „normálně“ a bez větších šprýmů.
Ponorka Nordenfet III.
Zacharoff
さようなら。
-
El Diablo
- Kapitán
- Příspěvky: 1919
- Registrován: 21/11/2008, 14:11
- Bydliště: Xeenemünde
- Kontaktovat uživatele:
Ještě něco k té Želvě:
http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2005081919
Jako první se pokusily tuto zásadu uplatnit v praxi americké kolonie při boji o nezávislost. Roku 1775 nabídl vynálezce David Bushnell Georgi Washingtonovi ponorku, která pak skutečně zaútočila na britské lodě kotvící u pobřeží. Dřevěné plavidlo pro jednoho sedícího muže mělo tvar dvou želvích krunýřů přitisknutých na sebe (tedy nikoliv kulatého sudu, jak bývá často zobrazováno), dostalo proto jméno Turtle. Protože tehdy ještě nebyl k dispozici vhodný motor, poháněl ji lodní šroub, jímž se zevnitř otáčelo klikou. Také ponořování a vynořování měl řídit menší svisle umístěný šroub na kliku. Muž uvnitř měl výhled ven skrz okénka v malé prosklené věžičce. Po doplutí k nepřátelské lodi by navrtal její trup nebozezem umístěným vedle věžičky a k otvoru by připevnil minu s časovacím mechanismem.
http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2005081919
-
Destroyman
- Kapitán
- Příspěvky: 1288
- Registrován: 25/6/2008, 08:35
- Kontaktovat uživatele:
El Diablo: Docela dobrej odkaz pokoušející se o jakýsi přehled prvních ponorek. Bohužel tam zdaleka není všechno, třeba o těch ponorkách z americký občanský války. Není tam třeba psáno, že i Seveřani jednu měli. A Jiženi měli dokonce i jednu ponorku říční. Ale to nevadí, já to dám do pořádku. 
A jako bonus dodám i takovou malou kuriozitku - ponorku potopenou u Roudnice nad Labem!
A jako bonus dodám i takovou malou kuriozitku - ponorku potopenou u Roudnice nad Labem!
さようなら。
Článek není špatný. Ale jako každý, který se snaží na malé ploše dodat co nejvíce informací nemůže být dokonalý.
Ponorka potopená v Roudnici nad Labem? To jako fakt nebo si znás děláš
Ponorka potopená v Roudnici nad Labem? To jako fakt nebo si znás děláš
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.