O službě ex německých lodí v tureckém loďstvu jsem toho příliš mnoho nenapsal tak aspoň krátké doplnění. Jako nejvýznamnější turecké lodě se slušnou bojovou hodnotou se účastnili dvou námořních bitev proti Řekům během balkánské války. K první bitvě došlo u ostrova Helli (16.12.1912) a poté u ostrova Lemnos (18.1.1913). Byla to jediná plavidla, která se mohla postavit proti řeckému pancéřovému křižníku Georgios Averoff. Po vypuknutí První světové války byly staženy ke střežení Dardanel. Dne 8.8.1915 byl během Dardanelské operace potopen Barbaros Hayreddin v Marmarském moři, když se stal terčem torpéd britské ponorky E 11. Předtím se obě plavidla opakovaně dělostřelecky střetla s britskými bitevními loděmi právě během dardanelské operace. Přeživší Turgut Reis (někdy též psáno jako Torgut Reis) sloužil až do konce války. V roce 1918 se například podílel na záchraně bitevního křižníku GOEBEN, když po výpadu do Egejského moře uvízl na mělčině v Dardanelách a stará řadová loď se podílela na jeho vyproštění. Po skončení války byla Turgut Reis zakotvená jako školní loď až do roku 1933, kdy byla vyškrtnutá ze seznamu tureckých válečných lodí. Těžká výzbroj se ale dala ještě použít a proto byla v roce 1938 sejmutá a nainstalovaná ve svahu nad průlivem v Dardanelách u města Canakkale. Jednalo se o přední dělovou věž, kde byla děla o délce hlavně 40 násobku ráže a středovou věž s děly 35 násobku ráže. Pod věžemi byl vybudován prostor ve skále pro osádku, zásoby a munici. Obě věže jsou stále na svých místech a jelikož se nenacházejí ve vojenském prostoru, tak jsou volně přístupné.
