Napsal: 23/1/2010, 18:58
Tak takhle to je
,děkuji za informaci

Bulhaři používali Š 328 i na protiponorkové patroly v Černém moři .V bulharských archivech je doloženo minimálně 7 kontaktů se sovětskými ponorkami.sa58 píše:Letov Š-328
… ten druhý vzadu ...
Posledním velkým uživatelem Š-328 bylo Bulharské carství, v roce 1939 zde Němci prodávají za 42% původní ceny 62 strojů. Bulhaři používají pro tyto stroje označení „Vrana“, carské letectvo jej používá coby pozorovací a hlídkové letouny, několik z nich dokonce i nad mořem. Poslední letoun létal coby vyhlídkový s civilní imatrikulací ještě v roce 1952, to je ale asi poslední stopa po letuschopném Letovu...
Posílám námět na diskusi - a to ohledně úkolů, které ne/plnily Š-328 a podobné typy letadel v česko-slovenských ozbrojených silách:sa58 píše:(...)A jelikož bylo naše letectví silně „ovlivněno“ francouzskou strategií a taktikou, velký vliv v něm hrála kategorie letounů typu „holka pro všechno“. Oficiálně šlo o pozorovací a průzkumné letouny, jejich náplní měla ale být i přímá podpora pozemních vojsk (bitevník) a pokud to dovolovalo přístrojové vybavení, tak i noční stíhání.
(...)
Tato firma zalobovala na severu a finové pod záminkou nedodržení původní smlouvy od zrušili objednávku. Letov již v té době investoval spoustu peněz do vývoje a výroby, jen motor stál víc jak 360.000 Kč. Firma proto hledala pomoc u MNO. Firma využila i toho, že nemohla bez zahraniční pomoci dokončit vývoj těžkého bombardovacího letounu Š-29 a navrhla proto MNO převedení již vyčleněných financí na projekt Š-328. MNO po vyhodnocení situace přistoupilo na tuto nabídku, požadovalo však na letounu další úpravy. Š-328 měl být universálním letounem naší armády a měl u ní plnit výše zmíněnou čtveřici úkolů.
(...)
Jak jsem již výše uvedl, první série Š-328 se začala stavět ještě v době, kdy byl prototyp Š-328FM ještě testován VTLÚ. První série byla objednána 20.12.1934 a dodací lhůta byla poměrně šibeniční – 31.5.1935. Šlo o 62 strojů včetně prvního továrního Š-328-1. Stroj s armádním označením Š-328.1 (tovární .17) byl použit k lámacím zkouškám, stroje výrobních čísel 18 až 21 byly opatřeny plováky Short a jako armádní Š-328v.2 až 5 jsou používány coby vlečné letouny na naší PL střelnici v Boce Kotorské. Písmeno „v“ u označení znamená „vodní“.
Původní finské stroje (tovární označení 3 až 13, armádní 49 – 59) jsou samozřejmě také přestavěny, písmeno „n“ v jejich armádním označená znamená „noční“. Stroje 48 až 62 jsou totiž vybaveny přístroji a výstrojí pro noční operace, letectvo je chtělo nasazovat jako noční stíhače.
(...)
Druhá série byla objednána v roce 1935, šlo o 75 strojů, dodaných v roce 1936. (...)
(...)
Třetí série čítala pouze 25 strojů (armádní označení 138 až 162), firma zde poprvé použila dřevěnou karoserii, otestovanou na posledním stroji druhé série (137). Díky karoserii a dalším technologiím (bodové svařování) se postupně snižovala cena letounu. Stroje této série také dostávají ostruhu s vyměnitelnou litinovou botkou. Stroje jsou předány armádě do konce roku 1936.
(...)
Již při přebírání strojů třetí série si letectvo objednává největší sérii Š-328, jde o 110 strojů (163 až 272), letectvo přebírá tyto stroje do srpna do prosince 1937. Opět zde najdeme úpravy, ostruha je nyní odpružena hydropneumatickým tlumičem, pod křídly jsou namontovány dva tandemové závěsníky pro těžké pumy a u pozorovatele je k dispozici fotopřístroj A-I-34. Stroje předchozích sérii jsou postupně upravovány na tento standart. Čtyři stroje této série jsou vybaveny dvojím řízením a jsou určeny pro výcvik létání bez vnější viditelnosti.
Š-328 byly určeny k pozorovacím letkám - v té době šlo o letky určené ke spolupráci s pozemními jednotkami (až do reorganizace to vycházelo na 1 letku na divizi) - blízký průzkum, řízení děl. palby, bítevní útoky, v bombardovací úloze se v čs. letectvu prakticky nepoužívaly, neinstalovaly se do nich ani bombardovací zaměřovače, většinou u pozorovacích letek nosily 20kg pumyKouzelnik píše:
Pro jaké úkoly mělo sloužit těch 64 Ab-101, tj. o jaké šlo úkoly na které nestačil Šmolík? Nebylo Aero Ab-101 nadbytečné?
Do Ab-101 byly vkládány větší naděje pokud jde o vylepšení oblíbeného A-100, výsledek byl ale zklámání (hlavně reálná maximálka nižší než se předpokládalo), ale nikdo v té době nechtěl objednávku zrušit, i když už na začátku roku 1936 MNO sondovalo možnost nahradit ve výrobě Ab-101 militarizovanou verzí A-204. O rok později, tedy v době kdy letectvo začalo přebírat první Ab-101, Aero nabízelo MNO bombardovací verzi A-204 se zesílenou konstrukcí a výkonějšími motory (tedy něco lepšího než pozdější pozorovací/univerzální A-304), ale zase nic - to už se ale pracovalo na A-206 resp. A-300 ...Kouzelnik píše: Úvaha o nadbytečnosti Ab-101 pramení z:
a) dle laického pocitu - Š-328 dokázal téměř plně nahradit Ab-101 ... Ab-101 bylo o chloupek pomalejší než Šmolík a uneslo vyšší náklad (= až 1100 kg oproti 300 až 500 kg které unesl tento Šmolík.)
Nějak jsem nezaznamenal, že by byly 12Ydrs nějak nedostatkové...Kouzelnik píše: b) fakt, na výrobu Ab-101 v období 1936-1937 byly "spotřebovány" motory Avia/ČKD 12 Ydrs urgentně potřebné pro
- stíhačky B-534 a
- pro cca 70x Tupolev SB, jejichž draky byly vyráběny v SSSR
A zdůrazňuji, že v případě 12 Ydrs šlo o jediný motor, který v ČSR vyráběly 2 (konkurenční) firmy - Avia a ČKD - což předpokládám bylo způsobeno tlakem na urychlení dodávek těchto motorů/jejich (dočasným) nedostatkem.
Pozůstatek staré doktríny, v drůhé polovině 30. let se to ale rychle měniloKouzelnik píše: e) V poměru k počtu "stíhaček" bylo v česko-slovenské armádě spekuluji možná až příliš jednomotorových průzkumných a bombardovacích letadel.
Zatímco chyběly těžší/dálkové bombardéry (jako navýšení počtu/náhrada za Avia Fokker F.IX a právě vyráběné Aero MB.200).
v té době už se řešila B-71, a vzhledem k fiasku s Ab-101 už asi nepanovala k dalšímu rozvíjení konstrukce moc důvěra...Kouzelnik píše: Chápal bych, kdyby MNO rovnou odmítlo Ab-101 a kdyby MNO usilovalo o to využít "nedostatkový motor 12 Ycrs na radikálně vylepšené Aero A-104, které se firma Aero snažila vyvíjet jako upgrade řady Aero -100/-101. Nevím proč MNO prováhalo víc než rok tím že nic nekonalo, když se ukázal jako nepovedený předchůdce Ab-101 (tj. A-101 jehož prototyp vzlétl v 12/1934)
jak to mohlo zpozdit výrobu v Avii? Podělit o výrobu se Avia nechtěla...Kouzelnik píše: Mám pravdu, že výroba IMHO nadbytečných Ab-101 zpozdila 3 prioritní zbrojní programy?:
- navýšení počtu vyrobených B-534 např. pro účely intenzivnějšího výcviku na ostrých B-534 pro čerstvé piloty z "1000 pilotů republice". Nebo jiné využití B-534: zavedení (neexistující=hypotetické) verze B-534 jako rychlejší alternativy k tehdejším česko-slovenských pozorovacím letadlům, tj. tak rychlého letadla, které by při průzkumu dokázalo obstát proti Fiatu CR.32 (či CR.30) viz desítky Fiatů dodávaných patrně od roku 1935 do Maďarska
MB.200 a Ab-101 se vyráběly současně a zpoždění u MB.200 způsobily hlavně neustálé změny v konstrukci ze strany Francouzů v době rozbíhání výroby.Kouzelnik píše: - zpozdila technologickou změnu ve výrobě Aera, která patrně probíhala kvůli zavádění celokovového Aero MB.200 = dodávky Aero MB.200 měly IMHO zpoždění
zpoždění dodávky B-71 způsobilo hlavně počasí, které neumožnilo přelety do ČSR, v menší míře pak pozdní dodávky letounů do Kyjeva (myslím), kde se do nich montovaly čs. motory, nevím ale o tom, že by se motorů nedostávaloKouzelnik píše: - zpozdila dodávky motorů pro Tupolevy SB vyráběné pro ČSR v SSSR, takže první dorazily do ČSR až na jaře 1938
Ramon píše:Š-328 byly určeny k pozorovacím letkám - v té době šlo o letky určené ke spolupráci s pozemními jednotkami (až do reorganizace to vycházelo na 1 letku na divizi) - blízký průzkum, řízení děl. palby, bítevní útoky, v bombardovací úloze se v čs. letectvu prakticky nepoužívaly, neinstalovaly se do nich ani bombardovací zaměřovače, většinou u pozorovacích letek nosily 20kg pumyKouzelnik píše:
Pro jaké úkoly mělo sloužit těch 64 Ab-101, tj. o jaké šlo úkoly na které nestačil Šmolík? Nebylo Aero Ab-101 nadbytečné?
Ab-101 byl určen k lehkých bombardovacím letkám - pumovnice s bombama..., ne že by na to Š-328 nestačil, ale byl univerzální (do toho ještě pokus o noční stíhačku)
Skeptik píše:Porovnáváš rozdílné kategorie letadel. (...)
Skeptik píše:Porovnáváš rozdílné kategorie letadel.
Š-328 byl, jak Sa58 správně píše "holka pro všechno" = pozorovací, bitevní, lehký bombardovací a těžký stíhací letoun. Jako stíhací musela konstrukce snášet i zátěž vzdušného boje.
Ab-101(...)
To vylepšení o závěsníky na těžší pumy by se mělo jednat o novou možnost nosit 250 kg - zatím nemám tuto info věrohodně ověřenousa58 píše:(...)
Třetí série čítala pouze 25 strojů (armádní označení 138 až 162), firma zde poprvé použila dřevěnou karoserii, otestovanou na posledním stroji druhé série (137). Díky karoserii a dalším technologiím (bodové svařování) se postupně snižovala cena letounu. Stroje této série také dostávají ostruhu s vyměnitelnou litinovou botkou. Stroje jsou předány armádě do konce roku 1936.
Již při přebírání strojů třetí série si letectvo objednává největší sérii Š-328, jde o 110 strojů (163 až 272), letectvo přebírá tyto stroje do srpna do prosince 1937. Opět zde najdeme úpravy, ostruha je nyní odpružena hydropneumatickým tlumičem, pod křídly jsou namontovány dva tandemové závěsníky pro těžké pumy a u pozorovatele je k dispozici fotopřístroj A-I-34. Stroje předchozích sérii jsou postupně upravovány na tento standart. (...)
MB.200 a Ab-101 byly zcela jiná letadla. Měla společné jen dvě věci, byly to bombardéry (každý pro jiný účel) a v roce 1938 byly oba zastaralé.... k hypotéze, že pro MNO rychlost nebyla důležitá bo náklad... Jenže reálné kroky MNO svědčí, že Ab-101 byla vyjímkou z tohoto pravidla:
- Aero MB.200 - stejně rychlé (nebo snad i o chloupek rychlejší než Ab-101) ale už v 1936 nestačil by vyjednávání o dodávce Tupolev SB resp. o licenci
@kacermiroslav... Já se na Š-328 (a na Ab-101 a další varianty) dívám z pohledu "umění možného".kacermiroslav píše:U strojů Š-328 bylo ceněna jejich spolehlivost, odolnost jak v boji, tak i na polních letištích, jednoduchost opravy, vysoká nosnost pumové zátěže a schopnost podnikat různé typy misí. Výhodou byl rovněž obranný kulomet ovládající prostor zadní polosféry a také tichý chod motoru, který se dal využít při nečekaných přepadech na soustřediště nepřátelských vojsk. Letoun byl takto prý schopen podniknout útok i v klouzavém letu. I průběh WW2 ukázal, že tyto typy letadel se dají vhodně využít, viz. například sovětský Po-2.
b) Patrně míň než Š-328 a oba uvedené typy se osvědčil https://en.wikipedia.org/wiki/RWD-14_Czapla.kouzelnik píše:Já vůbec nekritizuji smysl/výkony Š-328, o jehož velkosériové výrobě rozhodlo MNO někdy kolem roku 1933. Ono i na pozdější poměry v téhle kategorii snesl srovnání s pozdějšími konstrukcemi obdobného zaměření o cca 5 roků později. A zdá se mi, že na poměry této kategorie měl šmolík nadprůměrnou nosnost bomb viz
http://www.airwar.ru/enc/spyww2/wm21.html
https://en.wikipedia.org/wiki/IAR_37
@Skeptik, je-li Tvá argumentace založena na faktech, tak jsem velmi rád, opakuji velmi rád, když mi šlápneš na bábovičku... Tím netvrdím, že jsem prost ješitnosti (no, jsem chlap, takže tak)... Nicméně, po chvíli (=až opadnou emoce), tak budu moc rád, když se ukáže že můj názor neobstál.Skeptik píše:Čaroději, nerad Ti "šlapu po bábovičkách", ale ...
(...)
Ab-101 mělo v trupu pumovnici, ve které se nalézalo 6 svislých středních pumových cel. Do jedné se vlezla maximálně 100 kg puma, takže na pumovnici vycházelo max 6x100 kg (předchozí Aero A-101 mělo krátké pumové cely kam se vlezly max. jen 50kg pumy).Skeptik píše: Zajímavé je, že jsem nikde nenašel schema zavěšení pum na Ab-101
Nicméně, vycházím-li z údaje, že nosnost byla 600 - 1.100 kg a fotky, kde je na jednom křídle zavěšena jedna větší a dvě malé bomby (bohužel se mi ji nedaří stáhnout), tak mi to vychází následovně:
600 kg bude pumovnice = pravděpodobně max. 3 x 200 kg nebo 1 x 500 kg
pod křídlem pak 1 x 200 kg + 2 x 50 kg (to by té fotce vizuálně odpovídalo) ... tedy 2 x 300 kg pod křídly
Přičemž pokud je pod křídly 2 x 300 kg, lze do pumovnice zavěsit jen tu 500-ku nebo 2x 200 kg.
(ale může to být taky 2x 200 v pumovnici a po 100-ce pod křídly na max. dolet a 2x 300 kg pod křídly a 1x 500 či 2x 200 kg v pumovnici na max. náklad)... čert ví, jak to počítali.
Až na to, že dodávky obou letadel (Ab-101 a MB.200) začaly skoro shodně až na začátku roku 1937 ...Kouzelnik píše: jo je možné že se pletu, ale já prostě za objednávkou Ab-101 vidím spíš neobjektivní faktory namísto objektivních... mám pocit, že namísto potřeby Ab-101 spíše šlo o to, aby firma Aero dokázalo přežít rok 1936, než začnou platby za první dodané MB-200.
No šmolík s výkonnějším motorem byl Š-528 - a byl tak úspěšný, že vyrobené kusy letectvo chtělo nakonec radši poslat do Letova k přestavbě na Š-328 ...Kouzelnik píše: No a hledám jestli tuhle moji hypotézu jde zbořit tím, že
- Šmolík (s Pegasem XX-výkonějším o 50% než u první série Šmolíků) by nemohl nahradit Ab-101. A
tohle moc nechápu - vždyť B-71 měly nahradit Ab-101 (a nakonec i MB.200) - jak ve výrobě, tak u letekKouzelnik píše: - B-71 by nemohlo nahradit Ab-101 z hlediska násobně vyšší rychlosti a řádově lepšího pokrytí obrannou střelbou a šancí na lepší zaměřování díky bombometčíkovi (ve spojení s pumovým zaměřovačem vz. 37)
Š-528 měl ale úplně jiný [url=Bhttps://cs.wikipedia.org/wiki/Walter_Mistral_K_14]motor[/url] než původní Pegas.Ramon píše:No šmolík s výkonnějším motorem byl Š-528 - a byl tak úspěšný, že vyrobené kusy letectvo chtělo nakonec radši poslat do Letova k přestavbě na Š-328 ...Kouzelnik píše: No a hledám jestli tuhle moji hypotézu jde zbořit tím, že
- Šmolík (s Pegasem XX-výkonějším o 50% než u první série Šmolíků) by nemohl nahradit Ab-101. A
Ohledně osudů Pegasů XX z Waltrovky, co tak PZL P-37B?Ramon píše:Ty Pegasy X a XIX neznám, sice se na netu udává, že je ve Waltrovce vyráběly, ale nikde jsem nenašel do čeho se montovaly ...
(...)
A to se bavíme před prvními aplikacemi Sagitta - tento řadový motor se se sice nerozšířil, ale jako PR pro Walter IMHO zafungoval skvěle, takže možná pomohl exportu hvězdicových Mars 14M1936
Walter představil nový design motoru jménem Walter SAGITTA. V jeho konstrukci bylo dvanáct válců uspořádáno do tvaru „V“. V těchto letech Walter v Praze konstruoval již 18 různých motorů. Navíc čtyři další továrny ve Španělsku, Itálii, tehdejší Jugoslávii a Polsku vyráběly motory pod Walterovou licencí. Jen pro představu, motory značky Walter v té době poháněly letectva 13 zemí