PALBA.CZ

Kadence je fakt diskutabilní pojem, protože potom stejně přebití trvá stejně, ať už je to na jedné lafetě nebo na dvou. Právě že ta kadence tehdejších děl byla tragická, takže jak bylo napsáno v původním článku prostě se přidala další hlaveň, aby se z toho stihlo vypálit aspoň dvakrát, než obsluze někdo upajcuje kejhák (v horším případě) nebo už nebude moci střílet (v lepším případě).

Idea mnohohlavňovej zbrane je prastará - už Leonardo da Vinci [s]navrhoval[/s] nakreslil takéto zbrane (a to prosím zrejme podľa reálnych kusov).

Po múzeách je mnohohlavňových zbraní relatívne dosť - v "Múzeu protitureckých bojov" v Banskej Štiavnici mali v 70. rokoch dva rôzne exempláre s "mušketovými" hlavňami, jeden bol údajne zo začiatku 16. storočia, druhý mal hlavne usporiadané na trojuholníkovej základni (mohol teda vypáliť tri salvy po sebe).

Idea napriek svojmu veku nestarne - ostatne čo iné, než mnohohlavňová zbraň, je každý raketomet...

Po múzeách je mnohohlavňových zbraní relatívne dosť - v "Múzeu protitureckých bojov" v Banskej Štiavnici mali v 70. rokoch dva rôzne exempláre s "mušketovými" hlavňami, jeden bol údajne zo začiatku 16. storočia, druhý mal hlavne usporiadané na trojuholníkovej základni (mohol teda vypáliť tri salvy po sebe).

To bylo taky v jednom ABC

Přátelé,

dovolím si k tomu několik poznámek. Dělo z Konopiště je ve velikosti modelu pro pobavení panstva. Válečné kusy jsou podstatně větší. Fandům mohu doporučit návštěvu Pařížské Invalidovny a především Kodaňského Tojhus musea s citadelou. Pro nás, milovníky děl, je to nezapomenutelný zážitek.

Ale i ve Vídeňském arsenálu jsou hezké bombardy. Ale zpět k tématu. Vícehlavňová děla se v evropském vojenství udržela až do 20.století a hrála spíš vedlejší úlohu. Přirovnal bych to k lodním dělům ostřelujícím pobřeží Normandie. Sama o sobě nic neřeší, ale vyloďující pěchotě pomohla. Rozhodně generálové neřešili úsporu na lafetě, dělostřelcích nebo vozatajstvu. Prostě měla jiné taktické využití, než děla jednohlavňová. Jak správně uvádí autor, jejich účelem bylo především poničit co největší plochu bojiště. Jsou děla dvouhlavňová, jako na obrázku. Byla spíše větších ráží a odpalovala se samostatně . Jsou např. dvacetihlavňová. Ta spíš byla menších ráží. Jednotlivé hlavně bývají propojeny kanálem, který se zasypal prachem.Tím je zajištěno odpálení všech hlavní na jeden zápal. Také jsou mnohohlavňová děla s odnímatelnou komorou. Komory hlavní jsou svázány do bloku. Dělostřelci měli připraveno několik těchto nabitých bloků a pouze je měnili. Po odpálení je pak další nabíjeli. Stejně tak si nikdo nedělal starosti, jestli nabíjí zleva nebo zprava. U vícehlavňovek se prostě musíte postavit před něj. Navíc,když po vás jde nepřátelská pěchota, kašlete na všechno a střílíte co to dá. Něco málo k výrobě. Hlavně se kovaly i odlévaly. Mnohde se hlaveň odlila jako celek. Následně se nebozezem ve velikosti vývrtu udělal vývrt. Ve světě jsou dochovány stroje dřevěné konstrukce, kdy hlaveň je svisle zavěšena. Vlastní vahou se natlačuje na vrták který je otáčen koňskou silou.Podobný systém se používal i u nás. Prostě krása.

Nebyl problém s odpalováním více hlavňových děl najednou? Samozřejmě když pominu vlastnosti tehdejšího střelného prachu, rychlost hoření atd., tak zpětný ráz musel být z většího počtu hlavní dost slušnej. Zajišťovala se tak nějak speciálně u těchto děl podvozek?

Ale naopak. Právě pohyb po kolečkách směrem dozadu zajišťoval "zákluz" - vyvažoval zpětný ráz. Takže se u pozemáků počítalo s tím že se dělo posune výrazně vzad a musí se pak zatlačit zpět.
Zajímavě to bylo řešeno na lodích. Děla byla volně přivázána lany provlečenými soustavou kladek, takže při pohybu vzad se jejich odvíjením skrz ty kladky vyvíjel odpor (jako na slaňovací smyčce - lana v ohybu "pracují", jejich prameny musí po sobě klouzat a tím se třít) a tím brzdily dělo. Provazy se musely polévat vodou - ten odpor byl tak velký že by se vzniklým teplem vznítily!

Len zriedkavo sa z viachlavňového dela strieľalo tým spôsobom, že všetky hlavne vystrelili naraz, častejšie boli odpalované postupne, hoci vysokou rýchlosťou.

Spätný ráz
U malých kalibrov obvykle stačil na utlmenie spätného rázu statický odpor trenia medzi oporou lafety a terénom
U výkonnejších zbraní sa celá lafeta pohybovala dozadu. Trecí odpor opory lafety a valivý odpor kolies sa dal zvýšiť úpravou palebného postavenia, tak, že sa delo pri "záklze" pohybovalo proti svahu. Takto upravené palebné postavenie uľahčovalo i vrátenie dela do pôvodnej pozície. Kolesá lafety sa niekedy zaisťovali aj klinmi, občas sa tiež vykopali drážky pre kolesá - to ale mohlo súvisieť i s umiestnením palebného postavenia a priestoru cieľov, napríklad ak bolo delo umiestnené na vyvýšenine.

ad lodné delá - u modernejších lodných a pevnostných diel nabíjaných ústím hlavne je vidieť, že "vozík" s delom je umiestnený na podstavci, ktorý umožňuje zamierenie v horizontálnej rovine. Podstavec je potom spravidla riešený tak, že sa vozík s delom pohybuje po naklonenej rovine, čo umožňuje pomerne účinne utlmiť spätný ráz na krátkej dráhe.
Mám dojem, že i delové paluby lodí boli riešené tak, že sa podlaha zvažovala od vyvýšeného stredu k stenám.

Ano, to je pravda, a v trojúhelníkovém prostoru který tímto vznikl se pohybovali nosiči prachu a kulí - "prachové opičky", malí chlapci (do 10 let! a pak že angličani...) kteří to tahali ze skladů k dělům.
Mch zrovna tento týden byl na dvojce nějaký pořad o Napoleonovi. Já to celé neviděl, jen kousek kde byla odpalována děla, a tam bylo krásně vidět jak sebou celé dělo škublo, a o kolik poskočilo dozadu, i to jak jej ihned po výstřelu tlačili zpět, a čistili/ nabíjeli.
Když si představím ten malý prostor, navíc se spoustou trámů, a v něm ten výstřel... rána která se neměla kam rozestřít, čili působení tlakové vlny, k tomu nevypočitatelné poskočení děla dozadu, a plyny které nebylo jak účinně odvětrat... dělat dělostřelce na lodi asi nebylo moc dlouhodobé zaměstnání

Alfik píše: Když si představím ten malý prostor, navíc se spoustou trámů, a v něm ten výstřel... rána která se neměla kam rozestřít, čili působení tlakové vlny, k tomu nevypočitatelné poskočení děla dozadu, a plyny které nebylo jak účinně odvětrat... dělat dělostřelce na lodi asi nebylo moc dlouhodobé zaměstnání

Podívejte se někdy na fotografii staré řadové lodi. V boji otevřeli střílny a děla byla přitažena k bortu tak, že ústí hlavně bylo přibližně půl metru venku. Takže tlaková vlna i plyny šly mimo dělovou palubu. Pak je tady rozdíl mezi lodní a polní lafetou děla. Lodní byla výrazně těžší, čtyři malá kolečka, v pozdější době umožňovala i malý zákluz, byla upevněna na lanech, která omezila posun dozadu. Zákluz byl naopak výhodou, protože těžko nabijete předem nabíjené dělo, u kterého máte hlaveň půl metru mimo loď. Po nabití bylo zase dělo přitaženo za pomocí kladek a lan znovu k bortu.

Dalším případem byly falconety nebo carronády na horní palubě. Falconet byl upevněn na pevné vidlici, carronáda měla trámovou lafetu, krátkou hlaveň, menší náplň prachu a střílela horní skupinou úhlů, takže neměla tak velký zákluz.

Lodní děla byla vždy řádně upevněna, jinak byl problém. Nádherně je to popsáno v Hugově románu "1793", kdy popisuje fregatu u které se při přepravě royalistů do Francie v bouři v Kanále uvolní dělo a začne jezdit po dělové palubě.

Alchymista píše:Idea mnohohlavňovej zbrane je prastará - už Leonardo da Vinci [s]navrhoval[/s] nakreslil takéto zbrane (a to prosím zrejme podľa reálnych kusov).

Není zcela vyloučeno, že podle da Vinciho návrhu více hlavňová děla skutečně vznikla. V Chorvatsku bylo jedno takové vícehlavňové bronzové dělo nalezeno (tří hlavňové dělo) dětmi již před 40 lety v pevnosti Kličevica poblíž Zadaru. Vědci prý zkoumají, jestli se tedy jedná o jediný dochovaný exemplář inspirovaný slavným všeumělem.

Viachlavňové delo a Leonardov nápad -> čo bolo skôr - sliepka alebo vajce?

V druhej polovici 15. storočia už boli palné zbrane bežnou záležitosťou - Leonardo žil rokoch 1452-1519, kališníci rozprášili železných pánov aj za pomoci palných zbraní po roku 1420. To znamená, že po roku 1420 boli palné zbrane natoľko známe, že si na ich výrobu trúfali aj český kováči. Leonardo žil a tvoril až o pol storočia neskôr - a čo znamená pol storočia vo vývoji "moderných" zbraní, celkom dobre dokumentuje vývoj v oblasti zbraní od konca druhej svetovej vojny....

Proste si myslím, že Leonardo nakreslil to, čo videl, nie čo vymyslel - ale možno ten nápad rozvinul - vejárovite usporiadané hlavne sa vyskytujú až neskôr.

Alchymista - "že si na ich výrobu trúfali aj český kováči" teď teda vařím z vody nicméně - husité byli co do používání palných zbraní v místních zeměpisných šířkách a od nás na západ jednoznačně průkopničtí jak co do ručních zbraní tak dělostřelectva". V tomto si troufám tvrdit, že evropu předběhli.

asi som to mal formulovať trochu inak - miesto "český" by bolo vhodnejšie "husitský"

Nesporne boli husiti priekopníkmi v odbore palných zbraní (a mnohým dali meno) - o tom sa nedá viesť spor, ale na druhej strane výrobcovia boli, aspoň spočiatku, zväčša bežný dedinský a mestský kováči, teda ľudia síce znalý kováčskeho remesla, ale ich pôvodný "výrobný program" bol niekde inde a výroba zbraní bola pre nich novinka. Ale palné zbrane im rozhodne neboli (nemohli byť) neznáme. Vedeli, čo chcú dosiahnuť a ako sa to dá dosiahnuť. Práve preto sa v husitskom vojsku palné zbrane celkom rýchlo a masovo rozšírili.
Predsa len - prekovať kosu alebo okovať cep je zrejme niečo iné ako vykovať hlaveň píšťaly, tarasnice alebo hufnice... Aspoň si myslím.

...., carronáda měla trámovou lafetu, krátkou hlaveň, menší náplň prachu a střílela horní skupinou úhlů, takže neměla tak velký zákluz.....

To je bombarda (nebo moždíř - jak chcete). Carronada byla něco velmi odlišného. Měla atypickou "bezzákluzovou" lafetu a byla určena pro přímou palbu na velmi malé vzdálenosti.

Mám dojem, že i delové paluby lodí boli riešené tak, že sa podlaha zvažovala od vyvýšeného stredu k stenám.

Takto jsou řešeny všechny lodní paluby až do současnosti a není to kvůli lodním dělům. Primárním úkolem tohoto klenutí ale i podélného prošlupu bylo a je soustřeďovat vodu která sem pronikla do určitého místa (většinou k odtokovým kanálům).

Scrat

Alchymista: Ty (oba) postupy, tzn. jak narážení na trn tak i stáčení z plochého kusu, byly samozřejmě kovářům známy od počátku kovářství, šlo o to, zmáknout v obou případech záludnosti technologie ve smyslu kvality: U ražené hlavně je to problém délky. Je samo a logicky snazší razit nějakou tulej či uložení v délce dejme tomu pár cm než hlaveň o několika dm. U stáčené je to kvalita spoje - tehdy byl pouze možný spoj kovářským svařením.
Výhodou prvního postupu bylo, že odpadaly problémy ve svaru, a nevýhodou že se špatně dodržovala tloušťka stěny (osa byla sice rovná, ale "kus" ne. U druhého naopak.
U litých kusů to pak odpadlo.
Sám jsem kdysi v Jézédé pár kusů ukul a vyzkoušel... píšťaly i hákovnici
Scrat: Přesně. Carronada byla často uložena v havlince na pažení nebo zábradlí. Měla tak malou nálož prachu, že to (zpětný ráz) to uložení zvládlo.
Bombarda mívala často kolébkovou lafetu bez koleček, protože nikam nepoodjížděla po výstřelu - zpětný ráz šel více dolů (do země) než dozadu.

Ono je to trochu složitější. Carronady byly vlastně výrobky skotské firmy Carron založené v roce 1778. Je pravda, že firma se specializovala na malá děla (dnes vyrábí kuchyňské dřezy ), která po ní dostala jak jméno, tak časem i povšechné označení a v podstatě samosatatnou dělovou kategorii.
Jenže před rokem 1778 se podobným dělům mohlo říkat i třeba bombarda. Staré časy totiž měly oproti dnešku jednu velkou výhodu - žádné normy neexistovaly a na vynález podivného tvora zvaného puntičkář si lidstvo ještě muselo počkat.

Alchymista píše:Po múzeách je mnohohlavňových zbraní relatívne dosť - v "Múzeu protitureckých bojov" v Banskej Štiavnici mali v 70. rokoch dva rôzne exempláre s "mušketovými" hlavňami, jeden bol údajne zo začiatku 16. storočia, druhý mal hlavne usporiadané na trojuholníkovej základni (mohol teda vypáliť tri salvy po sebe).

A taky v londýnském Toweru, bohužel jsem si k němu tehdy nic nezapsal, takže o něm již nic nevím.

Úprava: Samozřejmě ale nemá mušketovou hlaveň.