Dvouhlavňové renesanční dělo (16-17.století)

[kacermiroslav]

Dvouhlavňové renesanční dělo
16-17.století



Jelikož již husitské války v masovém měřítku ukázaly, jakou výhodou v boji je koncentrovaná palba, snažili se výrobci co nejvíce zefektivnit dostřel, průraznost a také kadenci palby. Především kadence pak byla důležitá v případě bojů vedených na otevřeném prostoru, kde se srazila dvě vojska proti sobě ležící. Jak už výše zmiňované husitské války ukázaly, dokázalo dělo proti nepřátelské obrněné jízdě vystřelit jen jednou, než se bojovníci dostali do blízkosti boje muže proti muži. Palné zbraně tak pouze narušili nepřátelskou formaci, ale konečný výsledek stejně závisel v boji muže proti muži. Aby nepřítel utrpěl před vlastním bojem z očí do očí co největší ztráty, bylo potřeba jeho formace narušovat dostatečně daleko od svých vlastních šiků a poskytnout dělostřelcům čas znovu nabýt a opět vystřelit. Ovšem dostřel středověkého a renesančního děla byl většinou jen několik set metrů a samotný proces vyčištění hlavně od spálených jisker střelného prachu a znovunabytí děla zabral příliš mnoho času, během kterého nepřátelská jízda tuto vzdálenost překonala, a následoval opět boj muže proti muži. Jelikož se proces zrychlení nabíjení děl nedal zatím v této době uspokojivě vyřešit, přišli někteří výrobci s návrhem na zvyšování počtu hlavní. Ta měla být samozřejmě nabytá již před samotným otevřením bitvy a podle potřeby v různých časových intervalech odpalována. Pokud by byl počet hlavní na jedné lafetě zvýšen, mohl být i ušetřen nárůst obsluhy. Ta bez problému mohla manipulovat s takovýmto vícehlavňovým dělem a vést palbu ve stejném počtu, jako v případě jednohlavňových děl.

Jedním z takovýchto vícehlavňových děl bylo tzv. dvouhlavňové renesanční dělo, které známe se sbírek zámku Konopiště u Benešova. Stejně jako komorové pušky i tato výrazně větší zbraň patřila do skupiny tzv. rychlopalných zbraní. Zvýšení kadence se tedy v tomto případě podařilo docílit přidáním další hlavně umístěné vedle sebe na lafetě. Někdy byly hlavně umisťovány i v několika řadách i nad sebou. To se ale jednalo o zbraně menšího kalibru, které svým zevnějškem připomínaly kostelní varhany, podle kterých nesly i svůj název – varhany. Nicméně v případě děla z Konopiště se jednalo o zbraň větší ráže s větším dostřelem a tudíž se na lafetu upevňovali pouze dvě hlavně. Výška děla byla 0,5, délka 1,25 a šířka 0,9 m. Hlavně byly vyrobeny z dělové slitiny a lafeta většinou z dubového nebo bukového dřeva. Délka hlavně činila 0,5 m a ráže 25 mm.

Tento typ děla používala rakouská armáda během svých bojů s Turky (Osmanskou říši) v průběhu 16-17. století. Stejně jako komorová děla byla i vícehlavňová děla nedokonalá a proto časem ztratila na významu a zmizela z řad výzbroje armády.


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dvouhlavňové renesanční dělo
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* rok vzniku 16-17.století
* použití: Rakousko
* Vyrobeno kusů:
* Hmotnost dělové hlavně:
* Délka hlavně:
* Obsluha:
* Hmotnost střely:
* Ráže kanónu:
* Délka hlavně: cca 500 mm
* Vývrt hlavně: cca 25 mm
* Výška: cca 550 mm
* Délka: cca 1250 mm
* Šířka: cca 900 mm
* Přeprava:
* Elevace:
* Kadence:
* Zpětný ráz při výstřelu:
* Dostřel:

Bohužel více informací se mi k tomuto dělu nepodařilo dohledat a tak budu rád, pokud tento článek někdo doplní.


Zdroje:
http://www.nielo-sword.com/inpage/o-zbranich/
www.wikipedia.org
www.kanony.cz

[Rase]

Podobná děla se používala i v 18. století k poněkud netradiční kartáčové palbě (tehdy ale stály dvě děla vedle sebe). Do každé hlavně se klasická železná koule. Tyto koule byly spojeny pevným řeťezem a při výstřelu tak pomáhal i samotný řeťez kosit nepřátelskou pechotu. Někdy se takto spojené koule cpaly i do jedné hlavně za sebou nebo existovaly i speciální "rozpůlené" koule, v nichž byl ukryt řeťěz (ten byl vždy jedním koncem spojen s jednou polovinou koule. Po výstřelu se obě poloviny rozlétly atd. Kormě řetězů se používaly i železné tyče propolené nýty.
Zmíněná munice se s jistotou používala v 18. století při válce mezi Francií a Anglií o Kanadu

[kacermiroslav]

Tu munici na řetězu atd, co zmiňuješ, tak tu používali především námořníci. Jejím úkolem bylo přervat stěžeň a zničit tak manevrovací schopnost nepřátelského plavidla. Doslova...vzít jím vítr z plachet:-)

[VGR_j4ck41]

urcitou predstavu jak to asi vypadalo kdyz tahle spojena munice zasahla cil si clovek muze udelat dle filmu 1612

http://www.youtube.com/watch?v=1xrcVU4go-M

[Alchymista]

Mimochodom, všimnite si aj to delo obrancov - je tzv. "kožené" - vyrobené z koží.

[Alfik]

To je Smutina, ne?
Mch: Když byl napaden Tibet, měla jeho armáda k dospozici několik kanonů z děloviny, a několik z dlabaného dřeva staženého namočenou surovou kůží. Takže to jde ale asi to moc výstřelů nevydrželo.

[Pátrač]

O Smutě, tom temném období matičky Rusi nám sem napsala skvělou práci Sluníčko Ljubov. Ale jinak ten film je z mého pohledu úžasný.

Jinak jsem na vlastní oči viděl dělo vyvrtané z třešňového kmene. Používali je Albánci proti Turkům. Nosili je na zádech.

Ten dvouhlavňový výrobek vypadá dobře ale z mého pohledu je to problémový výrobek. Jak nabíjet obě hlavně najednou? To by část obsluhy byli leváci? Nebo se nabíjelo postupně? To potom ztrácí smysl - dvě obsluhy nabijí dvě děla rychleji než jedna dvě hlavně. Když je zničeno jedno kolo přišel jsem o dvě hlavně. Kdybych měl dvě samostatná děla, pořád mi jedno zbývá. Ale kdesi jsem viděl pětihlavňové dělo - vypadalo to jak přerostlá pepřenka a dokonce šestihlavňové s hlavněmi 3-2-1 nad sebou. Ono se vyzkoušelo ledacos.

Ale to co nám sem dal mirakačerů je efektní a pokud obsluha zvládala rychlé přebíjení proč ne.

[Destroyman]

Tu munici na řetězu atd, co zmiňuješ, tak tu používali především námořníci. Jejím úkolem bylo přervat stěžeň a zničit tak manevrovací schopnost nepřátelského plavidla. Doslova...vzít jím vítr z plachet:-)

Tož stěžeň snad ani ne, na to byly tehdejší děla moc slabý - řetězový koule spíš měly přervat lana a zničit plachtoví. Používali je hlavně Francouzi, Španělé a Angličané moc ne, i když je v muničácích meli taky. A samozřejmě je měli rádi piráti, protože loď poničená klasickou dělostřelbou jim byla k ničemu. Zato lana a plachty se snadno nahradily a ukořistěná loď se pak dala použít nebo prodat.

[Scrat]

....Do každé hlavně se klasická železná koule. Tyto koule byly spojeny pevným řeťezem a při výstřelu tak pomáhal i samotný řeťez kosit nepřátelskou pechotu.....

Tohle si tak nějak nedokážu představit. Dost by mne zajímalo jak bylo dosahováno současného odpalu. A tím současným mám,, vzhledem k detonační rychlosti střelného prachu na mysli synchronizaci v řádu několika setin, možná dokonce několika tisícin vteřiny. Netrefit to přesně tak by spíš taková munice pozabíjela všechny kolem místo aby letěla přímo vpřed.
Ovšem druhá situace, kdy se obě koule nabíjely do jedné hlavně byla v určitých situacích celkem běžná.

Scrat

[Pátrač]

Já se nad tím pozastavil také ale nenapadlo mě o takto rozebrat. Když jsem jednou byl na rekonstrukci slavkovské bitvy tak tam jako hlavní - pro mě - atrakce byla dělostřelecká baterie Austerlitz. Má to být nějaká jednotka pěšího dělostřelectva ať si pod tím představí kdo co chce. To ostatní jsou máčkoviny, ale tihle kanonýři na mě udělali celkem dobrý dojem.

Jenže i když to zkoušeli celkem 5x, nikdy i když se hodně snažili nedali salvu. Jim nebouchly najednou ani dva kanóny natož všech šest. Pufalo jim to jak dal pánbůh.

Skutečně by se při ládování podle kolegy rase asi stalo, že by kula z jedné hlavně vyletěla dříve a potom by buď tu druhou z druhé hlavně vytrhla a obě by zmizely v dáli jako milé překvapení pro vojáky na druhé straně a nebo by opsala kolem dosud neodpálené hlavně dokonalý oblouk o poloměru délky řetězu a to by způsobilo nesmírné potěšení vlastní obsluze. Pročež si myslím, že kolega rase se omylem uklepl.

[kacermiroslav]

Já předpokládám, že více hlavňová děla se používala především proti jízdě, aby narušila její šiky předtím, než se srazí s nepřítelem. Proto předpokládám, že palba se nemusela bezpodmínečně vést v salvě. Takže si hezky odpálím jednu hlaveň, narovnám dělo, zamířím a pálím podruhé. Jinak samozřejmě se zkoušelo mnoho více hlaňových zbraní od malých ručních organ až po velké varhany. Že mnohdy zůstalo jen u pár exemplářů asi hovoří o četných nevýhodách, které převládli nad výhodami. Takže jednohlavňové dělo se i přes tyto občasné experimenty prosadilo až do současnosti.

[Alchymista]

Tiež si myslím, že sa z toho salvou nestrieľalo - skôr bolo zmyslom dať dve rany rýchlo po sebe. Pokiaľ viem, aj všetky ostatné viachlavňové "delá" odpaľovali jednotlivé hlavne v sérii, nie v salve.
Oproti dvom jednohlavňovým delám to nejak mnoho výhod nemá, preto je to tiež rarita.
Ale napríklad v prípade obrany hradu, kde je pomerne málo obrancov, by to nejaký význam mať mohlo - stačí menšia obsluha, hoci nabíjanie trvá dlhšie a tiež sa s tým manipuluje lepšie ako s dvomi kanónmi.
V situácii podobnej ako na scéne z videa - útočníci v bráne pevnosti - by schopnosť vypáliť dve rany po sebe mala značný význam - ak sa zadarí, na nabitie oboch hlavní bude času dosť, ak sa nezadarí, je to jedno....

Nikde som nenašiel, že by sa niekedy používal spôsob streľby, ako je tu spomenutý - dve gule spojené reťazou nabité do dvoch rôznych hlavní. Aj keby to bol hneď dvojhlavňový kanón a hlavne by mali hoci aj spoločnú panvičku, delá na sypaný čierny prach majú ranu od rany príliš rozdielne charakteristiky vývinu rany, než aby to mohlo fungovať.
Dve gule spojené reťazou sa nabíjali súčasne do jednej hlavne - roztočenie spoľahlivo zabezpečila potvora aerodynamika v spolupráci s plynmi, ktoré prenikli do priestoru medzi guľami.

[Rase]

Taky mi ten výstřel z obou zbraní naráz přišel divný - tzn. je to blbost.
Nejlepší je samozřejmě použití půlené kule (v niž je ukryt řetěž) ale napadá mě, v případě dvou koulí v jedné hlavni, že i když se obě koule naládovaly za sebe tak při výstřelu musely být strašlivě nepřesné - jedna kule vylétla dřív, což muselo mít dost divný vliv na dráhu střely.

Jediné co mě napadá u dvouhlavňového děla je to, že se ušetřilo za lafetu - kolový podvozek. Navíc se tak zlepšila i rychlost a pohodlnost transportu třeba v obtížnějším terénu (ušetřil se i minimálně jeden kůň).

[Alchymista]

Nepresné to samozrejme bolo, ale na akú diaľku sa tak strieľalo a na aké ciele?
Na lodiach tak na dvesto metrov na cieľ široký nejakých 30-50 a vysoký 15-30metrov, proti pechote na sto - dvesto metrov proti zástupu, takže minimálne proti pechote to bolo porovnateľné s kartáčom...

[Norek]

Pro zajímavost dvouhlavňové dělo zkonstruované roku 1862 v Athénách, USA, Johnem Gillelandem, určené ke střelbě kulemi spojenými řetězem. Dle konstruktéra zkoušky proběhly úspěšně, podle armády nikoliv a dělo skončilo v muzeu.

[Alchymista]

Norek - vďaka. Presne takýto udelátor som mal na mysli. Videl som to doteraz len na kresbe, že sa zachoval aj reálny kus som nevedel.

[Lord]

Hlavním důvodem byl asi faktor času. Jak se píše v článku dostřel středověkého a renesančního děla byl většinou jen několik set metrů a proces nabíjení děl trval delší čas, mezitím se už nepřátelská jízda mohla dostat palpostům.

Například v současnosti dokáží dělostřelecké radiolokátory rychle určit podle dráhy vypálených střel pozici nepřátelského děla. To umožňuje rychle zahájit přesnou odvetnou palbu. Útočící houfnice tedy musí ihned po výstřelu změnit pozici, aby unikla následné odvetné palbě. Řešením je snaha o zvýšení kadence palby houfnic. Ve středověku nemohla děla tak rychle „utéct“, tak jim zvýšily aspoň kadenci.

Více http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2009

Nejdříve vystřelí jedna hlaveň pak druhá. Rovněž je tak zajištěno menší opotřebení každé hlavně. Jinak řečeno jedno vozidlo vydá za dvě vozidla. Tím se ušetří výroba dalších vozidel a pohonné látky pro ně. A to zmínil již Rase ... ušetřilo se za lafetu - kolový podvozek. Navíc se tak zlepšila i rychlost a pohodlnost transportu třeba v obtížnějším terénu (ušetřil se i minimálně jeden kůň).

[skelet]

Nepředpokládám příliš velké hmotnostní úspory proti dvojici samostatných děl, takže s těmi tažnými zvířaty bych byl opatrný. K té snaze o zvýšení palebné kadence bych věřil spíše.

[Bleu]

dovolím si několik poznámek, pokud vám to přijde jako blábol tak mě rozcupujte...

1) todle dělíčko se dle mého soudu používalo v zásadě jako přerostlá brokovnice. To jest na relativně krátkou vzdálenost - tipl bych že tak maximálně 150m - a to nejspíš sekaným olovem nebo nějakou podobnou vyfikundací. Lhostejno zda proti jezdectvu nebo pěchotě, spíš než cokoli jiného to byla podpurná zbraň pro prapory pěchoty a dovolil bych si tvrdit tvrdit, že spíš podpora psychologická než faktická.

2) S nabíjením nevidím zásadní problém. Teorie o nutnosti leváku mi přijde jako nesmyslná. To je takovej problém to chytit obráceně? Ale hlavně nejspíš - a to je opravdu jen můj dojem - se nabíjely hlavně postupně, dvěma maníkama.

3)dva laufy v případě tohodle kanonu znamenají zvýšení palebné síly a nikoli kadence a to při relativně malém nárostu hmotnosti - prostě to vychrstne víc olova krátce po sobě. Navíc k hejbání s toudle hračkou v boji nepotřebujete koně.

4) použítí proti jezdectvu by mělo smysl pouze zblizka - na znovu nabití by stejně nebyl čas.

[kacermiroslav]

Bleu,
jako nesmysl tvé závěry nepůsobí. Vzhledem k velikosti zbraně a ráže (i když nevím jaká přesně je - nebyl jsem si ji měřit na Konopišti) a taktice tehdejších vojsk v podobě sevřených formací, je asi logické, že se používala především palba formou kartáčových střel na blízko, případně kulý, které v sevřených šicích dokázali udělat slušný průlom i při tak malé ráži. Pokud se použila kule, tak ničivý účinek na lidské síle byl rozhodně větší (na vzdálenost cca 150mm kartáče této malé ráže spíše zraňovali bych řekl). Ta kadence se díky tomuto uspořádání rozhodně zvýšila, i když může být lehce diskutabilní, co v tomhle případě přesně kadence znamená, když jsou to de facto dvě na sobě nezávislé hlavně. Takže bych třeba použil spojení kadence jednoho zbraňového systému:-) Obsluha může být shodná jako v případě jednohlavňového děla. Nikdo asi nepředpokládal, že z každé hlavně se vystřelí vícekrát jak jednou. Takže stačil jeden muž s doutnákem. Jinak úspora jednoho podvozku, bych řekl je až vedlejší produkt, stejně jako použití koně, případně muly či osla (dělo na na tažení dost malé v porovnání s jinými kusy).