PALBA.CZ

Špičková letecká samonaváděcí raketa R-77 AA-12 Adder (R-77M1)







Charakteristika: mnohoúčelová ŘS vzduch-vzduch pro taktické i strategické letectvo s režimem tzv. fire-and-forget, s možností použití proti všem kategoriím letounů i vrtulníků na vysokých i nízkých výškách (5-30000 m).

R-77 je prvním typem s aktivním radarovým naváděním 9B-1348/9V1103M (15/25 km dosahu), který byl vyvinut v SSSR/Rusku, s rychlostí Mach +4.




R-77 (AA-12 Adder) je řízená střela vzduch-vzduch středního dosahu s aktivním radarovým naváděním použitelná za všech podmínek, která byla vyvíjena od roku 1982 a do výbroje zařazena v roce 1994. ŘS jen svou charakteristikou srovnatelná s americkým typem AIM-120A/B (AMRAAM), má však vyšší dosah a těžší hlavici. Rovněž se má za to, že díky svému systému ovládání, má lepší manévrovací schopnosti než kterákoliv jiná modifikace MRAAM na světě. ŘS má schopnost zasáhnout manévrující cíle až do 12 G, což není u žádného pilotovaného letounu dosažitelné.
Základní modifikace ralety má dosah 90 km, přičem v průběhu letu je počáteční navádění inerciální, později dráha letu upravována z naváděcího systému na letounu a po přiblžení k cíli na 20 km se navádění mění na aktivní.

Zdokonalená verze R-77 Adder R-77M1, má disponovat větším dosahem použitím náporového motoru.












------------------------------------------------------------------------------------


Shrnutí ŘS vzduch-vzduch:

Bezvadna serie clanku Nekolik otazek od raketometcika ve vysluzbe. Jak dlouho se muzou tyhle RS skladovat? Je treba nejaka udrzba pri skladovani? Je mozne znovu pouzit RS, ktera byla aktivovana [ treba na hotovostni stihace ], ale neodpalena? Za zvlastni clanek by stalo porovnani RS vychodnich, zapadnich a izraelskych. Pust se do toho, Vlado, my v USA Ti fandime

Závěr k leteckým ŘS vzduch-vzduch z produkce SSSR/RUSKA

Bylo možno pokrýt jen některé aspekty této široké problematiky; proto jsem se soustředil na základní údaje k hlavním typům leteckých ŘS AA (vzduch-vzduch), jako první části leteckých ŘS (následovat by měly letecké ŘS vzduch-země). Přivítám širokou spolupráci všech „palebáků“, kteří se o tuto problematiku zajímají, při dalším doplňování a upřesnění jednotlivých druhů prostředků.

Závěrem jsem chtěl podtrhnout dvě speciální letecké ŘS. Pro úspěšné vedení bojové činnosti jako takové, je nutno získat vzdušnou nadvládu nad bojištěm. To není myslitelné bez napadení prostředků vzdušného průzkumu, velení, řízení, REB a logistické podpory- zejména tankovacích letounů, potenciálního protivníka.



Prostředky pro boj s AWACS

SSSR/RUSKO věnovalo a věnuje značnou pozornost prostředkům vzdušného boje se vzdušnými, průzkumnými a řídícími centry typu AWACS.

Pro tyti účely byla koncem 80. Let vyvinuta letecká řízená střela velmi dalekého dosahu (BVR) Vympel R-37 AA-X-13/AA-13 Arrow (která snad, dle některých zdrojů, měla původně sloužit jako náhrada R-33-AA-9 AMOS).

Vympel R-37 je však primárně určena k ničení průzkumných prostředků na velké vzdálenosti, zejména pak E-3 AWACS, E-8 JSTARS, RC-135V/W Rivet Joint, EC-130 Compass Call and EC-130 Commando Solo. Pro navádění je používán systém AGAT 9B-1388 (aktivní), který má zachycovat cíl o rozměru 5 metrů čtverečních na vzdálenost 21,5 námořní míle, nebo vylepšeným typem ARGS-PD. Dosah závisí na letových profilech cílů a pohybuje se od 80 nm (přímý zásah) či až 215 nm pro variantu klouzavého letu.

Druhým typem ŘS pro výše uvedené účely je Novator RVV-L / R-172 / K-100, který je rovněž určen pro boj s AWACS. Střela je prezentována ve dvou konfiguracích s dosahem 215 nm s boosterem (400 km) a 160 nm bez něj (300).









------------------------------------------------------------------------------------

Při zpracování příspěvků byly využity následující prameny:

http://www.ausairpower.net
http://warfare.ru/?linkid=1655&catid=242&image=427
http://en.wikipedia.org/wiki/Vympel_R-33
http://www.fas.org/man/dod-101/sys/missile/row/aa-9.htm
ОАО «Корпорация «Тактическое ракетное вооружение», http://eng.ktrv.ru/about_eng/275/416/
http://www.absoluteastronomy.com/topics/Vympel_R-77
muzeum raketové techniky Jaroměř

No to je něco - to bych nikdy neřekl jaká je to pestrost. Kolego prosímTě abychom naplnily nějaké regule dej sem seznam zdrojů a potom bych prosil o něco jako porovnání.

Myslíš si, že střely sovětské provenience byly opravdu konkurence schopné proti protějškům z druhé strany?

Dále bych chtěl vědět neco z jiné bečky. Kdsi jsem narazil na informaci, že některé sovětské stroje byly schopné odpalovat střely do zadní polosféry. Tedy de facto proti směru letu. Takže je to tak? A pokud to tak je, jak to dokázaly ty střely ustát? TO měly jeden motor na srovnání rychlostí na nulu vůči zemi a trakční motor nebo to ten trakční dokázal sám?

O jedné takové střele zde píšeš, ale nedokázal jsem z toho co jsi uvedl vydedukovat, jak to do zadní polosféry fungovalo.

Je mozne znovu pouzit RS, ktera byla aktivovana [ treba na hotovostni stihace ], ale neodpalena?

Záleží od typu - a čo sa myslí aktiváciou.
Pokiaľ raketa vykonala let, obvykle sa po lete alebo pri dennej kontrole lietadla na ďalšiu zmenu zvesuje a ide na prehliadku - počet pristátí počas životnosti je dosť obmedzený - u R-3S to bolo tuším 50 pristátí a 40 hodín napájania z palubnej siete lietadla.

Počas letu je raketa napájaná z palubnej siete lietadla a aktivuje sa až pár minút pred predpokladaným bojovým použitím. Na rakete ale pritom k žiadnym "nevratným" zmenám nedochádza - je len zahriata elektronika, roztočený gyroskop koordinátoru cieľa, privedený chladiaci plyn na chladenie detektoru a podobne - raketa je pripravená na zachytenie cieľa.
Až v momente, keď pilot stlačí bojové tlačítko a vydá tak povel k odpalu prechádza raketa na autonómne napájanie - je odpálený PAD (prachový akumulátor tlaku - v podstate pomali horiaci raketový motor) a plyny z neho roztočia palubný turbogenerátor (alebo u iných typov dôjde k aktivácii palubnej batérie). Keď napätie v palubnej sieti rakety dosiahne predpísanú hodnotu (asi za pol sekundy u R-3S), je cez elektroniku odpalovacieho zariadenia APU vydaný povel k zapáleniu raketového motora a odisteniu zámku odpalovacieho zariadenia.
Je to riešené tak, že povel k zapáleniu motora je vydávaný nezávislou cestou a až potom, ako raketa "oznámi", že pracuje na vlastný zdroj. Ak neprejde na vlastné napájanie, povel k odpáleniu motora neprejde. Podobne, ak motor nenaštartuje alebo do predpísanej doby nedosiahne predpísaný počiatočný ťah a neopustí odpalovacie zariadenie, zámok odpalovacieho zariadenia sa opäť zaistí. Zaistenie zámku odpalovacieho zariadenia nie je príliš tuhé - a ak by motor neskôr dosiahol istý ťah, odpor zámku prekoná a raketa odpalovacie zariadenie opustí.
Raketa s vyhoreným PAD (aktivovanými batériami...), sa po pristátí zvesuje a ide (podľa typu) na opravu v STO, nagenerálnu opravu alebo rovno do trhacej jamy...

Údržba a ošetrovanie - záleží od typu. Záleží tiež na tom, či bola raketa pripravená v nejakom stupni pohotovosti alebo "len skladovaná".
Boli také, na ktorých robili v ŠTO práce každý týždeň (i častejšie - zmontované RS-2 pre ostrú hotovosť - robila sa kontrola a výmena akumulátorových batérií), v mesačných intervaloch - napriklad zmontované R-3S pre 1. PP (dodávali sa rozložené), na iných sa robili práce v rôznom rozsahu po pol roku, roku, alebo v iných intervaloch daných dobovo alebo počtom cyklov.
Napríklad R-60 bola počas životnosti (10 rokov) v pôvodnom továrenskom balení prakticky "bezúdržbová". Po skončení životnosti (10 rokov) sa mala urobiť kontrola a raketa predpísaným spôsobom ošetriť a znovu predpísaným spôsobom zabaliť - tým sa životnosť (použiteľnosť) predĺžila o ďalších x rokov.
Obecne sa dá povedať, že čím bola raketa modernejšia, tak tým menej práce s ňou bolo (aspoň v počiatočnom období životnosti) - bola z väčšej časti už zmontovaná (R-60 mohla ísť po vybalení z bedni rovno na lietadlo - na základnú kontrolu funkčnosti stačil teoreticky palubný systém lietadla), intervaly údržby boli dlhšie, rozsah prác pri ošetrovaní menší...

ŠTO/STO - špeciálne technické oddelenie - skupina určená pre údržbu a ošetrovanie riadenej leteckej výzbroje, u rakeťákov zhruba zodpovedá skupine KPS, s tým, že u leteckých útvarov obvykle zodpovedala i za skladovanie a výdaj leteckých riadených rakiet prvého a druhého PP.

Streľba do zadnej polosféry - pôvodná idea bola obrátená montáž rakety a pridaný brzdiaci motor. To sa ale neosvedčilo.
Novšie je to údajne riešené tak, že raketa je namontovaná normálne. Z lietadla dostáva údaje o polohe a charaktere cieľa. Po odpálení robí obrat s vysokým preťažením do smeru cieľa a v zadanom sektore samostatne cieľ podľa zadaných údajov vyhľadá a navádza sa naň.
Mali by to byť schopné robiť niektoré verzie R-73 a R-77 (zrejme teda nie všetky).

Konkurencieschopnosť - od nástupu R-60 a R-23 určite, od nástupu R-27, R-73 a R-77 dokonca určitá prevaha.

Je můj názor správný, že se nejhůře detekují a uniká střelám přilétající z horní polosféry?
Když vidím výšku letu 30 km, tak to je vůči AWACSu vcelku hezké převýšení...
Tj. jestli je křivka taková oblá jako na obrázku, nebo spíše závěrečná část letu je mnohem strmější.
Ale to také asi souvisí se vzdáleností a využitím klouzavého letu.

Profil útoku je volený tak, aby sa útočiaca raketa stratila AWACSu z zorného poľa lokátoru ešte pred dosiahnutím maximálnej výšky a už do neho opäť nevlietla.
Vzhľadom na diaľku odpalu je otázkou, či AWACS vôbec dokáže takúto riadenú strelu s malou RCS po odpálení zachytiť skôr, než vystúpa nad jeho zorné pole.

Je můj názor správný, že se nejhůře detekují a uniká střelám přilétající z horní polosféry?

Záleží síce od okolností, ale zrejme ano - teda pokiaľ strela nezanecháva dymovú stopu. Čelne alebo skoro čelne postavená strela má vizuálne voči oblohe dosť malý kontrast, menší ako voči zemi alebo voči horizontu. Trochu inak to bude pri rádiolokačnom sledovaní alebo v infračervenej oblasti - aj keď v IR pásme pri streľbe na veľkú diaľku už strela letí vo výške zotrvačnosťou a motor významne ochladne, takže kontrast značne poklesne.
Taktiku "útoku zhora" využíva napríklad aj pozemný KUB

Přátelé,

V předchozí diskuzi zejména Alchymista objasnil celou řadu důležitých skutečností a odpověděl na celou řadu otázek.

Pro detailnější pochopení problematiky navádění ŘS vzduch-vzduch a přijímání možných protiopatření, připojuji objasňující nákresy.

V případě nejasností, je možno tuto problematiku dále diskutovat.



Koncepce IR naváděných ŘS



Způsoby tzv. "Homing Guidance"



Poloaktivní způsob



Aktivní způsob



Pasivní způsob



Koncepce radarového navádění



Signatury cíle pro IR a RL



Tzv. "horká místa" na letounu



Rušení ve spektru IR



Ochrana letounu pomocí "světlic" tzv. "flares"



Ochrana letounu proti RDL navádění, tzv. "Chaff systém"



Radarové zarušení



Možný soubor všech opatření aplikovatelných na letounech[/align]


-------------------------------------------------------------------------

Zdroj:http://www.aerospaceweb.org/question/el ... 0191.shtml

Jen abych upřesnil: jak vypadá "světlice-flare" si každý dovede představit. K RDL rušení se používají tzv. Chaffs", které vytváří "falešný cíl" a vypadají takto:

"Chaffs" alebo tiež "dipóly", "dipólové odrážače" ako sa im hovorilo, je vlastne pokovené sklené vlákno. Sovieti (a ČSLA) používala vlákna s dĺžkou 10, 15, 30, 45 a tuším 50 a 75mm. Malo by to zhruba zodpovedať vlnovým dĺžkam v hlavných rádiolokačných pásmach.

Zaujímavosťou klamných IR cieľov typu PPI (sovietske) je značne vysoký obsah asfaltov v mase svetlice a relatívne nízka teplota horenia, len okolo 1200-1500°C. Vysoký obsah asfaltu je zdôvodnený tým, že typická IR stopa motoru je spoluvytváraná spalinami uhlovodíkových palív s vysokým podielom uhlíku.
Bežná svetlica na báze okysličovadlo + kov má iné spektrum ako spaliny motoru a iný teplotu horenia (až ku 3000°C) - a teda jej vplyv sa dá pomocou vhodných spektrálnych filtrov eliminovať alebo aspoň znížiť.
Naopak svetlica s vysokým podielom uhlovodíkoveho materiálu a nízkou teplotou simuluje vyžarovanie motoru a spalín omnoho "vernejšie" a účinnosť spektrálnych filtrov je výrazne menšia.

Sovieti používali dva hlavné typy klamných cieľov - výmetnice ASO-2 s nábojmi PPI-26 a PRP-xx kalibru 26,5mm (veľkosť zhruba malého signálneho náboja) a výmetnice KDS-23 (alebo APP-50, L-028, BVP-50-60) na náboje PPI-50 a PPR-50 kalibru 50mm. Náboje PPI-50 a PPR-50 majú niekoľko variant.
Okrem toho existovali neriadené rakety S-5 s IR a RL klamnými cieľmi a PRL náboje kalibru 23mm pre GŠ-23 a 30mm pre NR-30 (a pravdepodobne aj pre GŠ-30).

Pokud je mi známo, tak funkce "chaff" dnes spočívá spíše v zahlušení prostoru, sledovaného RL střely či útočícího letounu, šumem a tím zrušení zámku střely na cíli, ne?

cover72 píše:Pokud je mi známo, tak funkce "chaff" dnes spočívá spíše v zahlušení prostoru, sledovaného RL střely či útočícího letounu, šumem a tím zrušení zámku střely na cíli, ne?

Cover 72, zřejmě ti odpoví i teoreticky více fundovaní v této problematice, než jsem já.

V žádném případě nejde o "zahlušení prostoru", o tom nemůže být vůbec řeč. Odpověď je jasně demonstrovaná na snímcích v předcházejících příspěvcích, kde jsou uvedena "protiopatření" proti útoku ŘS vzduch-vzduch s radarovým navedením.

To je mi známo; mám nicméně za to, že mračno v čase nestabilních odražečů EM záření, jimiž chaffy bezesporu jsou, dokáže na stínítku radaru vytvořit docela pěkný zmatek - nu a pokud se ono mračno chaffů nachází mezi cílem a anténou střely, střela nutně ztratí zámek, protože svůj původní cíl prostě neuvidí skrze ten "brajgl". Tak jsem to myslel.
Na původním principu by totiž chaffy moc dlouho nevydržely - vzhledem k rostoucí přesnosti radarů, resp. zpracování signálu (což by mělo umožnit rozeznávání charakteristických obrazů typu letounu)...

Ukrajinský výrobca Kijevský závod "Radar" (Киевский завод “Радар”) a jeho zoznam produktov:
http://radar.net.ua/catalogue.php?root=2
PNS-24M - radar pre Su-24M
Chobotnica M - radar pre námorné vrtulníky Ka
9B-1101K - navádzacia hlavica pre R-27R1
Systém IFF
SPO-15/CZM - RWR systém

Ruský výrobca Moskovský výskumný ústav "Agát" (Московский научно-исследовательский институт «Агат») a jeho zoznam produktov:
http://siagat.ru/index.php?option=com_c ... 8&Itemid=9
9B-1103M - navádzacia hlavica o priemere 150/200/350mm pre rakety vzduch-vzduch a zem-vzduch
9B-1348 - navádzacia hlavica pre R-77/RVV-AE
a ďalšia elektronika pre lietadlá

cover72 píše:To je mi známo; mám nicméně za to, že mračno v čase nestabilních odražečů EM záření, jimiž chaffy bezesporu jsou, dokáže na stínítku radaru vytvořit docela pěkný zmatek - nu a pokud se ono mračno chaffů nachází mezi cílem a anténou střely, střela nutně ztratí zámek, protože svůj původní cíl prostě neuvidí skrze ten "brajgl". Tak jsem to myslel.
Na původním principu by totiž chaffy moc dlouho nevydržely - vzhledem k rostoucí přesnosti radarů, resp. zpracování signálu (což by mělo umožnit rozeznávání charakteristických obrazů typu letounu)...

To možná tak u analogových naváděcích soustav, dnes když ti signál zpracovávají počítače, tedy relativně lehce programovatelné algoritmy oproti anolgům kdysi, není tedy žádný problém, pokud ti mračno chaff zasere přímou radiolokační viditelnost cíle a ztratíš zámek, většinou na pár sekund, jinak bys ten mrak chaffu musel mít s rozměry v řádu kilometrů což je nesmysl, tak se nic moc neděje a navádění valí pořád dál, softwarově si to ošetříš tak, že když ti vypadne zamčení cíle, můžeš na pár sekund predikovat do budoucnosti z dat které máš před výpadkem, jeho trasu s velkou přesností, vytvoří se jen softwarově "virtuální cíl" pro střelu na který se pořád navádí, a radar se pak po sekundách pokusí následně uzamknout na cíl o kterém má +- přesné údaje kde bude, a buď uzamče nebo ne. Samozřejmě tohle je otázka spíš 4++ a 5 generace letounů.

Pro ŘS RS-2US dopřesňuji: verze letounu MiG-17 PFU, nikoliv MiG-17M. Mimo již jmenované verze letounu MiG-21mohly RS-2US používat také MiG-21R/M (MA)/FL. Tedy všechny dvacetjedničky s RL RP21.

V případě ŘS R-3R jen připomínám, že ji mohly používat také letouny MiG-23 s RL Safir 23.

Od 2:40 záběry z výroby R-77-1 (RVV-SD). Letos ruské letectvo obdrží 200 ks těchto střel. Přibližně stejný počet odebrali i loni...

Ruské MO uzavrelo kontrakt na protilietadlové riadené strely R-77-1 v hodnote 65 miliárd RUB.
Počet kusov sa neuvádza, odhaduje sa na niekoľko tisíc. Predchádzajúci kontrakt na strely R-77-1 z roku 2015 mal hodnotu 13 miliárd RUB.
Tento nákup by mal umožniť ruským VKS definitívne poslať do výslužby strelu R-27 resp. jej varianty.