ZÁCHRANNÁ BÓJE GENERALLUFTZEUGMEISTER

[ringlett]

Nevím jestli jsi narazil na tohle, ale zjevně z toho čerpal autor na wikipedii http://www.luftwaffe-zur-see.de/Seenot/ ... sbojen.htm

Je tam i zhruba v jaké oblasti přesně byli jednotlivé skupiny bójí a nějaký výpis z hlášení jich se týkajících.

Jinak bóje nebyli kotveny na volném moři, ale na mělčinách podél pobřeží Francie a později Holandska na návratových cestách bombardérů

A menší galerie https://www.flickr.com/photos/81567686@ ... 180011317/

[vodouch]

Bóje měří na délku přibližně 4 m, na šířku 2,5 m a na výšku 2,5 m a má na horní palubě asi 1,8 m vysokou věž se signalizačním stožárem a anténou.

Původní bóje prý byly menší: plocha 1 x 5 m, výška 2 m (anglická wiki).

... doplavat jen s 1m vlnami dál než 100 metrů (pokud se mi nenafoukla Dingy) byl heroický výkon ...

V metrových vlnách musel být pobyt v té bóji zážitek. Měl jsem tu čest absolvovat na čtyřmetrové kánoi 5 km ve třičtvrtěmetrových vlnách (Otava, vodočet Rejštejn 98 cm), trvalo to asi půlhodinu. Stačilo mi to na dost dlouho.

[Martin Hessler]

Tak mne napadá: Když z rozbitého tanku vyskakuje posádka, pak je dobrým zvykem ji podle možnosti postřílet. Když ovšem z rozbité lodi posádku protivník postřílí, považuje se to za přenejmenším nemravné, stejně tak, jako postřílet posádku havarovaného letadla na padácích.
Jak je to vlastně? Čím se liší posádka letadla od posádky tanku, či lodě?

Ono to asi tak nějak souvisí se staletou mentalitou námořníků. Člověk na záchranném člunu nebo plácající se v moři = trosečník, čili námořník ve stavu akutní, nejvyšší nouze. A je potřeba mu pomoci. Protože příště se v té vodě můžeme plácat my a modlit se, aby nám někdo hodil kus lana...

Je zdokumentován případ britského velitele korvety, který na širém moři zastavil stroje, aby nechal vytahat z vody pár trosečníků z německé ponorky. A když se ho velitel eskortní skupiny ostre dotázal, proč ty piráty nenechá, kde jsou, měl mu údajně odpovědět: "Ti lidé tam umírají, pane, a moře se neptá, jakou řečí volají o pomoc!"

Německá letecká záchranná služba (na počátku války mnohem lépe organizovaná než britská) zase poměrně běžně tahala z vody sestřelené spojenecké letce ,pokud se k nim dostala jako první.

Když Karl Dönitz vydal svůj proslulý "rozkaz Laconia", zakazující posádkám ponorek brát na palubu trosečníky z potopených lodí nebo jim jinak pomáhat k záchraně, někteří kapitáni je nechali postřílet z kulometů (mimochodem, totéž se odehrálo v r. 1941 i na britské straně). Jiní naopak vědomě neuposlechli, ačkoli věděli, co tím riskují. Vysvětlovali to tím, že nejnelidštější rozkaz pro každého námořníka zní: Nebrat žádné trosečníky!

Úměrně tomu bych spatřoval jistou paralelu v chování letců k mužům na padáku. Ten, kdo visí na padáku, je letec jako já a bojuje právě o holý život, na toho se přece nestřílí!
Pochopitelně se vyskytli i jedinci s názorem opačným, ale převažující byl asi tento.

Zatímco tankista, který vyskauje z rozbitého tanku, se právě ocitl mimo bezprostřední nebezpečí. A pěšákovi také obvykle chybí onen osobní vztah "námořníka k jiným námořníkům" nebo "pilota k jiným pilotům", jaký se vytváří ve specifické profesi a specifickém prostředí, jež samo o sobě představuje neustálé nebezpečí smrti.

[Mirek58]

Rozdíl u vztahu pěšák/tankista je daný tím, že tankista je krytý pancířem a pěšák je "nahatý".
To už dopředu zakládá na nerovný boj obou a s tím i řekněme pomstu onoho pěšáka.
Kdežto letci, námořníci vedou rovný boj.

[Vlastimil Čech]

Ano, pane Mirku58. Tohle zní hodně dobře, asi to tak bude, souhlasím. Myslím, že jste to kápnul!
Na druhé straně nechtěl bych být letcem, který sestřelen dopadne do města, kde před chvilkou svým fosforem, či napalmem upaloval lidi... Tady by asi nastala taky pochopitelná odveta. A kdyby to byl navíc letec ze země, které "de jure" není s bombardovanou zemí ve válce, pak by byl i HODNĚ drastický trest dobře odůvodnitelný, třeba podle hesla: Oko za oko, zub za zub...Sestřelenec je vlastně odzbrojený bandita, který spáchal mnohonásobnou hromadnou vraždu.

[kacermiroslav]

Tak až teď jsem si všimnul, že tu bylo vlákno na toto téma založené již v roce 2006. Prosím tedy admina o sloučení článků.
Předem děkuji.

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=194&t=1531

[seabee]

Ono to asi tak nějak souvisí se staletou mentalitou námořníků. Člověk na záchranném člunu nebo plácající se v moři = trosečník, čili námořník ve stavu akutní, nejvyšší nouze. A je potřeba mu pomoci. Protože příště se v té vodě můžeme plácat my a modlit se, aby nám někdo hodil kus lana...

Tak nejenom mentalita námořníků, ale i mezinárodní konvence, tzv. "Cruiser rules". V době II. světové války platily ty podle dohody "London Declaration concerning the Laws of Naval War" z roku 1909. Ty předepisují záchranu trosečníků z potopené lodi, nebo i záchranu posádku z lodi, kterou se chystám potopit. Podrobná diskuze byla tady na Palbě už vedená na téma potopení Lusitanie.

[vodouch]

Německá letecká záchranná služba (na počátku války mnohem lépe organizovaná než britská) zase poměrně běžně tahala z vody sestřelené spojenecké letce ,pokud se k nim dostala jako první.

Britové to Němcům záviděli, proto jim občas nějaký He 59 sundali.
Andy Saunders, "Convoy Peewit" (copyright)

[bat]

Krátké "amatérské" video k této problematice v širších souvislostech (anglicky). Na samotné bóje je tam bohužel jen pár záběrů.
[youtube]https://www.youtube.com/watch?v=7gRdcK97G0k[/youtube]