Vlastimil Čech píše:Tak mne napadá: Když z rozbitého tanku vyskakuje posádka, pak je dobrým zvykem ji podle možnosti postřílet. Když ovšem z rozbité lodi posádku protivník postřílí, považuje se to za přenejmenším nemravné, stejně tak, jako postřílet posádku havarovaného letadla na padácích.
Jak je to vlastně? Čím se liší posádka letadla od posádky tanku, či lodě?
Ono to asi tak nějak souvisí se staletou mentalitou námořníků. Člověk na záchranném člunu nebo plácající se v moři = trosečník, čili námořník ve stavu akutní, nejvyšší nouze. A je potřeba mu pomoci. Protože příště se v té vodě můžeme plácat my a modlit se, aby nám někdo hodil kus lana...
Je zdokumentován případ britského velitele korvety, který na širém moři zastavil stroje, aby nechal vytahat z vody pár trosečníků z německé ponorky. A když se ho velitel eskortní skupiny ostre dotázal, proč ty piráty nenechá, kde jsou, měl mu údajně odpovědět: "Ti lidé tam umírají, pane, a moře se neptá, jakou řečí volají o pomoc!"
Německá letecká záchranná služba (na počátku války mnohem lépe organizovaná než britská) zase poměrně běžně tahala z vody sestřelené spojenecké letce ,pokud se k nim dostala jako první.
Když Karl Dönitz vydal svůj proslulý "rozkaz Laconia", zakazující posádkám ponorek brát na palubu trosečníky z potopených lodí nebo jim jinak pomáhat k záchraně, někteří kapitáni je nechali postřílet z kulometů (mimochodem, totéž se odehrálo v r. 1941 i na britské straně). Jiní naopak vědomě neuposlechli, ačkoli věděli, co tím riskují. Vysvětlovali to tím, že nejnelidštější rozkaz pro každého námořníka zní: Nebrat žádné trosečníky!
Úměrně tomu bych spatřoval jistou paralelu v chování letců k mužům na padáku. Ten, kdo visí na padáku, je letec jako já a bojuje právě o holý život, na toho se přece nestřílí!
Pochopitelně se vyskytli i jedinci s názorem opačným, ale převažující byl asi tento.
Zatímco tankista, který vyskauje z rozbitého tanku, se právě ocitl mimo bezprostřední nebezpečí. A pěšákovi také obvykle chybí onen osobní vztah "námořníka k jiným námořníkům" nebo "pilota k jiným pilotům", jaký se vytváří ve specifické profesi a specifickém prostředí, jež samo o sobě představuje neustálé nebezpečí smrti.