Nene, nerozumíme si. Mě jde o (někdy dost) problematické fungování JSGME. Ale to je na SVK, ne sem. No to je putna. Uděláme to jak to půjde a příště...
ČSL vs. Luftwaffe, rekonstrukce?
Moderátor: jarl
Pravidla fóra
Pokud příspěvek v Aktualitách neodpovídá charakteru a úrovni "veřejné" Palby, moderátoři mají právo jej okamžitě, bez upozornění přesunout do skryté Hospody, která byla za tímto účelem zřízena.
Pokud nemáte přístup do Hospody a chtěli byste jej, musíte být na Palbě registrováni nejméně půl roku a poté můžete napsat SZ adminům "skelet" nebo "jarl".
Ve vlákně o Ukrajině v sekci "Aktuality" platí pravidla, která budete dodržovat. Postih za nedodržování bude následující:
- smazání příspěvku
- BAN uživatele (minimálně 24hodin, maximálně na vždy)
- uzamčení vlákna
Všechny tyto postihy budou uplatňovány bez jakéhokoliv varování a vysvětlování, na základě úsudku přítomného moderátora.
Pravidla jsou následující:
- příspěvek bude věcný v českém nebo slovenském jazyce (případně s českým nebo slovenským překladem), žádné "emotivní" výlevy nebudou trpěny
- diskuze ve vlákně "Válka na Ukrajině" není povolena, k tomu je určeno patřičné vlákno v Hospodě (o vstup můžete zažádat u administrátora)
Pokud příspěvek v Aktualitách neodpovídá charakteru a úrovni "veřejné" Palby, moderátoři mají právo jej okamžitě, bez upozornění přesunout do skryté Hospody, která byla za tímto účelem zřízena.
Pokud nemáte přístup do Hospody a chtěli byste jej, musíte být na Palbě registrováni nejméně půl roku a poté můžete napsat SZ adminům "skelet" nebo "jarl".
Ve vlákně o Ukrajině v sekci "Aktuality" platí pravidla, která budete dodržovat. Postih za nedodržování bude následující:
- smazání příspěvku
- BAN uživatele (minimálně 24hodin, maximálně na vždy)
- uzamčení vlákna
Všechny tyto postihy budou uplatňovány bez jakéhokoliv varování a vysvětlování, na základě úsudku přítomného moderátora.
Pravidla jsou následující:
- příspěvek bude věcný v českém nebo slovenském jazyce (případně s českým nebo slovenským překladem), žádné "emotivní" výlevy nebudou trpěny
- diskuze ve vlákně "Válka na Ukrajině" není povolena, k tomu je určeno patřičné vlákno v Hospodě (o vstup můžete zažádat u administrátora)
Nevím jestli je to tady na Palbě ještě relevantní, ale... dám to sem:
Vstávám po dvou hodinách spánku ve tři ráno, abych na kole dojel včas do své kanceláře, zásobovače AČR. Včera jsem ještě do časných hodin studoval ten nový systém pro vedení zásob který nám dodali...
Jen jsem si udělal silné kafe, dovídám se že diplomaté ještě na nějakou dobu dokázali oddálit nevyhnutelné - ale také že máme sice přehled, ale jen o tom co bylo včera, neboť hlášení z letišť teď, z rána ještě nedorazila. Po pár hodinách (stejně jsem už nedokázal usnout) se rozbíhají letové operace.
Koukám na seznamy, a musím říci že kolony se přes noc pochlapily. Na všech letištích máme vše potřebné dle pokynů velení.
Bleskurychle se domlouváme s piloty dopravních Dakot a na ta letiště kde předpokládáme větší provoz posílám zásoby navíc. Ve dvou ze tří případů, jak jsem se dozvěděl v průběhu dne, jsme to odhadli přesně, v jednom jsme se mýlili.
Do toho se dovídám že se hláskaři nemohou dovolat na štáb, jen k nám do kanclu, a tak budeme také sloužit jako spojovatelé...
A nadto (to jsme zas něco vyvinuli... smiley ) zjišťujeme problém v konstrukci těch nových vysílaček - když mluvíme s pilotem nebo letkou na běžných frekvencích, jde to, ale jakmile použije pilot speciální kanál (říkáme mu "šeptání"smiley tak my jej slyšíme - ale on nás ne...
No, musíme pracovat s tím co máme.
Z našich letišť to nejvíce schytává Plzeň. Avšak - naše zásobovací kolony fungují na jedničku! Několik bylo napadeno - ale až poté co byly vyloženy.
Není čas ani možnost zjišťovat stavy poškození na letištích, ale zdá se že všude kde musí přistávat letadla je možné jim poskytnout opravy, palivo, a když to nejde jinak, nechat je přelétnout za účelem dozbrojení. Materiálu je dost, a jen v jednom případě musíme na rozkaz přesunout palivovou četu na jiné letiště. Nějaká chybka - na daném letišti je jedna z největších zásob paliva - ale nejsou lidi... Njn, válka je holt organizovaný zmatek smiley
Na svou odpovědnost přesouvám ne jednu, ale dvě palivové a navíc jednu opravárenskou četu. Ukázalo se že je to správné rozhodnutí - hned první stroj potřebuje i opravu.
A už tu máme požadavky na nové piloty a na nové stroje. Letky Jan Hus a Masaryk to těžce schytaly... Masaryk má méně lidí - instruujeme ji tedy aby sedlaly stroje své letky které nemají piloty. Nervy - stihneme opravy u Husa?
Sakra... na letišti to schytal stojící vykládaný dopravní stroj! Letím k telefonu abych zjistil jak je na tom pilot - díky bohu žije, a další stroj jemuž operativně měním letový plán může nabrat jej i další přepravovanou osobu.
Ve chvíli kdy začínají opravené stroje žhavit motory, máme zprávy o letce Žižka. Mají tolik ztrát že se rozhodují poslat úplně všechny letuschopné piloty pro nové stroje. Chvíle rozhodnutí - mám poslat piloty prakticky celé jedné, půl jiné a dva z ještě další letky ve dvou těsně po sobě letících strojích když vím že nemohou dostat krytí? Riskneme to! Jen musí letět severněji.
Vyšlo to! Nepřítel nevěděl že by sestřelením těch dvou Dakot prakticky uzemnil naše letectvo!
Přichází rozkaz z velení. Máme zjistit škody na letištích abychom mohli aktualizovat naše seznamy zásob. Někde nám ztráty ohlásí, někam musíme poslat spojku v autě, někde necháme přeletět letoun a odhadnout. Odnesly to dvě operační a dvě pouze náhradní letiště. Že bychom měli takové štěstí - že by nám sedli na lep a bombardovali zásoby tam kde se nic neděje a ani nebude dít? Už je to tak!
Škody jsou i tak nemalé. Odepsali jsme 75% zásob v Plzni (tam to jak se později ukázalo bolí nejvíce), 80% v Bechyni, 70% v Karlových Varech a hned poté po dalším těžkém náletu zase 90% na Borech. Sakra! Ještě že tam předtím přibyly ty zásoby co jsme tam přidali ráno - a také kolony tam něco dovezly. Letiště stále může přijímat a opravovat, dozbrojovat i tankovat, ale po poradě s velením přesouváme jednu z letek aby se tyto činnosti pro ni dělaly jinde, na dosud nezasažených letištích. Zvláště dosud jen zásobovací letiště v Benešově se svými značnými zásobami a odpočatými četami se stává strategickým uzlem, kde se dá odbavit spousta i těžkých strojů v krátkém čase.
Protože jinde, zvláště v nešťastné zkoušené Plzni, začínají být čekající piloti netrpěliví... Mechanici dřou do úmoru, jejich práci nelze urychlit.
I palivo zdržuje, ještě že když máme tuto starost za sebou, můžeme při dobré organizaci a správě priorit značně urychlit dozbrojování.
Venku padá tma a dostávám nové hlášení o utrpěných škodách. Ve Zbraslavicích jen slabé - přišli jsme o 10% tamních zásob. Hodinu poté aktualizujeme Klatovy - tam jsme přišli o 75%. Z jiných letišť nemáme zprávy, ale to tak moc nevadí neboť se jedná o záložní nebo "vějičková" letiště, kam se sedá jen nouzově.
Jen jsem doplnil stavy zásob, a dal volno pilotům Dakot. Protože denní letky již startovat nebudou, a do nočních letek se již nebudou doplňovat piloti ani stroje, stejně by do ukončení letových operací nemohli vzlétnout. Naši bombři žhaví motory na poslední dnešní let. Konečně mám čas se najíst... kus kabanosu s chlebem. Ráno jsme měl krajíc chleba s marmeládou a v jedenáct trošku polívky (spálil jsem si kua hubu smiley )
Poslední hláskař ohlásil jejich směr nad území nepřítele. Nevím přesně kam letí - mohu to jen odhadovat z hlášení...
Vracejí se ze směru o dost jižněji. Sedají. Ještě nevím kolik se jich vrátilo, ale to se brzo dozvím z požadavků na opravy.
Je 2230, stroje sedají a opravují se. Je čas na rekapitulaci. Tedy za zásobování, samozřejmě. Stav budov a podobně si musí udělat jiní.
Letka Jan Hus má 8 připravených letadel z původních 15. Ostatní jsou zničeny. Má však plný stav pilotů.
U letky Jan Žižka je také 7 připravených letounů, dalších 7 je dle výkazů na misi (asi bordel v papírech) a jeden je veden jako zničený. 8 pilotů na letišti. Z těch sedmi se jistě (na základě zkušeností od rána) nevrátí 4-5... Musíme počítat s horší eventualitou.
Letka Masaryk má 6 pilotů, z toho 4 na misi (rovněž zatím nedorazila hlášení) a tedy musíme počítat s tím že nejmíň dva zahynou... Na letišti mají 6 připravených strojů, a pět hlásí jako zničené.
Letka Smetana má plný stav pilotů, 11 připravených a 4 zničené stroje.
U letky Štefánik máme 10 pilotů, 6 připravených letounů a 9 zničených.
Letka Dvořák má 6 pilotů a 7 letounů různých typů pro ně. 8 zničených.
Speciální letka má 3 piloty a pro ně 6 Dakot. Bohužel, musím jako velitel konstatovat že jeden z pilotů se ránobez omluvy nedostavil do služby, a já musím jeho čin nahlásit jako dezerci.
3 piloti a 6 letounů je u letky záchranné a školní.
Celkové počty: Kromě pilotů jež neposlali hlášení a z těch musíme bohužel počítat nejméně se 6-7 ztracenými jsou ostatní počty doplněny.
Stíhací letadla: ze 45 tabulkových máme najisto 21, všechny opravené/nové, dotankované a dozbrojené. K tomu můžeme počítat že se snad ještě 4 ks vrátí, bude nutno počítat s opravami apod.
Z bombardérů (bez rozdílu) máme k dispozici ze 45 strojů 24, všechny připravené ke startu.
Na letištích máme celkově více zásob než ráno, v Bechyni a Karlových Varech je cca 50% zásob a tedy nejméně na celý den bojů, v Klatovech je cca 25% a Plzeň-Bory hlásí 20-25% zásob. Na několika letištích máme více než dvojnásobek zásob oproti ránu, a dají se použít jak k dovybavování letadel tak i k operativnímu přesunu zásob/čet na používaná letiště.
Lze tedy říci, že tento den dopadl pro zásobování palivem, střelivem a bombami dobře, jakož i pro opravy. Veškeré požadavky byly vyřízeny, a pokud by piloti letek pokračovali v doplňování strojů i po ukončení denního letového provozu měli bychom 100% stavy. Což se dá v dalším dni předpokládat.
Ztráty však - na lidech především a na strojích, byly veliké. Více jistě dodají velitelé letek, avšak z mého pohledu: V průběhu bojů stíhači ztratili zhruba tolik strojů kolik činí tabulkové počty, a stejný počet jsme museli opravovat.
Bombardéry byly poškozovány a nahrazovány méně, ztráty měli zhruba 60%ní a zbytek byl opraven.
Bohužel jsem v průběhu dne ztratil kontrolu nad počtem doplňovaných pilotů. Dá se však předpokládat, že jich bude o trochu míň než letounů, některé stroje byly zničeny na letištích a někteří se také zachránili na padácích. I tak odhaduji že jsme museli nahradit dejme tomu 40% pilotů, tedy kolem 26-27 pilotů.
U speciálních letek jsme ztratili pouze dvě Dakoty, pilota žádného.
Pokud se mýlím, opravte mé počty smiley
Zbývá už jen dodat, že kancelář logistiky pracovala od 0300 do 2245 a spotřebovala pro svou činnost ten den 3 krajíce chleba, trošku másla a marmelády, misku čočkové polífky, 10 dkg čabajkového kabanosu, 90-100 g kafe, 5 pytlíků čaje, a cca 100g 40%ního alkeholu smiley
Díky všem.
PS: Že já blbec raději nelítal. Odpočinul bych si... Dneska jen vstát z postele byl porod smiley
Vstávám po dvou hodinách spánku ve tři ráno, abych na kole dojel včas do své kanceláře, zásobovače AČR. Včera jsem ještě do časných hodin studoval ten nový systém pro vedení zásob který nám dodali...
Jen jsem si udělal silné kafe, dovídám se že diplomaté ještě na nějakou dobu dokázali oddálit nevyhnutelné - ale také že máme sice přehled, ale jen o tom co bylo včera, neboť hlášení z letišť teď, z rána ještě nedorazila. Po pár hodinách (stejně jsem už nedokázal usnout) se rozbíhají letové operace.
Koukám na seznamy, a musím říci že kolony se přes noc pochlapily. Na všech letištích máme vše potřebné dle pokynů velení.
Bleskurychle se domlouváme s piloty dopravních Dakot a na ta letiště kde předpokládáme větší provoz posílám zásoby navíc. Ve dvou ze tří případů, jak jsem se dozvěděl v průběhu dne, jsme to odhadli přesně, v jednom jsme se mýlili.
Do toho se dovídám že se hláskaři nemohou dovolat na štáb, jen k nám do kanclu, a tak budeme také sloužit jako spojovatelé...
A nadto (to jsme zas něco vyvinuli... smiley ) zjišťujeme problém v konstrukci těch nových vysílaček - když mluvíme s pilotem nebo letkou na běžných frekvencích, jde to, ale jakmile použije pilot speciální kanál (říkáme mu "šeptání"smiley tak my jej slyšíme - ale on nás ne...
No, musíme pracovat s tím co máme.
Z našich letišť to nejvíce schytává Plzeň. Avšak - naše zásobovací kolony fungují na jedničku! Několik bylo napadeno - ale až poté co byly vyloženy.
Není čas ani možnost zjišťovat stavy poškození na letištích, ale zdá se že všude kde musí přistávat letadla je možné jim poskytnout opravy, palivo, a když to nejde jinak, nechat je přelétnout za účelem dozbrojení. Materiálu je dost, a jen v jednom případě musíme na rozkaz přesunout palivovou četu na jiné letiště. Nějaká chybka - na daném letišti je jedna z největších zásob paliva - ale nejsou lidi... Njn, válka je holt organizovaný zmatek smiley
Na svou odpovědnost přesouvám ne jednu, ale dvě palivové a navíc jednu opravárenskou četu. Ukázalo se že je to správné rozhodnutí - hned první stroj potřebuje i opravu.
A už tu máme požadavky na nové piloty a na nové stroje. Letky Jan Hus a Masaryk to těžce schytaly... Masaryk má méně lidí - instruujeme ji tedy aby sedlaly stroje své letky které nemají piloty. Nervy - stihneme opravy u Husa?
Sakra... na letišti to schytal stojící vykládaný dopravní stroj! Letím k telefonu abych zjistil jak je na tom pilot - díky bohu žije, a další stroj jemuž operativně měním letový plán může nabrat jej i další přepravovanou osobu.
Ve chvíli kdy začínají opravené stroje žhavit motory, máme zprávy o letce Žižka. Mají tolik ztrát že se rozhodují poslat úplně všechny letuschopné piloty pro nové stroje. Chvíle rozhodnutí - mám poslat piloty prakticky celé jedné, půl jiné a dva z ještě další letky ve dvou těsně po sobě letících strojích když vím že nemohou dostat krytí? Riskneme to! Jen musí letět severněji.
Vyšlo to! Nepřítel nevěděl že by sestřelením těch dvou Dakot prakticky uzemnil naše letectvo!
Přichází rozkaz z velení. Máme zjistit škody na letištích abychom mohli aktualizovat naše seznamy zásob. Někde nám ztráty ohlásí, někam musíme poslat spojku v autě, někde necháme přeletět letoun a odhadnout. Odnesly to dvě operační a dvě pouze náhradní letiště. Že bychom měli takové štěstí - že by nám sedli na lep a bombardovali zásoby tam kde se nic neděje a ani nebude dít? Už je to tak!
Škody jsou i tak nemalé. Odepsali jsme 75% zásob v Plzni (tam to jak se později ukázalo bolí nejvíce), 80% v Bechyni, 70% v Karlových Varech a hned poté po dalším těžkém náletu zase 90% na Borech. Sakra! Ještě že tam předtím přibyly ty zásoby co jsme tam přidali ráno - a také kolony tam něco dovezly. Letiště stále může přijímat a opravovat, dozbrojovat i tankovat, ale po poradě s velením přesouváme jednu z letek aby se tyto činnosti pro ni dělaly jinde, na dosud nezasažených letištích. Zvláště dosud jen zásobovací letiště v Benešově se svými značnými zásobami a odpočatými četami se stává strategickým uzlem, kde se dá odbavit spousta i těžkých strojů v krátkém čase.
Protože jinde, zvláště v nešťastné zkoušené Plzni, začínají být čekající piloti netrpěliví... Mechanici dřou do úmoru, jejich práci nelze urychlit.
I palivo zdržuje, ještě že když máme tuto starost za sebou, můžeme při dobré organizaci a správě priorit značně urychlit dozbrojování.
Venku padá tma a dostávám nové hlášení o utrpěných škodách. Ve Zbraslavicích jen slabé - přišli jsme o 10% tamních zásob. Hodinu poté aktualizujeme Klatovy - tam jsme přišli o 75%. Z jiných letišť nemáme zprávy, ale to tak moc nevadí neboť se jedná o záložní nebo "vějičková" letiště, kam se sedá jen nouzově.
Jen jsem doplnil stavy zásob, a dal volno pilotům Dakot. Protože denní letky již startovat nebudou, a do nočních letek se již nebudou doplňovat piloti ani stroje, stejně by do ukončení letových operací nemohli vzlétnout. Naši bombři žhaví motory na poslední dnešní let. Konečně mám čas se najíst... kus kabanosu s chlebem. Ráno jsme měl krajíc chleba s marmeládou a v jedenáct trošku polívky (spálil jsem si kua hubu smiley )
Poslední hláskař ohlásil jejich směr nad území nepřítele. Nevím přesně kam letí - mohu to jen odhadovat z hlášení...
Vracejí se ze směru o dost jižněji. Sedají. Ještě nevím kolik se jich vrátilo, ale to se brzo dozvím z požadavků na opravy.
Je 2230, stroje sedají a opravují se. Je čas na rekapitulaci. Tedy za zásobování, samozřejmě. Stav budov a podobně si musí udělat jiní.
Letka Jan Hus má 8 připravených letadel z původních 15. Ostatní jsou zničeny. Má však plný stav pilotů.
U letky Jan Žižka je také 7 připravených letounů, dalších 7 je dle výkazů na misi (asi bordel v papírech) a jeden je veden jako zničený. 8 pilotů na letišti. Z těch sedmi se jistě (na základě zkušeností od rána) nevrátí 4-5... Musíme počítat s horší eventualitou.
Letka Masaryk má 6 pilotů, z toho 4 na misi (rovněž zatím nedorazila hlášení) a tedy musíme počítat s tím že nejmíň dva zahynou... Na letišti mají 6 připravených strojů, a pět hlásí jako zničené.
Letka Smetana má plný stav pilotů, 11 připravených a 4 zničené stroje.
U letky Štefánik máme 10 pilotů, 6 připravených letounů a 9 zničených.
Letka Dvořák má 6 pilotů a 7 letounů různých typů pro ně. 8 zničených.
Speciální letka má 3 piloty a pro ně 6 Dakot. Bohužel, musím jako velitel konstatovat že jeden z pilotů se ránobez omluvy nedostavil do služby, a já musím jeho čin nahlásit jako dezerci.
3 piloti a 6 letounů je u letky záchranné a školní.
Celkové počty: Kromě pilotů jež neposlali hlášení a z těch musíme bohužel počítat nejméně se 6-7 ztracenými jsou ostatní počty doplněny.
Stíhací letadla: ze 45 tabulkových máme najisto 21, všechny opravené/nové, dotankované a dozbrojené. K tomu můžeme počítat že se snad ještě 4 ks vrátí, bude nutno počítat s opravami apod.
Z bombardérů (bez rozdílu) máme k dispozici ze 45 strojů 24, všechny připravené ke startu.
Na letištích máme celkově více zásob než ráno, v Bechyni a Karlových Varech je cca 50% zásob a tedy nejméně na celý den bojů, v Klatovech je cca 25% a Plzeň-Bory hlásí 20-25% zásob. Na několika letištích máme více než dvojnásobek zásob oproti ránu, a dají se použít jak k dovybavování letadel tak i k operativnímu přesunu zásob/čet na používaná letiště.
Lze tedy říci, že tento den dopadl pro zásobování palivem, střelivem a bombami dobře, jakož i pro opravy. Veškeré požadavky byly vyřízeny, a pokud by piloti letek pokračovali v doplňování strojů i po ukončení denního letového provozu měli bychom 100% stavy. Což se dá v dalším dni předpokládat.
Ztráty však - na lidech především a na strojích, byly veliké. Více jistě dodají velitelé letek, avšak z mého pohledu: V průběhu bojů stíhači ztratili zhruba tolik strojů kolik činí tabulkové počty, a stejný počet jsme museli opravovat.
Bombardéry byly poškozovány a nahrazovány méně, ztráty měli zhruba 60%ní a zbytek byl opraven.
Bohužel jsem v průběhu dne ztratil kontrolu nad počtem doplňovaných pilotů. Dá se však předpokládat, že jich bude o trochu míň než letounů, některé stroje byly zničeny na letištích a někteří se také zachránili na padácích. I tak odhaduji že jsme museli nahradit dejme tomu 40% pilotů, tedy kolem 26-27 pilotů.
U speciálních letek jsme ztratili pouze dvě Dakoty, pilota žádného.
Pokud se mýlím, opravte mé počty smiley
Zbývá už jen dodat, že kancelář logistiky pracovala od 0300 do 2245 a spotřebovala pro svou činnost ten den 3 krajíce chleba, trošku másla a marmelády, misku čočkové polífky, 10 dkg čabajkového kabanosu, 90-100 g kafe, 5 pytlíků čaje, a cca 100g 40%ního alkeholu smiley
Díky všem.
PS: Že já blbec raději nelítal. Odpočinul bych si... Dneska jen vstát z postele byl porod smiley
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Ještě dodám toto:
Kolego Hansi/Fučido!
Po přečtení pravidel jsem měl dojem, že tato akce asi nebude s to splnit mé očekávání, ale ukázalo se že naopak může být úspěšnou simulací fiktivního boje.
Smekám a gratuluji. Tobě i ostatním organizátorům.
Smekám pánové, myslím že ti co z akce odešli nebo do ní nešli, ať už piloti nebo Palbáci, udělali chybu.
Kolego Hansi/Fučido!
Po přečtení pravidel jsem měl dojem, že tato akce asi nebude s to splnit mé očekávání, ale ukázalo se že naopak může být úspěšnou simulací fiktivního boje.
Smekám a gratuluji. Tobě i ostatním organizátorům.
Smekám pánové, myslím že ti co z akce odešli nebo do ní nešli, ať už piloti nebo Palbáci, udělali chybu.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Pilot Farky, letka Jan Hus, letiště Plzeň - Bory.
Všichni piloti naší stíhací letky jsou vzbuzeni velmi brzy ráno, pomalu se v polospánku trousíme do předletové místnosti. Většina z pilotů má v ruce šálek kávy, někteří nervózně pokuřují. Rozhlédnu se okolo sebe a myslím na to, že někteří kluci doslova před několika dny dokončili zkrácený pilotní výcvik, snad to zvládneme. Ale už přichází velitel letky a oznamuje nám, že bojové operace se prozatím odkládají. O 2 hodiny a 20 minut později přichází rozkaz zaujmout bojovou pohotovost, kompletní letka začíná zahřívat motory svých Avií …
Let č. 1 – startujeme ještě za tmy, formujeme se nedaleko plzeňského letiště a letíme krýt Klatovy. Jsem číslo 2 v jednom z rojů. Hlídka probíhá v poklidu, když se náhle ze sluchátek ozývá : “ Modré kontakty u Plzně“. Otáčíme zpět k letišti a brzo z výšky sledujeme manévrový souboj Avií z naší letky s několika He 51. Téměř střemhlav jdeme našim na pomoc, přilétáme do chumlu ve stejném okamžiku jako skupina Němců na Bf 109. Zřejmě doprovod JABO. Souboj je v tom přítmí absolutně nepřehledný, vzduch je naplněn letadly a olovem. Několikrát musím prudce uhýbat útoku Messerschmittů, nakonec se mi ale podaří zkrátit jednomu cestu. Ze vzdálenosti 150 m ho třívteřinovou dávkou zasahuji zespodu do trupu, z motoru se mu začíná kouřit a navíc vidím unikající palivo. Není ale čas se radovat, ve sluchátkách se mi ozývá „Farky BREJK, BREJK !!“, ve stejnou chvíli kolem kabiny prolétají trasírky. Naštěstí mě německý stíhač minul. Nejvyšší čas vypadnout, odpoutávám se okamžitě z boje a po chvíli jdu na přistání, JABO a jejich doprovod mizí jižním směrem.
Let č. 2 – jdeme nahoru hned jak jen to je možné, nechceme to schytat na letišti. Opět letím dvojku. Stoupáme do 5000 m směrem na Jih, když nás najednou ve vstřícném kursu míjí bombardovací B-71 s befky na ocase. Že by naše bombarďáky honili až od hranic? Přítomnost Bf 109 se rychle vysvětluje – vlevo pod námi jsou Štuky! Číslo tři jde dolů na Štuky, já zůstávám s velitelem roje. Chceme zaměstnat doprovod a umožnit tak ostatním Aviím nerušený útok na střemhlavé bombardéry. Číslo tři je bohužel okamžitě zabito jedním ze zadních střelců, my jsme mezi čtyřmi befky. Snažím se chránit „šéfa“ co to jde, hlavu si můžu ukroutit jak koukám okolo sebe. Držíme se slušně, nakonec nám ale dochází štěstí a schytávám to. Sestupnou spirálou vrtám až do výšky stromů a mizím směrem k našemu letišti. Palivo mi dochází v okamžiku, kdy se moje kola dotkli země.
Počítáme s mechaniky vracející se mašiny. Letka dostala tvrdě do těla, platíme „nováčkovskou daň“ i s úroky. Naše stavy jsou oproti ránu padesátiprocentní, máme 7 mrtvých kamarádů…
Let č. 3 – velitel letky dostává rozkaz podvěsit pumy a napadnout nepřátelské kolony u Domažlic. Momentálně jsme schopní na tenhle útok vyslat jen tři stroje. Mechanici makají na plné obrátky, proto můžu vést zanedlouho jednu trojici jako vrchní krytí našich s pumami. Plníme úkol poblíž Horšovského Týna, když nás pozemní návodčí posílá zachytit nálet. Nepřítele nenalézáme, otočíme tedy zpět k Plzni. Cca 20 km jižně od Plzně narážíme na čtveřici Messerschmittů, po několika minutách kočkování se obě strany odpoutávají z boje. Takže bereme zase kurs Plzeň a už z dálky vidíme neklamné známky toho, že u našeho letiště se bojuje. Plynové páky jdou nadoraz, připravujeme se na další boj. U letiště Avie pronásledující Štuky, velitel letky jednu posílá k zemi. Ale už tu jsou všudypřítomná befka, další minuty jsou vyplněné zběsilým manévrováním a střelbou. Najednou tupá rána, čelní štítek mi pokrývá olej a motor má poněkud nezdravý zvuk. Mizím pryč a sedám na letiště.
Let č. 4 – „moje“ trojice Avií vedená velitelem letky naráží poblíž Horšovského Týna na několik Bf 109. Náš roj se trhá, do boje přibývají další Němci. Dlouhé minuty jsem nucený se vyhýbat nekončícím útokům, aniž bych dostal šanci alespoň vystřelit (mimo krátké dávky téměř na head on). V okamžiku kdy zahlédnu velitele a chci se k němu připojit jsem nucený opět uhnout. Pak se ohlédnu vpravo a tam Messerschmitt s ohníčky u čumáku. Zdálo se že minul, ze sluchátek se ale ozve :“Dvojko, jde z tebe palivo“. A sakra, mám doslova pár minut na přistání. Nejblíž jsou Klatovy, jdu tedy tam. Palivo mi dochází cca 10 km od Klatov, ale dokázal jsem to tam dotáhnout. Zatímco mě klatovští mechanici opravují, připojuje se ke mně kolega z letky, kterého postihl podobný osud. Během oprav dochází k hloubkovému útoku na letiště, vyvázl jsem z něj ale naštěstí bez poškození. Později se s oběma našimi Aviemi přesouváme domů do Plzně.
Let č. 5 – máme kritický nedostatek strojů, protože Němci neustále útočí na naše letiště. Dakota tedy vyzvedává několik našich pilotů a má je dovést pro nová letadla do Prahy. Dopravní letadlo je doslova nacpané k prasknutí lidmi, ostatní letky jsou na tom asi podobně. Sedám do jedné z našich tří bojeschopných stíhaček a dostáváme za úkol doprovodit Dakotu. Cesta naštěstí proběhla bez zvláštních událostí, sedáme ve Kbelích a tankujeme.
Let č. 6 – 8 bojeschopných letadel letky Jan Hus se přesouvá z Kbel do Plzně, když dochází ke změně úkolu - Šmolíci jdou na Cham, my je máme podpořit. Poblíž hranic sleduju, jak jedna Avie klesá přímo na mě, vykřiknu varování ale je už pozdě. Kolega si o můj trup uráží kus křídla (moje éro je naštěstí nepoškozené) a já s hrůzou sleduju, jak padá ve vývrtce dolů. S ulehčením zahlédnu vrchlík padáku, později se pilot dostává kurýrním letounem do Plzně. Ufff, to bylo o fous.
K Chamu přilétáme v čase, kdy jsou Šmolíci už na ústupu. Velitel jde se třemi kluky dolů, já dostávám za úkol vést trojici vrchního krytí. Dolní čtyřka ostřeluje letiště a likviduje jeden nenáviděný He 51. Vyhlížím befka, čekám že se pokusí spadnout na údernou skupinu s převahou výšky. Rádio ožívá: „Befka, jsou tady befka !“. Rozhlížím se jako blázen, ale nic nevidím. Kruci, asi přiletěli při zemi. Kamarádi dole už tvrdě bojují, Němci mezi ně vpadli bez varování. Řvu do mikrofonu „Rozpustit formaci, najděte si dole Avii a kryjte jí“. Sám jdu střemhlav dolů. Jsem svědkem toho, jak jeden z Bf 109 vráží do jednoho z nás. Rychle si vybírám cíl, Němec mi vyplňuje celý zaměřovač, tisknu spoušť. Befko za sebou táhne vlečku kouře, nemám čas sledovat jeho další osud. Ustupujeme směr Plzeň.
Jsem už nad domácím letištěm, když jeden pilot (přezdíváme mu Šmudla) hlásí souboj s befky nedaleko Plzně. Jdu mu s jedním kolegou na pomoc. Dostáváme se na vizuální kontakt, hlásím:“Šmudlo bacha, jeden na tebe padá“. Sotva jsem to dořekl – BOOM a ve zlomku sekundy Šmudla i německý stíhač umírají v explozi. Srážka. Druhé befko ulítá pryč. Jdu na přistání jen s minimálním množstvím paliva. Lezu z mašiny a zapaluju si zaslouženou cigaretu. Během snad dvou minut bezmocně sleduju, jak se k letišti blíží trojice JABO He 51. Nemá smysl lézt do mašiny, prásknu sebou na břicho a čekám. Nepřátelské pumy nekompromisně nalézají svůj cíl a moje milovaná Avie se rozletí na tisíc kousků. Hrozím Němcům pěstí.
Let č. 7 – jeden z pilotů už má pro dnešek dost, velitel mi tedy přiděluje jeho stroj. Vzlétáme na poslední dnešní hlídku. Ve velké výšce potkáváme skupinu Avií jiné jednotky, modří nikde. Hlásky nakonec zachycují nepřítele u hranic, nedaří se nám ale ve stále se zhoršujících světelných podmínkách navázat kontakt. Musíme obrátit domů, jinak budeme přistávat za úplné tmy a na to nejsme vycvičeni. Přistáváme okolo 18.00.
Jsem polomrtvý z únavy a nervového vypětí, ale jsem naživu …
Všichni piloti naší stíhací letky jsou vzbuzeni velmi brzy ráno, pomalu se v polospánku trousíme do předletové místnosti. Většina z pilotů má v ruce šálek kávy, někteří nervózně pokuřují. Rozhlédnu se okolo sebe a myslím na to, že někteří kluci doslova před několika dny dokončili zkrácený pilotní výcvik, snad to zvládneme. Ale už přichází velitel letky a oznamuje nám, že bojové operace se prozatím odkládají. O 2 hodiny a 20 minut později přichází rozkaz zaujmout bojovou pohotovost, kompletní letka začíná zahřívat motory svých Avií …
Let č. 1 – startujeme ještě za tmy, formujeme se nedaleko plzeňského letiště a letíme krýt Klatovy. Jsem číslo 2 v jednom z rojů. Hlídka probíhá v poklidu, když se náhle ze sluchátek ozývá : “ Modré kontakty u Plzně“. Otáčíme zpět k letišti a brzo z výšky sledujeme manévrový souboj Avií z naší letky s několika He 51. Téměř střemhlav jdeme našim na pomoc, přilétáme do chumlu ve stejném okamžiku jako skupina Němců na Bf 109. Zřejmě doprovod JABO. Souboj je v tom přítmí absolutně nepřehledný, vzduch je naplněn letadly a olovem. Několikrát musím prudce uhýbat útoku Messerschmittů, nakonec se mi ale podaří zkrátit jednomu cestu. Ze vzdálenosti 150 m ho třívteřinovou dávkou zasahuji zespodu do trupu, z motoru se mu začíná kouřit a navíc vidím unikající palivo. Není ale čas se radovat, ve sluchátkách se mi ozývá „Farky BREJK, BREJK !!“, ve stejnou chvíli kolem kabiny prolétají trasírky. Naštěstí mě německý stíhač minul. Nejvyšší čas vypadnout, odpoutávám se okamžitě z boje a po chvíli jdu na přistání, JABO a jejich doprovod mizí jižním směrem.
Let č. 2 – jdeme nahoru hned jak jen to je možné, nechceme to schytat na letišti. Opět letím dvojku. Stoupáme do 5000 m směrem na Jih, když nás najednou ve vstřícném kursu míjí bombardovací B-71 s befky na ocase. Že by naše bombarďáky honili až od hranic? Přítomnost Bf 109 se rychle vysvětluje – vlevo pod námi jsou Štuky! Číslo tři jde dolů na Štuky, já zůstávám s velitelem roje. Chceme zaměstnat doprovod a umožnit tak ostatním Aviím nerušený útok na střemhlavé bombardéry. Číslo tři je bohužel okamžitě zabito jedním ze zadních střelců, my jsme mezi čtyřmi befky. Snažím se chránit „šéfa“ co to jde, hlavu si můžu ukroutit jak koukám okolo sebe. Držíme se slušně, nakonec nám ale dochází štěstí a schytávám to. Sestupnou spirálou vrtám až do výšky stromů a mizím směrem k našemu letišti. Palivo mi dochází v okamžiku, kdy se moje kola dotkli země.
Počítáme s mechaniky vracející se mašiny. Letka dostala tvrdě do těla, platíme „nováčkovskou daň“ i s úroky. Naše stavy jsou oproti ránu padesátiprocentní, máme 7 mrtvých kamarádů…
Let č. 3 – velitel letky dostává rozkaz podvěsit pumy a napadnout nepřátelské kolony u Domažlic. Momentálně jsme schopní na tenhle útok vyslat jen tři stroje. Mechanici makají na plné obrátky, proto můžu vést zanedlouho jednu trojici jako vrchní krytí našich s pumami. Plníme úkol poblíž Horšovského Týna, když nás pozemní návodčí posílá zachytit nálet. Nepřítele nenalézáme, otočíme tedy zpět k Plzni. Cca 20 km jižně od Plzně narážíme na čtveřici Messerschmittů, po několika minutách kočkování se obě strany odpoutávají z boje. Takže bereme zase kurs Plzeň a už z dálky vidíme neklamné známky toho, že u našeho letiště se bojuje. Plynové páky jdou nadoraz, připravujeme se na další boj. U letiště Avie pronásledující Štuky, velitel letky jednu posílá k zemi. Ale už tu jsou všudypřítomná befka, další minuty jsou vyplněné zběsilým manévrováním a střelbou. Najednou tupá rána, čelní štítek mi pokrývá olej a motor má poněkud nezdravý zvuk. Mizím pryč a sedám na letiště.
Let č. 4 – „moje“ trojice Avií vedená velitelem letky naráží poblíž Horšovského Týna na několik Bf 109. Náš roj se trhá, do boje přibývají další Němci. Dlouhé minuty jsem nucený se vyhýbat nekončícím útokům, aniž bych dostal šanci alespoň vystřelit (mimo krátké dávky téměř na head on). V okamžiku kdy zahlédnu velitele a chci se k němu připojit jsem nucený opět uhnout. Pak se ohlédnu vpravo a tam Messerschmitt s ohníčky u čumáku. Zdálo se že minul, ze sluchátek se ale ozve :“Dvojko, jde z tebe palivo“. A sakra, mám doslova pár minut na přistání. Nejblíž jsou Klatovy, jdu tedy tam. Palivo mi dochází cca 10 km od Klatov, ale dokázal jsem to tam dotáhnout. Zatímco mě klatovští mechanici opravují, připojuje se ke mně kolega z letky, kterého postihl podobný osud. Během oprav dochází k hloubkovému útoku na letiště, vyvázl jsem z něj ale naštěstí bez poškození. Později se s oběma našimi Aviemi přesouváme domů do Plzně.
Let č. 5 – máme kritický nedostatek strojů, protože Němci neustále útočí na naše letiště. Dakota tedy vyzvedává několik našich pilotů a má je dovést pro nová letadla do Prahy. Dopravní letadlo je doslova nacpané k prasknutí lidmi, ostatní letky jsou na tom asi podobně. Sedám do jedné z našich tří bojeschopných stíhaček a dostáváme za úkol doprovodit Dakotu. Cesta naštěstí proběhla bez zvláštních událostí, sedáme ve Kbelích a tankujeme.
Let č. 6 – 8 bojeschopných letadel letky Jan Hus se přesouvá z Kbel do Plzně, když dochází ke změně úkolu - Šmolíci jdou na Cham, my je máme podpořit. Poblíž hranic sleduju, jak jedna Avie klesá přímo na mě, vykřiknu varování ale je už pozdě. Kolega si o můj trup uráží kus křídla (moje éro je naštěstí nepoškozené) a já s hrůzou sleduju, jak padá ve vývrtce dolů. S ulehčením zahlédnu vrchlík padáku, později se pilot dostává kurýrním letounem do Plzně. Ufff, to bylo o fous.
K Chamu přilétáme v čase, kdy jsou Šmolíci už na ústupu. Velitel jde se třemi kluky dolů, já dostávám za úkol vést trojici vrchního krytí. Dolní čtyřka ostřeluje letiště a likviduje jeden nenáviděný He 51. Vyhlížím befka, čekám že se pokusí spadnout na údernou skupinu s převahou výšky. Rádio ožívá: „Befka, jsou tady befka !“. Rozhlížím se jako blázen, ale nic nevidím. Kruci, asi přiletěli při zemi. Kamarádi dole už tvrdě bojují, Němci mezi ně vpadli bez varování. Řvu do mikrofonu „Rozpustit formaci, najděte si dole Avii a kryjte jí“. Sám jdu střemhlav dolů. Jsem svědkem toho, jak jeden z Bf 109 vráží do jednoho z nás. Rychle si vybírám cíl, Němec mi vyplňuje celý zaměřovač, tisknu spoušť. Befko za sebou táhne vlečku kouře, nemám čas sledovat jeho další osud. Ustupujeme směr Plzeň.
Jsem už nad domácím letištěm, když jeden pilot (přezdíváme mu Šmudla) hlásí souboj s befky nedaleko Plzně. Jdu mu s jedním kolegou na pomoc. Dostáváme se na vizuální kontakt, hlásím:“Šmudlo bacha, jeden na tebe padá“. Sotva jsem to dořekl – BOOM a ve zlomku sekundy Šmudla i německý stíhač umírají v explozi. Srážka. Druhé befko ulítá pryč. Jdu na přistání jen s minimálním množstvím paliva. Lezu z mašiny a zapaluju si zaslouženou cigaretu. Během snad dvou minut bezmocně sleduju, jak se k letišti blíží trojice JABO He 51. Nemá smysl lézt do mašiny, prásknu sebou na břicho a čekám. Nepřátelské pumy nekompromisně nalézají svůj cíl a moje milovaná Avie se rozletí na tisíc kousků. Hrozím Němcům pěstí.
Let č. 7 – jeden z pilotů už má pro dnešek dost, velitel mi tedy přiděluje jeho stroj. Vzlétáme na poslední dnešní hlídku. Ve velké výšce potkáváme skupinu Avií jiné jednotky, modří nikde. Hlásky nakonec zachycují nepřítele u hranic, nedaří se nám ale ve stále se zhoršujících světelných podmínkách navázat kontakt. Musíme obrátit domů, jinak budeme přistávat za úplné tmy a na to nejsme vycvičeni. Přistáváme okolo 18.00.
Jsem polomrtvý z únavy a nervového vypětí, ale jsem naživu …
Jinak, Tempiku, musím s tebou zásadně nesouhlasit. Kdybych např. já mohl letět, tak bych stejně nemohl... pokud postupuji při modování naprosto přesně podle návodu, zastaví se mi šturm na 95%tech a mám tak akorát vztek, rozkurvenou grafiku a od JSGME také pravděpodobně rozesrané registry... A vzhledem k tomu že to zkouším už asi týden, tak si myslím že bych to na akci nerozchodil. A proklel bych vás všecky do horoucích pekel.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Doufám , že to není off top...ale s těmi mody je občas hodně velký problém. Hodně záleží na konfiguraci počítače mě například štrurm s mody nejede a to jsem jen vyměnil grafiku ATI X1800GT2 za ATI5770:( reinstal atd a neběží:( jinak věřím že to byla akce jak má být....
6:00 zaměstnání - "Niitaka jama nobore, iči-ni-rei-ja"
Tohle jsem splodil pár desítek minut po konci akce. Ale plánuji sepsat bpjpvé hlášení letky Jan Hus i oficiálně. Jen to bude chvilku trvat.
Zatím jen výňatek ze zápisníčku velitele zapsaný při posledních dozvucích motoru:
"Plzeň trpěla jako zvíře. Pořád v zápřahu, pořád pod tlakem. Hlásky než ohlásili odlet jedné vlny nepřátel už hlásili další útok do dvou minut. Starty proti nepřátelům v 5 km+, bomby padající mezi opravující se letadla. Na to útoky bitevníích He-51... Ale zvíře táhlo dál. Měli jsme v rezervě další, pokud by tohle padlo. Nepadlo.
Stíhači z různých letišť se často spojovali nad touto oblastí u udrželi Plzeňsko, vázali síly LW a nutili ji tam krvácet.
Napsal bych i nějaký report, ale prostě mi splývají části dne. S jistotou si pamatuji jen brzký raní nálet He-51, tmu a zmatek. Pak odesílání kluků nad domažlicko, Klatovy - nad šumavou to vře. Befka vysoko, He-111 co nejdou zastavit. Zajmutí nepřátelského pilota na německé straně, sestřelení storcha a vzteklá Bf pražící po jeho pomstě co nás naháněla od Domažlic až po Plzeň. Útok na tanky, doprovody dakot a kosů. Vyzvednutí spolubojovníka ve Furth im Waldu po útoku na Cham, kam jsme letěli podpořit šmolíky, ale už tam byli jen slétnuté stodevítky, bylo jich moc. Jeden He-51 na zemi a zničen. 4 stroje z 6 našich dole, ale dva ze sestřelených pilotů jsme dostali domů. Stojím na silnici. Dvě avie proti sobě - jedna s dírou v nádrži a bez kapky benzínu. Alllite nastupuje a Bf nadohled - nevidí nás. Letíme domů. Letka Jan Hus je v tu chvíli prakticky beze strojů. Skoro všichni letí pro nové stroje do Prahy sedíce v dakotě - zbyli nám tři stroje na vlastní eskortu a dva poškozené na krytí Plzně v případě nouze nejvyšší. Dobře to dopadlo. Jsme zpátky a oproti ránu 80% stav pilotů i s letadly. Jdem do toho znova. Moje Avie se mnou přežila celý den - několikrát lehce poškozená. I bez paliva se mnou doletěla až na letiště. Tři křížky na jejím trupu ale během útoku luftwaffe doutnají na hranici letiště Snažil jsem se je zahnat, ale nešlo to. Už se smráká. Lehce popálen odbíhám. Po ošetření rozděluji zbylé stroje mezi piloty. Brání dál až do posledních paprsků slunce. Fronta drží, letiště doutná. Zbyl nám jeden hangár, ale nevadí. Stejně nám zbylo jen 6 strojů, ty tam do zítřejšího rána schováme a ráno startují. Dva piloty máme s novými Aviemi v Praze. 8 na další den. Máme velké ztráty, ale budeme držet. Morálka vysoká. Neprošli a neprojdou. Jejich trosky se míchají s našimi. To určitě nečekali."
Zatím jen výňatek ze zápisníčku velitele zapsaný při posledních dozvucích motoru:
"Plzeň trpěla jako zvíře. Pořád v zápřahu, pořád pod tlakem. Hlásky než ohlásili odlet jedné vlny nepřátel už hlásili další útok do dvou minut. Starty proti nepřátelům v 5 km+, bomby padající mezi opravující se letadla. Na to útoky bitevníích He-51... Ale zvíře táhlo dál. Měli jsme v rezervě další, pokud by tohle padlo. Nepadlo.
Stíhači z různých letišť se často spojovali nad touto oblastí u udrželi Plzeňsko, vázali síly LW a nutili ji tam krvácet.
Napsal bych i nějaký report, ale prostě mi splývají části dne. S jistotou si pamatuji jen brzký raní nálet He-51, tmu a zmatek. Pak odesílání kluků nad domažlicko, Klatovy - nad šumavou to vře. Befka vysoko, He-111 co nejdou zastavit. Zajmutí nepřátelského pilota na německé straně, sestřelení storcha a vzteklá Bf pražící po jeho pomstě co nás naháněla od Domažlic až po Plzeň. Útok na tanky, doprovody dakot a kosů. Vyzvednutí spolubojovníka ve Furth im Waldu po útoku na Cham, kam jsme letěli podpořit šmolíky, ale už tam byli jen slétnuté stodevítky, bylo jich moc. Jeden He-51 na zemi a zničen. 4 stroje z 6 našich dole, ale dva ze sestřelených pilotů jsme dostali domů. Stojím na silnici. Dvě avie proti sobě - jedna s dírou v nádrži a bez kapky benzínu. Alllite nastupuje a Bf nadohled - nevidí nás. Letíme domů. Letka Jan Hus je v tu chvíli prakticky beze strojů. Skoro všichni letí pro nové stroje do Prahy sedíce v dakotě - zbyli nám tři stroje na vlastní eskortu a dva poškozené na krytí Plzně v případě nouze nejvyšší. Dobře to dopadlo. Jsme zpátky a oproti ránu 80% stav pilotů i s letadly. Jdem do toho znova. Moje Avie se mnou přežila celý den - několikrát lehce poškozená. I bez paliva se mnou doletěla až na letiště. Tři křížky na jejím trupu ale během útoku luftwaffe doutnají na hranici letiště Snažil jsem se je zahnat, ale nešlo to. Už se smráká. Lehce popálen odbíhám. Po ošetření rozděluji zbylé stroje mezi piloty. Brání dál až do posledních paprsků slunce. Fronta drží, letiště doutná. Zbyl nám jeden hangár, ale nevadí. Stejně nám zbylo jen 6 strojů, ty tam do zítřejšího rána schováme a ráno startují. Dva piloty máme s novými Aviemi v Praze. 8 na další den. Máme velké ztráty, ale budeme držet. Morálka vysoká. Neprošli a neprojdou. Jejich trosky se míchají s našimi. To určitě nečekali."
To moje dá se říct suché vojenské hlášení nevystihuje charakter celého dne.
Nejsilnější na celém tom dni byly EMOCE. Prošel jsem si vším - Strach, Lítost, Bezmoc, Radost, Touha po pomstě, Vztek, Nervozita, Štěstí, Hrdost. To všechno tam bylo a bylo to VELMI intenzivní.
K těm časům - nejsem schopný určit co se kdy stalo. I když jsem napsal to hlášení co je tu výše, nemám vůbec tušení co z toho je alespoň trochu přesné. Jak píše Tempík - celé se to v hlavě slilo do jednoho nekončícího kolotoče vzletů, soubojů a přistání.
V paměti mi zůstávají spíš takové krátké záblesky. Start ve tmě. Nepřehlednej chumel letadel. Rozčouzený befko, ten to domů nedotáhne. Doplňování munice a paliva. Befko střílející na náš bomber doslova nad našimi hlavami. Jsme dva na čtyři befka. Strašný ztráty našich pilotů. Těžký boj s befky u Plzně, modrý stíhačky jsou snad úplně všude. Olej na kabině. Nouzák na letišti plném hořících vraků. Čekání na opravu. Přistávající Avie směřující přímo do mě. Sám mezi velkou přesilou. Pohled na střílející befko. Zvuk větru od stojící vrtule, do Klatov v tu chvíli daleko. Kapka potu stékající k obočí. Doprovod Dakoty plné pilotů, pocit velké zodpovědnosti. Avie klesající přímo na mě. Letadlo padající s uraženým křídlem, otevírající se padák. Bf 109 vrážející do naší Avie. Manévrový boj nad Chamem, výška 0 m. Plný zaměřovač befka, záblesky na jeho motoru a následný kouř. Další srážka červeného a modrého stíhače. Hloubkový útok na moje letadlo, obrovská exploze. Poslední hlídka. Půl hodiny před koncem akce vůbec první vzdušný kontakt s Aviemi z jiné letky. Přistání skoro za tmy. Obrovská únava. Oči pálí jako čert. Přežil jsem, ale jsem totálně vyřízenej ...
Pokud jde o zhodnocení nějakých výsledků - nemůžu sloužit, jako řadový pilot jsem byl příliš zaměstnán bojem o svůj virtuální život. Vím jen, že Luftwaffe létala kyvadlovou dopravu pum na naše letiště a my jsme nebyli schopni jim v tom zamezit. Modří stíhači měli skvělý den, měli vzdušnou nadvládu. Avie letky Jan Hus tahali jednoznačně za kratší konec. Nějakou škodu jsme ale nepříteli přeci jen způsobili.
Nejsilnější na celém tom dni byly EMOCE. Prošel jsem si vším - Strach, Lítost, Bezmoc, Radost, Touha po pomstě, Vztek, Nervozita, Štěstí, Hrdost. To všechno tam bylo a bylo to VELMI intenzivní.
K těm časům - nejsem schopný určit co se kdy stalo. I když jsem napsal to hlášení co je tu výše, nemám vůbec tušení co z toho je alespoň trochu přesné. Jak píše Tempík - celé se to v hlavě slilo do jednoho nekončícího kolotoče vzletů, soubojů a přistání.
V paměti mi zůstávají spíš takové krátké záblesky. Start ve tmě. Nepřehlednej chumel letadel. Rozčouzený befko, ten to domů nedotáhne. Doplňování munice a paliva. Befko střílející na náš bomber doslova nad našimi hlavami. Jsme dva na čtyři befka. Strašný ztráty našich pilotů. Těžký boj s befky u Plzně, modrý stíhačky jsou snad úplně všude. Olej na kabině. Nouzák na letišti plném hořících vraků. Čekání na opravu. Přistávající Avie směřující přímo do mě. Sám mezi velkou přesilou. Pohled na střílející befko. Zvuk větru od stojící vrtule, do Klatov v tu chvíli daleko. Kapka potu stékající k obočí. Doprovod Dakoty plné pilotů, pocit velké zodpovědnosti. Avie klesající přímo na mě. Letadlo padající s uraženým křídlem, otevírající se padák. Bf 109 vrážející do naší Avie. Manévrový boj nad Chamem, výška 0 m. Plný zaměřovač befka, záblesky na jeho motoru a následný kouř. Další srážka červeného a modrého stíhače. Hloubkový útok na moje letadlo, obrovská exploze. Poslední hlídka. Půl hodiny před koncem akce vůbec první vzdušný kontakt s Aviemi z jiné letky. Přistání skoro za tmy. Obrovská únava. Oči pálí jako čert. Přežil jsem, ale jsem totálně vyřízenej ...
Pokud jde o zhodnocení nějakých výsledků - nemůžu sloužit, jako řadový pilot jsem byl příliš zaměstnán bojem o svůj virtuální život. Vím jen, že Luftwaffe létala kyvadlovou dopravu pum na naše letiště a my jsme nebyli schopni jim v tom zamezit. Modří stíhači měli skvělý den, měli vzdušnou nadvládu. Avie letky Jan Hus tahali jednoznačně za kratší konec. Nějakou škodu jsme ale nepříteli přeci jen způsobili.
-
Ramon
- nadpraporčík
- Příspěvky: 432
- Registrován: 18/9/2007, 17:30
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Pilot Ramon, stíhací letka Jan Hus, letiště Plzeň - Bory
Let č.1 - je ještě tma když nahazujeme motory na letišti v Plzni. Jako nováček jsem přidělen do 1. roje k Tempikovi a Smisovi. Let pro mě nezačíná dobře - při zatáčce ztrácím kontakt se zbytkem roje a i když znám jejich kurz a výšku, tak je v šeru nevidím. Naštěstí se po chvíli zorientuju a vyrážím směr Klatovy, kde je hlášen kontakt s nepřitelem. Potkávám Smise a řadím se za něho. Nad Klatovama kolem nás pořád něco lítá, ale všechno je v tom šeru zmatené a nezřetelné. Na chvíli se dostáváme do kontaktu s Befky, ale nic z toho není. Pak se Smis sráží s další Avií naší letky a já zůstávám sám. Po chvílí osamělého letu přichází rozkaz k návratu na základnu. Tankuju palivu a jdu hned zase na start.
Let č.2 - konečně kolem sebe vnímám denní světlo. Letím opět s Tempikem a nabíráme u Plzně výšku. Asi v 7:40 se objevuje osamělá B-71, pronásledovaná dvojicí Bf-109 - befka se obrací a letí pryč. Velení nás posílá na jih, vidíme protiletadlovou palbu a klesáme, za chvíli pozorujeme jak zadní střelec Štuky likviduje jednu z našich Avií. Tempik se pouští za Štukou, já za ním, nedaří se nám ji ale dohnat. Najednou vidím kolem sebe trasírky, z motoru se vyvalí kouř a křidélka nereagují. Na poslední chvíli vybírám pád, nabírám opět výšku a skáču. Ještě na padáku sleduju jak moje Avie začíná hořet a padá k zemi.
Návrat na letiště mi trvá hodinu. Volat záchranné letadlo nemá smysl, Dakota na lince do Prahy má naplánovaný přílet stejně až za hodinu a půl. Do Prahy nás pro nové éra letí od letky 5, další 3 kluci zajišťují krytí. Na téměř prázdné Ruzyni přebíráme nové stroje a letíme bez munice zpět do Plzně.
Let č.3 - s pěti stroji startujeme a stoupáme nad Plzní, 3 Avie hlídají ve výšce 6000, zbylé 2 dole ve výšce 2000. Z velení příchází informace o osamělém He-111, který za chvíli opravdu nacházíme. Heinkel točí a pakuje se zpět. Na dostřel se k němu dostává jako jediný Smis a pouští mu palivo. Heinkel dál utíká domů a bez efektu si s jeho kulometčíkem na dálku posíláme krátké dávky. Když už se Smis v blízkosti hranic dostává znovu na dostřel, vpadnou mezi nás befka. Jedna Avie padá k zemi, ostatní mizí pryč, jen Smis sám zadržuje čtyři befka. Vracíme se zpátky do Pzně, jedna Avie musí přistát s děravou nádrží v Klatovech. Jen co v Plzni doplníme palivo a munici, jdeme zase nahoru.
Let č.4 - velení nám hlásí, že se jižně od Plzně potuluje německé záchranné letadlo. Letíme nízko a hledáme vetřelce. Dostáváme info o velké koncentraci stíhaček v 5 km. Najednou se v rádiu ozve “Vidím ho !!!” a vzápětí padají trosky záchranného Štorcha k zemi. Velitel letky nařizuje okamžitý návrat do Plzně, teď po nás befka půjdou. Cestou na sever míjíme dvojici německých stíhaček a všichni s napětím čekáme, jestli si nás všimnou a začnou točit. Po chvíli se ozve zadní roj, že jsou napadeni a ve stejný okamžik přilétají další Němci od Pzně. Nastává chaos, ve kterém se snažím najít nějaký náš stroj. U Dobřan točím levou a připojuju se k formaci 4 Avií letící směrem od Plzně. Po několika minutách letu z hrůzou zjišťuju, že Avie přede mnou nejsou Avie a že celou dobu letím kousek za formací bitevních He-51. Pomalu se posouvám za nejbližší letoun a pálím. Heinkel to chytá do nádrže a hned ostře točí, držím se za ním a dál střílím. V tom ale někdo začne střílet i po mě a já se odpoutávám. Chvíli točím a hledám útočníka, ale všude je čisto, jen v dálce odlétá s utíkajícím palivem jeden Heinkel.*1 Koukám na palivoměr a ručička začíná nějak rychle klesat - mám děravou nádrž. Snažím se dostat k Plzni, ale nade mnou stále přelétají befka, a tak si nemohu nastoupat a pak doplachtit. Nakonec úspěšně přistávám okolo 14:00 bez paliva na poli asi 20 km od letiště a volám si záchranné letadlo.
Malý Kos přilétá tak po dvaceti minutách, na zpáteční cestě na nás ale útočí vlastní šmolíci. S úlevou přebíhám po přistání v Plzni z Kosa rovnou do Dakoty a společně s dalšími piloty letky a krycím rojem letíme do Prahy pro další várku stíhaček. Tentokrát je na Ruzyni narváno, všude kolem jsou Dakoty, Avie, Šmolíci i Antky. Velitel nařizuje počkat až zmizí právě rolující Avie a až poté jdeme jeden po druhém opatrně na start. Přelétáme na Kbely *2, kde mezitím dosedl náš krycí roj. Ve Kbelích to není o moc lepší než v Ruzyni. Na ploše se povalují zbytky dvou Avií a u hangáru je narváno. Startujeme kvůli bezpečnosti zase jen po jednom.
Let č.5 - z Prahy letíme na Plzeň v 8 lidech. Pohled na letku letící proti zapadajícímu slunci je poutavý, možná i proto málem Plzeň míjíme. Nad Plzní se ozve velení, že by potřebovalo podpořit Šmolíky při útoku na Cham, hned točíme a snažíme se za letu zformovat. Přelétáme hranice a uháníme na Cham, kde z dálky vidíme protiletadlovou palbu. Zůstávám s krycím rojem vysoko nad letištěm a zbytek se spouští dolů a útočí. Přilétají befka,vedoucí mého roje začíná klesat ke zbytku letky a já i s číslem 2 jdeme za ním. Najednou se mi zatmí před očima a chvíli o sobě nevím. Zkouším se zorientovat - jsem najendou ve 2 kilometrech a jižně od letiště.*3 Velitel letky nařizuje ústup a já se snažím dostat na udaný kurz. Je šero a bloudím nad pohraničními lesy, s úlevou nacházím letiště v Klatovech a točím na Plzeň, kde přílétám právě když probíhá nálet. Po náletu v pořádku přístávám a tím pro mě alespoň pro tento den válka končí. Moji Avii přebírá Farky a já usínám v kantýně nad prvním jídlem od snídaně.
1 - až později se dozvídám, že se další 2 Heinkely srazily, když se na mě snažily zaútočit
2 - nad Prahou krásných 8 FPS
3 - tohle byl úžasný lag a bohužel “skvěle” načasovaný :-(((
Let č.1 - je ještě tma když nahazujeme motory na letišti v Plzni. Jako nováček jsem přidělen do 1. roje k Tempikovi a Smisovi. Let pro mě nezačíná dobře - při zatáčce ztrácím kontakt se zbytkem roje a i když znám jejich kurz a výšku, tak je v šeru nevidím. Naštěstí se po chvíli zorientuju a vyrážím směr Klatovy, kde je hlášen kontakt s nepřitelem. Potkávám Smise a řadím se za něho. Nad Klatovama kolem nás pořád něco lítá, ale všechno je v tom šeru zmatené a nezřetelné. Na chvíli se dostáváme do kontaktu s Befky, ale nic z toho není. Pak se Smis sráží s další Avií naší letky a já zůstávám sám. Po chvílí osamělého letu přichází rozkaz k návratu na základnu. Tankuju palivu a jdu hned zase na start.
Let č.2 - konečně kolem sebe vnímám denní světlo. Letím opět s Tempikem a nabíráme u Plzně výšku. Asi v 7:40 se objevuje osamělá B-71, pronásledovaná dvojicí Bf-109 - befka se obrací a letí pryč. Velení nás posílá na jih, vidíme protiletadlovou palbu a klesáme, za chvíli pozorujeme jak zadní střelec Štuky likviduje jednu z našich Avií. Tempik se pouští za Štukou, já za ním, nedaří se nám ji ale dohnat. Najednou vidím kolem sebe trasírky, z motoru se vyvalí kouř a křidélka nereagují. Na poslední chvíli vybírám pád, nabírám opět výšku a skáču. Ještě na padáku sleduju jak moje Avie začíná hořet a padá k zemi.
Návrat na letiště mi trvá hodinu. Volat záchranné letadlo nemá smysl, Dakota na lince do Prahy má naplánovaný přílet stejně až za hodinu a půl. Do Prahy nás pro nové éra letí od letky 5, další 3 kluci zajišťují krytí. Na téměř prázdné Ruzyni přebíráme nové stroje a letíme bez munice zpět do Plzně.
Let č.3 - s pěti stroji startujeme a stoupáme nad Plzní, 3 Avie hlídají ve výšce 6000, zbylé 2 dole ve výšce 2000. Z velení příchází informace o osamělém He-111, který za chvíli opravdu nacházíme. Heinkel točí a pakuje se zpět. Na dostřel se k němu dostává jako jediný Smis a pouští mu palivo. Heinkel dál utíká domů a bez efektu si s jeho kulometčíkem na dálku posíláme krátké dávky. Když už se Smis v blízkosti hranic dostává znovu na dostřel, vpadnou mezi nás befka. Jedna Avie padá k zemi, ostatní mizí pryč, jen Smis sám zadržuje čtyři befka. Vracíme se zpátky do Pzně, jedna Avie musí přistát s děravou nádrží v Klatovech. Jen co v Plzni doplníme palivo a munici, jdeme zase nahoru.
Let č.4 - velení nám hlásí, že se jižně od Plzně potuluje německé záchranné letadlo. Letíme nízko a hledáme vetřelce. Dostáváme info o velké koncentraci stíhaček v 5 km. Najednou se v rádiu ozve “Vidím ho !!!” a vzápětí padají trosky záchranného Štorcha k zemi. Velitel letky nařizuje okamžitý návrat do Plzně, teď po nás befka půjdou. Cestou na sever míjíme dvojici německých stíhaček a všichni s napětím čekáme, jestli si nás všimnou a začnou točit. Po chvíli se ozve zadní roj, že jsou napadeni a ve stejný okamžik přilétají další Němci od Pzně. Nastává chaos, ve kterém se snažím najít nějaký náš stroj. U Dobřan točím levou a připojuju se k formaci 4 Avií letící směrem od Plzně. Po několika minutách letu z hrůzou zjišťuju, že Avie přede mnou nejsou Avie a že celou dobu letím kousek za formací bitevních He-51. Pomalu se posouvám za nejbližší letoun a pálím. Heinkel to chytá do nádrže a hned ostře točí, držím se za ním a dál střílím. V tom ale někdo začne střílet i po mě a já se odpoutávám. Chvíli točím a hledám útočníka, ale všude je čisto, jen v dálce odlétá s utíkajícím palivem jeden Heinkel.*1 Koukám na palivoměr a ručička začíná nějak rychle klesat - mám děravou nádrž. Snažím se dostat k Plzni, ale nade mnou stále přelétají befka, a tak si nemohu nastoupat a pak doplachtit. Nakonec úspěšně přistávám okolo 14:00 bez paliva na poli asi 20 km od letiště a volám si záchranné letadlo.
Malý Kos přilétá tak po dvaceti minutách, na zpáteční cestě na nás ale útočí vlastní šmolíci. S úlevou přebíhám po přistání v Plzni z Kosa rovnou do Dakoty a společně s dalšími piloty letky a krycím rojem letíme do Prahy pro další várku stíhaček. Tentokrát je na Ruzyni narváno, všude kolem jsou Dakoty, Avie, Šmolíci i Antky. Velitel nařizuje počkat až zmizí právě rolující Avie a až poté jdeme jeden po druhém opatrně na start. Přelétáme na Kbely *2, kde mezitím dosedl náš krycí roj. Ve Kbelích to není o moc lepší než v Ruzyni. Na ploše se povalují zbytky dvou Avií a u hangáru je narváno. Startujeme kvůli bezpečnosti zase jen po jednom.
Let č.5 - z Prahy letíme na Plzeň v 8 lidech. Pohled na letku letící proti zapadajícímu slunci je poutavý, možná i proto málem Plzeň míjíme. Nad Plzní se ozve velení, že by potřebovalo podpořit Šmolíky při útoku na Cham, hned točíme a snažíme se za letu zformovat. Přelétáme hranice a uháníme na Cham, kde z dálky vidíme protiletadlovou palbu. Zůstávám s krycím rojem vysoko nad letištěm a zbytek se spouští dolů a útočí. Přilétají befka,vedoucí mého roje začíná klesat ke zbytku letky a já i s číslem 2 jdeme za ním. Najednou se mi zatmí před očima a chvíli o sobě nevím. Zkouším se zorientovat - jsem najendou ve 2 kilometrech a jižně od letiště.*3 Velitel letky nařizuje ústup a já se snažím dostat na udaný kurz. Je šero a bloudím nad pohraničními lesy, s úlevou nacházím letiště v Klatovech a točím na Plzeň, kde přílétám právě když probíhá nálet. Po náletu v pořádku přístávám a tím pro mě alespoň pro tento den válka končí. Moji Avii přebírá Farky a já usínám v kantýně nad prvním jídlem od snídaně.
1 - až později se dozvídám, že se další 2 Heinkely srazily, když se na mě snažily zaútočit
2 - nad Prahou krásných 8 FPS
3 - tohle byl úžasný lag a bohužel “skvěle” načasovaný :-(((
Válečný deník letky Dvořák
Dne: 6.11.1938
Velitel: Lekk
Výzbroj: S238 – Šmolík
Nasazení: pruzkumná/bitevní činnost
Dislokace: Jihozápadní Čechy oblast plzeňsko
Rozkaz 1:
Napadnout ve spolupráci s letkou bitevníků Štefánik nepřátelské letiště Straubing
Výzbroj 2x200Kg, 2x 50Kg tříštivé
Hlavní cíl náletu: vyřazení provozu letiště, zničení infrastruktury
Osobní deník:
Tak tu máme novinku – po 14 dnech pruzkumů a opatrnictví zdá se, že hlavounům nahoře došla trpělivost a mají se konečně k nějaké akci. Všichni piloti jsou od okamžiku příletu kurýrního stroje z Prahy napjatí k prasknutí, zvlášt když mechanici ze stojánky rozšířili šeptandu, že stroj přivezl i styčného dustojníka štábu se složkou TAJNÉ
Doručené rozkazy mluví za vše – nálet a ne ledajaký – jdeme na letiště a to Straubing. Letiště přesně uprostřed nepřátelského prostoru ve vzdálenosti 150 km. Na cestě hory, stíhači a hraniční flaky. Pokud cokoliv selže jsme odkázání sami na sebe a okolo nás je přitom spousta aktivních letišt nepřítele.
Start na 5:30 se snažíme dodržet, ale přesto jsou potíže spojené s formování dvou letek. Nakonec vyrážíme směr jihozápad a přes Vimperk se snažíme přejít hory.
Šmolík je zrádné ero – když vidíš kopec musíš ihned stoupat jinak nepřeletíš, zvlášt při maximální zátěži. Pilot tím příjde o ochranu země , jediné možnosti schovat se hláskám nebo nepříteli.
Naše trasa od Vimperka byla přesně taková – jednomu stroji odešlo magneto a v ranní tmě narazil do kopců. Jeho trosky se kutáleli z kopce až do údolí a hořící benzín svítil ještě dlouho po našem odletu. Svaz nakonec hory přeletěl na maximální stoupání v rychlosti 140km/h.
Následné klesání pomohlo strojům se zformovat a doposud funkční radio se odmlčelo.
Míříme přímo a neděláme si žádné iluze o našem uspěchu – Němci mají na čáře množství hlídek a ty nebudou spát. Na cestě nás ještě čeká kopec u Regenu – hromada kterou nejde obletět. Musíme přes ní a každému je jasné, že Němci už letí. Podsvícené budíky mě oslnují začínám se potit, ruce v rukavicích kloužou. Najednou mě muj pozorovatel Franta tluče do ramene a ukazuje na 8 hodinu – zaostřím a skutečně jsou tam 4 tečky - vysoko a hledají nás. Naštěstí nas přeletěli ale tohle nebude všechno. Další stroje na deváté, další nad námi.
Neustále si připomínám nešahat na vypínače – ten od světel je nebezpečně blízko plynu. Rozsvítit nad touhle tmavou zemi tak jsme mrtví.
Povedlo se a kopce překonáváme pár metru nad stromy – stroje se díky bombám rychle rozjíždí a rázem máme na budíku 300km/h. Flaky nestřílí k cíli 4 minuty. Snad doletíme.
Vedu roj vlevo od letiště přes řeku , ale je to stejně k ničemu. Roje se nevidí a nemají šanci se najít. Začíná střílet lehký flak a ted už jsme „označeni“ na kilometry daleko.
Hlavně odhodit beze ztrát. Letiště je prázdné, jen pár sítí na okraji co kryjou buh ví co. Odhazuji do tmy a doufám že se moje dvojka s trojkou rozestoupili do stran pro tento plošný nálet. Po odhozu ihned točíme pravou otáčku a přímo přes Straubing letíme zpět kurs 70. Sraz dávám zase u kopce u Regenu ted je to však severněji. Počítám stroje, které tam zustali – panebože jsme o 2 posádky zase slabší a ještě nás čeká cesta domů.
Naštěstí nepřítel má problémy nás najít a kopec nás skvěle maskuje proti horizontu. Shromáždíme se a přes Sušice jdeme na nové letiště Rokycany. Po 30 minutách jsme nad nimi a viditelnost je pořád mizerná. Zmatky ve formaci, nikdo nechce přistát první, na zemi nic není vidět. Ohlásím že jdu na přistání a jdu na to. Dosedám jak z učednice a s krátkým doběhem a pojíždím vlevo na stojánku. Najednou Franta zařve, řev druhého motoru, praskot a náraz …a tma.
Generální štáb ČSR vám s politováním oznamuje, že váš syn zahynul během výkonu bojové mise. Po úspěšném provedení odvážného náletu do hloubi nepřátelského uzemí byl jeho stroj obětí neštěstí při přistání, kde se srazil s druhým strojem ….. s upřímnou lítostí…
Čas T+3 hodiny:
Četař Lekk z výcvikové letky se hlásí do služby – na domovském letišti Bechyně.
Vezmu natankovaný záložní stroj a vyrazím na přelet. Podle rozkazu se mám podívat na jižní frontu u Kaplice zda se náhodou nepřítel nedobývá dovnitř jinou cestou nežli u Plzně. Letíme spolu s četařem Foxem a snažíme se spočítat stébla trávy ale u Kpalic je klid. Spojení se štábem nefunguje (zřejmě nemáme pokryto) a tak obracíme zpět na Rokycany. Ostatně je nejvyšší čas na obzoru se objevuje vysoko tečka a není tudíž radno se zde ochomýtat déle. Po klidném a navigačně čistém letu letu přes Strakonice se blížíme k Rokycanum, kde sedáme. (Moje navigační sebevědomí stouplo do strmých výšin)
Dozbrojíme a čekáme na dalšího abychom mohli do boje.
Přilétá bitevní roj ze Štefánika a Dvořáka od Domažlic a spolu míříme na nový cíl – Planou. Syčáci ze Štefanika už vyluxovali cíle u Domažlic a podle pruzkumu je nový útok u Plané.
Dozbrojíme a ve dvou rojích startujeme na západ – cestou míjíme silné tankové svazy jedoucí z Plzně na jihozápad – tankání se asi konečně probudili a míří na Domažlic udělat přítrž německému řádění. Pozdravujeme je a míříme dál na západ. Cestou míjíme zničený vlak po pravici - další známku německé brutality. Nezbyde po nich nežli spálená země.
Přilétáme nad Planou a hledáme tanky – nikde nic až skoro náhodou modrá 2 objevuje kouřové vlečky daleko na severu – nepřítel překročil řeku u Plané a pokračuje dál na sever. Odhazujeme ve spěchu a moje první bitevní akce prověřuje to co jsem se naučit ve výcvikové letce. Sakra – tohle není klidná střelíce plná stojících cílů – nepřítel kličkuje a poskakuje a moje zpožďovače dávají celému útoku další rozměr. Odhodím vše a samozřejmě minu.
Ihned se otáčíme na Marianky pro dozbrojení – ty tanky musíme zničit míří na Karlovy Vary
Po nekonečných minutách – Marianky jsou záložní letiště a nemáme tam moc čet, se zase odlepujeme směr severovýchod od Plané a hledáme nepřítele, který šikovně využívá terénu k maskování svého postupu. Není nic co by mě zastavilo, letím vstříc bojové oblasti a nepřítel nemá šanci. Podle rozkazu pročesáváme oblast a snažíme se dostat do Toužimi – to přece není nic těžkého – stačí letět kursem 45 a Toužim je naše…nebo taky ne. Po desítkách marných minut našeho pátrání a desítkách koleček u země najednou zjišťuji že nevím kde jsem. Chvíle paniky je vystřídána klidem – chytnu se nějaké řeky a ta mě dovede do města kde se zorientuji. Vyberu řeku nazdařbůh a doletím nad ni, je všechno ale jenom ne poznatelná, mapu máme jenom ve velkém měřítku – další chyba nováčka (příště si musím vzít detailní mapu okolí – jestli ovšem bude nějaké příště). Po pulhodině letání se jsem ztracen ješt více nežli na začátku, naštěstí vidím další stroj své letky jak bloudí spojíme se a snažíme se držet řek, výsledek je neuspokojivý a my jsme další pulhodinu bezvýsledně zamotaní. Země neodpovídá, palivo ubývá, pod břichem mám stále bomby a nechci je odhodit nazdařbuh. Letím stále podél řeky a z opatrnosti držíme východní kurs – to by nás rozhodně nemělo dovést nad nepřátelské uzemí. Najednou před námi je velká aglomerace a řeky jsou mi nejaké povědomé, chvili studuji mapu a nevěřím svým očím – já jsem v CHUCHLI u Prahy a vesele sleduji soutok Berounky s Vltavou. Pro jistotu provedu ověření – letím nad Pražským Hradem a není již pochyb - právě jsem překonal díky navigační chybě pulku republiky. Lojza vzadu se mi chechtá do ucha jako blázen a prosí mě jestli bych nezaletěl ještě kousek na východ – páč je z Pardubic. Rázně utínám nekázen na palubě a s druhým strojem míříme již jistě podle kursů domu do Marianek. Zaplatbuh že Smolík má tak velké nádrže a my mužem zatím v klidu myslet na návrat. Chytneme se správných řek a necháme se dovést nad Toužim. Pořád mám bomby a jestli si neschladím žáhu na nějakém tanku tak se nechci ani vidět. U Toužimi se nepřátelské jednotky zastavili a evidentně nevěří že se dostali tak daleko bez problémů. Moje bomby sedí jak se patří a dva tanky jsou mimo hru.
Obracíme na Marianky a v klidu přistáváme po více než hodině letu.na cíl, který byl od nás 10 minut.
Zbrojíme a chystáme se na další kolo tohohle vraždění. Z pozemní kontroly dochází zpráva, že se náš druhý odřad pochlapil u Chamu a že s minimálními ztrátami vykostil celé letiště. Jen tak dál chlapci – my taky máme zuby. Tohle by je mohlo vyděsit.
Náš další rozkaz je opakovat nálet na Straubing náletem přes Cham a znemožnit operace nepříteli z obou letišť. Sesbíráme nové posily, které se dostavili z Prahy a v 5 strojích vyrážíme na Cham. Tohle je o držku – budou metály nebo penály.
Cestou se ni zvláštního neděje a v pořádku se dostavíme nad hranice u Přimdy. Jezírka mě vedou jak se patří a krásně držíme kurs. Po překročení čáry se však začíná rýsovat parádní prušvih. Nepřítel si nás začíná všímat ihned jakmile jsme za čárou a nepřátelské hlídky se rojí vysoko nad námi v neuvěřitelném počtu.
Napočítám až 8 strojů a jediné co takováto aktivita znamená, je že Cham právě hostí někoho velmi významného , alespon se tím uklidnuji. Přeletíme až k letišti a vše se zdá být v pořádku – poslední kopeček a ejhle už je tu město na soutoku a za ním letiště – krásně v kursu náletu. Přikazuji neodhazovat na Chamu leda by tam bylo ero a po pruletu nad letištěm pokračovat na Straubing – náš hlavní cíl. Rozvíjíme se do linie abychom neohrožovali bombami ty za sebou a hledáme cíle. Skutečně na stojánce vedle hangáru roluje Ju52 a stojí tak blbě že nemuže ani uletět. Střelec už naládoval horní kulomet a už mě vítají žluté trasírky. Střely hvízdají a pár si jich najde moje horní křídlo ale to už jsem nad ním a moje 2 padesátky opustily závesy. Chvíle klidu a najednou výbuch – nepřátelský dopravák umírá v oblaku trosek a ohně. Doufám, že jsem s ním vzal do pekla i pár pilotů, ale na filozofie není čas – válka je svině a na nás se žene banda rozzuřených befek. Zahajujeme obranný kruh protože befka spadli snad z 5 km a mají neuvěřitelnou rychlost. Bohužel není čas se pořádne bránit – nežli se naše obrana dokončila jsou dva stroje dole a třetí kašle benzin. Pruletem přes letiště jsem odhodil na maskovací sítě a ani nevim jestli jsem něco trefil – Lojza se snaží, Smolík se snaží ale befka jsou všude a mají rachlost, mají munici a mají vztek. Zdrhám sám na sever a daleko vedle mě se druhý stroj snaží o totéž. Bohužel má za sebou 4 befka a ty se na něm střídají jako na kolotoči. Nekonečnou chvíli váhám zda mu jít na pomoc, ale nežli se rozhodnu tak je po všem – ani bych k němu nedoletěl. Osamocen se přitisknu na zem a zdrham co to jde. Muj nálet je zdecimován, roj je zničen za méně nežli 3 minuty a jediné co jsme dokázali je smáznout jeden dopravák. Doufám že to mělo smysl, já už jej nevidím, tak snad alespoň ti nahoře.
Se zrakem zastřeným vlhkostí dolétám na Marianky a dozbrojuji. Já i Lojza mlčíme – není co říct.
Dostávám rozkaz přeletět na Rokycany a přidat se do roje. Je již večer a cestou je rádiem změně rozkaz na pozorovací a pátrací let v oblasti Domažlic kde byl sestřelen nepřátelský stroj a pilota je třeba zajmout. Letám jako blázen u země až do noci, ale krom osamoceného flaku pálícího do Neměc nic nevidím. Vzhledem k noční hodině je vydán rozkaz k návratu na základny pro denní jednotky obracím domu a najednou zase problém – kde je vlastně doma. Původně odhadovaná pozice jižně od Klatov je špatná a já zahajuji dalších 15-20 minut hledání Klatov a pak jakéhokoliv letiště. Začíná tma a přestávám rozeznávat detaily na zemi. „Zdá se že budem muset skákat“ – ukazuju na Lojzu. Lojza na to že nemůže páč si nevzal na poslední přelet padák. Ze zoufalství vystoupám do 2 km abych se rozhlédl a najednou vidím nějaké ohýnky napravo. Sedám z posledními zbytky světla a ihned běžím zatelefonovat na Rokycany že jsme živí. Naštěstí nejsem jediná posádka, jak jsem se dozvěděl, kdo sednul po 18:00.
Moje navigační sebevědomí je menší nežli mravenec a jedinou útěchou je že jsem zachránil na poslední chvíli stroj i Lojzu.
Noc jsme strávili v letištní kantýně a ráno nás vyzvednul náklaďák z Rokycan.
Jestli tohle je jeden den ve válce, netěším se na žádný další.
Čet.Lekk
-----------------------------------------------------------------------------
Poznámka pod čarou:
Z poválečných análů ministerstva války a rozvědky bylo zjištěno, že sebevražedný nálet Zlatého roje S-328 z Marianských Lázní na Cham, kde byl zničen "jen jeden" Ju52, zneschopnil transportní kapacity LW pro daný den a díky němu byly výrazně sníženy kapacity nepřítele co se týče dopravy pilotů pro nové stroje do zázemí.
Výsledné polevení intenzity náletů LW pomohlo letectvu CSR dozbrojit a přelétnout záložní stroje do Plzně a udržet tak frontu.
Všechny ztracené posádky Zlatého roje byly navrženy na Medaili za chrabrost - in memoriam.
Dne: 6.11.1938
Velitel: Lekk
Výzbroj: S238 – Šmolík
Nasazení: pruzkumná/bitevní činnost
Dislokace: Jihozápadní Čechy oblast plzeňsko
Rozkaz 1:
Napadnout ve spolupráci s letkou bitevníků Štefánik nepřátelské letiště Straubing
Výzbroj 2x200Kg, 2x 50Kg tříštivé
Hlavní cíl náletu: vyřazení provozu letiště, zničení infrastruktury
Osobní deník:
Tak tu máme novinku – po 14 dnech pruzkumů a opatrnictví zdá se, že hlavounům nahoře došla trpělivost a mají se konečně k nějaké akci. Všichni piloti jsou od okamžiku příletu kurýrního stroje z Prahy napjatí k prasknutí, zvlášt když mechanici ze stojánky rozšířili šeptandu, že stroj přivezl i styčného dustojníka štábu se složkou TAJNÉ
Doručené rozkazy mluví za vše – nálet a ne ledajaký – jdeme na letiště a to Straubing. Letiště přesně uprostřed nepřátelského prostoru ve vzdálenosti 150 km. Na cestě hory, stíhači a hraniční flaky. Pokud cokoliv selže jsme odkázání sami na sebe a okolo nás je přitom spousta aktivních letišt nepřítele.
Start na 5:30 se snažíme dodržet, ale přesto jsou potíže spojené s formování dvou letek. Nakonec vyrážíme směr jihozápad a přes Vimperk se snažíme přejít hory.
Šmolík je zrádné ero – když vidíš kopec musíš ihned stoupat jinak nepřeletíš, zvlášt při maximální zátěži. Pilot tím příjde o ochranu země , jediné možnosti schovat se hláskám nebo nepříteli.
Naše trasa od Vimperka byla přesně taková – jednomu stroji odešlo magneto a v ranní tmě narazil do kopců. Jeho trosky se kutáleli z kopce až do údolí a hořící benzín svítil ještě dlouho po našem odletu. Svaz nakonec hory přeletěl na maximální stoupání v rychlosti 140km/h.
Následné klesání pomohlo strojům se zformovat a doposud funkční radio se odmlčelo.
Míříme přímo a neděláme si žádné iluze o našem uspěchu – Němci mají na čáře množství hlídek a ty nebudou spát. Na cestě nás ještě čeká kopec u Regenu – hromada kterou nejde obletět. Musíme přes ní a každému je jasné, že Němci už letí. Podsvícené budíky mě oslnují začínám se potit, ruce v rukavicích kloužou. Najednou mě muj pozorovatel Franta tluče do ramene a ukazuje na 8 hodinu – zaostřím a skutečně jsou tam 4 tečky - vysoko a hledají nás. Naštěstí nas přeletěli ale tohle nebude všechno. Další stroje na deváté, další nad námi.
Neustále si připomínám nešahat na vypínače – ten od světel je nebezpečně blízko plynu. Rozsvítit nad touhle tmavou zemi tak jsme mrtví.
Povedlo se a kopce překonáváme pár metru nad stromy – stroje se díky bombám rychle rozjíždí a rázem máme na budíku 300km/h. Flaky nestřílí k cíli 4 minuty. Snad doletíme.
Vedu roj vlevo od letiště přes řeku , ale je to stejně k ničemu. Roje se nevidí a nemají šanci se najít. Začíná střílet lehký flak a ted už jsme „označeni“ na kilometry daleko.
Hlavně odhodit beze ztrát. Letiště je prázdné, jen pár sítí na okraji co kryjou buh ví co. Odhazuji do tmy a doufám že se moje dvojka s trojkou rozestoupili do stran pro tento plošný nálet. Po odhozu ihned točíme pravou otáčku a přímo přes Straubing letíme zpět kurs 70. Sraz dávám zase u kopce u Regenu ted je to však severněji. Počítám stroje, které tam zustali – panebože jsme o 2 posádky zase slabší a ještě nás čeká cesta domů.
Naštěstí nepřítel má problémy nás najít a kopec nás skvěle maskuje proti horizontu. Shromáždíme se a přes Sušice jdeme na nové letiště Rokycany. Po 30 minutách jsme nad nimi a viditelnost je pořád mizerná. Zmatky ve formaci, nikdo nechce přistát první, na zemi nic není vidět. Ohlásím že jdu na přistání a jdu na to. Dosedám jak z učednice a s krátkým doběhem a pojíždím vlevo na stojánku. Najednou Franta zařve, řev druhého motoru, praskot a náraz …a tma.
Generální štáb ČSR vám s politováním oznamuje, že váš syn zahynul během výkonu bojové mise. Po úspěšném provedení odvážného náletu do hloubi nepřátelského uzemí byl jeho stroj obětí neštěstí při přistání, kde se srazil s druhým strojem ….. s upřímnou lítostí…
Čas T+3 hodiny:
Četař Lekk z výcvikové letky se hlásí do služby – na domovském letišti Bechyně.
Vezmu natankovaný záložní stroj a vyrazím na přelet. Podle rozkazu se mám podívat na jižní frontu u Kaplice zda se náhodou nepřítel nedobývá dovnitř jinou cestou nežli u Plzně. Letíme spolu s četařem Foxem a snažíme se spočítat stébla trávy ale u Kpalic je klid. Spojení se štábem nefunguje (zřejmě nemáme pokryto) a tak obracíme zpět na Rokycany. Ostatně je nejvyšší čas na obzoru se objevuje vysoko tečka a není tudíž radno se zde ochomýtat déle. Po klidném a navigačně čistém letu letu přes Strakonice se blížíme k Rokycanum, kde sedáme. (Moje navigační sebevědomí stouplo do strmých výšin)
Dozbrojíme a čekáme na dalšího abychom mohli do boje.
Přilétá bitevní roj ze Štefánika a Dvořáka od Domažlic a spolu míříme na nový cíl – Planou. Syčáci ze Štefanika už vyluxovali cíle u Domažlic a podle pruzkumu je nový útok u Plané.
Dozbrojíme a ve dvou rojích startujeme na západ – cestou míjíme silné tankové svazy jedoucí z Plzně na jihozápad – tankání se asi konečně probudili a míří na Domažlic udělat přítrž německému řádění. Pozdravujeme je a míříme dál na západ. Cestou míjíme zničený vlak po pravici - další známku německé brutality. Nezbyde po nich nežli spálená země.
Přilétáme nad Planou a hledáme tanky – nikde nic až skoro náhodou modrá 2 objevuje kouřové vlečky daleko na severu – nepřítel překročil řeku u Plané a pokračuje dál na sever. Odhazujeme ve spěchu a moje první bitevní akce prověřuje to co jsem se naučit ve výcvikové letce. Sakra – tohle není klidná střelíce plná stojících cílů – nepřítel kličkuje a poskakuje a moje zpožďovače dávají celému útoku další rozměr. Odhodím vše a samozřejmě minu.
Ihned se otáčíme na Marianky pro dozbrojení – ty tanky musíme zničit míří na Karlovy Vary
Po nekonečných minutách – Marianky jsou záložní letiště a nemáme tam moc čet, se zase odlepujeme směr severovýchod od Plané a hledáme nepřítele, který šikovně využívá terénu k maskování svého postupu. Není nic co by mě zastavilo, letím vstříc bojové oblasti a nepřítel nemá šanci. Podle rozkazu pročesáváme oblast a snažíme se dostat do Toužimi – to přece není nic těžkého – stačí letět kursem 45 a Toužim je naše…nebo taky ne. Po desítkách marných minut našeho pátrání a desítkách koleček u země najednou zjišťuji že nevím kde jsem. Chvíle paniky je vystřídána klidem – chytnu se nějaké řeky a ta mě dovede do města kde se zorientuji. Vyberu řeku nazdařbůh a doletím nad ni, je všechno ale jenom ne poznatelná, mapu máme jenom ve velkém měřítku – další chyba nováčka (příště si musím vzít detailní mapu okolí – jestli ovšem bude nějaké příště). Po pulhodině letání se jsem ztracen ješt více nežli na začátku, naštěstí vidím další stroj své letky jak bloudí spojíme se a snažíme se držet řek, výsledek je neuspokojivý a my jsme další pulhodinu bezvýsledně zamotaní. Země neodpovídá, palivo ubývá, pod břichem mám stále bomby a nechci je odhodit nazdařbuh. Letím stále podél řeky a z opatrnosti držíme východní kurs – to by nás rozhodně nemělo dovést nad nepřátelské uzemí. Najednou před námi je velká aglomerace a řeky jsou mi nejaké povědomé, chvili studuji mapu a nevěřím svým očím – já jsem v CHUCHLI u Prahy a vesele sleduji soutok Berounky s Vltavou. Pro jistotu provedu ověření – letím nad Pražským Hradem a není již pochyb - právě jsem překonal díky navigační chybě pulku republiky. Lojza vzadu se mi chechtá do ucha jako blázen a prosí mě jestli bych nezaletěl ještě kousek na východ – páč je z Pardubic. Rázně utínám nekázen na palubě a s druhým strojem míříme již jistě podle kursů domu do Marianek. Zaplatbuh že Smolík má tak velké nádrže a my mužem zatím v klidu myslet na návrat. Chytneme se správných řek a necháme se dovést nad Toužim. Pořád mám bomby a jestli si neschladím žáhu na nějakém tanku tak se nechci ani vidět. U Toužimi se nepřátelské jednotky zastavili a evidentně nevěří že se dostali tak daleko bez problémů. Moje bomby sedí jak se patří a dva tanky jsou mimo hru.
Obracíme na Marianky a v klidu přistáváme po více než hodině letu.na cíl, který byl od nás 10 minut.
Zbrojíme a chystáme se na další kolo tohohle vraždění. Z pozemní kontroly dochází zpráva, že se náš druhý odřad pochlapil u Chamu a že s minimálními ztrátami vykostil celé letiště. Jen tak dál chlapci – my taky máme zuby. Tohle by je mohlo vyděsit.
Náš další rozkaz je opakovat nálet na Straubing náletem přes Cham a znemožnit operace nepříteli z obou letišť. Sesbíráme nové posily, které se dostavili z Prahy a v 5 strojích vyrážíme na Cham. Tohle je o držku – budou metály nebo penály.
Cestou se ni zvláštního neděje a v pořádku se dostavíme nad hranice u Přimdy. Jezírka mě vedou jak se patří a krásně držíme kurs. Po překročení čáry se však začíná rýsovat parádní prušvih. Nepřítel si nás začíná všímat ihned jakmile jsme za čárou a nepřátelské hlídky se rojí vysoko nad námi v neuvěřitelném počtu.
Napočítám až 8 strojů a jediné co takováto aktivita znamená, je že Cham právě hostí někoho velmi významného , alespon se tím uklidnuji. Přeletíme až k letišti a vše se zdá být v pořádku – poslední kopeček a ejhle už je tu město na soutoku a za ním letiště – krásně v kursu náletu. Přikazuji neodhazovat na Chamu leda by tam bylo ero a po pruletu nad letištěm pokračovat na Straubing – náš hlavní cíl. Rozvíjíme se do linie abychom neohrožovali bombami ty za sebou a hledáme cíle. Skutečně na stojánce vedle hangáru roluje Ju52 a stojí tak blbě že nemuže ani uletět. Střelec už naládoval horní kulomet a už mě vítají žluté trasírky. Střely hvízdají a pár si jich najde moje horní křídlo ale to už jsem nad ním a moje 2 padesátky opustily závesy. Chvíle klidu a najednou výbuch – nepřátelský dopravák umírá v oblaku trosek a ohně. Doufám, že jsem s ním vzal do pekla i pár pilotů, ale na filozofie není čas – válka je svině a na nás se žene banda rozzuřených befek. Zahajujeme obranný kruh protože befka spadli snad z 5 km a mají neuvěřitelnou rychlost. Bohužel není čas se pořádne bránit – nežli se naše obrana dokončila jsou dva stroje dole a třetí kašle benzin. Pruletem přes letiště jsem odhodil na maskovací sítě a ani nevim jestli jsem něco trefil – Lojza se snaží, Smolík se snaží ale befka jsou všude a mají rachlost, mají munici a mají vztek. Zdrhám sám na sever a daleko vedle mě se druhý stroj snaží o totéž. Bohužel má za sebou 4 befka a ty se na něm střídají jako na kolotoči. Nekonečnou chvíli váhám zda mu jít na pomoc, ale nežli se rozhodnu tak je po všem – ani bych k němu nedoletěl. Osamocen se přitisknu na zem a zdrham co to jde. Muj nálet je zdecimován, roj je zničen za méně nežli 3 minuty a jediné co jsme dokázali je smáznout jeden dopravák. Doufám že to mělo smysl, já už jej nevidím, tak snad alespoň ti nahoře.
Se zrakem zastřeným vlhkostí dolétám na Marianky a dozbrojuji. Já i Lojza mlčíme – není co říct.
Dostávám rozkaz přeletět na Rokycany a přidat se do roje. Je již večer a cestou je rádiem změně rozkaz na pozorovací a pátrací let v oblasti Domažlic kde byl sestřelen nepřátelský stroj a pilota je třeba zajmout. Letám jako blázen u země až do noci, ale krom osamoceného flaku pálícího do Neměc nic nevidím. Vzhledem k noční hodině je vydán rozkaz k návratu na základny pro denní jednotky obracím domu a najednou zase problém – kde je vlastně doma. Původně odhadovaná pozice jižně od Klatov je špatná a já zahajuji dalších 15-20 minut hledání Klatov a pak jakéhokoliv letiště. Začíná tma a přestávám rozeznávat detaily na zemi. „Zdá se že budem muset skákat“ – ukazuju na Lojzu. Lojza na to že nemůže páč si nevzal na poslední přelet padák. Ze zoufalství vystoupám do 2 km abych se rozhlédl a najednou vidím nějaké ohýnky napravo. Sedám z posledními zbytky světla a ihned běžím zatelefonovat na Rokycany že jsme živí. Naštěstí nejsem jediná posádka, jak jsem se dozvěděl, kdo sednul po 18:00.
Moje navigační sebevědomí je menší nežli mravenec a jedinou útěchou je že jsem zachránil na poslední chvíli stroj i Lojzu.
Noc jsme strávili v letištní kantýně a ráno nás vyzvednul náklaďák z Rokycan.
Jestli tohle je jeden den ve válce, netěším se na žádný další.
Čet.Lekk
-----------------------------------------------------------------------------
Poznámka pod čarou:
Z poválečných análů ministerstva války a rozvědky bylo zjištěno, že sebevražedný nálet Zlatého roje S-328 z Marianských Lázní na Cham, kde byl zničen "jen jeden" Ju52, zneschopnil transportní kapacity LW pro daný den a díky němu byly výrazně sníženy kapacity nepřítele co se týče dopravy pilotů pro nové stroje do zázemí.
Výsledné polevení intenzity náletů LW pomohlo letectvu CSR dozbrojit a přelétnout záložní stroje do Plzně a udržet tak frontu.
Všechny ztracené posádky Zlatého roje byly navrženy na Medaili za chrabrost - in memoriam.
Naposledy upravil(a) VGR_Lekk dne 8/11/2010, 19:58, celkem upraveno 1 x.
-
vencour
- štábní praporčík
- Příspěvky: 517
- Registrován: 1/6/2007, 00:18
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Když ono je to hlavní na SVK a sem to dávají jen jednotlivci. Snad se nebude nikdo zlobit, že sdělím, že v dohledné době se tu mají objevit reportáže novinářů z této Akce.
Ty nejhlubší objevy nečekají nutně za příští hvězdou. Jsou uvnitř nás utkány do vláken, která nás spojují, nás všechny. (Jonathan Archer, Enterprise)
Tady to zacina:
http://www.vwings.net/forum/viewthread. ... start=1680
http://www.vwings.net/forum/viewthread. ... start=1680
-
Ford
- Příspěvky: 4
- Registrován: 20/7/2007, 21:35
- Bydliště: Lužické hory - Plotendorf
- Kontaktovat uživatele:
Zmatené zápisky dopravního a záchranného pilota Republiky Československé
06.11.1938 Letiště Benešov čas 0410
Celý den mi splynul v jeden velký kolotoč vzletů a přistání.
Po instruktáži vedeni administrativy (LINXlog) následovala porada pod křídlem orosené Dakoty.
Po dohodě s naším představeným jsme začali zahřívat motory a chystat se k přeletu na letiště Praha-Ruzyně, kde jsme měli zásobovací sklad ( neočekávané komplikace – starty všech strojů odloženy o dvě hodiny dvacet minut) konečně přelétáme. Půl hodinová nakládka všeho co bude možná již za hodinu nutně třeba na letištích ze kterých již před svítáním startovali naši okřídlení obránci. Já letím do Letňan Igor do Kbel a Dyk někam do západních Čech, přelet proběhl bez komplikací, v ranním šeru správně identifikuji letiště, ohlásím se rádiem – ticho – to pěkně začíná, rozhoduji se rychle, přelaďuji na frekvenci zásobovače a oznamuji mu přílet do cílové oblasti a úmysl zde sednout.
Ještě se rozhlédnou, jen pro jistotu, srážka by byla fatální, řadím se na okruh – poslední zatáčka – podvozek- klapky naplno – stažený plyn, a dosednutí. Sakra vézt lidi tak mne zmlátí klackem, v tom šeru mi tmavá zem přišla rychleji naproti, praštil jsem s tím o zem jak s prací. Promiň Dakoto, já nechtěl, letoun to přečkal bez újmy jen náklad se mi trochu uvolnil a pár beden se překotilo, to bude zas keců.... vyloženo.
Přelétám zpět do Ruzyně, Igor už tam je a letí tuším do Plzně či Varů s další várkou zásob, Dyk je ještě na cestě s první fůrou, měl to nejdále. Přichází první hlášení o ztrátách při útocích na německé celé, ale ani němci nemohli dospat a již od časného rána nám dávají citelně znát, že své hrozby mínili vážně.
Čekám v Ruzyni jako operativní záloha pro případ potřeby ( dobrý nápad mít jeden stroj volný pro případ nouze ) a pomáhám veliteli zásobování s administrativou, přijímám hlášení letek a zapisuji jejich stavy do LYNXlogu.
Další přelet – letím do Zbraslavic, mechanici potřebují rychle přepravit na letiště kde je jich více třeba, let byl opět klidný, mám na palubě dvě tankovací a jednu opravárenskou četu, to je dvanáct lidí, a hurá s nimi do Benešova.
Opět přelétám do Ruzyně, a hned po přistání se dovídám že ve Varech mají ztráty nejsou na tom tak jako Plzeňáci ale i na ně doléhá válka se vší brutalitou. Startuji a stoupám do optimální letové hladiny, rádio mám naladěno na frekvence hláskařů, nechtěl bych potkat německé stíhače, neměl bych moc šancí, jediná zbraň na palubě mé Dakoty je malá pistolka na mém opasku. Opět jsem měl štěstí, nikoho jsem nepotkal, ani naše, bojuje se opět nad Plzní, Dykova Dakota to schytala při náletu, ale je prý nezraněn, to jistě bylo způsobeno jeho žravostí, nečekal u letadla, místo toho se šel sám dotankovat do letištní kantýny. Spojuji se s velením a na hlásím že při návratu z Varů budu mít místo mohu vzít trosečníky z Plzně. Letí tam Igor, je blíže, jde o každou minutu. Přistávám ve Varech a tankuji a přijímám dva pasažéry, měli kliku přežili a mohou bojovat, taky bych se chtěl bít s němci, ale byl jsem přidělen k logistikům, urvat trochu té válečné slávy, co mám vypravovat svým dětem, že zatímco kamarádi umírali já létal s koudelí ? Raději na to nemyslím a letím rychle do Ruzyně.
Jsem u Podbořan a dostávám hlášení že to Plzeň zas pěkně schytala a potřebují nutně dopravu pro přeživší sestřelené piloty,schytal to i Igorova Dakota, točím pravou, kurz 180° - Plzeň zahalená dýmem všude trosky a dráha jak ementál, sedám šejdrem napříč letištěm, jediný pás bez děr, dojíždím až na konec sešlápnout levou brzdu plyn na dvojce a rychle se na ploše točím do směru vzletu, stojím a otevírám dveře nákladového prostoru. Chlapy se rychle usazují na smotané sítě, je to celá jedna letka. Startujeme, plný plyn, klapky na 20°, podvozek tlumí nerovnosti, konečně se zvedáme. Dostávám hlášení že ve směru na prahu se pohybují letouny nepřítele, co teď.... Po dohodě s velením točím na sever, od Kralovic sleduji tok řeky, krásná je ta naše vlast, za to stojí něco obětovat. Před Berounem už točím přímo na Ruzyň, Přistávám a hned se dovídám že byla Plzeň znovu napadena, letí tam Igor, Přelétám do Letňan K dotankování, Na Ruzyni nemáme nikoho kdo by mohl obsluhovat cisternu s palivem, jsou potřeba jinde.
Posílají mne do Klatov, jsou tam tři naši piloti šmolíků bez křídel, musím je rychle dopravit do Prahy pro nová letedla. I tento let jsem absolvoval bez potíží, jen ta únava je čím dál tím horší.
Začali jsme již za tmy a ještě jsme neměli oddechu. Přistávám v Ruzyni, a spěchám rychle na latrínu, sakra ani vlastní sr...ní nestíhám. A znovu celý ten kolotoč, pořád do kola.
Začíná se smrákat, dostávám rozkaz k dalšímu letu do Klatov, chce se mi spát ale nesmím, otevírám se okénko v kokpitu, snad mne ten ledově chladiví vzduch udrží v bdělém stavu.
Přistávám v Klatovech, sakra vrtule na jedničce je v háji. Sakra to bude asi tou únavou, nadávám si jak šílený a zas se to snažím omluvit. Kamarádi pro které jsem přiletěl mne jen poplácají po rameni, to je dobrý to se stane, mechanici ti to hned opraví a pak nás svezeš pro nové šmoldy. Konečně, srkám horkou polívku a koukám na mechaniky jak mění vrtuli a nadávají na pitomého pilota co to ohnul, jsem zticha, mají toho moc.
Ještě před dokončením opravy zvoní na letišti telefon, dva piloti Avií sedli nedaleko od sud, beru si volného Kose a letím pro ně, to stihnu než bude dokončená oprava mého letadla, oba je nacházím , musím letět na dvakrát, oba je najednou nepřevezu. Hotovo,
Dakota je opravená a já letím zpět do Prahy, mám na palubě místo dvou čtyři pasažéry. A letím zas Do Prahy, přistávám a dojíždím na stojánku, loučím se s cestujícími a …..............
Probouzí mne Vašek kuchař z kantýny, usnul jsem vyčerpáním v kabině, Pro dnešek jsem dolétal, ale zítra začnu znovu, už nechci k bojovým, tady mě potřebují a já vím jak důležitou práci tu dělám, už bych to nevyměnil. Vždyť by bez nás nebylo čím střílet, co tankovat a tak. Naše práce je vidět jen ve statistice ale není o nic méně důležitá než jiná. Spokojeně usínám na ubikaci ale ještě slibuju v duchu skopčákům že se nedáme.
06.11.1938 Letiště Benešov čas 0410
Celý den mi splynul v jeden velký kolotoč vzletů a přistání.
Po instruktáži vedeni administrativy (LINXlog) následovala porada pod křídlem orosené Dakoty.
Po dohodě s naším představeným jsme začali zahřívat motory a chystat se k přeletu na letiště Praha-Ruzyně, kde jsme měli zásobovací sklad ( neočekávané komplikace – starty všech strojů odloženy o dvě hodiny dvacet minut) konečně přelétáme. Půl hodinová nakládka všeho co bude možná již za hodinu nutně třeba na letištích ze kterých již před svítáním startovali naši okřídlení obránci. Já letím do Letňan Igor do Kbel a Dyk někam do západních Čech, přelet proběhl bez komplikací, v ranním šeru správně identifikuji letiště, ohlásím se rádiem – ticho – to pěkně začíná, rozhoduji se rychle, přelaďuji na frekvenci zásobovače a oznamuji mu přílet do cílové oblasti a úmysl zde sednout.
Ještě se rozhlédnou, jen pro jistotu, srážka by byla fatální, řadím se na okruh – poslední zatáčka – podvozek- klapky naplno – stažený plyn, a dosednutí. Sakra vézt lidi tak mne zmlátí klackem, v tom šeru mi tmavá zem přišla rychleji naproti, praštil jsem s tím o zem jak s prací. Promiň Dakoto, já nechtěl, letoun to přečkal bez újmy jen náklad se mi trochu uvolnil a pár beden se překotilo, to bude zas keců.... vyloženo.
Přelétám zpět do Ruzyně, Igor už tam je a letí tuším do Plzně či Varů s další várkou zásob, Dyk je ještě na cestě s první fůrou, měl to nejdále. Přichází první hlášení o ztrátách při útocích na německé celé, ale ani němci nemohli dospat a již od časného rána nám dávají citelně znát, že své hrozby mínili vážně.Čekám v Ruzyni jako operativní záloha pro případ potřeby ( dobrý nápad mít jeden stroj volný pro případ nouze ) a pomáhám veliteli zásobování s administrativou, přijímám hlášení letek a zapisuji jejich stavy do LYNXlogu.
Další přelet – letím do Zbraslavic, mechanici potřebují rychle přepravit na letiště kde je jich více třeba, let byl opět klidný, mám na palubě dvě tankovací a jednu opravárenskou četu, to je dvanáct lidí, a hurá s nimi do Benešova.
Opět přelétám do Ruzyně, a hned po přistání se dovídám že ve Varech mají ztráty nejsou na tom tak jako Plzeňáci ale i na ně doléhá válka se vší brutalitou. Startuji a stoupám do optimální letové hladiny, rádio mám naladěno na frekvence hláskařů, nechtěl bych potkat německé stíhače, neměl bych moc šancí, jediná zbraň na palubě mé Dakoty je malá pistolka na mém opasku. Opět jsem měl štěstí, nikoho jsem nepotkal, ani naše, bojuje se opět nad Plzní, Dykova Dakota to schytala při náletu, ale je prý nezraněn, to jistě bylo způsobeno jeho žravostí, nečekal u letadla, místo toho se šel sám dotankovat do letištní kantýny. Spojuji se s velením a na hlásím že při návratu z Varů budu mít místo mohu vzít trosečníky z Plzně. Letí tam Igor, je blíže, jde o každou minutu. Přistávám ve Varech a tankuji a přijímám dva pasažéry, měli kliku přežili a mohou bojovat, taky bych se chtěl bít s němci, ale byl jsem přidělen k logistikům, urvat trochu té válečné slávy, co mám vypravovat svým dětem, že zatímco kamarádi umírali já létal s koudelí ? Raději na to nemyslím a letím rychle do Ruzyně.
Jsem u Podbořan a dostávám hlášení že to Plzeň zas pěkně schytala a potřebují nutně dopravu pro přeživší sestřelené piloty,schytal to i Igorova Dakota, točím pravou, kurz 180° - Plzeň zahalená dýmem všude trosky a dráha jak ementál, sedám šejdrem napříč letištěm, jediný pás bez děr, dojíždím až na konec sešlápnout levou brzdu plyn na dvojce a rychle se na ploše točím do směru vzletu, stojím a otevírám dveře nákladového prostoru. Chlapy se rychle usazují na smotané sítě, je to celá jedna letka. Startujeme, plný plyn, klapky na 20°, podvozek tlumí nerovnosti, konečně se zvedáme. Dostávám hlášení že ve směru na prahu se pohybují letouny nepřítele, co teď.... Po dohodě s velením točím na sever, od Kralovic sleduji tok řeky, krásná je ta naše vlast, za to stojí něco obětovat. Před Berounem už točím přímo na Ruzyň, Přistávám a hned se dovídám že byla Plzeň znovu napadena, letí tam Igor, Přelétám do Letňan K dotankování, Na Ruzyni nemáme nikoho kdo by mohl obsluhovat cisternu s palivem, jsou potřeba jinde.
Posílají mne do Klatov, jsou tam tři naši piloti šmolíků bez křídel, musím je rychle dopravit do Prahy pro nová letedla. I tento let jsem absolvoval bez potíží, jen ta únava je čím dál tím horší.
Začali jsme již za tmy a ještě jsme neměli oddechu. Přistávám v Ruzyni, a spěchám rychle na latrínu, sakra ani vlastní sr...ní nestíhám. A znovu celý ten kolotoč, pořád do kola.
Začíná se smrákat, dostávám rozkaz k dalšímu letu do Klatov, chce se mi spát ale nesmím, otevírám se okénko v kokpitu, snad mne ten ledově chladiví vzduch udrží v bdělém stavu.
Přistávám v Klatovech, sakra vrtule na jedničce je v háji. Sakra to bude asi tou únavou, nadávám si jak šílený a zas se to snažím omluvit. Kamarádi pro které jsem přiletěl mne jen poplácají po rameni, to je dobrý to se stane, mechanici ti to hned opraví a pak nás svezeš pro nové šmoldy. Konečně, srkám horkou polívku a koukám na mechaniky jak mění vrtuli a nadávají na pitomého pilota co to ohnul, jsem zticha, mají toho moc.
Ještě před dokončením opravy zvoní na letišti telefon, dva piloti Avií sedli nedaleko od sud, beru si volného Kose a letím pro ně, to stihnu než bude dokončená oprava mého letadla, oba je nacházím , musím letět na dvakrát, oba je najednou nepřevezu. Hotovo,
Dakota je opravená a já letím zpět do Prahy, mám na palubě místo dvou čtyři pasažéry. A letím zas Do Prahy, přistávám a dojíždím na stojánku, loučím se s cestujícími a …..............Probouzí mne Vašek kuchař z kantýny, usnul jsem vyčerpáním v kabině, Pro dnešek jsem dolétal, ale zítra začnu znovu, už nechci k bojovým, tady mě potřebují a já vím jak důležitou práci tu dělám, už bych to nevyměnil. Vždyť by bez nás nebylo čím střílet, co tankovat a tak. Naše práce je vidět jen ve statistice ale není o nic méně důležitá než jiná. Spokojeně usínám na ubikaci ale ještě slibuju v duchu skopčákům že se nedáme.
Naposledy upravil(a) Ford dne 9/11/2010, 20:33, celkem upraveno 1 x.
57_OTU_Ford
57th Operational Training Unit RAF
JZ-W
57th Operational Training Unit RAF
JZ-W
-
kacermiroslav
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 5286
- Registrován: 25/3/2008, 14:07
- Kontaktovat uživatele:
Pánové smekám, podle toho co čtu tak se muselo jednat o úžasnou akci. Docela by mě zajímalo, jestli neuvažujete o nějakém Paperbooku včetně popisu jednotlivých misí jednotlivých pilotů. Jsou více než čtivé a pokud by se to doplnilo o nějaké obrázky, mapky a hlavně výsledky...mohlo by to být více než zajímavé čtivo k Mnichovu 1938 a tom, jak vše mohlo také dopadnout, kdybychom se bránili.
-
CZS_Scharck
- Příspěvky: 7
- Registrován: 9/9/2010, 14:25
